draggo

Jsem hodně zklamaný z reakce na tento film. Nízké hodnocení bych překousl (většina lidí se nedokáže přenést přes stylizaci a odmítá ve filmu vidět něco víc), ale že se téměř všechny pětihvězdové komentáře zabývají jen audiovizuální nádherou, to je docela smutný. Sucker Punch jsem naplno docenil až po druhém shlédnutí, kdy mi v hlavě všechno do sebe zapadlo a já (doufám :)) pochopil celou podstatu filmu. Ten z mého pohledu exceluje hlavně skvělým a originálním příběhem, který v žádném případě není oddechovou slátaninou, jak se mnozí snaží naznačit. Svojí komplexností může leckomu připomenout Počátek, nicméně na rozdíl od něj není Sucker Punch prvoplánově překomplikovaný a drtivě ho překonává v síle poselství a emocionálním dopadu na diváka. I ona agresivní vizuální stylizace má v příběhu své jednoznačné místo - všechny snové scény jsou pro dívky útěkem z reality, kde musí sloužit přáním vysoce postavených mužů, a tak je jen logické, že ve svých snech jsou neohroženými bojovnicemi. Přesto je však důležité si uvědomit, že "realita" nablýskaného lehkého podniku je vlastně také jen fantazií Babydoll vězněné v domě pro duševně choré. A nebo je to fantazie Sweet Pea? To už je na divákovi a jeho schopnosti, jak si s příběhem poradit, což je ostatně jedna z možných interpretací závěrečného monologu, který mě po dlouhé době přinutil se znovu nad filmem pořádně zamyslet. Nápadů obecně má tenhle film na rozdávání, mě osobně nejvíc zaujaly pochopitelně snové scény - a to nejen zpracováním, ale i myšlenkou, že každý (pro ostatní) malý a jednoduchý úkon může být pro někoho obrovsky náročný a důležitý. Takhle bych mohl pitvat snad každou scénu, protože jsem si jist, že Zack Snyder přesně věděl, co chce tím či oním říci. Já jsem do jeho psychedelického vlaku nastoupil bez předsudků a na konečné stanici vystoupil uspokojený po všech stránkách. Jak po té intelektuální, tak pochopitelně i audiovizuální - nebudu zapírat, že jsem se mnohdy tetelil radostí nad stylovou akcí v monumentálních kulisách za dunění skvěle vybraného řízného soundtracku. /95% a 5*/

Dostal jsem úplně přesně to, co jsem očekával. Příběh je totální sračka, která více než kdy jindy dává najevo, že je tu jen kvůli propojení jednotlivých scén. Nedává to smysl, dějový posun je nulový, postavy dávno mrtvé se tu oživují jak na běžícím pásu (to klonování ještě pochopím, ale jak sakra vstal z mrtvých Wesker?). Přesto ale dávám čtyři hvězdy, jelikož jsem na rozdíl od ostatních na film šel kvůli jiným věcem. Paul W.S. Anderson se pro mě tímto stává možná úplně nejlepším akčním režisérem, protože jakmile dojde na bitvy, jsem v sedmém nebi. Perfektní, strhující choreografie, stylové slow-motiony a to vše v podání Milly Jovovich v dalším z řady upnutých oblečků. Opravdu nechápu, jak může někdo říct, že ta akce byla nudná, vážně netuším, jak líp by se akční scény daly vůbec natočit, tohle byla neuvěřitelně stylová paráda. Ať už sekvence v bílé chodbě na začátku s hordou zombíků (z nichž každý dostal originální smrt), pasáže s netvorem v ulicích Moskvy nebo úplný vrchol filmu, neboli souboj Alice a Jill Valentine - něco tak skvělého jsem opravdu dlouho neviděl. K tomu burácí epický elektro-soundtrack od dua tomandandy, které se od minula opravdu vytáhlo. 3D je perfektní a využité na maximum, pochopitelně je dělané hlavně na efekt, což shodou okolností platí v tomhle filmu i o všem ostatním. Konec je opět otevřený až hanba a vytváří bránu k šestému dílu. A jo, těším se na něj, tohle bylo fajn. /70% a 4*/

Zrovna jsem se tam chystal zavolat - otázka za 4 litry, já věděl odpověď a jí tam nikdo nevolal. Díkybohu jsem měl vedle sebe notebook, a tak jsem si díky vlastní prozřetelnosti kromě odpovědi našel i profil samotnýho pořadu tady na čsfd. Nezbejvá mi než poděkovat uživateli dopitak za odkaz, asi mi ušetřil dost peněz :) Ale jako pořad na usnutí to špatný není, asi na úrovni EZO.TV a Volejte Věštce. :) /40% a 2*/

Film, který mě provázel snad celý můj filmový život, a na kterém mohu krásně pozzorovat svůj měnící se vztah k filmům obecně. Nejdřív mě to nebavilo vůbec, pak jsem si oblíbil závěrečnou část s potápěním a zatracoval romantiku předtím (bylo mi asi 10 let, zajímal by mě věk těch, kteří dnes dávají odpad se stejnými slovy). Později se mi dostalo do rukou DVD, kde již zážitek nepřerušovaly reklamy (na těch se naše Nova s Primou vždycky uměly vyřádit), a Titanic jsem začal mít rád celý, a s každým dalším zhlédnutím víc a víc. Moje pouť dosáhla svého vrcholu letos v dubnu, kdy jsem na sté výročí tragédie vyrazil na 3D verzi do IMAXu, kdy jsem si uvědomil, že Titanic pro mě není jen jeden z oblíbených filmů nebo jeden z TOP10, ale něco víc. Je to jeden ze zatím pouhých pěti filmů (ty zbylé čtyři jsou Avatar a trilogie Pán Prstenů), které mi svojí komplexností a dokonalostí v každém možném ohledu neustále vyráží dech, a tím ční nad všechny ostatní skvělé filmy, které jsou jen... skvělé. Kdežto Titanic je výjimečný, za těch 15 let nezestárl ani o den a já stále musím obdivovat jeho dokonalost. Od příběhu osudové lásky Jacka a Rose, která je pro mě mimochodem nejkrásnějším vyjádřením citu na filmovém plátně (člověk, kterýho to nevezme za srdce, snad nemůže mít duši) až po tu ohromnou nepotopitelnou loď a její dlouhý pád do hlubin oceánu. Není to jen obyčejná kombinace katastrofického a romantického filmu. Titanic je tvořen spoustou detailů, spoustou minipříběhů, z nichž každý dojde svého naplnění, ať už je to matka naposledy uspávající své děti či Bruce Ismay a jeho zbabělý útěk. Je tvořen spoustou různých motivů, které je řádně pochopil až s příbývajícími léty - od kritiky prázdného života smetánky, přes to, že když dojde na lámání chleba, tak jsme si všichni rovni, ať toho vlastníme kolik chceme, až po to, že bychom každý náš den měli žít, jako by byl poslední. Stejně tak mi došlo, že i když jsme na konci brečeli snad všichni, tak Titanic nemá vyloženě špatný konec. Nebýt Jacka a té osudové plavby, Rose by se nikdy nedokázala osvobodit a nikdy by neprožila tak dlouhý a naplněný život - všimli jste si všech těch fotografií, které měla jako stará paní ve své kajutě? I po tolika letech má Titanic stále co nabídnout, dnes již kultovní scény mě hladí na srdci či mi ho naopak rvou na kusy a hudba Jamese Hornera neztratila nic ze svého magického půvabu. Svůj podíl na celkovém zážitku má i perfektní český dabing, bez kterého si tuhle plavbu už nedovedu představit. Jak by řekla Rose "Nikdy nezapomenu." Ani na Titanic skutečný, který se v noci z 14. na 15. dubna potopil, ani na ten od Jamese Camerona, jehož plavba světovými kiny skončila rozhodně zaslouženými 11 Oscary a 2 miliardami dolarů. /100% a 5*/

S01: Zajímavý seriál, který poslední dobou populární postapokalyptické téma pojímá zase z úplně jiné perspektivy. Jinde jde zejména o onu akci či samotné přežití, zatímco Falling Skies se zaměřuje spíše na vztahy mezi lidmi na pozadí celosvětové katastrofy. Ukazuje i životy běžných lidí, jejich starosti a problémy, které nesouvisí s tím, kolik mimozemšťanů zastřelí. Tenhle "lidský" rozměr je mi na seriálu hrozně sympatický, jen je trochu škoda, že spousta z těchto scén je až přehnaně patetická, což trochu sráží jejich výsledný efekt. Příběh je v první polovině spíše epizodický, kromě představování světa naši hrdinové řeší docela běžné věci, jako shánění jídla, vody, či dopravních prostředků. Později to celé začne být ucelenější a nakonec se před námi vyjeví docela působivé finále, které dokáže slušně nalákat na další sérii. MImo jiné se začneme dozvídat i střípky ze záhad obklopujících mimozemšťany, což přichystá spoustu docela zajímavých odhalení. Falling Skies je docela ojedinělé i tím, že nepřítelem jsou zde skutečně ti chapadlatci z vesmíru a lidstvo samotné je docela idealizované - když už dojde na konflikt, tak je obvykle rychle vyřešen a žádný lidský záporák zde nevydrží déle než jednu epizodu (po které se buď odebere do věčných lovišť nebo se napraví). Na jednu stranu bych to mohl seriálu zazlívat jako nerealističnost, na tu druhou ale musím i pochválit za krásnou vizi, která by nám snad i mohla být v podobné situaci příkladem. Je hezké vidět, že si lidé vzájemně dokáží pomáhat a bojují ne proto, aby se pomstili nepřátelům, ale aby skutečně ochránili to, co je jim nejdražší. Je škoda, že tenhle motiv nedokázal vždy úplně vyznít a seriál se místy topil v ne moc věrohodných dialozích a kolísajícím tempu. Dialogy obecně vyplňují většinu stopáže, i když to neznamená, že by zde chyběla akce. U té docela zamrzí slabší úroveň efektů a možná i absence výraznější a masivnější akční scény, která by se mohla stát ikonickou. I tak si ale dám další sezónu, protože tahle ufounská sága mě i přes různá zaškobrtnutí bavila. /70% a 4*/ Oblíbené epizody: The Armory, Sanctuary (Part 1), Mutiny --- S02: Oproti první sezóně je ta druhá již daleko lepší. Zachovává si to dobré, nicméně přichází s daleko zajímavějším, emotivnějším a více strhujícím příběhem. Ubylo schématičnosti i "rodinných" radovánek, které podle mého možná trohu zbytečně rušily jinak pochmurnou atmosféru postapokalyptického světa. Zato se podařilo rozjet hned několik zajímavých zápletek, držených pohromadě díky hlavní linii o hledání štěstí na jihu, která dokázala v závěru velice slušně vygradovat. Ty vedlejší tentokrát nejsou jen "epizodami", ale táhnou se celým seriálem a ve výsledku se splétají v docela působivé finále. O zvraty a emočně silnější situace tu není nouze a působí mnohem věrohodněji než v první sérii. Jednotlivé postavy přestávají být plochými figurkami a stávají se více nejednoznačnými a vyvíjejí se. Tleskám. Jen škoda, že kvalita efektů a akce se moc nezvedla - střílí se sice více, ale stále to působí docela lacině a seriálu to ve výsledku docela ubližuje. Ale i tak si tvůrci za tuhle sérii zaslouží pochvalu, je ve všem lepší než ta předchozí a zajímavý cliffhanger na konci mě nutí se docela těšit na sezónu třetí. /85% a 4*/ Oblíbené epizody: Worlds Apart, Young Bloods, Homecoming, The Price of Greatness --- S03:Tak dobře to na konci minulé sezóny vypadalo... a tak neskutečně blbě to dopadlo. Vážně, jakkoli jsem zvedal u druhé sezóny palec nahoru, ta třetí mě hrozně zklamala. A to už hned na začátku, kdy téměř každý očekával přímé pokračování sezońy druhé, která končila příletem záhadných strojů. Také byste čekali, že první epizoda se bude zabývat tím, kdo že to přiletěl a jaké má úmysly? Smůla. Z pro mě nepochopitelného důvodu děj pokračuje asi až o půl roku později, kdy jen mimochodem zjistíme, že z těch lítajících talířů vylezla nová rasa ufounů, který jsou jakože přátelský. Žádná představovačka, nic, prostě jako kdyby tam někdo něco vystříhnul. A i když bych se přenesl přes tohle, tak to co následuje také není žádná sláva. Příběh se tentokrát vleče jako smrad, přičemž jsem se celou dobu nemohl ubránit pocitu, že těch epizod mohl být klidně poloviční počet a já bych se z nich dozvěděl úplně to samé. Vrstva nechutného amerického rodinného patosu je tentokrát ještě daleko silnější než v řadě první a úspěšně tak zabíjí jakoukoli snahu o napětí nebo zábavnost příběhu. Ten nijak zázračný není, vyjma docela povedené závěrečné pointy je místy celkem přihlouplý a docela předvídatelný. S pokračujícími epizodami se také prudce snižují moje sympatie k hlavnímu hrdinovi Tomu Masonovi, jehož snaha o vylíčení jakožto nejspíš nejdokonalejšího, nejctnostnějšího, ale zároveň i nejdrsnějšího (přičemž tohle zrovna vypadá dost nedůvěryhodně) člověka na zemi mě začíná dosti silně štvát. To ovšem začíná platit i pro velkou část dalších postav, tvůrcům opravdu děkuji za Popea, který tam snad jako jediný ještě má rozum a trochu charismatu. Bohužel moralizující slovní průjmy mnohých postav si ukrojily z vysílacího času takovou část, že oproti minulé sérii i dost ubylo akčních scén, což tomu všemu taky moc nepřidá. Ale aspoň můžu chválit, že u těch několika málo co tam jsou došlo určitě k jistému kvalitativnímu posunu a je celkem radost se na to dívat. Ale když vezmu tuhle řadu jako celek, je to bída, velký zklamání a budu hodně rozmýšlet, jestli si příští rok dám další sérii. /50% a 3*/ Oblíbené epizody: The Pickett Line, Brazil --- S04: Po zpackané třetí sérii jsem měl sto chutí se na seriál nadobro vykašlat, ale tvůrci se naštěstí poučili a čtvrtá série je překvapivě velmi povedená. Už od první epizody v koncentračním táboře je jasné, že celkový tón téhle série bude o poznání temnější, což kvituju s povděkem a útěk z něj ve třetí epizodě považuji za jeden z vrcholů celého seriálu. Místo stupidního tlachání o ničem se rozjíždí několik docela zajímavých příběhových linek - třeba tajemství obklopující krásnou mutantku Lexi nebo Matt v převýchovném táboře Espheni. Tentokrát nechybí větší množství akce (včetně největšího masakru z celého seriálu) nebo ne vždy očekávaných příběhových zvratů, tempo seriálu je mnohem rychlejší a zábavnější než minule. A i "měsíční" finále je docela povedené, zakončené nečekaným a mnou dosud nepochopeným cliffhangerem (další mimozemská rasa?). Celkově u mě i přes pár zaškobrtnutí vládne spokojenost a doufám, že tentokrát tu kvalitu tvůrci udrží a i závěrečná pátá série bude stát za to./80% a 4*/ Oblíbené epizody: Exodus, Saturday Night Massacre, Till Death Do Us Part, Shoot The Moon S05: Pátá série začala neskutečně nadějně. Už první díl byl napěchovaný docela drsnou akcí a začal zajímavě rozplétat záhadu z konce čtverky. A další díly pokračovaly v podobném duchu - hlad, útoky skitterů, Popeovo šílenství, několik docela ošklivých úmrtí, spousta akce a vůbec seriál nabral neskutečný tempo a začal vypadat tak, jak jsem si vždycky přál - tedy jako drsné post-apo drama o boji proti obrovské přesile mimozemšťanů. Tenhle směr ale bohužel vydžel seriálu sotva do poloviny, kde zcela nelogicky příběh přestal gradovat směrem k velkému finále, ale celé epizody byly místo toho věnovány úplným podružnostem - viz úplně zbytečný díl o rodince, co v klidu žije mimo nebezepečí nebo 1,5 dílu strávenýho na vojenský základně s trochu moc paranoidní velitelkou - což byla sice dobrá zápletka, ale sakra, tohle se nemělo řešit, když zbývají dva díly do konce seriálu, který to s námi táhne už 5 sérií! Ale bohužel, to nejhorší přišlo s posledními dvěma díly, které se už definitivně propadly do bahna scénáristické bezradnosti. Zcela zbytečné memento s Lexi, Popeův 30-vteřinový útok na základnu (wtf?) a samozřejmě "deus ex machina" řešení, které se z ničeho nic objevilo a v předposledním díle tak ukázalo vlastně neskutečně snadný způsob, jak celou invazi ufounů ukončit. Blbějc to vymyslet nemohli. Závěrečná epizoda sice začala na docela zajímavou notu, ale pak bohužel dopadla tak, že hlavního bosse jsme si užili asi 5 minut, jeho/její vysvětlení, proč vlastně likvidujou Zemi bylo akorát na pár facek a scénáristé nedokázali najít koule k tomu, aby nechali zemřít byť jen jednu jedinou hlavní postavu, což působí krapet málo uvěřitelně, když uvážíme, že byli ve válce s naprosto likvidační přesilou. Plus kromě slibného začátku jsme se taky nedočkali skoro žádné pořádné akce, což shodou okolností platí o většině druhé poloviny páté série. Korunu celému tomu divadlu nasadilo posledních 5 minut a naprosto nechutně patetický, sluníčkový, multikulti NWO závěr, který ve mě vyvolal akorát chuť zvracet. Je to škoda, protože byť měl tenhle seriál svá slabá místa, vydržel jsem to u něj od začátku až do úplného konce. Štve mě, že když už se seriál dokázal na začátku páté série zmátožit a začal servírovat jednu skvělou epizodu za druhou, po času znovu upadl do hnoje a na tuhle notu i skončil. Pátá řada se mi celkově těžko hodnotí, protože její kvalita je skutečně nevyrovnaná - první půlka by byla za jednoznačných 5*, ta druhá tak za 2*. Výsledné hodnocení je nutným kompromisem, zohledňujícím fakt, že jsem se u seriálu stále většinou docela bavil. /70% a 4*/ Oblíbené epizody: Find Your Warrior, Hunger Pains, Pope Breaks Bad, Non-Essential Personnel

S01 - Blood and Sand: Mimořádně povedený (pseudo)historický seriál bez jakékoliv cenzury, ukazující charakter doby v tom nejsurovějším hávu. Ze začátku jednoduchý příběh se postupně začne zamotávat, každý díl dokáže i několikrát vyrazit dech překvapivou pointou a nakonec vždy skvěle vygradovat, což platí dvojnásob zejména pro finále, u kterého jsem jen mohl vzdychat slastí. Intriky, podvody a lži jsou tu každodenní realitou a za přátelským úsměvem se vždy může skrývat touha po smrti druhého. A do tohoto světa přichází Spartakus (mimo jiné mě překvapilo, že to není jeho pravé jméno, jsem zvědav, jestli nám ho tvůrci někdy prozradí), vytržený z domova, zrazený spojenci a připravený o svojí milovanou ženu. Ze začátku horká hlava, po čase šampion věrný pánovi a nakonec vůdce revoluce. Andy Whitfield se v jeho roli opravdu našel, byl mi od začátku neskutečně sympatický a je ho strašlivá škoda. :( I ostatní postavy se postupně skvěle vyprofilovaly tak, že nebylo možné nemít k nim nějaký vztah. A když jsem viděl jak umírají, nemohl jsem se ubránit pocitům smutku ani radosti. A že se tu umírá často - přeci jen se pohybujeme mezi gladiátory. Jednotlivé souboje mají skvělou, často i přepálenou choreografii se spoustou zpomalovaček a až přehnaných krvavých efektů - tady se autoři skutečně nebáli ničeho a ukazují nám souboje na život a na smrt v celé jejich cti a slávě. A ačkoli se odehrávají vždy v té stejné aréně, každý z nich má díky propracovanému příběhovému pozadí něco do sebe a já jsem se vždy přistihnul, jak mým oblíbencům držím palce a skoro nedýchám napětím - žít v Římě, tak by hry byly určitě moje oblíbená zábava. :) A rozhodně je třeba dodat, že se umějí ohánět i jinými věcmi, nežli jen mečem (místy to připomíná spíš nějaký historický softporno), což v kombinaci s docela barvitým jazykem (přiučil jsem se spoustu anglických nadáveka sprosťých slov :)) vytváří skutečně drsný a realistický dojem z celého seriálu, kde nás autoři neochudili vůbec o nic. Samozřejmě je tu hodně velká dávka stylizace, která ale slouží k dotvoření celého dojmu - ladění do teplých barev, přehnaná krev, epická hudba střídající smutné ženské vokály s intenzivním rockovým stylem - i díky tomu jsem se do toho dokázal tak ponořit a celý mě to zatraceně skvěle bavilo. Kill Them All! /95% a 5*/ Oblíbené epizody: The Thing in the Pit, Shadow Games, Party Favors, Kill Them All --- S02 - Vengeance: Po smrti Andyho Whitfielda (R.I.P.) jsem se hodně bál, jestli seriál dokáže pokračovat dál ve stejně skvělé kvalitě. Stejně tak jsem byl zvědav, jak se seriál vypořádá s tím, že už se nejspíš do arén moc nepodíváme - neutrpí tím ty skvělé akční scény? Žádný černý scénář se naštěstí nekonal. Liam McIntyre je skvělá náhrada a po pár epizodách už jsem přeobsazení nijak nevnímal. Vypadá skvěle a role vůdce mu sedne. Příběh taktéž prodělal velké změny. Z rozpálené Capuy, jejích vil a arén se částečně přesunul do divokých lesů a opuštěných hor, touhu po slávě nahradila touha po svobodě pro všechny. Určitě je to ušlechtilejší myšlenka, a Spartacus se svými proslovy by snad dokázal přesvědčit každého, aby popadl meč a šel za ním až k branám pekla. A jo, šel bych i já. Jestli jsem u první sezóny přemejšlel, jestli by se mi líbilo něco takovýho zažít, tak tady mám jasno. Chtěl bych mít před sebou něco vyššího, za co se stojí porvat. Přes den efektně rozsekat pár římskejch lebek a večer usínat s krásnou holkou v náručích - no kterej chlap by tohle odmítnul? :) Ta drsná epika dávnýho světa, která z tohohle seriálu přímo prýští se mi strašně líbí. Umocněná pochopitelně vizuální stylizací a podmanivým soundtrackem. Krví ani odhalenými ňadry se pochopitelně opět nešetří, snad mám i pocit, že každá série se snaží překonat tu předchozí. Souboje jsou opět bezvadné, se skvělou choreografií, švih si dokáží udržet i mimo arénu - i když do té se taky jednou vrátíme, a ona epizoda je pro mě totálním vrcholem celého seriálu. Postavy také ušly kus cesty, a třeba z Crixa (ano, skloňuje se to takhle, rozhodně ne "Crixuse") se pomalu stala pro mě možná nejoblíbenější postava, zatímco smrt některých jiných jsem sledoval s až zvrhlým pocitem zadostiučinění. Emoce tu tryskají stejně jako krev, a to je jedině dobře. Stejně jako předchozí řady, i Vengeance staví především na skvělém příběhu, postavách a atmosféře, ta brutalita a sex jsou jen oku lahodícími doplňky skvělého celku. Je mi hrozně líto, že to celé asi skončí v poslední řadě špatně, protože Spartakova parta jsou fakt strašný sympaťáci a já je prostě nechci vidět poražené Římem :( 95% a 5*/ Oblíbené epizody: The Greater Good, Libertus, Balance, Wrath of the Gods --- S03 - War of the Damned: Tak je to za námi. Deset epizod tentokrát uteklo ještě rychleji než minule a seriál se završil. Spartakus na konci minulé série završil svou pomstu a nyní se vydává na své poslední tažení, které má otřást celým Římem. Všechny staré známé ingredience jsou zpět v ještě vytříbenější formě - vytříbená choreogrfie bojů plná slow-motionů, hektolitry krve, spousta odhalených těl a samozřejmě i ty postelové hrátky. A to vše spojuje až pochmurný příběh, ve kterém všichni víme, že jednou musí dospět do svého hořkého konce. A tak to i je, zažijeme vítězství i porážky, lásku i zradu, ale jednoho dne musí naši hrdinové, které jsme s napětím po celé ty roky sledovali, vyrzit do té slavné poslední bitvy, učinit poslední vzdor vůči odvěkému nepříteli. Přiznám se, že jsem se finále strašně bál. Čekal jsem že rebelové budou zmasakrováni, Řím zvítězí, Spartakus bude poníženě ukřižován a vůbec to celé bude podle historie a já budu zklamaný z toho, jak budou rozdrceni. Ale když jsem viděl závěrečnou epizodu, tak jsem zůstal skoro oněmělý a uvědomil jsem si, že v silnější a krásnější konec jsem ani nemohl doufat. Krev na obrazovce i slzy na mém obličeji tekly proudem, ale ve výsledku jsem cítil skutečné zadostiučinění ze skvěle uzavřeného příběhu. Spartacus odešel neporažený, svobodný a smířený se svojí smrtí, neboť on sám věděl, že dosáhl skutečného vítězství. Ale nebudu spoilerovat, tohle se prostě musí vidět a zažít. Od začátku do konce, skrze všechny ty mimořádně silné momenty, od decimace po poslední rozloučení s Neporaženým Galem a samozřejmě ten výborný konec. Dokonalost, nemám slov. /100% a 5*/ Oblíbené epizody: Decimation, Blood Brothers, Dead and the Dying, Victory (<3)

Ze začátku jsem se trochu bál, jak mě Bohové arény vezmou po skvělé Krvi a písku, když tu chybí hvězda největší, tedy Spartakus sám. Tyhle obavy naštěstí vzaly s prvním dílem za své, je to pořád stejně skvělá jízda. To co dělalo tenhle seriál výjimečným, tu je pořád. Skvělé souboje v aréně, necenzurovaná brutalita, spousta lechtivých scén a samozřejmě skvěle gradující příběh, což je bohužel věc, kterou spousta lidí z mého okolí u tohoto seriálu odmítá vidět. A přitom příběh je tady vždycky to nejzajímavější, všechno to okolo je "jen" příjemným kořením :) Ostře ukázaný rozdíl mezi uhlazeným světem římské elity a drsným světem gladiátorů, rozdíl mezi intrikami, zradami a podvody a přátelstvím ukovaným v krvi a písku arény. A pro fanouška Krve a písku skvělé rozšíření příběhů spousty postav. Hlavní postavou Bohů arény je pro mě skvělý antihrdina Batiatus, neštítící se ničeho, jen aby dosáhl svého cíle a urval si pro sebe co největší krajíc moci. To, co všechno napáchal se svoují manželkou během druhé poloviny seriálu byla skutečně síla. Nestává se často, že v seriálu fandíte víceméně záporné postavě, ale tady se to povedlo. Druhým hrdinou téhle řady je pak Crixus, kterého jsem znal jen jako neohroženého šampiona Capuy - tady jsem s ekonečně dočkal příběhu jeho vzestupu a cesty k vytoužené slávě. A mám ho čím dál raději. Třetí hlavní postavou je nováček Gannicus, který byl inzerovaný jako hlavní hrdina, pro mě ale stál trochu v pozadí prvních dvou zmíněných, asi kvůli tomu, že jsem ho neznal z první sezóny a neměl k němu z počátku vztah. Rozhodně mu ale nemůžu upřít asi nejlepší akční scény, styl boje se dvěma meči je můj nejoblíbenější, něco takovýho bych chtěl někdy umět :) Kromě toho se konečně zaplní další bílá místa v příběhu - jak se z Oenomaa stal Doctore či jak Ashur přišel ke svému zranění (po téhle sérii mi je jeho postava ještě odpornější). Všechno skvělé zůstalo v Bozích arény zachováno a já se těch necelých šest hodin opět skvěle užil :) /90% a 5*/ Oblíbené epiziody: Beneath the Mask, Reckoning

Klasická laciná šlichta snažící se přiživit na úspěšném filmu. S původním Králem Škorpionem to nemá společného vůbec nic kromě jména hlavního hrdiny, přičemž ani na Rocka peníze tentokrát nebyly, takže si ho střihnul nějaký prapodivný neznámý ksicht, který vypadá spíše jako model spodního prádla než jako obávaný válečník. Příběh o tom, jak se nám Škorpion zrodil je (překvapivě) naprostý hnůj, který ve většině případů nedává smysl - a to bohužel docela okatě. Kroutil jsem nechápavě hlavou, a to jsem to měl puštěný jako film na usnutí a sledoval to jen na půl oka. Nepřekvapivě mizerná je též akce, strašně z toho čpí jak málo peněz na to měli, takže žádné epické souboje se nekonají, jen spousta laciných šarvátek sestříhaných tak, že z nich není skoro nic vidět (což byl asi záměr). Ale i přes tuhle šetřící metodu nezbyly prachy na závěrečnýho bosse v podobě obřího škorpiona, kterej byl neviditelnej. (wtf) Překvapením pak je docela slušná úroveň většiny triků a lokací, například podsvětí vypadalo velice pěkně - i když meč rotující u stropu jako ventilátor mě pobavil :) Ono vůbec spousta věcí v tomhle filmu je neúmyslně vtipná. Je to klasická naivní báchorka, kde si autor vymyslel bůhvíco a pak dostal minirozpočet a nějak to z toho musel natočit. Od R. Mulcahyho jsem sice po RE: Zániku čekal něco lepšího, ale ani tohle mě vyloženě neurazilo. Na nenáročný odpočinek nebo usínání přijatelný film, pro bdělého diváka při smyslech už to bude horší. /35% a 2*/

Určitě se podobné situace staly už všem z nás. Věci, co nás rozčilujou, ale jsou naprosto v mezích zákona. Otravní lidé v kině, debilní pořady v TV, lidé protestující za úplný krávoviny, protivný sousedi a tuna dalších. V duchu si možná říkáme, jak by bylo fajn jim poslat kulku mezi oči, ale vždy nastoupí naše mentorské já, které do nás bylo od malička vtloukáno, a které nám něco podobného zakáže, vždyť ti lidé vlastně nic špatného neudělali, jenom využívají svých práv. God Bless America všechny tyhle představy přenáší na plátno a já se upřímně řečeno tetelím radostí. Kdyby to bylo lépe zahrané a trochu to víc odsejpalo, tak bych neměl problém s plnou palbou, protože s myšlenkou se snad nedá nesouhlasit. /80% a 4*/

Docela zazděná šance. Zásadní průser Johna Cartera je v tom, že ačkoli jsem se na něj díval v hluboké noci, kdy jsou mé smysly již maximálně otupeny a já jsem schopen konzumovat víceméně vše, nemohl jsem přehlédnout a odpoutat se od toho, že je to strašně průhledná vykrádačka. S tímhle slovem se v poslední době až příliš plýtvá, kdy se jím označuje sebemenší inspirace nebo vzdálená podobnost (viz nechutný hate okolo Avatara), ale když se mi při sledování samovolně vybavuje Avatar, Princ z Persie, Star Wars a spousta dalších filmů, někde se asi stala chyba. Nicméně to není jen kvůli nedostatečné originalitě, ale i kvůli tomu, že tu není nic moc jiného, co by mě dlouhodobě zaujalo. Triky jsou sice povedený, scenérie patřičně epický, ale z toho se prostě člověk taky dlouhodobě nenají. Průser je tu i v příběhu. Chybí tu nějaký cíl, ke kterému by to všechno mělo směřovat, měl jsem jenom pocit, že se tu na sebe vrší jednotlivý scény, jak John objevoval Mars, ale ta sjednocující zápletka byla tak strašně slabá a nevýrazná, že tomu nedokázala dát nějaký smysl. Nikdo tu nechtěl a nečekal víc než klasickou horu hrdinských klišé a slaboduchou lovestory k tomu, šlo jen o umění to dobře prodat. A to prostě JC nezvládnul. Trvá sice víc jak dvě hodiny, ale nedokáže vytvořit aspoň trochu uvěřitelný svět, postavy, se kterýma bych mohl sympatizovat nebo je nenávidět nebo příběh, který bych s napětím sledoval. Zbývá jen hora fajnově vypadajích digitálních triků, slušná akce (ty jeho skoky a vůbec využití gravitace bylo zajímavý) a občas dobrá hudba. Na tohle by se měli podívat všichni, co mi tvrdí, jak je úspěch Avatara založený jen na skvělém vizuálu. Můžete mít peněz kolik chcete, ale pokud neumíte vyprávět příběhy, tak selžete vždycky. Ale když už jsem mizerný dvojce Krále Škorpiona, která neměla ani ty triky, dal pár dní zpátky dvojhvězdu, tak tady nebudu škrt a ty tři s ušima rozedřenýma až na chrupavku dám. /50% a 3*/