Drolin

Konečně povedené (a hlavně vtipné!) béčko. Možná trochu zdlouhavé a pitomé, ale sympaticky naivní oddechovka. Silné tři hvězdičky!

Formálně povedený film (ale špatný dokument), a obsahově velmi rozporuplné dílo. Za ňoumu v kontextu filmu považuji Klusáka, který je špatným dokumentaristou (nenechává nestranný pohled, naopak). Toto není tak dokument, ale především tahání špíny - což ukazuje v mém pohledu jen na omezenost autora (a alibismus s vidinou cílové skupiny, která si u filmu zvedne si ego, aneb zesměšním někoho s nesprávným ideálem).

Režisérem je Koreyoshi Kurahara. Mimo jiné v 65 minutách film kterému nechybí nic podstatné a naopak v daném čase dokáže zapůsobit jako filmy dvakrát tak delší. O kvalitách příběhových i režisérských přesvědčuje jméno autora.

Kūchū buranko je tím vším, co očekávám od kratšího anime (pod 12 dílů). Zábavné, značně promyšlené a hlavně plné nápadů a malých detailů, které díly propojují. Dokoukáno během jednoho dne, což se mě u seriálu nestalu již velmi dlouhou dobu.

Zde mohu plně souhlasit s užvatelem maldoror16, z osobního hlediska řadím THE THIRD SHADOW poměrně zajímavého režiséra Umecugu Inouea (který později tvořil v Hong Kongu) mezi vůbec nejlepší zhlédnuté chabary - Daisanno kagemusha se plně vyrovná, ba i překonává pro mě většinu klasik Kurosawy nebo Goshy. Mimo všech ostatních kvalit je ale film především zábavná odp rvní do poslední minuty, zápletka, at již více použitá, je tu podána nejlépe.

Westernové pinku kde je hodně svazování, humoru, nacistů, gangů, parodie na gay romanci a pobíhání po kopcích a to vše v jedné hodině? Film roku 1986. Minimálně nejzábavnější. A bible machismu btw.

Definice kultovního filmu (a ještě kultovnější trilogie). Vše dobře, kinematografie u svého vrcholu.

V nejlepším případě televizní drama začínajícího režiséra s partou ochotníků, v nejhorším případě antikatolické lobby s 9/11 třešničkou na špičce. Přimíchat trochu homesexuálů a židů a Oscar zaručen.

Devět zhlednuých filmů Ki-duk Kima a tři z nich v osobní TOP 10. Moebius je po Pietě ještě radikálnějším počinem, který zdaleka není líbivý jako Jaro, léto, podzim, zima a ani tak poetickým jako Bin jip, ale o to silnějším ještě je. Bylo by překvapením pokud by byl mezi širší veřejností oblíben, naopak až antická tragédie beze slov je v rámci tvorby Kima opomíjená a k takto ambivalentnímu dílu se to hodí. Určitě film může být nařčen ze samoúčelné kontroverze, ovšem to nic nemění na tom, že jde o jeden z nejsilnějších počinů kinematografie posledních let.

Štastný konec, dvě hypotéky na dům zachráněny, 200 000 dolarů zaplaceno... závěr s neskonalou štedrosti (lepší hotel pro no name vynálezce žádající o masovější výrobu), ale rafinovanou odměřeností, Joy neměl chybu. Kapitalistický sen o prodávání mopů a jejich tvoření v malé továrničce s imigranty pracujícími pod minimální plat v režijně zdařilé formě. Poměrně zábavné. Otázkou je, jak do studia zavolala její kamarádka, když byla odpojena telefonní linka pro neplacení?