Monoxid

V každém cynikovi hoří plamínek beznadějného romantika. V každém beznadějném romantikovi hoří plamínek cynika. (převzatý citát o ateistech)

Vážně skvěle udělaný film. Možná až moc... Je to takový film sám o sobě, je dokonale smysluplný, dokonalá animace, nádherná hudba... až mi ta dokonalost nedovolila odlepit se od země a úplně se do něj ponořit. Nevím jak to a mám trošku špatné svědomí a pocit, že filmu křivdím, ale něco mi tam chybělo - přestože tam bylo všechno. Asi opravdovost.

Zpočátku to pro mě bylo prostě takové odpočinkové fantasy anime. Čím je ale zajímavé je, jak je (ano, vím, že v tom se mnou mnozí nebudou sohlasit) ucelené. To, že byvají seriály ucelené dějem od začátku do konce, je obvyklé. Tohle je ale ucelené stylem. To nebývá tak časté. Většinou se to nějak naprosto stylově zvrhne, protože se seriál snaží růst s hlavní postavou či s divákem. Ale tohle tvůrci vzali za správný konec. A nakonec zkouší, jestli je divák ochotný vzít celou myšlenku tak, jak to celou dobu plánovali, nebo jestli nic takového nehledal a chtěl jenom další mozkovymývačskou oddechovku. Jedna z drobností, díky kterým si mě seriál získal: V 'openingu' se zpívá něco jako "kdyby se mi měl splnit jeden sen z mnoha, ať je to ten, být schopná držet se svého snu z dětství"... a dokonale to do děje zapadá.

Dávám 5* jednoduše proto, že by to IMO mělo vidět co nejvíc lidí... a hlavně dětí :3 Jó, děti, poučte se z chyb svých (pra)rodičů, ať je nemusíte opakovat . . . btw, proč se to nejmenuje Vlna?

Tohle neberu jako bonus. Spíš jako uzavření seriálu. Ne že by bez tohodle dílu neměl smysl, ale s ním má smysl mnohem hlubší. Nutí mě to přemýšlet: Jak to, že já ve svém věku nacházím odpovědi na životní otázky v něčem, na co v Japonsku koukají děti ve školce? O čem to vypovídá? (he he...) Před Japonci opravdu smekám. My evropani totiž stále vedeme války, ve kterých není vítězů. Japonci ale našli způsob, jak vést souboje, ve kterých není poražených... A jak mi tenhle seriál pomohl pochopit, není to jen o Go.

Občas seriál trochu ztrácel dech. Rozhodně ale bude patřit k těm, jejichž jméno nezapomenu! :D A až se naučím hrát Go, mrknu se na něj znova...

Opravdu černobílý film... Utlačovaní, dobrosrdeční černoši a nafoukané, rozmazlené, nedospělé bílé paničky. Chybí už jen ten titulek ''podle skutečné události"... Ale kvalitní podívaná to je. Hodilo by se to označit spíš za komedii než drama. Do dramatu tomu chybí uvěřitelné charaktery. Tyhle postavy jsou prostě moc líbivé. Konec je moc optimistický. Spousta pravdivých a poučných myšlenek tam je, ale většinu času jsem se prostě a jednoduše válela smíchy...

To bylo tak krásný! Úžasná pohádka! A to nemyslím ironicky... Těch pár nechutných scén nemůžu filmu vyčítat, protože dokonale sloužily k dokreslení osobnosti pana kapitána zoufale toužícího po pozornosti svého mrtvého otce, absurditě situací, kdy zabít je důležitější, než žít a skutečnosti, že dospělí nevěří, a proto umírají...

Na tohle by se měly povinně dívat všechny deváťačky... SPOILER: Sestra si mi postěžovala, že čekala happyend. Já - ale vždyť to byl happyend! Ona - Ale já jsem chtěla, aby spolu zůstali! Tak příště se budem koukat na nějakej film, kde spolu zůstanou! Já - Aha, tak jo...

Děsivě působivé. Není zde dokumentována konfrontace pravicových a levicových názorů, ale střet obětí propagandy KSČM a ODS. Vážně nevím, která sekta mi nahání víc hrůzy. Celá problematika je zde zobrazena celkem objektivně. A kdo za to může? Já to dávám za vinu rodičům...