TroiMae

Viděl jsem první díl Terapie a ulevilo se mi. I když se pořád bojím, co z toho bude. Nicméně přišlo mi mile vtipné, že to byl takový instruktážní díl o psychoterapii :) Jako že něco jako YouTube návod.

Tohle je zajímavá epizoda (23. epizoda 4. řady), která řeší transgender tematiku, byť její vyznění je rozpačité. Když pominu následné celkové propracované pojetí rasy Trillů - zde se objevují poprvé – tak koncept spočívá v tom, že daný Trill přijme symbionta a v tomto pojetí symbiont používá tělo jen jako hostitele, ale vědomí, smysl, osobnost je celá symbionta, který přechází do různých těl i stovky let. Později se ustálilo spíš to, že symbiont a hostitel/ka jsou určitou směsí. V každém případě symbiont převezme vzpomínky hostitele/ky. Symbionti samí zřejmě gender/pohlaví nemají a nerozlišují gender ani u hostitele/ky ani v rámci svých sexuálních a romantických vztahů. V dané epizodě se doktorka Beverly Crusher zamiluje do Odana, ale po jeho zranění zjistí, že Odan je “jen” symbiont, ne „jeho“ tělo. Navíc tělo umírá a symbiont je dočasně implantován veliteli Rikerovi. V této epizodě ještě není jasné, zda jeho vzpomínky a osobnost přecházejí na symbionta/Odana, ale Riker sám mizí. Doktorka si postupně zvyká na to, že je zamilovaná do Odana, který má tělo Rikera. Nakonec dorazí pravý Trill, ale ukáže se, že je to žena. Odan v novém, ženském, těle, doktoru miluje stejně, ale ona se s takovým vztahem nedokáže smířit, byť také Odana stále miluje. Navíc to je podáno tak, že nejde o její osobní pocit, ale vtahuje to na celou lidskou rasu, takže celkově je to takové… rozpačité, byť jinak pochopitelné (její nejistota a zmatenost – tak já bych asi taky byl přinejmenším zmatený s představy mít partnera, co má „každou chvíli“ jiné tělo jiného pohlaví včetně toho, že bude chvíli mým nadřízeným/kamarádem). Mně to celé přijde jako zajímavý koncept transgender identity, byť to zřejmě tak zamýšleno nebylo, respektive kritiky se zabývají homosexualitou, respektive homofobií, spíš než transfobií. „Snad je to lidský nedostatek, ale my prostě nejsme zvyklí na takové změny. Tohle nedokážu. Jak dlouho budeš v tomto těle? Jaké bude příští? Nemohu dále žít v takové nejistotě. Jednou, možná, nebude naše schopnost milovat takhle omezená. […] Já tě miluji.“

Animáci! Multikulturní <3 Spider-Man je Deadpool pro náctileté. Spider… člověkem může být kdokoli. Černý teenager, co vypadá jako kotě od Černého pantera, muž středního věku, co vypadá jako Ben Affleck s bříškem… nebo… A můžete mít i plášť! A chcete-li, tak Spider… lidi jsou dobrá alegorie na LGBT+… lidi. Konichiwa.

Měl jsem z toho obavy, ale jsem rád, že Marylin Monroe nebyla zobrazena jen jako prsatá blondýna, ale jako skutečná žena, která se ve své době dokázala vymanit, byť ne nastálo, z područí mužů, jak jednotlivců, tak celého systému. Uměla hrát, ale jak vystihuje epizoda s Laurencem Olivierem, oni po ní chtěli jen „aby byla sexy“. Přestože jí se to nepodařilo nastálo a zaplatila za to životem, její odkaz se ujal. Např. byla první, kdo se vzepřel hollywoodskému studiovému systému, a prosadila si nezávislost, o které se ani hercům nesnilo, natož herečkám. Výstava, o které se v dokumentu mluví a která vyvrcholila aukcí, byla i ve Valdštejnské jízdárně u Pražského hradu.

Terapeut Jima Parsonse byl fajn. Na můj vkus byl jeho terapeut příliš v roli terapeuta a málo taky za sebe jako člověk, ale pořád lepší než Roden v seriálu Terapie, který mi po půl minutě přijde jako pasivně agresivní a nepřátelský. Přijde mi, že lidé, co ten film kritizují, že se nic neděje a chodí kolem horké kaše a nepojmenuje se to, o čem všichni vědí, nevnímají, že přesně o tom film je. A je v tom autentický. Stejně tak kritika toho, že ve filmu se nic neděje, ale jsou tam pořád rozhovory. I to je autentické. A je to silná stránka filmu. Věrohodně přibližuje, v rámci každodennosti, jak se ve skutečnosti věci „dějí“ a o čem rodiče věrohodně diskutují a hádají se. Matka bojuje za syna a neuvědomuje si, že bojuje vlastně za sebe. A že ona i syn stejně chrání každý své ohrožené sebeurčení. Matka se cítí ohrožena a genderová nekonformita syna se tak stává tabu. Přitom jediný, kdo matku kritizuje, je ona sama. Vyrovnává se se zklamáním, selháním a kritikou, kterou pro sebe představuje sama. Syn v ní otvírá ve skutečnosti její vlastní osobní témata o identitě a mateřství. Film implicitně klade otázku, kde je hranice mezi ochranou dětí a tím, kdy rodiče sami svému dítěti přistřihnou křídla a stanou se tak tím, před čím dítě chtějí chránit, jeho prvními šikanujícími. PS: Vadí mi na čsfd ty homofobní a transfobní komentáře. A jak je snaha alibisticky deklarovat neutralitu. Přijde zajímavé, jak se čsfd snaží být prestižní a „profesionální“, ohledně hodnocení filmů, ale naprosto selhává v tom vytvořit bezpečné prostředí, kde místo komentování filmů komentující pak útočí na jiné komentující a vyjadřují nenávist k jiným „menšinám“. Jejich hodnocení není o filmu, ale projevem vlastní nesnášenlivosti.

Aquaman je patriarchální ostrůvek v moři genderové korektnosti :D Pohádka z dob, kdy muži byli muži. (Když nebyli ryby.) Zmítaní chtíčem, chlastem (Mera obrazně dokáže, že je ten chlast může i zabít :D), touhou po moci a pomstě, žárlivostí a vztekem. Film z doby, kdy i když jsou ve filmu prakticky dvě (polo)hlavní ženské postavy, Bechdelové testem neprojde, protože i když hlavní hrdinky stojí ve dle sebe, nepromluví spolu, ale mluví pouze s osvalencem :D (Jsem si říkal, že už jen chybí, aby před ním – králem – poklekly). Jednou z postav je královna Atlantidy, 51letá Nicole Kidman, která ve štíhle upnuté lycře s obličejem 18 leté dívky vypadá jako panenka Barbie. Ale vlasy jí na majáku vlají do hudby Sigur Rós <3 Druhou postavou je princezna <3 Mera. (Jmenuje se jinak, ale původní jména jsou tak složitá, co bychom se namáhali, že můžeme být rádi, že jí neříkají bejby :D) Fetišistické zobrazení rudovlasé malé mořské víly Ariel, která dává přednost odhalenému poprsí před hydrodynamikou, kterou by jí poskytla ucelenější kombinéza. Ale je tam ještě jedna ženská postava, počítačová mořská obluda na způsob Krakena (Karathen) má ženský gender, což se také počítá! A... mluví jí Julie Andrews (83)! A pak že nejsou role pro staré herečky. A pak že chtějí herečky být jen krásné. Jinak starý známý přehledný svět, kde (obě) ženy možná bojují, ale ví, kde je pro ně po mužském boku místo, kde bílí modroocí muži vládnou a černí jsou padouši. Ale aby to nevypadalo, že film haním. Užil jsem si to, co jsem očekával. Od stylového loga Warner Bros. přes písničky Roye Orbisona nebo Depeche Mode až po ženské slzy a mužský pot. A kdybyste se báli, že král, co zradí a pomůže k vraždě jiného krále, na konci přijde o své postavení a vládu získá jeho dcera… tak nic takového zde nehrozí. Sausage party must go on. A Patrick Wilson měl čupr účes ;)

Kdyby Mr. Pickles zůstal u upřímnosti, bylo by to skvělé. Ale on je opravdu psychopat. A ten seriál ve skutečnosti není vůbec milý a hodný. American Horror Story.

Začalo to skvěle, skončilo to žalostně. Kdyby Mr. Pickles zůstal u upřímnosti, bylo by to skvělé. Ale on je opravdu psychopat. A ten seriál ve skutečnosti není vůbec milý a hodný. American Horror Story.

"Jsme spolu deset let. Měli jsme čtyři prsa a teď budeme mít stěží jedno dohromady, když budeme mít štěstí." Vlastně až skoro nudný film jako o kterémkoli páru snažícím se o otěhotnění pomocí asistované reprodukce. Je to frustrující a vyčerpávající. Ale právě tím to bylo fajn, jak to svým způsobem bylo obyčejné. A sympatické. Humor, holoubě bez hlavy… běžný život. Stopařův průvodce po galaxii… Dojdete ke svému vysněnému cíli. Ale vesmír vás postupně připraví, že to bude tou nejméně očekávatelnou cestou… A hrály tam postupně tři kočky. Poslední vrněla, že nemohl natáčet. Za to jsou vždycky body navíc 🐾

rodinné food porn <3 akorát to není vegetariánské ;) a je tam Scarlett Johansson, v první polovině filmu, poznal jsem ji až v poslední scéně, kartičky fail milý, hodný, vypečený film