Godhaj

Celých devatenáct minut jsem se nechával ukolébávat poklidnou atmosférou, zvuky přírody a krásnou animací, jakou jsem ještě neviděl. Např. způsob, jakým je namalována voda je naprosto uhrančivý. Pět nebo šest zakroucených linek vytvořilo zurčící potok s takovou přesností, že celek působil jako oční klam. Miniaturní příběh o holčičce, starém pánovi a strunném nástroji, kolem nichž vládne jen ticho a příroda, nemohl být zpracován lépe. Jen naprostého souznění s tímhle filmem jsem se nedočkal a popravdě ani nevím proč.

,,Prostě to je, no. Nic to vlastně nemůže udělat ničemu. Jo, ale protože to může bejt, tak to je. To taky může bejt tak to je. “ Tak takhle krásně Karel Vachek zhodnotil význam CSFD. Tenhle dokument asi nebyl vytvářen s cílem co nejobjektivněji uchopit množství významů, které CSFD znamená pro různé okruhy lidí. V tomto dokumentu dostávají slovo lidé, kteří o CSFD neví zhola nic, natož aby o tom něco smysluplného řekli. Místo toho se celou stopáží vznáší ve vzduchu mlhavá myšlenka, že psát o filmech by měli jen lidé s patentem na rozum či hypotéza, že dnešní mladí lidé čumí místo na Holubici radši na Godzillu. Obě myšlenky jsou směšné a hloupé jako celý tenhle trapný pokus o dokument. CSFD si prostě zaslouží profesionálnější přístup k věci.

,,A potom! Gottwald není Tuzar. Kléma je komunista, kdežto Tuzar byl oportunista.“ Strávit dvě hodiny v kancelářích, zasedacích místnostech, schůzích a výborech je skutečně pořádný oříšek. Asi desetkrát jsem u filmu usnul a některé pasáže jsem strávil v mikro spáncích. Přesto tento komunistický skvost nezahodím do odpadu. Jako polehčující okolnost nad tímhle jinak příšerným brakem beru v potaz příjemné hlasy dvou hlavních představitelů: Júlia Pántika jako Gottwalda a Jiřího Pleskota jako prezidenta Beneše. Když se ti dva sešli na jedné scéně a já uslyšel jejich klidné hlasy, usnul jsem do jedné minuty jako mimino. O příběhu a ději se nemá cenu rozepisovat, je to nudný a pokřivený obraz minulosti bez jakékoli známky něčeho zajímavého nebo zábavného. Tenhle film musel a musí nudit i zapřisáhlé komunisty, tak moc nudný je.

,,Měl na mě hubu, tak jsem mu jednu střihnul.“ Opět je tu vesnice s podivnými a hlavně podezřelými individui. Vražda je ale mnohem děsivější a celý případ drsnější než v předchozím setkání s majorem Kalašem. Tady je navíc na celý případ jen on sám, Brzobohatý asi nemohl. O to víc jsem si ale vychutnal Hrušínského tápání, přemýšlení, vyslýchání, zjišťování a cestování sem a tam. Kromě něj tu ve vedlejší roli zářil mladý Postránecký v roli místního frajera. Atmosféra mnohdy hraničila až s hororem, s čímž ladil i hudební podkres, který sestával jen z nepříjemného kvílení věštícího další a další zločin. Po stopách krve je velmi syrová, bez emoční a drsná kriminálka, kterou rozhodně doporučuji.

,,Je vždycky lepší usvědčit živýho vraha“ Druhé pokračování s majorem Kalašem už je o level výše než první film. Především je příběh čisté krimi bez jakéhokoliv ideologického balastu, což ho činí zcela nadčasovým. Atmosféra je také ještě hutnější. Stísněné a nepřátelské prostředí odříznuté vesnice naplněné postavami, které jen mlčením přiznávají narušené vztahy mezi s sebou navzájem, mě zcela pohltilo. Táhlé a nepříjemné tóny podkreslující onen depresivní závoj pak můj pocit jen umocnily. Vyšetřování je tentokrát nesmírně náročné a já každé zadrhnutí prožíval spolu s tradičně vynikajícím duem Hrušínský – Brzobohatý. Ostatní postavy jsou ale zahrané do puntíku přesně a je zcela jedno, jak dlouho se na scéně vyskytnou. Pochválit musím také bezchybný zvuk, postavy jdou výborně slyšet, a tak často jen šeptají. Je to jeden z nejlepších českých krimi filmů s napínavým příběhem až do samotného konce.

,,I have never heard of diabetes causing foul language.“ ,,That’s because you’re a douchebag.“ Už úvodní nevhodně veselá hudba mě měla varovat, že tento film nebude žádné krimi/thriller/drama, ale jakási hořkosladká satira. A to jsem ještě nevěděl, jak ta satira bude nepovedená a jak moc se mi nebude líbit. Příběh se točí kolem Pacinovy nechtěné obhajoby jednoho protivného soudce. Každou chvíli se ale příběh stočí k nějaké boční příběhové lince, které jsou vesměs tragické, občas nevhodné, občas veselé, ale většinou trapné a nerealistické. Například skoro všechny postavy ve filmu se chovají jako blázni a přitom není znát žádný postoj tvůrců k těmto postavám, zda mají být parodické či vážně míněné. Prostě celý děj se odehrává v soudní budově nacpané šílenci, ke kterým se v závěru přidává i samotný Al, na jehož závěrečný výstup jsem se tolik těšil. Místo toho jsem dostal hloupé řvaní pomatence, jehož schopnost normálně myslet a jednat se naprosto zhroutila. Toto není žádné soudní drama, tohle je pošahaná parodie na drama, která by bez Ala skončila někde v zapomnění.

,,Tohle nejsou profíci. Tyhle žene strach.“ První ze série filmů o majoru Kalašovi se rozjíždí pěkně zostra. Temný není jen černobílý obraz, ale i příběh plný zvratů. Ačkoliv se ve filmu objevuje hodně postav, není problém se po chvíli mezi nimi zorientovat. Duo vyšetřovatelů Hrušínský – Brzobohatý nemá chybu. Překvapivě oceňuji hlavně výkon Brzobohatého, který dokázal držet krok s tradičně naprosto bezchybným a uhrančivým Hrušínským, jehož suchá civilnost a mírná nezaujatost se snad nedá napodobit. Ač je příběh dobře servírován a o napětí není nouze, občas vyšetřování působí jako přehlídka tehdejší kriminalistické úrovně, používá se spousta zajímavých přístrojů a neobvyklých technik. Bohužel v samotném závěru upadne děj do komunistického stereotypu o zlých západních agentech verbovaných z bývalých nacistů, kteří se snaží rozvrátit blahobyt socialismu, a to pohřbí těžce budovanou a do té doby uvěřitelnou atmosféru. Přes tento očividný kiks ve scénáři je Strach film velmi podmanivé, technicky brilantní čisté krimi.

,,Teda, to bude macek! Dává mi pěkně do těla.“ Když už byli žraloci i v písku a v tornádech, je jasné, že je potřeba přinést do dalších filmů trochu scénáristické inovace. Žralok ve formě ducha je na to ideální, teda pokud se jedná o céčkový film. Což tenhle skutečně je. V tomto filmu se žralok dokáže zjevit i ve sklence vody či vodovodní hadici. To ale nemíním jako kritiku, naopak takováto šílená originalita se mi líbí. Bohužel je snůška neotřelých nápadů obalena amatérským zpracováním. Herci jsou veskrze nesympatičtí a příběh je složen ze samého pobíhání sem a tam a jako výplň slouží mentorování o jakémsi vodoo prokletí nebo něco takového. A to je bohužel nuda, což u žraločích filmů nesnáším.

,,Vám sa stratila mačka?“ ,,Ale nie mačka! Kocúrik.“ Tvůrci tohoto seriálu asi ještě žádné krimi neviděli, nebo jsou to úplní ignoranti. Jen tak si lze vysvětlit, proč je tento seriál tak hrozný. Způsob stavění příběhu se vůbec nedrží žánrových schémat, ale místo toho přebírá cosi, co připomíná telenovelu takového toho pokřiveného českého (a patrně i slovenského) typu. Vyšetřování, což by měl být základ příběhu, tu zcela chybí. Hlavní postavy si tu řeší svoje problémy a mindráky a jako náhodou vždy někde doslova zakopnou o podezřelého, ze kterého se následně vyklube pachatel. Aby to snad neměla hlavní postava tak složité, ke každému případu se musí jít poradit se svým guruem, kterého zde hraje Lasica. Navíc je Zuzana krajně nesympatická a její čarodějnický pohled mi téměř způsobil uřknutí. Abych se ale moc nerozepisoval: krimi část příběhu je příšerná, amatérská a odbitá a vztahová část jakbysmet. Topí se to ve stereotypech typu: Zuzana je vytížená policistka a nemá čas na svého syna, takže kdykoliv jí kdokoliv zavolá, ihned od něj běží pryč, jako by měl lepru. Technická stránka je nepříjemná podobně jako příběh. Monotónní obraz v modrošedých tónech je nekoukatelný a atmosféru rozhodně nedělá. A alá atmosférické záběry noční Bratislavy jsou stejně laciné jako alá efektní soundrack. Tento seriál je prostě vyslovená ztráta času.

,,Mám práci rád. Dokonce moc. Nedeprimuje mě. A nemyslím si, že svět je plný zločinců a vrahů. Protože není. Je plný milých lidí, jako jste vy. A kdyby nebylo mé práce, nikdy bych se s vámi nesetkal. Ale řeknu vám ještě něco. Dokonce i některé z vrahů, které jsem poznal, jsem měl rád. Někdy. Rád, a vážil si jich. Ne proto, co udělali, proto určitě ne. Ale proto, že byli třeba inteligentní, nebo zábavní. No prostě milí. Protože každý z nás může být nějakým způsobem milý. Snad proto mám svou práci rád.“ Tentokrát jsem vybral velmi dlouhý citát (z dílu Zkus mě chytit), protože přesně vystihuje, co mám na tomto seriálu rád. Ačkoliv je to seriál plný vražd a vrahů, je velmi pozitivní a příjemný. A je to hlavně postavou poručíka, který je sice podivínský, ale přátelský, chápavý, profesionální, ale přesto hodný a milý člověk, který má rád lidi. Po zhlédnutí všech dílů můžu s klidem konstatovat, že ani v nejmenším nelituji času, který jsem s tímto seriálem strávil. Starší díly ze sedmdesátých let mi přišly svěžejší a celkově lepší, než ty nové z let devadesátých. Nejvydařenější díl byl rozhodně Odpočívejte v pokoji, paní Columbová. Ačkoliv mé celkové hodnocení tohoto seriálu není absolutní, považuji Columba za nejlepší krimi seriál, jaký jsem viděl.