TroiMae

Ironie osudu ukazují, jak jde ve vězení nacházet stopy lidskosti a blízkosti, stejně tak jak je možné je mimo vězení ztrácet. Hranice svobody, lidskosti a blízkosti jsou jen zdánlivě určovány zdmi, ploty a represemi nebo milostnou orientací. Otevřenost a odvahu k překročení fyzické a duševní vzdálenosti, k doteku a vztahu, je třeba hledat v sobě.

fabulous

Antiableistická epizoda. Víc než o romanci jde o "differently abled" tematiku, kterou postava Melory Pazlar více rozvíjí v knižní sérii Titan, již jako samostatná hrdinka.

Zajímavou epizodu kazí jen to, že z etického hlediska by na místě bylo, aby v rozhodování o rodičovství bylo přihlédnuto k přání již dospívajícího dítěte a jeho vztahům.

Já nevím, ale pro dobrotu na žebrotu.

První díly jsem přetrpěl, ale pak do aspoň dávalo smysl a bylo koukatelné. Ne k smrti nudné jako Freak Show.

To se stane i v lepších rodinách. I feministé mají krizi středního věku. I feministé se rozejdou a chtějí to „řešit“ na sílu, tak jako své tělo. Asi mi jako psychologovi nepřijde nic lidského cizí a je fajn, že má člověk lidi, kamarády, kamarádky kolem sebe… ale poradenství a psychoterapii to nenahradí. Možná nejen pro Kamila by tenhle film mohl být nakopnutím.

Překvapilo mě, že dokument, příběh Cobyho… končí tradiční (dolní) operací.

Zajímavý dokument (a ještě lepší diskuze po něm). Má zajímavou formu a potěšila mě ta pestrost od 20 po 88 let. Nejde o nástroj, ale o lidi – je jedno, zda online, nebo fyzicky, obojí má svůj potenciál a limity a trochu fetišizujeme osobní setkání a minulé doby. Zároveň fetišizujeme samotné partnerské vztahy, jako by partnerský vztah byl výhra a singlovství prohra. Mně se líbilo, že je možné být 88letou živou zajímavou ženou a zajímat se o rande a seznamovat se online. Není to závod.

such fun Alan: „A teď mě budeš mansplainovat o sexismu…“ Loretta: „Jsem žena, nemůžu tě mansplainovat!“ Alan: „Já jsem feminista a věřím, že ženy mohou dělat všechno, co muži.“