iantomasik

Vlhký sen markeťáků.

Uprimne receno, prilis nechapu ta dokola omylana tvrzeni, ze se Fincher nezajima o postavy a je k nim chladny. Vzdyt pointou filmu je v podstate tvrzeni, ze Mikael je za sve jednani ve vztahu k Lisbeth stejne odsouzenihodny jako sexualni agresori a vrazi. Chapu, ze nazyvat film feministickym je sporne, nebot zobrazuje Lisbeth pres vsi jeji silu po vetsinu stopaze jako pasivni charakter a nakonec jako podrobenou lasce k muzi. Nemyslim si vsak, ze to slouzi k jejimu oslabeni, ale je to naopak nezbytne k odhaleni jeji zranitelnosti "Mikaelovsky" sobeckemu muzskemu obecenstvu a vyvolani sympatii. Narozdil od Kamila Fily si nemyslim, ze je snahou Finchera cinit z Lisbeth cool nerd objekt touhy, myslim ze jeho zamerem je donutit muzskeho divaka sympatizovat s ni a touzit po ni natolik, aby byl v zaveru schopen odsoudit Mikaelovu "nenavist k zenam". Myslim, ze predkladat tento odsudek, ktery navic sahne na svedomi pocetne skupine divaku, takto otevrene a a drze ho zahalit rouskou snadno konzumovatelneho thrilleru je pri nejmensim srovnatelne odvazne a prinosne, jako Snyderuv Suckerpunch. S odstupem stale mocneji nabyvam dojmu, ze svedska verze filmu nabizi feminismus let 90., zatimco americka se posunuje dal. Lisbeth zde jiz neni muzem s zenskym telem, je zpocatku pasivni figurou, ktera je, na rozdil od sve svedske verze, schopna se zmenit - pres vsechna prikori se opet otevrit lasce, coz je presne opacne vyzneni nez jake skyta puvodni adaptace a z meho pohledu stavi Lisbethinu silu na piedestal o peknych par schudku vys.

Fenomenální stylizace a ještě neskutečnější technické provedení. Rango je nejen ohromující pastvou pro oči, ale ve chvílích kdy se nesnaží být konvenčním animákem s gagy, ale mystickou parodií či samotným westernem je to i dospělý film.

Kocoura považuji za dobrodružný film čerpající z latinskoamerické tvorby s lepším vystavěním charakterů, příběhem i tempem, než většina jeho hrané konkurence. Problémem je jeho lehká nezaměřenost, kdy je čistotou svého sdělení, vědomou žánr ironizující neoriginalitou a až křesťansým, či lépe katolickým moralizováním ideálním snímkem zejména pro dětského diváka, ale přitom je nabit poměrně velkým množstvím laciných sexuálních dvojsmyslů. I tak se jedná o ohromný kvalitativní skok vzhůru uvnitř Shrekovské série a jeden z mála dětských filmů s opravdu humanistickým vyzněním.

první homoromance hollywoodského střihu. provokativní, škodolibé, popudivé a podvratné. dobré.

naivní a tedy pravdivý. plný mužů obestavujících se nekonečně rozlehlými chrámy i žen zalévajících květiny. všepojímající, pompézní i krutě úsporný a dokonalý ve zkratce. odcizený a náhle prudce intimní. nekompromisní a pozoruhodný.

Že by další neonoirová polemika na téma, jak společnost potřebuje psychopaty? Slovy Pizzolatta : "World needs bad men. We keep the other bad men from the door. " Naprosto nekompromisní snímek s dokonalým tempem, zdánlivou východní prázdnotou a mýtickým (anti)hrdinou. Mocně podpořený tepající hudbou Cliffa Martineze, se kterou se pracuje občas poměrně novátorskými způsoby a nečekaně protnutý násilým, jež v Drive neslouží jako atrakce, ale jako izolátor. Násilí je zde neslučitelné s lidstvím, odhalené, odpudivé a nesnesitelné. I přes často viděné filmové prostředky a občas až příliš nápadnou snahu o kultovnost, překvapivě silný zážitek, který utkví v paměti.

Pokud přistoupíte na to, že nesledujete sci-fi, ale takovou midcultovou alegorii na téma rasismus, hraní si na bohy a práva zvířat, dočkáte se od počátku vypočítavé, ale poměrně snesitelné a formálně bezchybně odvedené jednorázovky, která snad plní alespoň nějakou společensky šlechetnou funkci. Problém osobně ale cítím v tom, že byť se film snaží na přetrvávající neduhy společnosti varovně poukazovat, současně (a nebývá to bohužel výjimečným jevem) dosti upevňuje některé negativní stereotypy. Že do role nového utlačovatele menšin obsadí zástupce menšiny obhajované filmy předchozími, pak lze považovat za vyloženou provokaci.

Mimořádně precizní nahlédnutí do světa mocných i vlastní sexuality, kde večírek podněcuje reflektivní sen, který není o nic děsivější než jeho zdroj.

Pro mne tkví drobné zklamání ze Sucker Punche v tom, že ačkoliv chce být kritikou, stává se nakonec současně sebekritikou. Snyderovi se totiž nedaří ve chvílích, kdy mají být dívky skutečné žijící bytosti plné citů a tužeb (tedy lidé a né oběti mužských fetišů) portrétovat a vystavit je dostatečně přesvědčivě a vyvolat ve mne nějakou emocionální odezvu. Z celého tvůrčího úsilí tak bohužel zbývá především to, co je objektem kritiky - film se sexy kočkama v sexy hadřících naplňující infantilní fantasie videoherní generace. Snyder si na sebe vzal ohromný úkol a význam této společenské kritiky snad bude časem pochopen a doceněn, přesto se človék neubrání pachuti tvúrčího selhání a otázky zda se vlastně tak trochu nechtěně nestává svědkem Snyderova souboje s vnitřními démony.