Landauer

Absolutní fenomén! Vlastně nevím, co na tomhle filmu/pilotu chválit dřív? Výborně vymyšlené a navržené postavy, kdy za každou cítíte silný a promyšlený příběh/minulost? Skvělý nápad - reální lidé uvíznutí ve svých avatarech ve virtuálním světě? Parádní balanc mezi tím, co si dospělí myslí, že se líbí dětem a tím, co se dětem fakt doopravdy líbí (znepokojující odstíny a zkrátka celý ten temný podkres onoho barevného světa)? Geniální hudbu - zdánlivě prvoplánovitě veselou, ale se znepokojivými "křivými" tóny a řemeslně špičkovou? Fascinující universe? Nebo fantastický reálný příběh nenápadné australské společnosti Glitch Production, která na koleni vytvořila indie animák, co zbořil svět? Zkrátka absolutní fenomén!

Člověk musí vědět, do čeho jde. Je to prostě pohádka, nic víc, nic míň. Záporáci jsou bohatí a zlí, dobráci chudí a dobří. Všechno to pěkně plyne a divák se sveze na čokoládovém tobogánu bez větších komplikací. Humor tu nevadí, dojemné scény dojmou, hudební výstupy pohladí slechy a bulvy. Nad standard vyčnívá pestrá paleta postav, které je radost sledovat. Od trojice čokoládových oligarchů s parádním Sluplgrošem v čele, přes tloustnoucího náčelníka policie, zamilovaný párek hotelových šejdířů a jejich otroků v prádelně, hříšného kněze v podání Rowana Atkinsona až po nečekaně výborného Umpa lumpu Hugha Granta. Jen kvůli postavám a gejzíru nápadů bych se na Wonku podíval znovu. Viděl jsem v kině s desetiletou dcerou, která byla absolutně nadšená.

Na tomhle filmu je krásně vidět, co Camerona baví a co ne, co ho nezajímá a bere to jen jako nutné zlo. Tak prvně Camerona baví voda a akce v ní. Potápějící se lodě, klaustrofobická atmosféra, napětí do posledního dechu. Taky ho baví technická stránka natáčení - nejlepší efekty, nejlepší snímací způsoby, rozlišení bžilión na dva bžilióny bodů, real life framerate atd. Co ho ale rozhodně a vůbec nebaví je příběh, postavy a celková myšlenka díla. Obsahová plytkost Avatara 2 se rovná sitcomu z 80. let. Rodina na prvním místě, která "překonává" scenáristy nafouknuté banality, ale celkově je v pohodě, drží při sobě a žádné reálné trable nemá (existenční, vztahové apod. - ok, existenční v tom smyslu, že je chce najít padouch, ale ne v tom smyslu, že by museli řešit peníze, živobytí a vůbec běžné věci, co rodiny běžně řeší, šmoulové si prostě žijou v dokonalém ráji obklopeni přáteli a blahobytem). Postavy jsou plakátově černobílé a tím příšerně nudné. Poselství filmu "příroda dokonalá, lovci zviřátek zlí, zviřátka přemoudrá, lidé, co chtít peníze za mrtvá zviřátka zlí" patří někam do dopoledního vysílání z dob lampových televizí. Sakra, na tom filmu je po příběhové stránce tolik věcí totálně debilních, že animáky z Déčka jsou vedle toho scenáristickými skvosty. A to je přesně ono. Cameronovi nezáleží na filmu a příběhu. To je mu totálně šumák a kašle na to ze stratosféry. Cameronovi záleží na vodě a technických cipinách. A záleží mu na nich tak moc, že se technické stránce daří solidně vyvažovat absolutní vakuum obsahu. Je to opulentní triková podívaná, sestříhaná tak, aby nenudila. Jenže to byl svého času Jurský park taky. A zatímco Jurský park má i po letech co říct navzdory tomu, že dneska lepší digitální dinosaury uděláte během jízdy vlakem na mobilu, Avatar 2 bude s časem jenom blbější a blbější a blbější... protože už teď je blbej až až.

Star Wars jak mají být! Trochu u mě skřípe deus ex machina v podobě darovaného rancora, ale doufám, že Huttové to berou jako jakési zaháčkování si Boby Fetta k další spolupráci. Žádný dárek není zadarmo. Jinak četl jsem si zdejší remcavé komentáře a musím na adresu jejich autorů říct: proč teda vůbec koukáte na Star Wars? Když stejnou logiku použijete na jakýkoliv film, divím se, že se vám vůbec nějaký líbí. Ale chápu, ke Star Wars se před několika lety nějak záhadně dostali extrémně toxičtí "fanoušci", kteří na nich nenechají nit suchou. Za mě je seriálový Boba parádní a moc se těším na další díly.

Padesát minut o tom, že Mando přiletěl na Tatooine a tam si koupil loď. Jako fakt má tahle vata a auto porno 94 %? Proč? Nic se tu neděje, je tu otravná automechanička, kterou hraje dost špatně obsazená herečka - ani na vteřinu jí nevěřím, že by se někdy hrabala v motoru, natož aby ji to bavilo. Sorry dečka, ale jestli kvůli vám pověří Bryce Dallas Howardovou natočením dalších Star Wars do kin a bude z toho další Epizoda I, tenhle svět si zaslouží shořet v pekle. Chci zpátky Bobu Fetta a hlavně děj. Dva díly se chystáme na válku gangů a dostaneme neředěnou vatu. Wow! Jako bonusový materiál na DVD dobrý, ale příště už prosím vrátit zpátky příběh. PS: Čekal jsem, že se alespoň na konci něco stane, že se třeba ta loď pokazí, něco porouchá, Mando bude muset něco řešit, cokoliv, ale POZOR SPOILER!!! nestane se vůůůbec nic. Kromě masivního fanvyservisu. Gratulky.

První půlhodina je děsnej cringe a diváka jímá hrůza, že ho čeká další Zánik říše. Ale jakmile naši hrdinové proniknou na Maltě do podsvětí překupníků s dinosaury, kteří je nelegálně prodávají na dinosauří zápasy, jako domácí mazlíčky, k jídlu nebo geneticky modifikované jako zvířecí zabijáky místo cvičených psů, film se náhle stává sympatickým a zajímavým. Jede parádní blockbusterovou zábavu, která je sice blbá, ale ne natolik, aby divák podezříval tvůrce, že svůj film točili pro pacienty po lobotomii viz. předchozí Jurský svět. Zaporák Lewis Dodgson má rozumnou motivaci - likvidace konkurence a totální dominance na potravinářském trhu, což je naprosto legitimní a i našimi mafiány praktikovaná gauneřina. Pro srovnání zaporák v minulém filmu chtěl dinosaury prodávat jako válečnou zbraň - ultimátní kravina. Lewis Dodgson se mihl v původním Jurském parku (předával Nedrymu plechovku pro pašování embryí), nyní ho hraje Campbell Scott a je ve své roli parádní (Cameron Thor, který ho hrál v původním Jurském parku, byl za napadení nezletilé dívky odsouzen na šest let vězení a i když ho už propustili, jeho obsazení by trochu špinilo PR) Campbell Scott svůj part hraje tak parádně, že vůbec nevadí, že mu scénář nedal příležitost ukázat, jak moc zlý je. Mimochodem v původním románu Jurský park je Lewis Dodgson poměrně významná postava, má tam daleko víc místa a je přesně takový, jako v tomhle filmu - za mě jedno velké významné plus.  Zkrátka a dobře čekal jsem blbost ve stylu Zániku říše, při které se budu cítit trapně, ale po první půl hodině se z toho vyklubal velmi příjemný blockbuster, na který se v recenzích plive nejspíš už jen ze zvyku. Pro představu je to na podobné kvalitativní úrovni, jako Ztracený svět: Jurský park a to s ohledem na daleko horší trojku a Zánik říše opravdu není málo.

Tenhle film prostě miluju! Nejen proto, že jsem byl na dvou ze třech Aranských ostrovů (na největším Inis Mór a filmově zamýšleném nejmenším Inis Oírr, čili anglicky Insheer, čili "fiktivní" Inisherin) a nejen proto, že jsem film viděl poprvé v kině v Galwayi (v jehož zátoce se ostrovy nacházejí). Je to fantastický a neobvyklý příběh o šílení z uzavřeného prostoru a bezvýchodné stereotypnosti, v níž Pádraic nachází určité naplnění a jeho přítel Colm vůbec. Colm se rozhodne nebavit se svým kamarádem Pádraicem. Jen tak, bez důvodu. A pokud na něj Pádraic promluví, usekne si prst. Což je situace, které se nedá na tak malém ostrově vyhnout. A zatímco zpočátku můžeme vinu za useknuté prsty přičítat Pádraicovi, který se neudrží a svého přítele za nezbytných okolností osloví, časem zjistíme, že k tomuhle sebemrzačení byl Colm předurčen už od začátku. To jediné mu mohlo vnést trochu změny do fádního života, trochu zatřást celou společností na ostrově, která nyní neřeší nic jiného. Jeho useknuté prsty ovšem spustí lavinu dalších nečekaných událostí, které otřesou ostrovem víc, než by chtěl. A nebo se možná díky tomu konečně dočkal svého. *** Pro ostrovany na Inis Mór (kde se film natáčel především) byla filmová produkce největší událostí za poslední dekády a když si s nimi sednete na pivo a zeptáte se jich na tenhle film, řeknou vám, "hele, ten film se nám moc nelíbí, ale to natáčení tady byla naprosto gigantická věc." A začnou vyprávět historky o nejbohatší oslici Minnie, která brala 500 Euro za den, o baráku, který produkce postavila a pak zničila, o střeše za 45 000 Euro, kterou jednomu domu zaplatili, aby vypadal dobově, o tom, že si ve filmu zahrál každý druhý z ostrova a zbytek se na něm podílel jako pomocná síla a tak dále a tak podobně. Natáčení bylo pro obyvatele Inis Mór stejným vytržením z nudy všednosti jako Colmovy usekané prsty.

Duna mě pohltila jako šaj-hulúd. Až jsem si v té opulentní podívané, frčícím ději a hukotu jedné z nejparádnějších hudebních ostropaleb nevšiml, jak odtažitá Duna je. Postavy jsou skvělé, zajímavé, je radost je sledovat, ale do žádné jsem se nedokázal vžít, procítit to s ní. Hlavní hrdina Paul je hned v prvním díle hrozně přesílený a jedině herecký výkon Timothée Chalameta zabránil tomu, aby vám byl vyloženě nesympatický. Jeho matka je zase submisivní putička, aby se ovšem v zápětí změnila v megahustýho jediho a vy si jen říkáte, proč není megahustej jedi častěji, hlavně v momentech, kdy by se to docela dost hodilo? Sem tam zabolí díra v logice - tou největší nejspíš je, proč se Atreidové tak nadšeně ženou do zcela zjevné léčky (tuhle obavu tam dokonce vévoda Leto "Poe" Atreid zcela jasně vyjádří)? A když už se do ní ženou, proč se nepřipraví na cokoliv? Např. na tvrdý útok nepřátel, kteří je zastihnou krutopřísně nepřipravené. Sorry jako, Atreidové, ale podělali jste si to sami. Ovšem abych jen nehaněl... Film diváka pohltí natolik, že o nesmyslech není čas přemítat. A především je to snímek o planetě Arrakis. Právě její poznávání, objevování fascinujícího pouštního světa a tamních obyvatel očima cizinců, je zlaté jádro téhle Duny. Režisér nám velmi rafinovaně odkrývá její tajemství. Strach z červů šaj-hulúd se postupně mění z čiré monstrózní hrůzy přes respekt až po posvátnou symbiózu. Ostražitost hraničící s mírnou nenávistí vůči agresivním domorodým fremenům prochází podobným vývojem. A tak je to se vším. Zprvu nepřátelská planeta se díky hlubšímu poznávání mění na fascinující, přitažlivý a nakonec docela fajn mimozemský svět. A to je podle mě středobod filmu. Filmu, který vypráví vcelku prostý děj maximálně přitažlivou formou, od které se nedají odtrhnout oči.

Smutné. U Disneye každý tak nějak očekává zažitý filmový stereotyp o tom, že rodina je nadevše. Takže i zde většina diváků automaticky očekávala totéž a reálně přehlédla to, o čem film doopravdy je. Ne, Encanto fakt není o tom, že rodina je nadevše a super a rodinná pouta vyřeší všechny svízele. Vlastně je to úplně naopak. Máme tu iluzi dokonalé rodiny, na kterou je kladen až příliš vysoký tlak ze strany nedotknutelné autority - stařenky Abuely. Všichni se tváří, že je všechno v pohodě a super a žůžové, jenže není, na což musí přijít až hlavní hrdinka Mirabel, která jediná je nedokonalá. Totiž jediná ne. Byl tu ještě strýček Bruno, kterého rodina zavrhla, protože měl střízlivý kontakt s realitou - věštil budoucnost bez příkras a bez ohledu na to, jestli se někomu líbí nebo ne. Hlavním padouchem je tu tedy nejstarší členka rodiny Abuela, které jde o dokonalou naleštěnou fasádu rodinného klanu, čímž se ale nevědomky připravuje o jeho sílu. Tlumí v jeho členech spontánnost, skutečné touhy a jde jí jen o obrázek jak z reklamy. Rodinka superhrdinů přece nemůže mít šmouhy! A tou největší šmouhou (kromě Bruna) je Mirabel - členka superhrdinské rodiny bez superschopností (protože si chudák jako malá otřela při magickém obřadu ruce o šaty poté, co se dotkla magické svíčky, takže magický vosk se nepřenesl na kliku magických dveří). V závěru motivaci staré Abuely samozřejmě pochopíme spolu s jejím prozřením a o to je to silnější. Encanto je film o tom, že snaha o dokonalost oslabuje a daleko důležitější je rozvíjet přirozenost a reálné touhy, podporovat členy rodiny v tom, co je baví a naplňuje a ne je dusit konvencemi a naleštěným obrazem u ostatních. Geniální nápovědou jsou obě scény s hromadným fotografováním - první fotka při Antoniově obřadu (kdy získá pokojíček s džunglí plnou zvířat) je strojeně dokonalá, kdežto úplně poslední těsně před závěrečnými titulky je mázlá, spontánní a autentická. Encanto je skvělý film se skvělým poselstvím s fůrou výborných písní a postav. Těm, co si myslí, že je to plytká óda na rodinu doporučuju, aby se na něj podívali znovu s otevřenýma očima a ušima.

Za mě naprostá spokojenost. Trochu jsem se bál té kritiky, že se to nakonec zvrhne do laviny eastereggů a jede to jen fanservis a nostalgickou vlnu a dětští hrdinové jsou upozadění, ale vůbec to tak není. Film má parádně vystavěnou dramaturgii, všechno do sebe zapadá, dějové linky jsou dokončeny a navzájem se prolínají a doplňují a to všechno s ohledem na původní Krotitele duchů. Je to zkrátka regulérní pokračování se vším všudy. To, co někteří můžou brát jako easteregg, odkaz nebo cameo ve skutečnosti nic z toho není, protože je to součást vesmíru Krotitelů duchů. Dětští i dospělí protagonisté a jejich postavy jsou velmi sympatické a skvěle zahrané, což kvituju hlavně u dětí, protože je skutečně vzácné, aby děti ve filmu nepůsobily otravně, natož aby se s nimi divák tak rychle sblížil a fandil jim. Nechybí tu nádech tajuplna, zábavné akční sekvence, které ale vůbec nejsou samoúčelné, snímek parádně odsýpá, nenudí a na konci z diváka vymáčkne i nefalšovanou emoci. Jsou to nejlepší Krotitelé duchů hned po prvním filmu (což upřímně není zase tak těžké - dvojka byla velmi, velmi průměrná a o tamtom se ani nebudeme bavit) a užijí si ho jak dospělí (navzdory hlavním dětským hrdinům film nepůsobí ani trochu infantilně), tak jejich ratolesti. Výborná akční jízda v tradici těch nejlepších dobrodružných filmů 80. let, na které se v současnosti Hollywood snaží tak marně navázat. Jsem rád, že aspoň u Krotitelů duchů se to povedlo na jedničku.