Godhaj

,,Evo! Oldo! Evo! Týno!“ Ani vlastně nevím, čím chtěl tento film být. V žánru je napsaná komedie, ale žádnou vtipnou situaci jsem neobjevil. Děj naznačuje cosi o střetu střední a starší generace s mladými a vzájemné nepochopení. Jenže chatrný scénář se zmůže jen na plytké rozhovory o ničem, vyřvávání jmen a opakovaných scén. Šteindler je naprosto tragický, vůbec nehraje a celou dobu se tváří a působí jako největší idiot a divák má uvěřit, že s lehkostí zaplul mezi partu středoškoláků. No to je kiks jako hrom! Navíc je Šteindlerova postava i protivná tím, jak naprosto zanedbává svoji rodinu, je zcela amorální a přitom to omlouvá jakýmsi vyhořením, kdy se mu protiví i vynést koš. Tuhle ohavnou patlanici naštěstí zachraňuje krása Kláry Pollertové, protože ta kdyby nebyla, tak bych to asi nedokoukal.

Tenhle díl je prostě ukázka typicky českého přístupu k zahradničení. Spousta pivních lahví, kamenů, džbánů a dalších zbytečností zdobí zahradu, zatímco dům je na spadnutí. Tvůrci si hezky pohráli s divákovou fantazií, co vlastně se skrývá v té velké bedně a výsledek mě stejně překvapil. Také vjezdová brána, na kterou nenavazuje plot je krásnou ukázkou surealisticko dadaistického pojetí tohoto dílu, který je stejně vtipný, jako vybízí k zamyšlení.

,,We are all one people, but we live as if divided.“ Musím se přiznat, že kouzlu Avatara jsem nepropadl hned. Úvodní epizody totiž působí dojmem primitivních příběhů určených jen malým dětem. Jenže pak se seriál rozjede do obrovského dobrodružství s milými postavami, které se vyvíjejí a rozvíjejí. Příběhem se line poučení o asijské kultuře a filozofii, ale tak šikovně a pěkně, že to pochopí i malé dítě. První a třetí série nejsou tak hutné a promyšlené jako série druhá, ve které dojde k mnoha zvratům a která je napínavá jako trenky. Moji nejoblíbenější postavou byl jednoznačně strýček Iroh, který hláškoval, jak jen mohl. Nejkomplexnější a nejsložitější postavou byl ale Zuko, který je naprostou scénáristickou lahůdkou a jedním z nejlepších charakterů, jaký jsem kdy ve filmu viděl. Jen lituji, že jsem tento seriál neviděl jako dítě, protože pro malé to musí být ještě silnější zážitek.

,,Terno udělala! Sám první zámeckej kancelista si vo ni přišel říct.“ Tuto pohádku jsem si oblíbil už jako malý a jsem jen rád, že se mi líbí pořád. Jednoduchý příběh se sympatickými postavami, šikovně vybranými herci a nádhernými lokacemi doplňují chytlavé písničky, které si broukám i ve sprše. Troškův rukopis tu je znát, ale v tom dobrém slova smyslu. Je (nebo spíš byl?) to šikovný řemeslník, který má pohádky v malíku. Samozřejmě se to neobejde bez křičících a křepčících postaviček, ale není jich tolik jako v novější Troškově tvorbě a já si na čerta, vodníka a knížete už zvykl. Princezna ze mlýna se už prostě stala klasikou, které novodobé české pohádky nesahají ani po kotníky.

,,It is poor cat. He’s been deformed. He’s got one eye.“ Tento film nabízí zajímavé skloubení žánrů sci-fi, thrilleru a hororu. Detailně vystavěný příběh na malém prostoru jen se třemi postavami předkládá skutečně klaustrofobní podívanou. Okatá Winstead mi hned zajistila svoje sympatie, Goodman zase působí velmi nevypočítavě a šíleně. Škoda jen poslední třetiny stopáže, kdy se tvůrci až příliš snadno zbavili složitě budované atmosféry ve prospěch obyčejné, průměrné a nepříliš uvěřitelné naháněčky.

,,In other words, nature determines who wins and who loses the game. And that’s science.“ Fenomén internetu je značně kontroverzní téma, jedni ho milují, druzí ho nesnášejí. Je jen k dobru věci, že si je Herzog tohoto vědom a nesnaží se internet obhajovat či ho zatracovat, ale ukazuje divákovi tuto pestrou mozaiku nezaujatě a s odstupem a přitom s velkou vášní a fascinací. Dokument je tvořen rozhovory se zajímavými odborníky, kteří poodkrývají minulost i možnou budoucnost internetu. A ta je stejně tak optimistická jako hrozivá. Řemeslně je to výborně zpracované, obzvlášť střih měl cit pro tempo a náladu vyprávění. Jen Herzogovy otázky mohly být trochu lepší a sofistikovanější a také jeho hlas není na poslech příjemný. Lo je ale dobrý příklad solidního, poctivého dokumentu.

,,Potvora klouzavá, kulatá.“ Slíbená princezna je vskutku bizarní parodie na pohádku o Zlatovlásce. Nachází se v ní následující: princezny štětky, ošklivá chemlonová paruka, piráti, kulomet, kožené kabáty alá SS, legíny, sprostá mluva, neslušné výrazy a ošklivé repliky, dále spousta řvaní, přehrávání, trocha krve, alkoholu a jedna amputace. Celkově to působí velmi hulvátsky, lacině, odbytě a amatérsky. Pro děti bych to rozhodně nedoporučoval, i já jako dospělý jsem z toho měl noční můry. Původní Zlatovlásku jsem neměl příliš v lásce, ale tohle je čiré peklo, naprostá propast zoufalství a beznaděje, smrt pohádky a scénáře.

,,We need you stick together.“ ,,Then you should follow me.“ Neznámá planeta plná predátorů, kteří loví unesené vojáky a zabijáky ze Země, to zní jako pořádná old school zábava. Ani děj není marný, nepokouší se o bůhví co, a jede to přesně ve šlépějích starého Predátora s guvernérem. Jenže casting to zcela pohřbil. Rachitický Adrien Brody třímající opakovací brokovnici působí stejně zoufale jako v Pianistovi. Kvůli genderové korektnosti tu máme i ženskou odstřelovačku. Zbytek týmu není vysloveně špatně vybrán, ale žádní sympaťáci to také nejsou. Celé jejich počínání v džungli na mě působilo notně nevěrohodně, takže jsem jim ani moc nefandil a v podstatě jsem se pronudil až do konce, i když se pořád něco dělo a akce střídala akci. Tito predátoři pro mě zůstanou jen nepovedeným béčkem.

,,Me playing saxophone, or me listening to saxophone?“ Ani původní Krotitelé mě nijak neohromili a stejné to bylo i s novým, ženským týmem. Kristen Wiig mi byla sympatická, škoda jen, že její postava byla tak moc trhlá, protože typ nadšené vědátorky k ní sedí. Zato zbytek týmu byl protivný v čele s ultra otravnou Melissou, která zde naštěstí není tak sprostá jako v jiných ,,komediích“. Paradoxem je, že si z filmu nejvíce pamatuji Chrise Hemswortha, a to hrál jen přiblblého sekretáře. O příběhu se hovořit moc nedá, holky běhají, vynalézají, honí duchy a to vše pořád dokola. Celek není vůbec vtipný, ačkoliv původně to tak asi mělo být. Duchové byli sice pěkní, ale to dobrý film nedělá.

,,Amálko, musíte tu pánev držet pořádně, jinak se vám ta palačinka neotočí.“ Tato pohádka celkově vzato dává smysl, má to hlavu a patu. Příběh se trochu vyvíjí, postavy sice nikoliv, ale to bych toho chtěl už asi hodně. Co nechápu je, proč se písař učí šermovat a proč umí skákat salta a všude lozí jako opičák. Proč se v celém království jedí jen palačinky. Proč se někdo 20 let snaží chytit zloděje tím, že kempuje jako socka v bažinách. A proč kameraman zabírá Norberta Lichého zblízka a já se na to dívám ve FullHD. Příběh moc originality nepobral, je to klasický, útěk a návrat zpět. Postavy jsou odbyté, proces sbližování se princezny s písařem proběhne během jediné scény. Scénář je přeplněn vatou. U jednotlivých scén chybí gradace, takže vyznívají do ztracena. Nárožný a Bartoška se svými parukami jsou naprosté karikatury. Prostě úplně nejhorší pohádka to není, ale má to k tomu docela blízko.