iantomasik

Trier se rozhodl natočit si svou variaci/polemiku/vykrádačku/aktualizaci/reinkarnaci Solarisu a trochu to radši schazuje, ale nemá důvod! Jeho scenář i režie je výborná. http://www.manutau.ch/cinemanu/?p=53

Superhrdinsky film o kastraci.

Bohužel existují jak lepší multiversové sci-fi (takové jejichž scenáristé rozumí problematice tématu i základům logiky) tak lepší romantické sci-fi (např. Zakletý v čase). Zvlášť milostná linie zde působí jako nepříliš dobře zapojený producentský kalkul.. Militarističtější pojetí a holý motiv loučení s otcem by přitom filmu tak slušel. Pořád jde ale o poměrně zábavný kousek.

Postihuje tolik témat ... A přitom není povrchní. A Langella, sakra, to je herec!

Dobra hodina filmu jen nezabavnym zpusobem retarduje dej. Strih je prilis rychly a kamera spise nez akci, fetisisticky zabira auta, ktera maji ve finale v deji vlastne hrozne malo prostoru. Poteseni z demolice v zaveru filmu je tak prakticky odepreno. Stejne tak je neprirozene utnuta vetsina scen vyvolavajici dojem prichozi porce zabavy a vzruseni. Opravdu zdarile je jen ozvuceni a sceny, kdy jsou hory masa obou oponentu v pohybu. Jedine pobaveni tak nakonec skyta cist film, jako parodii Ocean's eleven, kdy loupi banda testosteronovych primitivu.

Formálně vtipná a důsledná rekonstrukce Ztraceno v překladu s lehkými odkazy k Marii Antoinettě, obsahově moderní variace na Sladký život a velké téma depersonalizace. Přes jinak ponurý podtón Johnny za svou zlatou klíckou nakonec dveře zabouchnul a my buďme rádi. Sofia si tu půjčuje z Electromy, tu rekapituluje svou dosavadní formu, celé to bohužel místy působí až zbytečně koncepčně a vlastně moc nezáleží z jakého místa film pusíte (já vím, záměr!) sebereflexe proběhla a bylo to milé, teď je čas se odrazit a hledat cesty jinde.

Dlouho jsem se tomuto snimku branil, nebot jsem ocekaval prestylizovanou pohadku s radobytemnym podtonem. Jake je vsak me prekvapeni, kdyz natrefuji na jeden z nejlepsich Burtonovych snimku, ktery svou surovosti podvratne utoci na klasicke mestacke obecenstvo, ktere se hlasi k jeho fanouskum a pritom soucasne skryva idealisticke a romanticke jadro a pravdu o tragedii vsech, kteri pohrdnou tim, co jim osud nabizi... Zpusob jakym zde Burton misi klasicky zpev a ciste, monotonni melodie s desaturovanym prostredim plnym spiny a bezskrupulozniho nasili je vskutku pozoruhodny a prekvapive odvazny.

Muzi v riji jsou ve sve reflexivnosti venkova trochu jako Dedictvi, ale jinak podle me humorem mnohem decentnejsi a hlavne s uveritelnymi a neodpuzujicimi charaktery. Natoceni nejsou nijak slavne, ale scenaristicky se mi libi. Jsem jimi mile prekvapen. Necekejte teda nic zazracneho, ale je to takove mile.

arronfskeho symbolika byla vzdy dost prvoplanova a naivni, ale take svym zposubem uprimna a ryzi a vlastne nenahraditel a. V zanru psychologickeho horroru me vsak z nejakeho duvodu trochu irituje. Mozna proto, ze na ni film tak silne stavi a ja nenasel moc jinych hlubsich intelektualnich sdeleni na ktere bych mohl svou pozornost uprit. Jeho poslední snímek balancuje na tenké hranici mezi "vysokým uměním" a poutí a tentokrát ho zachraňuje především hlavní představitelka a hudba/zvuk.

otresny film, s neskutecne 'zivou' loutkou..