Majkak

Ústřední myšlenka, která mnohým kritikům unikla, je totiž časté lidské pokušení pasovat sám sebe do role Stvořitele. Ztráta pokory a ochoty naslouchat tomu, co Bůh skutečně žádá. Noe dospěl k závěru, že Stvořitel se rozhodl vyhladit svět, protože lidé jsou prohnilí, zvrhlí a zvrácení. Jo, Stvořitel se doopravdy naštval a Noe naslouchal jeho sdělením, která ho neomylně vedla na místo, kde začal stavět archu. Měl víru i v době, kdy na nebi nebyl ani mráček. Deset let stavěl a věřil. Pak se to ale to trochu zvrtlo. Noe si začal dedukovat závěry, které už neměly oporu ve Stvořitelově plánu. A nevadí mu ani, že ve svých závěrech si vnitřně odporuje. Ilu, nalezenou zachráněnou dívku považuje za Stvořitelův dar, aniž mu současně není nic divného na jeho rozhodnutí, vyhladit její potomky. A vrší další krutosti, jako je neposkytnutí pomoci Chámově dívce. V okamžiku, kdy Noe dospěl k závěru, že jejich úkolem je zachránit zvířata a vymřít jako zkažené lidstvo, jsem si říkala, kamže se to Aronofsky řítí. Sebedestruktivní sklony jsou sice jeho specialitou (Requiem za sen, Černá labuť), ale tentokrát jeho Noe do té destrukce zahrnuje i své potomky. Závěr je však moc milý. Fascinují klid Ily a smíření.

Nečekejte klasickou lovestory. Příběh je soustředěn více na otázky než odpovědi. Není ani sentimentální ani extra romantický, určitě je ale chytrý a nutí k přemýšlení. Fascinovaně sledujeme individualizaci operačního systému vystupujícího pod jménem Samantha a promlouvajícího chápavým něžným ženským hlasem. Theodore touží po výlučném vztahu, ale neví si s ním rady. Utíká od ženy, se kterou chtěl mít jen sex, a ona chtěla i vztah. Zamiluje se do Samanthy, která ho dokáže povzbudit k velmi intimním chvílím, aniž by k tomu potřebovala tělo. Přesto Samantha stále řeší svoji netělesnou podobu. Zoufalá potřeba výlučného vztahu a současně neschopnost v něm setrvat. Operační systém je totiž součástí jiného světa, je individuální, ale současně má tolik paralelních vztahů. A na druhé straně, neexistuje nic jednoduššího, než si zapnout svoji Samanthu, jen tehdy, když se rozhodnu sám. Varování pro těžké pragmatiky, zřejmě v tom neuvidí víc než jednoho asociála, co se zbláznil do svého iphonu.

Marian Kuffa jedná s Romy způsobem, kterému jsou schopni rozumět. Do práce se musí zapojit, i když jejich možnosti jsou limitované, jak je patrné z ilustrativního dialogu: „Nemůžu míchat maltu, nemám nic, s čím bych mohl míchat.“ – „Tak míchej rukou.“ – „Bolí mě ruka.“ – „Tak tou druhou.“ Farář Kuffa vede Romy cestou od pasívního přijímání dávek k aktivnímu využívání možností, které se nabízejí. Pravda, cesta je trnitá, ale jinak se nic nepohne. Pokud potřebují materiál na stavbu, musí přispět vlastní aktivitou. Z toho, co jím je poskytnuto na stavbu, skutečně musí stavět, a ne vyměnit za něco jiného, co vzápětí spotřebují. Co zašantročili, už nedostanou znovu, resp. dostanou, ale za složitějších podmínek. Oceán trpělivosti a nekonečné lásky ke svým dětem, jak chápe všechny Romy. I když by jim někdy nejraději dal na zadek, Marián Kuffa ví, co znamená milovat – podle velikosti potřeb, nikoliv podle zásluh. Brát ty, co za ním přicházejí, takoví, jací jsou. Dá šanci, i když je realista a ví, že všichni ji nevyužijí. Stejně jako se v nemocnici nevyléčí všichni.

Vizuální atmosféra je skvělá, typická socialistická šeď a chmura. Film je silný v zobrazení mechanismu fungování tehdejší společnosti. Všichni se navzájem drží pod krkem, musíš to pro mě udělat, jinak jsem v ohrožení. Charaktery se lámaly pro zachování pozic. Aňa Geislerová (matka) a Judit Bárdos (dcera) mile souznějí. Aňa Geislerová vyváženě osciluje mezi lehce zdeptanou matkou bez perspektivy a zbytky hrdosti z dřívějších dob, Judit Bárdos překračuje obvyklou jednoduchost vrcholového sportovce. Z vedlejších rolí zaujme Igor Bareš jako typicky hnusný estébák a Ondřej Malý v roli sportovního lékaře. Takový malý Mengele. Osobně bych se raději svěřila veterináři než jemu. Naopak nijak nepřesvědčuje Ondřej Novák v roli Annina milého Tomáše. Celkově je daleko výraznější stránkou filmu zobrazení mechanismů doby oproti síle dramatu. Příběh je poutavý, ale občas sklouzne po slupce. Povinně naordinovat pravidelné promítání těm, kteří tvrdí, jak idylické mezilidské vztahy panovaly za socialismu.

Film se soustředí výhradně na dobu před olympiádou, a nijak se nevyjadřuje ke hrám jako takovým, k jejich smyslu a užitečnosti. Rusko je velká a mocná země, bohatá na oblasti, kde zima pravidelně vládne pevnou rukou. Olympijské hry se proto konají v jediné subtropické oblasti, kterou Rusko má. V Rusku není nic nemožné. Putin se rozhodl nabídnout Rusku olympiádu. V době, kdy byly hry přiděleny Soči, zde neexistovalo naprosto žádné zázemí a lyžovalo se zde v podmínkách více než skromných. Seznamujeme se s postupným budováním sportovišť. Na podloží, které je naprosto nevhodné, jako je bahno a tekuté písky, vyrostly stavby rozměrů odporujících geologickým podmínkám. Na místě obydlených domů po pár měsících jen pláň. Je třeba něco obětovat pro slávu země a uskrovnit se v náhradním ubytování nepatrných rozměrů. Celkové nálady dosáhly minimálně 50 mld. dolarů. Silnice vedoucí do olympijské vesnice stála tolik, jako by byla celá pokrytá kaviárem. Nejde o diskusi, zda je tu korupce, ale jaká míra korupce je ještě pro firmy existenčně únosná. Propojení firem a politické moci. Pod pláštíkem olympiády se podařilo uvolnit některé pozemky a jejich cena zřejmě zajímavě vzroste, tedy pokud si časem příroda nedupne a nezúčtujte všechny ty hrubé zásahy, které se během stavby spáchaly.

Jmenuje se téměř stejně jako jeden z nejkrvavějších diktátorů, má výrazně přes váhu a miluje operu. Umíte si představit lepší oběť šikany? Tak nějak prožíval dětství Paul Potts, vítěz první ročníku soutěže Británie hledá talent. Vysmívaný mladík, vášnivě milující operu a neschopný uvěřit vlastnímu talentu. Paulovi rodiče představují skvěle vyváženou harmonii partnerů přitahujících se v protikladech. Otec je zemitý fachman z ocelárny vzpomínající na svá nejlepší v ragby a považující za životní úspěch schopnost vydělat nějaké peníze na živobytí a jednou dvakrát týdně si zaš.….. Jeho největší obětí je účast na synově operním představení, kvůli kterému se musel vzdát sledování fotbalového utkání. Matka syna miluje a podporuje jeho talent. Kupodivu z něj nevychová fracka, ale spořádaného skromného mladého muže, který se živí jako prodavač mobilů. Romantická linie je pojata s vtipnou nadsázkou, on je podobný Bradu Pittovi, ona zase Cameron Diaz, oba ovšem v XL provedení. Hlavní story oživuje vedlejší postava Paulova šéfa, typického pábitele, schopného ve chvíli splínu vyhodit z obchodu zákazníka, protože právě teď jeho duše trpí, a ostatní počká.

Otrokářství jako systém, ze kterého není úniku. Nikdo nepochybuje, že by to mohlo být jinak, až na jednoho přivandrovalce z Kanady. Aby to mohli ustát a připadat si ve vlastních očích jako spořádání občané zcela vážně meditují o tom, zda negři jsou lidé, anebo zvířata. Což jim ovšem nebrání v tom, aby si děvčata brali do postele. Pak jsou tady pragmatici a také slušní majitelé otroků. Otroci mají jediný motiv, přežít, ale k čemu, když není perspektiva mimo otroctví. Stejně si tak nějak zvykli a pasívně přijímají svůj osud. Ani Solomon se snaží zpočátku zachovat hrdost, má zkušenost svobodného člověka, ale systém ho semílá. A pak vezme bič do ruky, nedobrovolně, ale bičuje. Chiwetel Ejiofor je výborný, Fassbender dokonalý, přistihla jsem se, že si užívám jeho výkon tak, že zapomínám na to, jakého zmetka hraje.

Klasické komorní drama, oč méně se děje navenek o to více pod povrchem. Eva Green bezchybně v roli psychopatky a výborná Juno Temple vyžadující dodržování řádu. Moc dobře pochopila o co je, ale neodhadla následky. Spletla si oběť s viníkem. To není příjemné zjištění pro někoho, kdo to v zásadě myslí dobře.

Nehýří nadbytkem brutálních scén, zdaleka nepřibližuje všechny brutální kousky Idiho Amina, přesto zanechává velmi stísněný dojem. Nikoliv hloubkou dramatu, ale naopak dokumentaristicky pojatou civilností. Pravda, s tím se trochu rozcházejí scény, které by byly v reálu nemožné. Mladý trouba, jehož znalosti reálií Afriky pocházejí z čítanky pro první třídu základní škol, přijede pomáhat místním a užít si trochu exotiky. A díky své naivitě a pocitu důležitosti nechtěně způsobí smrt několika lidí. Přece jen nakonec pochopí, o co jde, a je ochotný riskovat všechno.

A jako soundtrack si dáme, štěstí je krásná a přepychová věc, ale prachy si za něj nekoupíš. Jednoduchý princip, žijeme z toho, jak okrádáme klienty. Znáte někoho, kdo nechce peníze. Víc a víc peněz. Přímočaré a brutálně upřímné. Nejlepší scéna – fetování co vyvolalo stav po mozkové obrně, nejslabší epizoda s jachtou. Dokonalý DiCaprio a klasická filmařina s touhou stát se kultovní záležitostí. Pokud by to mělo být doopravdy o Wall Streetu, chtělo by to zkrátit pasáže s orgiemi a věnovat se vztahům. Je to jako novinová zpráva, dozvíme se fakta a nechtějte vědět, co je za tím.