Majkak

Pomalu stupňované napětí, zdánlivé banality, které evidentně nejsou náhodou. Gordo je takový dobrák, A co mu tedy vlastně jde? Není to střet vyšinutého jedince s normální rodinkou, ale soustředí se na odhalování jednotlivých charakterů. Simon není je milující manžel, jen když Robyn funguje podle jeho pravidel. Jinak ji umí dát najevo s empatií hroší kůže, co si o ní myslí. A proč toho Gorda nemůže ani cítit? Robyn se rozhodne to zjistit. Zpomalené záběry, zdánlivá monotónnost slouží jen k bystření smyslů. Funguje to slušně, jen některé momenty jsou přetažené a namísto času na oddych přichází čas na zívání.

Zábavná akční podívaná s jednoduchou filozofií: je třeba zachránit svět a eliminovat hlavního padoucha. Dá to trochu dřiny, ale Tom Cruise je stále v obdivuhodné kondici. Bojovné scény mají švih a vtip, bez zbytečně otravného tupého mlácení. Potěší výběr prostředí, z Vídeňské opery do Maroka, chvíli v letadle a pak zase pod vodou. Jen je zapotřebí zapomenout na realitu a fyzické možnosti. Tyto podívané mají jedinou ambici, a to bavit, což se daří vcelku solidně. Vizuální efekty těší víc. Škoda, že se scénář víc nemazlil se slovními hláškami, na ty je poněkud úsporný. Bohužel má McQuarrie trochu problémy s délkou svého nového počinu. Všem je přece jasné, že Cruise přežije, a tudíž se musí v jednotlivých scénách myslet na divákovu trpělivost.

Půvabná letní romance, a to ve všech směrech. Oba protagonisté jsou princem a princeznou pro dospělé. Kamera si dává záležet na výběru malebných obrazů, garderoba sluší. Potenciál dobrého nápadu však není příliš využit. Dialogy se však omezují na téma proč spolu chodit, otázky spojené se zastavením se v času, žitím mezi lidmi, a přitom na vlastním pustém ostrově bez historie a bez dlouholetých přátel, se neřeší. Po milém začátku začne děj lehce usínat a probuzení přichází právě s Fordem. Film neurazí, ale ani nepřilepí do sedačky a ani nedonutí uronit slzičku. Závěr aspiruje na jednu z hlavních cen o filmovou banalitu roku.

Smutek zase není takový kazisvět, jak si o něm myslí Radost a i další emoce v hlavě jedenáctileté holčičky. Snímek ukazuje k čemu je smutek dobrý, aniž by měl ambici ždímat z velkých i malých diváků slzičky anebo se jinak podbízet. Osobně si myslím, že více osloví dospělé než děti, i když pochopitelně je určen pro ně. Někdy ovšem emoce lítají takovou rychlostí, že se menší publikum může v nich trochu ztrácet.

Velmi solidní vhled do života ženy, která se nevzdala a věřila, že jednou otočí svůj příběh směrem nahoru. Mallory si nedělá iluze, a ví, že bývalé feťačce s kriminální minulostí nebude svět ležet u nohou. Její představy o štěstí jsou přiměřené její situaci. Nezávidí těm, kdo spokojeně vedle za plotem hrají tenis a nemusí řešit základní existenční otázky. Hledá práci a i při bydlení v autě není na jejím vzhledu a oblečení patrné, že spadá do kategorie občanů bez stálé adresy. Její víra, že bude líp je sympaticky neotřesitelná. Třeštíková si zachovala sympatický osud, Mallory nijak nelichotí. Jen kritika úředníků je lehce prvoplánová.

Slávek Horák natočil milý film s citem pro lidskost a objevování pozitivních stránek života. Podařilo se mu vyhnout zbytečnému patosu a udržuje si lehký nadhled nad jednotlivými postavami. Bohužel se někdy nevyhnul vtípkům, kterým tleská čtvrtá cenová kategorie. Je dobrý v zobrazení běžných marností, jakým je mobil spadlý do hrobu a konstruování polohovací postele. Trochu méně zbytečných mouder rvoucích uši: „Vaše žena teď potřebuje lásku a péči“, a bez některých slabomyslných vtípků a možná i s malinko větší věcností, s kterou se film tak slibně rozjel, a měli bychom jeden z nejlepší filmů poslední doby.

Po předchozím výborném Honu bych od Vinterberga očekávala propracovanost v dramatických pasážích, kupodivu se mu tentokrát daleko víc daří v romantických částech. Vinterberg se příliš neobtěžuje objasněním motivací jednání jednotlivých postav, a pokud se k tomu uchýlí, nechává je obvykle učebnicově deklarovat, co vlastně prožívají. Film potěší romantické duše, racionálně orientovaní pragmatici budou mít potíž s nelogičností Batshebina počínání. Pokud se sejde lehce otrlé publikum, bude nepochybně reagovat poněkud jinak, než byl původní záměr tvůrců. V jedné dramaticky vypjaté chvíli se proto ozval potlesk oceňující, že konečně byl jeden problém vyřešen.

Soustřeďte se na ten okamžik, kdy John Connor vlévá zbídačeným zbytkům lidstva naději. Nic tak působivého už dále ve filmu neuvidíte. Nemá smysl řešit logiku cestování v čase, když se neobtěžoval scénárista, proč by si namáhal hlavu divák. Přemýšlivé publikum není cílovou skupinou tohoto počinu. Nad některými mezerami v logice by se dalo povznést, pokud by bylo prioritou vyprávění zajímavého příběhu. Což v tomto případě též není. Nakonec dospějeme k moudrému závěru, že budoucnost není předem daná. Docela se mně ulevilo.

Simon Curtis si bohužel neudělal úplně jasno, zda chce klást důraz na principiální nespravedlnost, anebo se věnovat pouze soudnímu sporu. Průběh soudního řízení ocení nejvíce právníci, tyto pasáže se blíží k hranému dokumentu. Poměrně solidně pracuje s flashbacky, které mají ozřejmit citovou vazbu Marie k obrazu. Nad Curtisovy síly bylo vytáhnout film na úroveň dramatu kruté nespravedlnosti.

Většina filmu se prokecá, přičemž na jednu vypointovanou hlášku připadne několikanásobně delší nudné plkání o aktuálních anebo předešlých postelových eskapádách. Porce romantiky pro ty staré stále nedospělé kluky. Jachta přeplněná mladými děvčaty v co nejúspornějších plavkách a pořádně nadupané auťáky. Nemá jinou ambici než trochu pobavit, nebylo by to špatné, pokud by to celé bylo zkráceno na jednu trochu delší seriálovou epizodu.