jabbo123

Předem musím zmínit, že nejsem vůbec fanda Christophera Nolana a naprosto nesdílím to šílenství kolem jeho filmů. Oba Batmanové mě vyloženě nebavili a původní Batman od Burtona pro mě zůstane jediný pravý Batman. Docela dobrý film byl Dokonalý trik, ale to je tak všechno. Takže jsem ke sledování Inception přistupoval poměrně skepticky. Histerie na csfd až příliš zaváněla Temným rytířem a tak jsem nepochyboval o tom, že se můj názor bude dost výrazně lišit od toho většinového. Je to skutečně tak, ale na druhou stranu jsem nebyl až tak zklamaný, jak jsem čekal. Nolan opět rozehrává vizuální symfonii, které se nedá upřít řemeslná vybroušenost a smysl pro detail. Stejně jako v Batmanovi ovšem trpí na dialogy a ideovou roztříštěnost. Námět jako takový je klišé ohlodané na kost, naštěstí zabalené do velice příjemné dějové linky. Celý koncept extraktorů se dá bohužel téměř přirovnat k jakémukoli průměrnému RPG – máme tu jednotlivá povolání, jako je architekt, alchymista, extraktor atd. a právě tahle explicitnost působí hrozně plytce a jednoduše. A když se to tak vezme, vpodstatě se to neliší od jakéhokoli krimi filmu. Prostě banda zlodějíčků a expertů na různé oblasti se vydává na loupež století, která jim má zajistit klid po zbytek života. Není v tom naprosto nic inovativního a jen mě to utvrzuje v přesvědčení, že Nolan neumí myslet originálně a stavět originální příběhy. Celé je to ovšem zabalené do úžasného audio-vizuálu a i když je to všechno jako přes kopírák, kouká se na to pěkně, děj nemá žádné vyloženě logické díry a člověk se necítí nijak uražen. Tedy až na několik scén, které na mě působily až trapně a jde opět o ty dialogy, které Nolan prostě neumí (viz věty typu „Vímto, protože já jsem nejlepší extraktor“ nebo „Koupil jsem aerolinky, přišlo mi to jednodušší“). Rozdíl mezi Nolanem a Cameronem je zjevný. Oba sice obalují obsahem stejná klišé (Avatar byl svým způsobem také základní příběh), ale zatímco Cameron má svoje světy neuvěřitelně a detailně promyšlené, Nolan hází na základní strukturu příběhu další základní a otřepané prvky. Za jedno shlédnutí to určitě stojí, ale to celosvětové nadšení a šílenství prostě nechápu a obávám se, že ať už Nolan v budoucnu natočí cokoli, bude to vždycky bomba. Pro většinu světa. Nádherný vizuál, perfektní hudba, příběh který neurazí, ploché a nezajímavé charaktery, prázdné emoce, neuvěřitelně primitivní kostra příběhu a hloupé dialogy - to je inception. / 70% edit:" mimochodem doporučuji tuhle epizodu ze SouthParku: http://www.xepisodes.com/southpark/episodes/1410/Insheeption.html

Hodnotit příběh posledního Zemeckisova veledíla není podstatné. Jde o zpracování známe Dickensovi legendy o držgrešlem, který si musel projít očistcem, aby se z něho stal dobrý člověk. To je vlastně vše co musí divák vědět. V tomto případě je však (jako u většiny Zemeckisových sníků) nejdůležitější forma. A ta je opět dechberoucí. Pořád si říkám jak by to mohlo dopadnout, kdyby se Zemeckis pustil do něčeho opravdu svého a dal tomu kromě formi taky parádní příběh. Snad se někdy v budoucnu dočkáme. Tenhle snímek rozhodně patří k těm, které se vyplatí vidět v kině, nebo na nějaké hodně velké plasmě v HD rozlišení. Všechny ty obrazy, efekty a kouzla si budete užívat od začátku do konce a člověk se tak nějak musí uvolnit a říct si (přestože to dělám dost nerad): "čert vem příběh, tohle prostě vypadá hrozně dobře." a užít si celou tu jízdu s otevřenýma očima. Jim Carrey a jeho grimasy rozhodně dodali celému filmu ještě další úroveň. V žádném případě shlédnutí snímku nelituju, jenom mě mrzí, jak už jsem zmínil, že Zemeckis nenajde odahu natočit něco opravdu svého. Bylo by to ještě o fous kvalitnější. Vizuál perfektní, příběh obyčejný a slabí. To je Vánoční koleda.

Jednoznačně jeden ze slabších kousků mých oblíbených bratří Coenů. Ale i tak to nebyl špatný film. Jenom není určitě pro každého a odkazy na židovskou víru si užijí zejména ti, kteří k ní mají nějaký vztah. Tak trochu podobenství Jobova osudu je divákovi předkládáno poněkud vlažně, někdy až zdlouhavě a autoři nejspíš chtějí, aby se člověk nad konkrétními scénami zamýšlel. Mezi nejsvětlejší body celého snímku jednoznačně patří dialog mezi hlavním hrdinou a dvěma rabíny, ale bohužel jde o minoritní část celého filmu a kdyby byl právě na těchto sezeních postaven snímek celý, mohlo by jít o mnohem kvalitnější zážitek. Problém je v tom, že Seriózní muž je všude uváděn jako drama, ale člověk by na něj měl pohlížet spíše jako na komedii. Coenům nelze upřít schopnost vytvořit ze zcela banálních lidských situací humornou podívanou. Konec, který nechá na divákovi aby si vše domyslel sám nemusí rovněž sednout každému. Pro mě osobně to bylo příjemně strávených 106 minut, ale mezi mnohonásobně kvalitnějšími snímky od Coenů se nejspíš docela ztratí.

Nejčistší esence japonské legendy. Každá scéna tohoto filmu ve mě zanechala hluboký zážitek, který se umocňoval každou další dějovou linkou, které se sice zběsile proplétají, ale dávají dohromady naprosto úžasný a kompaktní celek. Naproti Casshernu, kde chtěl Kazuaki Kiriya mermomocí ukázat všechn svůj talent najednou, dokáže v Goemonovi udržet příběh jednoho univerza. Přesto nesmírně komplexní. Dá se říct, že spousta příběhů, které v tomhle snímku najdete by se dalo rozvést do samostaných filmů. To ale není kritika. Naopak. Byl jsem ohromen a uchvácen. Mohl bych tady mluvit o duši filmu, o tom, jak vám závěrečné titulky sevřou hrdlo a nebudete vědět co říct, o dokonalé audiovizuální prezentaci, o tom jak směšné je, nadávat na nějaké zastaralé CGI (proboha, viděli jsme všichni stejný snímek??! Ani nemluvím asi o té minutě na CGI trávě, která vůbec ničím neurážela - jde o stylizaci, říká vám to něco?). Místo toho všeho ale shrnu tenhle snímek slovi samotného Goemona, krále zlodějů, shinobiho a rudého rytíře: "Jaký znamenitý pohled ..." Dononalé ... 100%

Jako rozjezdovka pro třetí díl to nebylo vůbec špatné. Osobně moc nechápu zdejší hodnocení, ale jak jsem zjistil, to nechápu u většiny filmů na tomhle serveru. Výpravně slabší, přesto napínavá a kvalitní digitální podívaná zejména pro ty menší z nás. Netrpí však, narozdíl od většiny moderních pohádek, naprostou schematičností a závěr mi jednoduše vyrazil dech. A musím říct, že se na třetí díl dost těším. U filmu jsem se i párkrát zasmál (krysa ve větráku jednoznačně vede :-)), nenudil jsem se a až na nesnesitelné chování Arthurova otce, mě na filmu nic neurazilo. Jo, vlastně jedna věc jo - a to, že se tu dětem podsouvá jedna naprosto nesmyslná a elementární informace - totiž, když vás včela bodne, nepřežije to ... :-). To mě docela zarazilo, ale jinak - nadprůměr. A já to rozhodně beru jako dobrou startovku epické a výpravné trojky.

Mnozí se mnou jistě nebudou souhlasit, ale SG: Universe je pro mě jednoznačně nejlepší sérií ze světa SG. SG1 mě moc nenadchla, Atlantis už byla o dost kvalitnější. Je pravda, že jsem hodně emocionálně zaměřený člověk a tak v případě SG: Universe ani tak neřeším nějaký hlubší, komplikovaný příběh se spoustou detailů, ras, planet a rozličných zápletek, jak tomu bylo v předchozích sériích. A je pravda, že pokud jste fanoušky tohoto stylu, pak vás nejspíš Universe dost zklame. Já si ale prostě nesmírně užívám tu atmosféru, kterou se prostě pánům režisérům a trikovým specialistům povedlo vybudovat nesmírně dobře. Lví podíl má na té silné, emotivní až snové atmosféře, která mi připomínala (jen čistě pocitově) například BladeRunnera, Sunshine nebo herní Mass Effect, jednoznačně hudba. Ta je prostě geniální. Prostě mě bavily ty dloué pasáže, kdy loď prolétala mlžným obrem, nebo se blížila ke slunci. Bavilo mě se uvolnit, poslouchat tu hudbu a koukat na ty nádherné obrázky. Další věc, která se opravdu povedla jsou charaktery. Herecké výkony jsou zase o kategorii jinde, než v předchozích sériích a i když někomu mohou přijít na Sci-Fi "až moc" lidské, mě to vyhovuje. Třetí série Hvězdné brány se vydala nprosto jiným směrem, než její předchůdci, což musí jednoznačně vést ke dvěma naprosto odlišným názorům. Já patřím do skupiny diváků, kteří jsou s poslední sérií SG nadmíru spokojeni. K dokonalosti schízí eliminace některých slabších dílů, které se až příliš věnují emocím a vztahům (vím že si teď trochu protiřečím - ale někdy toho bylo opravdu víc, než je zdrávo). Jinak pro mě opravdu milé překvapení.

Kdyby mi bylo asi tak o deset let míň, asi by mě tenhle serál zaujal. Nechci tím říct, že jsem už dospělý a není ve mě kouska dítěte. Jenom už nad věcmi trochu přemýšlím a celý koncept Sanctuary je prostě jen tisíckrát omílané klišé. Jen tu místo upírů (Buffy) nebo démonů (Čarodějky) máme příšery. A musím říct, že skutečná kryptozoologie (věda která se zabývá hledáním důkazů o existenci vyhynulých, mýtických nebo abnormálních tvorů) je něco co mě baví hodně - ale Sanctuary s ní nemá absolutně nic společného. Pilotní díl mě docela dokázal udržet. Shlédl jsem ještě další dva a kvalita šla prodce dolů. Musím se také přiznat, že nejsem moc velký fanoušek Amandy Tapping - už ve hvězdné bráně SG1 mě dost iritovala. Má takový strašně přehnaný výraz v celkovém projevu mi nepřipadá jako dobrá herečka. Spíš jakoby pořád křečovitě přehrávala. No a tady z ní ještě udělali nadpřirozenou superbytost, takže se mi prostě oškliví. Dost podprůměrné efekty, často až amatérská kamera, rádoby zamotaný příběh (je mi jasné že v dalších dílech se setkáme se spoustou různých frakcí a individuí) a dost mizerné herecké výkony. To je Sanctuary a ačkoli mám Sci-Fi rád, asi už potřebuju mnohem inteligentnější zpracování (například StarGate: Universe). Nevím jestli se kvalita scénáře časem změní, ale já už u tohoto seriálu svůj čas trávit nebudu.

Chris Nahon natočil téměř před deseti lety vynikající akční snímek Polibek draka. Nevím, jestli hned potom prodělal libotomii, nebo skončil na drogách a vypláchl si z mozku všechnu kreativitu, ale pravdou je, že od té doby natočil pouze dva braky. Krev - poslední upír vychází z poměrně průměrného anime, které mě rozhodně neurazilo, ale ani bych ho nezařadil do svých top 10. Rozdíl mezi filmovým zpracováním a anime předlohou je hlavně v tom, že anime se nesnažil příběh hrotit do epických rozměrů. 50ti minutový animovaný film je prostě jenom epizoda ze života lovkyně démonů. Nevzbuzuje ve vás pocit, že máte čekat něco velkolepého. Přesto díky skvělé animaci a zajímavému námětu, vás pobaví 10x víc, než tahle hraná záležitost. Opravdu slaboučký scénář, digitální triky, které vypadají jako nějaká alfa verze, ale rozhodně nemají co dělat v roce 2008, naprosto katastrofální krev, která celý ten masakr neskutečně ponižuje (nemluvě o tom, že film, který má právě tuhle tekutinu v názvu, by si na ní mohl dát záležet) a nakonec hodně tuctový, až trapný závěr. Jednu hvězdičku si film zasloužil za poměrně povedenou choreografii soubojů, které dokazují, že snímek měl potenciál. Kdyby souboje nekazila ta hrozná krev a příšerné CGI (zmutovaní démoni opravdu vypadali jako nějaká animace z roku 95), mohla to být nakonec docela dobrá řezničina. O hereckých výkonech není moc potřeba mluvit, protože scénář by ani sebevětší hvězdě nedovolil se nějak projevit. Ji-hyeon Jeon je simpatická, sekat katanou taky umí, takže tam bych rozhodně problém neviděl. Škoda, podle trailerů jsem od toho čekal mnohem víc.

Tenhle film se dá uchopit hned několika způsoby a právě proto je na CSFD jeho hodnocení hodně kontrasní - od úplného odpadu až po plný počet. A je to pochopitelné, chápu obě strany, protože na tomhle filmu je zvláštní spousta věcí a tyhle zvláštnosti se vás mohou dotknout buď jako hluboký, emocionální, až umělecký zážitek, nebo totální béčko s příšernou stylizací. Přepálené diffusion glow a sépiové filtry spolu s naprosto neznámími herci i na mě z počátku působily nesmírně lacině, až jsem z toho měl lehce pocit, že koukám na telenovelu. Snové záběry, nepochopitelné obrazy a emotivní (v důsledku však naprosto přesná a geniální) ambient hudba. Prvních dvacet minut moc nedává smysl. Víte, přiznám se, že nemám moc rád filmy, které před divákem zatajují pravidla, motivy a smysl celého univerza, ve kterém se odehrávají. Naštěstí The Ink přiměřenou rychlostí dávkuje vysvětlení a na konci je jasné prakticky všechno. Po zmíněných dvaceti minutách přijde první akční scéna a ta vás přesvědčí o tom, že i s evidentně hodně nízkým rozpočtem se při správném využití kamery a jednoduchého triku dají dělat divy. Na pozadí reálného dramatu jednoho muže, který přišel o všechno a celou svou energii nasměroval do kariéry, se odehrává souboj dvou mocností - Inkubů a Vypravěčů. Obě tyto společenstva mi hodně připomínala Noční a Denní hlídku od Sergeje Lukjaněnka - také jde o souboj dobra a zla o kterém nemají běžní smrtelníci vůbec tušení a přesto se odehrává na pomezí naší a té druhé reality. Ink je bytost, která jednoho dne unese právě dceru již zmíněného kariéristy. Respektive unese její duši, přičemž její fyzické tělo upadne do komatu. Proč ji unese, kdo je Ink, jakou roli v příběhu sehrají Vypravěči a Inkubové, kým je největší Válečnice, která Inka a děvčátko doprovází a jaký význam má slepý Hledač cest, to už si zjistěte sami. Já vám jenom mohu slíbit, že tahle cesta je hodně nevšedním zážitkem, záleží na tom jak ji pojmete. Já jsem měl to štěstí, že ve mě zachoval The Ink nesmírně dobrý a pozitivní pocit. Původně laciné filtry a neznámí herci se nakonec staly opravdu tou uměleckou fasádou nesmírně zajímavého příběhu. Na konci nezůstávají žádné nezodpovězené otázky a i když film skáče hned v několika časových rovinách, zachovává si naprostou konzistenci a stále se v něm orientujete. Počáteční rozpačitost se s každou další minutou měnila ve velmi dobrý pocit a rád se na film podívám ještě minimálně jednou.

Mám animované filmy zaměřené čistě na dětské publikum rád. Opravdu. Nevadí mi ani, že se v nich pořád dokola a dokola objevují zcela stejná schémata o tom, že se někdo napraví, o tom, že někdo někoho z počátku nenávidí a na konci jsou z nich nejlepší přátelé, že láska vyhrává nad nenávistí ... blablabla. Dobrá, trochu mi to vadí, ale asi to nemůžeme autorům vyčítat, protože je to prostě to, co chtějí děti vidět pořád a pořád dokolečka. Nebo si to jenom myslíme? Já bych vsadil na to, že originalita a inovace by dětem neublížila. Ale budiž. Klišé a stokrát ohrané principy vyprávnění nejsou to, co mi na Já, padouch vadí. Není to ani infantilní humor - za celý film jsem se zasmál asi dvakrát. Je to příběh. Protože i když jsou principy pořád stejné, všechno může zachránit kvalitní příběh. Ať už je to Vzhůru do oblak, Zataženo, občas trakaře nebo Jak vycvičit draka - všechno jsou to klasická schémata o přátelství která začínají vzájemnou nenávistí ale jsou zasazená do výborného prostředí a doprovází je hodnotný příběh, nebo nějaká idea. A idea Já, padouch mě prostě vůbec ničím nezaujala. Ačkoli abych se přiznal - při sledování trailerů jsem se na tenhle snímek docela těšil, mělo to takový závan tajemna. Jenže to byla ta jedna jediná scéna s ukradenou pyramidou, která byla na celém filmu zajímavá. Všechno ostatní už potom byla jenom série situačních skečů. Nic vás nemohlo překvapit. Pro mě docela zklamání.