monolog

Klasická z nejklasičtějších pohádek plná chytlavých melodií s ještě lepšími texty a s tak erbenovsky pohádkovou atmosférou, že ani jeho psané knížky ji neumí navodit lépe. Petra Štěpánka jsem vždycky jako dítě považoval za jeden z ideálů mužného prince. Navíc výprava i kostýmy jsou ťip ťop a příběh není brán jako jednoduchá linie hlouposti pro dítě=idiota (což se děje obvykle dnes). Jedná se jako mnohdy jindy o sice pohádkovější, ale dospělácky podaný film, kterému porozumí i to nejmenší dítě podpořený skvělými herci a nádhernou připomínkou dětství pro každého.

Ať už je to rádby pohádka nebo třeba z papundeklu, já se toho jako malej kluk strašně bál. Takový to Žeru psy a žeru kozy... už ani nevím jak to pokračovalo, z toho jsem měl bobky kdykoliv jsem si na tu pohádku vzpomněl a to až snad do desíti let. Herci klasicky dobří a vlastně se to moc neliší od ostatních kvalitních studiových pohádek točených u nás do půlky devadesátých let a to jak zábavností, tak propracovaností děje, který je dětinský jen opravdu vyjímečně. A taky to má proč být dobrý, když se mrknete do filmografie režisérky, nenatočila z těch asi třiceti filmů nic než pohádky.

Divnej film, ale skvělý prostředí a kostýmy. Maupassanta jsem nikdy nemusel, protože jeho příběhy jsou pro mě až příliš nestravitelný a nezáživný. A stejně tak tady. Vlastně všecko co se děje je klasický romantický příběh podaný nezáživnou a nudnou formou někde na hranici diváckého zájmu. Herci jsou dobří, nejedná se o žádné extra hvězdy a tak umí hrát. Prostředí Normandie je jako ve skutečnosti. Šedý a ponurý, neutěšený a na první pohled jako tvrdej chlap sveřepej a odhodlanej vydržet i kdyby se jánevím co dělo. Kostýmy a šlechtická sídla jsou na chudobu francouzských zámků docela obstojné a nebýt nakonec ještě opravdu zpackanýho vyvrcholení, dalo by se říct happyendu bez happy (případně s un-), ohodnotil bych to líp. Ale ten konec vlastně ukazuje, že celou dobu o nic nešlo, že osud měl dění pevně v rukou a ať už se hrdince stane cokoliv, vždycky se to nakonec nějak vyvrbí.

Viděli jste tu starou kreslenou disneyovku Lady a Tramp? Tak když poprvé Jodie vidí hluboký vesmír, má přesně stejnej výraz jako Lady, když se smutně dívá na domněle mrtvého Beavera. Asi to tak bylo myšleno už původně, ale dojem pro diváka je dokonalý. Když dáte dohromady výtečný propracovaný SF scénář plný filozofických a hlubokých myšlenek s osobitým talentovaným režisérem, spoustou dobrých herců a dostatkem peněz na triky, tak vyjde Kontakt. Pravda, postava McConaugheyho mi moc nesedla, ale to může být mojí obecnou nechutí ke kněžím a náboženství, lépe řečeno jsou mi někde. Poslední scény filmu mě nijak nenadchly, jako kdyby byly dolepený později (mělo to skončit nástupem do auta), ale jinak je to jeden z nejpropracovanějších a nejhodnotnějších SF filmů, jaké kdy Hollywood (a vlastně i celá Amerika) vyprodukoval. A co víc, mohl by se snadno stát skutečností.

O tři dny později si už ani pořádně nepamatuju, o čem to bylo a to je s podivem, protože třeba Francouzský polibek jsem neviděl nejmíň rok a dokázal bych některé dialogy odříkat zpaměti a spoustu scén vidím před očima. Román pro ženy není špatný, protože aspoň nenudí. Ale vtipy autoři pasují až příliš často až příliš na sílu. Některé věci jsou naprosto zbytečné (kadeřnice, o jejichž časovém určení si nejsem jistý dosud). Srovnání Radya se Sexem ve městě je trefný, až na to, že Sex ve městě je přeci jen ještě o něco dál a to tím lepším humornějším, více feminističtějším a sakra vulgárnějším směrem. Postavy tu nejsou nic moc, možná až na Vašutovu, zbytek je naprosto nezajímavý. Herecky ale exceluje Simona Stašová a to hlavně v části, kdy se dozví a sžívá s Pažoutem a Stella Zázvorková když se zblázní a zničí stromek. Hlavní hrdinka je povrchní až to bolí, zamilovává se málem každý den a pokud je to archetyp průměrné dnešní dívky, vstoupím radši do kněžského semináře. Vieweghovy knížky jsem nikdy nečetl, jejich adaptace jsem sice viděl, ale taky mě nebraly. Jeho smysl pro humor mi přijde příliš strojenej a napasovávanej. Jo a Něrgešová by měla zůstat v Superstar. Na to se nedívám a tak nebudu muset přivírat oči. A tak zůstává jen dobrý dojem z Marka Vašuta a jeho charismatickýho pětačtyřicátníka ve formě.

Průměrná ničím nevybočující kriminálka ze skupiny týmových detektivek s jedním větším vyšetřovatelem. Na to, že nemá ani jedenapůl hodiny, jedná se o dost zdlouhavý a nicneříkající film. Feťáci jsou naprosto nevěrohodní a nepropracovaní, takoví všichni unylí a dalo by se říct se smrtí na jazyku. Lukavský umí dobře dělat pohádky, ale na poldu mi moc nesedl. Zlaté rybky, které jsou jediným důvodem, proč vraždu nehodí na manžela-opilce, nesedí k vrahovi v absťáku, kdy by na nějaký rybky kašlal. Odhalení pachatele už pak jen jaksi vyplyne ze situace, prostě se to stane. Přestože se na tuto detektivku dívat dá, tak já osobně dávám přednost staré drsné americké škole a nebo trošku spádovitějším vyprávěním typu Eda McBaina. Je to podle povídky a tak taky vypadá děj, jenž roztáhli na prostor, který nemohl sám adekvátně zabydlet.

Celej film se tak nějak divně poeticky a zdlouhavě vleče, nic pořádnýho se vlastně neděje a když už, tak jde o to, jak zlí fanatičtí pámbíčkáři jedujou ubohého malého chlapce, který chce být kosmonautem a pionýrem a umí odcitovat báseň padesát veršů o Leninovi s plamenem v oku a vzletným projevem. Za zmínku stojí jedině výkon malýho Martina a jeho dramatické herectví. Scénář by potřeboval trošku zrychlit a zaktualizovat, protože tyto problémy jsou dnes již dávno zapomenuté. Všichni věřící jsou tu hezky propagandisticky zobrazení jako naprostí fanatici neštítící se i zabít svý dítě, když nevěří jako oni. Jedinými opravdu uvědomělými lidmi jsou učitelka a vedoucí pionýra, přesto ať už ta nebo ta strana, obojí by se dalo přirovnat k určitému malému hitlerjugend. Konec je tak nečekanej a do ztracena vyznívající, že jsem ho prostě minul.

Dramatický film, s dramatickou ruční kamerou, dramatickými hereckými projevy a pohledy, dramatickým scénářem a režií, dramatickými dialogy a hlavně monology a podle dramatických událostí. Je to prostě DRAMA. Jenže všeho moc škodí a tak tenhle film mou pozornost na těch 110 minut udržet nedokázal. Pravda, je tam pár hezkých detailů (extra benzín, nový šéf, nemožnost se kamkoliv dovolat, pár těch informací z doslovu atp.), jenže to je jen drobnost. Při útocích zemřelo několik tisíc lidí, ale kolik jich následně umřelo v té protiteroristické Bushově válce? Mnoho desítek tisíc a to ne teroristů, ale jen obyčejných civilistů. Film je co se mě týká naprosto zbytečným. Vlastně je to jen dražší replika v obsahu avizovaného Flight 93, přestože taky o něco kvalitnější, což je ale pouze kvůli délce filmu a přístupu režiséra. Útoky z 11. září mi byly ukradený už v den, kdy se staly (nepleťte se, těch obětí mi je líto). A tento film to možná jen prohloubil svou zdlouhavostí, přehnanou dramatičností a snahou vymáčknout z diváka tolik emocí, aby Bushovi tu válku odklepli i s penězi extra. Nehodnotím tu situaci, stejně jako u filmů o druhé světové nehodnotím genocidu, hodnotím ten film z pohledu člověka, který se chce zabavit (ne smát, to není totéž) a ten mi přijde nudnej. Ještě drobnost, Greengrass přeci jen tu svou dokumentárnost trošku oddokumentárnil a udělal z toho jen další propagační snímek amerického hrdinství, islámského fanatismu a evropanské zbabělosti v posledních scénách obohacený ještě o krásnou pohádku, když nechal pasažéry vniknout do kokpitu. Nic takového se jim totiž nepovedlo, podle všech dostupných informací (i když, jak jim vůbec můžeme věřit, když si vzpomeneme na Vrtěti psem)

Když se dá dohromady propracovaný scénář "ze života" a spousta skvělých herců s režisérem na vrcholu, nemůže vzniknout nic než výtečný film. Přestože situace hlavních hrdinů není nijak humorná, musel jsem se mnohdy nad tou komičností a absurdností až smát, nad tím jejich vzájemným hádáním se a projevovanou nenávistí, která je však paradoxně spíš projevem lásky či vzájemné potřeby a důvěry. Flashbackování na papalášskej večírek krásně ukazuje, jak mnohdy nevinné situace vypadají náhle naprosto jinak a v atmosféře paranoie taky mnohem hůř. Ovšem nikdo by neměl zapomínat, že se jedná o vysokého státního úředníka, který je sice sledován a nemá žádné soukromí, ale přesto je funkcionářem a vlastně přinejmenším na oko přikyvujícím dobrým komunistou. Jeho situace je tížívá hlavně v tom, že má co ztratit. Že ho můžou zavřít nebo označit za nekalý živel a poslat třeba do Jáchymova nebo rovnou na šibenici. Sledování například disidentů sice taky narušovalo osobní soukromí (jakpak by ne?), ale tito už nemuseli cítit panický strach a nemuseli si dávat deku na podlahu v kuchyni, když chtěli třeba jen "filipinkovat" (jak ve filmu hezky říká Bohdalka). A s předposlední větou filmu se bezvýchodnost jejich situace rozvine naplno a divák už nestačí koukat na jednou zase naprosto zdrcující a překvapivou pointu.

První a tedy nejlepší sluncesenová komedie. Všichni jsou burani, všichni jsou vidláci, všichni jsou přízemní hlupáci, ale v základě se taky všichni mají rádi. Naprosto absurdní zápletka a taková směska kuriózních postaviček, opravdová vesnická sluncesenová atmosféra. Pro obyčejnýho diváka stále živou a zábavnou komedií a pro filmový teoretiky sračkou a divák idiotem. Neherci vypadají jako herci, herci vypadají jako hovada boží a děj se tak zvláštně táhne a poskakuje tu o metr, tu o kilometr až do konce, který je... Prostě je. Jistě nejlepší Troškův film. Není to sice Vesničko má..., je tu hrubší vulgárnější a zemitější humor, ale i tak to je opravdu dobrá komedie podpořená opravdu přesvědčivými výkony a nebýt neustálého reprízování (12/02-11/06 9x na Nově a Primě, 2x na Markíze) bych se smál i při každým dalším podívání. Takhle už to znám až příliš zpaměti a už mě to ani spíš nebaví (jako hit v radiu opakovaný pro oblibu do omrzení viz Killy Family). Mimochodem, já tyhle komedie jako Slunce, seno a Homolci mám rád (to speciálně pro Coopera, aby mi neměřil IQ ;)