Godhaj

,,Lidi doma z toho byli nervózní.“ Je mi to nesmírně líto, ale rozloučení se sympaťákem Columbem bohužel nedopadlo moc dobře. Na tomto díle je dost znát, že je nový. Nejvíce asi typem kamery, obraz má méně syté tóny a celkově je chladnější. Prostředí nočního klubu, ve kterém se tento díl odehrává, k poručíkovi navzdory názvu vůbec nesedne. Ale abych jen nekřivdil, tak hlavní záporák je dostatečně slizký a hlavní záporačka zase dostatečně půvabná. A Columbo byl pořád takový, jakého mám rád. Jinak se ale na tento díl kouká dost špatně.

,,This is one-Bravo-three, officers down.“ Hašašíni jsou poctivou devadesátkovou akcí. Navíc má tři sympatické hlavní postavy, které jsou dobře napsané a různorodé. Banderasův nervní zabiják dával filmu šmrnc, Stallone si odehrál to svoje a ponechal si kamennou tvář až do konce, a Julianne se svojí kočičkou trochu odlehčila jinak testosteronové akci. Příběh příjemně odsýpá, akce je dobře dávkovaná a hlavně je ještě bez počítačových efektů, což je v dnešní době úplný balzám na duši. Úplný závěr je možná zbytečně překombinovaný, ale zvládne to uzavřít ještě s nadhledem. Přesto tomuto filmu chybí něco zvláštního, kvůli čemu bych si ho chtěl pustit ještě jednou.

,,Come on, lady, don’t let me down.“ Druhé Rio jsem vydržel do konce jen s obrovskou dávkou trpělivosti. Příběh nemohl být šablonovitější, postavy nemohly být stereotypnější a otravnější. Vysloveně protivné byly hlavní mužské postavy, člověk Tulio a papoušek Blue s debilní ledvinkou. Oba dva jsou parodií na veškeré aspekty mužnosti. Neumí se orientovat, jsou to srabi, oba se spoléhají na techniku více než na svoje smysly a oba jsou hrozní podpantofláci. Celou dobu mi vrtala v hlavě otázka, proč? Odpověď jsem nenalezl, ale je jasné, že tento film je výborným příkladem současné krize maskulinity ve filmech nejen z USA. Ale zpět k příběhu. Ten je veskrze nudný, je t oboj hodných proti zlým. Postavy za celou dobu projdou jen malinkatým vývojem, navíc dopředu zcela očividným. Písniček bylo na můj vkus až příliš, takže film ve výsledku působí jako nepovedený muzikál. Animace byla dobrá, ale to je v dnešní době standard. Rio 2 tedy rozhodně nedoporučuji.

,,What’s the worse that could happen?“ ,,FBI! Open the door! Open the door!“ Ben se nijak netají tím, že jeho Město je plně inspirované nepřekonatelným Heat od Michaela Manna. Benův příběh je také o dvou protipólech, hodného zloděje a jeho partičky kumpánů a zlého policajta. Víc se ale zaměřuje na to, jaký psychický šok způsobí zážitek přepadení se zbraněmi na obyčejného člověka, zde ztvárněného sympatickou Rebeccou Hallovou. Od svého vzoru přebírá Město jednoduchý příběh, výborné zpracování a přehlednou kameru i co se týče akčních scén, které jsou věrohodné a správně syrové. Brutální stopáž dvou a půl hodin v prodloužené verzi mi uteklo jako voda a já měl po konci dobrý pocit z kvalitní žánrovky, která ale na Heat rozhodně nemá.

,,You know what? You would done alright on the streets.“ Právnická dramata zrovna nevyhledávám, ale plakát s Matthewem sedícím na tom elegantním Lincolnu mě navnadil. Matthew se na roli vyčůraného právníka hodil naprosto dokonale. Jeho postava je vtipná, chytrá a šarmantní a on to navíc umí všechno výborně zahrát. Příběh se v první půli slibně rozjíždí, napětí nabírá na obrátkách, jen aby ke konci zvolnil a jen velmi pomalu proplouval skrz ne příliš zajímavé soudní líčení. Samotný závěr pro mě byl trochu zklamání, i když nemůžu popřít, že byl originální a poměrně nečekaný. Na jedno zkouknutí je Obhájce dobré, ale podruhé si to již nezopakuji.

,,To nejsou dveře do nebe, je to Hvězdná brána.“ Hvězdnou bránu znám od mala a vždy to byl můj oblíbený film, jehož scénář jsem znal nazpaměť. O to více jsem byl rád, že se mi líbil, i když jsem se na něj podíval nyní už jako dospělý a značně náročnější divák. Pochválit musím především výbornou kameru, která se hned v úvodu postarala o nádherný záběr bez střihu, který začíná ve stanu, přejde k autu a dál pěšky až k nalezišti, prostě jako vystřižené od Spielberga. Ruku v ruce s tím jde propracovaný scénář, který sice zpočátku filmu poměrně chvátá, ale jako divák jsem měl pocit, že se s postavami znám už velmi dlouho. Herecky je to naprosto bezchybné, Kurta Russela jsem žral jako malý a žeru ho i teď. Celé to završuje Emmerichova vynikající režie, ze které je znát poctivá řemeslná práce i cit pro různé emoce a styly. A aby toho nebylo málo, celek doplňuje přesný soundtrack a výborný český dabing. Pokud bych měl tomuto filmu něco vytknout, byla by to asi trochu zdlouhavější druhá třetina stopáže, kdy tempo trochu upadá, nicméně závěr vše vynahrazuje.

,,A tady je náš kulturní referent, Blanka.“ Připraven na krutou a nemilosrdnou komunistickou agitku, přečkal jsem tento pokřivený škvár téměř bez úhony. Pravda, v úvodu se s tím moc nepářou a zaměstnání u Baťy za první republiky líčí jako koncentráky. Pak ale nastane změna a najednou tu máme masy veselých lidí připravených pracovat a budovat. No prostě o příběhu nemá smysl se vůbec zmiňovat, je to jasné už z plakátu a doby vzniku. Moc nechápu, proč se ti herci snažili mluvit v nářečí, působí to hrozně nepřirozeně. Herce mohli také vybrat lépe, byli si všichni hrozně podobní a já měl problém dešifrovat, který že z chasníků je ten ukrutně zlý buržoazní záškodník a který je ten charakterově bezchybný komunista. Naopak mě potěšila dokumentární hodnota stavby železnice a starodávný bagr. Celkově vzato bych tento film nedoporučoval nikomu, jen zájemcům o historii a komunistickou ideologii jako studijní materiál.

,,Svět je prokletý, lidé jsou prokletí, ale pořád chceme žít…“ Mistr Mijazaki si tu se mnou pěkně pohrál. Já čekal příběh o nějaké princezně a on mi předložil drsný epický souboj mezi lidmi a přírodou s mnoha krvavými a až hororovými scénami. Tím si mě ale získal, protože takový animovaný film jsem zatím ještě neviděl (teda kromě Naušiky). S Naušikou má Mononoke defacto stejné ideové pozadí, jen příběh je trochu jiný. Oproti Naušice je mnohem drsnější a krutější a tím pádem více realistický. Bohužel, když jsem si zrovna nejvíce chrochtal blahem, přišly na řadu násilím vecpané vtipné scény s ženami, které mi do atmosféry filmu vůbec neseděly. Až na tuto drobnou výtku jsem byl jinak naprosto spokojen. Animace je jako obvykle dech beroucí a to množství detailů, s nimiž si tvůrci vyhráli, je až neuvěřitelné.

,,Ugly protesters bothering beautiful people.“ Povedené parodie mám velmi rád, ale tahle zůstala viset někde na půli cesty. Do světa modelingu, tupých hvězd a šaškárny, co se kolem nich točí, se to strefuje opravdu přesně, jenže tomu chybí vtip a lehkost. Většina rádobyvtipných momentů stojí jen na tom, že modelové jsou hloupí a reagují nelogicky. Není to však vtipné. Nicméně Ben Stiler i Owen Wilson se toho chopili s vervou a po celou stopáž se vydrželi ksichtit o sto šest. Christine Taylor mě zase uhranula svým šarmem a v druhé půlce filmu i svými vlasy. Nakonec to však k dobrému filmovému zážitku nestačilo. Myslím, že kdyby tvůrci pojali tento film podobně šíleným způsobem jako např. Hele vole, kde mám káru, mohlo to být mnohem lepší a hlavně vtipnější.

,,These things, they can be really political.“ Akční výplachovou jízdu od Emmericha si dám čas od času líbit. Tentokrát jsem byl zvědavý, jak si u mě jeho film povede ve srovnání s konkurenční destrukcí Bílého domu od Fuqua. A vyšel z toho vítězně Emmerich. Jeho film obsahuje více výbuchů, více hlášek, kupodivu trošku méně patosu a zdál se mi i řemeslně zdatnější. Fox byl výborný, Maggie neměla moc co hrát a Tatum byl nakonec docela sympaťák, jen ta jeho dcerka mě štvala od začátku do konce. Jako film na odreagování a nepřemýšlení mohu tento jen doporučit.