Lischai

Chápu, proč Bergman zvolil formu jakou zvolil, ale mě si tím nezískal. Filmová řeč má sloužit k předání sdělení, ne k tomu, aby diváka uspala i když se úporně snaží film sledovat.

Zásadní zjištění pro mě bylo, že Pastorální symfonie jsou vlastně ironický film. Takže detaily na melodramaticky pokroucené tváře nejsou reliktem doby, ale cíleně použitým prvkem. Což tedy - vzhledem k tomu, jak na hraně dramatu a melodramatu tenhle film balancuje - je fantastické.

Byl jsem překvapený, když jsem zjistil, že ten film skutečně stojí jenom na MacGyverovi z roku 44, který prchá z vězení. Samozřejmě to nepoměřuji z hlediska moderních filmů, ale přiznám se, že mě závěr bez změny temporytmu nebo gradace trochu zaskočil. Přešel bych to, kdyby se tam dělo ještě něco jiného, ale kromě moralitky s malým klukem tam není moc o čem hrát. Je krásné a zábavné na to koukat, ale hluboko to nesekne.

Už si nepamatuji, jak na mě Philadelphia působila když jsem jí viděl poprvé, ale teď už je přece jenom z doby. Za těch patnáct let přestala být homosexualita stigma, takže teď z toho filmce bohužel leze takový patetický plačtivý apel, který už moc za srdce vzít nemůže.

Rozhodně lepší trojka, ale nějak necítím pnutí se na ten film podívat znovu. Tedy jenom trojka. Nejhezčí část filmu jsou rozhodně záběry rozstříleného Vietnamu; udělat vizuálně úchvatné hořící ruiny asi nebude jen tak a tyhlety rozhodně stojí za to.

"Sci-fi pro holky." :o) Potěšila mě příjemná hudba a exteriéry -- nepotěšilo mě, že chování hlavního hrdinu není vůbec, vůbec, vůbec motivované. Celý film sledujeme důsledky "zásadního rozhodnutí" o kterém nemáme ani ponětí, proč a v důsledku čeho bylo učiněno.

Ředitel maďarské městské dopravy mě sice na začátku filmu připravil na to, že je Kontroll metafora, ale stejně člověka bavilo koukat na tu plejádu šílených typů z podzemky. Snad jen škoda konce - takováto psychotická jízda (v dobrém slova smyslu) by si zasloužila něco méně papírového.

Materiál, který ve filmu vidíme, je skvělý. Jak se dokázal Longley dostat do para-vojenské bojůvky mi je záhadou, ale zřejmě svede nějaká kouzla. Stejně tak jsou skvělé i vizuální atmosféry ze života Kurdů v třetí části. Celkově mi ale v dokumentu schází nějaká linka, která by vytáhla to, co je skutečně zajímavé. V tomhle dokumentu se totiž pořád mluví, ale málokdo padne sdělení, které stojí za to vstřebat. A protože tahle sdělení jsou rozmělněná do ryze dokumentárních pohledů do života běžných lidí, dělá to dokument docela nesnadným na sledování.

Pohled do zákulisí Iracké války, ale ve srovnání s Jarheadem jaksi neosobní. Je to "takhle nějak si to představuji" film a ne "takhle to je" film.

Nechat se kousnout upírem? Ano, ale až po maturitě! -- Nejsem žena 14-18, takže ten film šel mimo mě. Ovšem - kdybych byl žena 14-18 - velmi by se mi to líbilo. Ten film není vyloženě blbý, jen upřednostňuje přehlídku osvalených vlkodlaků a fešně oblečených upírů před dějem nebo rozvíjením příběhu.