Recenze (360)
Zločin z lásky (2010)
Lásky jsem tam neviděla ani co by se za nehet vešlo, zato sebestřednosti, manipulace a egoismu mraky. 3,5
Muž jménem Ove (2015)
Příběh o nesnášenlivém "divném pavoukovi", ze kterého sálá láska až za hrob. Paradox, ale dává to smysl.
Na nože (2019)
Pro mě zklamání. Zdlouhavé, pro mě příliš neuvěřitelné, nedařilo se mi přistoupit na tu hru, takže jsem se trošku nudila.
Cesta do Indie (1984)
Jsou tu sice idealizované postavy, ale naštěstí to není až taková limonáda, jak jsem se obávala, že bude.
Vzmuž se (2015)
Komedií založených na záměně už jsem docela překoukaná, ale to by nevadilo. Iritovalo mě permanentně zastydlé jednání hlavní hrdinky. Závěr zazdil svými patetickými projevy Jack, a zpočátku průměrnou komedii nasměroval ještě blíž k odpadu. Nemám ráda, když mě komedie namísto pobavení naštve, a téhle se to povedlo.
Poslední adresa (1970)
Mám ráda tyhle francouzské dobovky, ve kterých jsou věci jaké jsou a nejde tam o žádnou sluníčkářskou manipulaci. Tenhle film je pro mě spíš čtyřhvězdičkový, pátou ale přidávám za smutné varovné vyznění, že výsledkem dobře odvedené práce může být to, že se někomu definitivně zničí život. Stačí to nedomyslet do důsledků.
Klec (1975)
Ani by mě nenapadlo, že problematika klecového chovu může být ztvárněna tak poutavým způsobem, stačí k tomu mít trochu praštěnou chovatelku :-)
Láska mezi řádky (2014) (TV film)
Ten film se mi až na pár zbytečných scén docela líbil, a navíc pařížské záběry se mi asi neokoukají nikdy.
Na střechách Paříže: Výprava za zázraky architektury (2017) (TV film)
Na Paříži se mi líbí její estetická uspořádanost. Uspořádaná barevnost, kterou dělá okrová fasáda a šedé střechy - světle šedé části z pozinkovaného plechu a tmavě šedé z břidlice. Poslední patra s mansardovými byty, vertikálně obložené břidlicí. Dokument krásně popisuje, proč je to v Paříži právě tak a ne jinak, jak se dospělo k tomu řešení, a srozumitelně seznamuje s technologickými postupy při výstavbě a opravách. Mě dal tenhle dokument odpovědi na všechny otázky. Jako bonbónek se mi dostalo odpovědi na to, jak je možné, že kupole/kopule Invalidovny má z pohledu z venku 2 patra oken a zevnitř jen jedno, a proč (je to fikané :-) ).
Dogani (2011)
Film se mnou tak mával, že jsem si ho musela rozkouskovat natřikrát.