Drolin

Lehce naivní, spíše ochotnicky zahrané drama s pozitivním nádechem. After the Rain neurazí ani nedachne, nicméně srovnání s klasiky minulých dekád nesnese.

Velké, výpravné a dokonalé.

Vizuálně (a hudebně) krásné, ale jinak prázdné. Povedený 164 minutový klip.

Zvjagincev zužitkoval zkušenosti z minulých filmů a v komorním Loveless exceluje. Mrazivé drama, které je vrcholně současné.

Nečekaně umělecký počin, který si zaslouží jen chválu. Syrové, depresivní a tajemné.

Jeden z nejlepších filmů poslední dekády. Skvělá kamera, výborná hudba a perfektní atmosféra.

Ve všech směrech horší Spring Breakers, kde Korine vsadil na vtipy o trávě a jednoduchou dějovou linku. Chybí kvalitní hudba, chybí nápaditější záběry Debieho, chybí přesah. Časté záběry na západ slunce a epizodní role Efrona, Dogga nebo Hilla to opravdu nezachrání. Korine má určitě na více.

Vysoce kvalitní, umělecky laděný film, kterým si mě Korejoši Kurahara zcela získal. Jeho první filmy, The Warped Ones a Intimidation (oba 1960), jsou krátké a úderné, ale až se zhlédnutím Thirst for Love mohu počítat Kuraharu mezi nejvýznamnější tvůrce v Japonsku 60. let. Po obsahové stránce také nelze nic vytknout, a vše vrcholí mistrně zahraným závěrem.

Nejlepší fantasy seriál? Ano.

O nejlepší film Gaspara Noeho z mého pohledu nejde, ale o ryze uhlazené dovedení svého stylu k dokonalosti ano. Motiv ne nepodobný The Hateful Eight je natočen přesně tak, jak jsem před začátkem filmu očekával. Tedy s brzkým climaxem a o to větším dojezdem pro zúčastněné. Nicméně největší podíl na zážitku si nese kamera Benoîta Debieho, která zvláště s přibývající stopáží nepřekvapuje udivovat.