Godhaj

,,Ach jo, kéž bys v sobě dokázal potlačit hněv. Promiň, musim běžet.“ Nová česká pohádka sice obsahuje černokněžníka, princeznu, krále a královnu, ale jinak postrádá všechno ostatní. Scénář je doslova přeplněn vycpávkami a chybí jakýkoliv smysluplný dialog, který by postavy činil alespoň trochu uvěřitelné. O herectví se nedá ani mluvit. Komínek byl naprosto tragický, Černá zase neřekla ani půl slova a Kornovo zvolání: ,,To ne!!!“, když mu unesou dceru mě bude ve zlých snech provázet ještě hodně dlouho. Alespoň Vaculík se pořádně snažil a ze své role vytřískal, co to šlo. Táňa Pauhofová byla sice nádherná, ale ve filmu se jen mihla na jakémsi prapodivném plujícím papundeklovém kameni. Xindlovy písničky byly naprosto nepohádkové a jeho způsob zpěvu alá ,,je mi to buřt“ nepříjemný. V úvodu se podařilo pár vtipů napadajících nejen středověké stereotypy, ale zbytek filmu už je jen cesta tam a zase zpátky. V této pohádce chybí emoce, např. souboj proti lapkům tři postavy znuděně pozorují, jako když se děje něco naprosto obyčejného. Natočit dobrou pohádku není v dnešní době nemožné, ale tohle je prostě odfláknuté!

,,To ťažšie, náročnejšie pre nás, vedenie slovenského filmu i pro tvorcov je robiť nové, dobré filmy.“ Úvod tohoto dokumentu je vlastně též jeho trailerem. Starý pán si stylisticky výborně stěžuje na moderní kulturu. Je to ideální navnadění na zhlédnutí celého dokumentu. Jenže pak už zcela končí tvůrčí činnost. Zbytek jsou poslepované koláže z metalového koncertu, televizní zpívací show, soutěže v kopání hrobů, tuningové akce, hiphopového koncertu, lidových veselic, recitačních setkání, rekonstrukce sametové revoluce, Ficovy kampaně a náboženského vystoupení. U všeho zcela chybí kontext, autoři se vůbec na nic neptají, a když se ptají, tak je otázka vystřižena, takže divák dostává odpověď na otázku, kterou neví, což je u dokumentu dost vážná chyba. Pokud se autoři domnívali, že jimi posbíraná koláž bude hovořit sama za sebe, mýlili se. Stejně se jim podařilo zachytit pouhý zlomek toho, čemu se dá říkat kultura, natož, aby to byl zlomek o něčem vypovídající. Přístup tvůrců je prostě lajdácký. Celým dokumentem se line jakási nálada, že možná tvůrci nemají rádi hip hop a metal oproti pozitivnějším lidovým tradicím, ale to je na hodinový dokument trochu málo.

,,Myslím, že vezmeme dvakrát tolik munice.“ ,,Miluju tuhle práci.“ Obával jsem se, že francouzská speciální jednotka bude banda neschopných a ukňučených balerín. Naštěstí je ale vykreslily jako ultra husto kruté hochy, a tak bylo na co se koukat. Z větší části film utáhlo charisma Diane Krugerové, které to sluší i bez makeupu a s popáleninami od sluníčka a mrazu. V úvodu se střihač trochu utrhl ze řetězu, ale zbytek stopáže už byl opatrnější a dovolil divákovi i delší záběry, což se mi líbilo. Chování jednotky mi občas přišlo nesmyslné vzhledem k situaci, ve které se nacházeli. Takže si tvůrci neodpustili klasické klišé, kdy se jeden voják obětuje pro ostatní či neuposlechnutí rozkazu z etických důvodů atd. Tyto momenty mě mrzely, protože jinak jde o zvláštní film plný uvěřitelné akce a neuvěřitelného putování.

,,Story of my life. I always get the fuzzy end of the lollipop.“ Což o to, na Marilyn se kouká pěkně a i hezky zpívá. Příběh odsýpá a je svižný, ale na můj vkus až příliš ztřeštěný a kupodivu málo vtipný. Veškeré vtipné momenty vyvěrají z převleků hlavních hrdinů za dívky, takže pointu člověk snadno odhadne už na počátku každé scény. Stodvacetiminutová stopáž také není z nejkratších, což mě obzvlášť mrzelo, když se ve dvou třetinách příběh téměř zasekl. Naštěstí mi to úplný závěr vynahradil, když se gangsterská část příběhu vtipně protne s těmi dvěma romantickými.

,,When I was a kid I was scared of dentist. He was a pedophile.“ Jimmy Carr to opět rozjíždí a tentokrát mám pocit, že narazil na vynikající publikum. Perfektně s ním spolupracuje, a navzájem si hází jednu hlášku za druhou. Nejlepší je, když Jimmy chrlí jeden vtípek za druhým, ale i tady má malou pauzu, kdy si posedí v křesle, zahraje mu k tomu jazz band a on trošku zvolní. Prostě výborné stand up vystoupení.

,,Možná, že to byla sonda vod marťanů a bouchla rovnou do toho vagonu.“ Změna obsazení sérii filmů s majorem Kalašem vůbec neprospěla. Tichého a naslouchajícího profesionála Hrušínského zde nahradil typicky vtipný a bručounský glosátor Sovák, který jakoby vypadl z Chalupářů. Ten působí dojmem, že ho vyšetřování vysloveně nebaví a nudí. Hanzlík se v roli šprta snaží a získává spousty informací, jen aby ho Sovák zase sprdnul a udělal si z něj legraci, což mě vytáčelo. Jenom Brzobohatého výkon mě potěšil, byl sice v jiné roli, ale to mi nevadilo. Ta tam byla také ponurá atmosféra předchozích filmů. Tento film byl veskrze civilní, jen občas se povedlo udělat napínavější scénu. Také rozuzlení případu nebere dech, je nepřekvapivé, v ději obecně chybí nějaký zvrat. Tohle byl rozhodně krok špatným směrem.

,,And maybe we can stop in the villages on the way, start a change in The War in these small villages. Shyamalan si dal nelehký úkol. A to převést celou první sérii úspěšného seriálu do jednoho filmu. Zkracovalo se tedy, jak to jen bylo možné. Postavy, které v seriálu dostaly dost prostoru, tady pronesou za celý film sotva pár vět. A věty to nejsou zrovna košaté a krásné a jen dokazují, že Shyamalan by určitě neměl psát. Jenže ani režie nedokazuje žádné kvality. Snímání je toporné. Občas kamera zabírá nesmyslně postavy příliš zblízka, což působí úchylně, navíc nikdo z herců neumí hrát, a tak je pohled na ně naprosto žalostný. Dále filmu chybí jakákoliv dynamika. Shyamalan vůbec neumí natočit akční scény. Ty jsou tak unylé, že působí jako nějaká parodie. Souboje jsou vtipné, protože se vždy musí hooodně dlouho cvičit taiči, než se něco stane. Ale někdy se také nestane nic, takže jsem jen naštvaně sledoval nesympatické herce, jak s sebou kroutí před kamerou. Shyamalanovi se povedlo nemožné. Přetvořil nádherný seriál v naprosto nemožný pokus o film.

,,Wow, the American Museum of Natural History. I‘ve always wanted to come here.“ Od tohoto filmu jsem neočekával mnoho, popravdě jsem se bál, aby se na to vůbec dalo koukat. A nejen, že se na to koukat dalo, ale byla to docela slušná popkornová zábava. O ději se nemá cenu příliš rozepisovat, není totiž příliš logický ani originální. Ale pořád se něco děje, akce je tam hodně stejně jako vtipných míst. Ty zajišťuje jak Michelangelo, tak i nová dvojice Rocksteady a Beebop, kteří byli naprosto dokonalí. Nemůžu se nezmínit o Megan, které to sekne a je sexy a roztomile přehrává, takže je k nakousnutí. Jen ten závěr s oblakem nad New Yorkem, ze kterého se sype bordel z jiné galaxie, je už trochu ohraný a tam jsem už trochu podřimoval. Nicméně jinak je to příjemný, oddechový film s nenápadnou skrytou reklamou na americké přírodovědné muzeum.

,,Dad, you’re the best dad in the world.“ Rekonstrukce skutečné události krok za krokem, aneb trochu jiný Hitchcock. Stejně intenzívní zůstává obří míra napětí, která se nese celým filmem. Jeho tempo je velmi velmi, ale opravdu velmi pomalé. Nicméně řemeslné kvality jsou tak vysoké, že film nenudí. Také Henry Fonda podává více než uvěřitelný výkon. Ta repetitivnost, kdy si Manny prochází celou mašinérií od policie, do vazby a k soudu a kde je nucen neustále opakovat svoje jméno a svou adresu, na mě mělo podobný účinek jako na hlavního hrdinu. Akce a vtipných dialogů se však od mistra napětí tentokrát divák nedočká. Abych ale jen nechválil, tak zcela zkritizovat musím závěr, který je odbytý. Celý film čekáme na to, jak to dopadne s Mannyho ženou a to se na konci shrne v krátkém textu, prostě žádná katarze, žádné vyvrcholení. Tak nefilmový konec jsem od Hitchcocka skutečně nečekal. Když to celkově shrnu, tak jde o sice o velmi zvláštní film, ale radost jsem z něj neměl.

,,A kromě toho nás naši sovětští přátelé znovu přesvědčili, že na jejich slovo a pomoc se můžeme vždycky spolehnout.“ To ano, třeba za šestnáct let poté jsme se o tom bohužel znovu přesvědčili. Příběh o chrabrých osidlovatelích českého pohraničí je všechno, jen ne uvěřitelný. Vyprázdněný děj se v podstatě pořád motá kolem hledání zlých Němců a nacistky, kteří kazí to krásné rudé úsilí usměvavých českých komančů. Ideologický balast je v tomto snímku mimořádně hutný, rudá armáda jako nedostižný vzor a vytlemení soudruzi, co jsou závislí na práci. Těšil jsem se na Vávrovy mohutné davové scény, ale nakonec tam byly jen dvě, na začátku a na konci s rudou armádou. Herecké výkony jsou velmi afektované a např. scéna, ve které se hlavní soudruh zdráhá vyjevit soudružce svou lásku je tak debilní, až je to legrační. Hysterická nacistka Helga nebo Elza svou maximální zlovolností také rozpohybovala mou bránici. Stejným způsobem mě bavily další a další scény, takže se mi nakonec snímek docela líbil, i když asi úplně jiným způsobem, než to tvůrci zamýšleli.