Autenticita

Chtěla jsem si oživit němčinu u nějakého novějšího filmu, a měla šťastnou ruku. Zezačátku mi přišly scény poněkud účelové a nepříliš reálné v podmínkách roku 1956, ale později to pro mě získalo na věrohodnosti a mělo to i emoční sílu; jsou tam místa pro mě hezká, silná (zejména rodinné scény) i dojemná. Po žádné stránce mě to nezklamalo, lepší 4 zaokrouhluji nahoru a mám důvod podívat se znovu.

Zásah.

Nádhera, nemám slov. Všechny součásti filmu 100%, hudba podtržených 100%. Stopáž akorát, nic bych nevynechala, pomalejší tempo má své místo, ale pro nápor na emoce jsem si to musela rozdělit na 2 části.

Nepřislazený, skromný příběh, kterému černobílé provedení přidává na věrohodnosti. Možná není ani tak o boxu, spíše o hledání osobního štěstí. Je tam jemný humor, kouzelná civilnost a něco, co ve mě rezonuje. Film se přesně trefil do mého vkusu, jak se dají točit filmy, proto nejvyšší hodnocení... Na závěr se nabízí otázka, jaké asi budou ty ostatní Olliho dny, když takto vypadal ten nejšťastnější :-)

Vynikající umělecký dojem, atmosféra. Vhodná volba pro situace, kdy se člověk nemůže nebo nechce koukat na nic veselého, a zároveň se nechce vydeptat o moc více, než už je...

Předloha, stejnojmenná knížka, patří u nás doma k pokladům. Ze zápisků mladého Ernesta Guevary vyzařuje empatie, vnímavost, cit pro atmosféru místa a nadání hodit to papír způsobem, který vyvolá pocit, jakoby tam čtenář přímo byl. Film se celkem drží předlohy, ale přijde mi, že její potenciál nenaplnil tak, jak jsem si to představovala. I když Guevaru to asi vystihuje dobře, a jeho důvody, proč v se po návratu z této cesty stal, kým se stal, jsou z filmu patrné. Jen přes přitažlivost námětu necítím chuť kouknout se na to znovu.

Koukám, že jdu proti proudu :-) No ale mě se to líbilo, tohle celkem originální pojetí :-) Keanu skvělej, Winona sice zbytečně cpe 3 grimasy do každého slova, poslední třetina už může začít nudit - ale když divák nečeká zrovna "seriózní" romantiku, a hlavně nebere moc vážně ani sám sebe, tak si tu srandičku může užít...

Už si nepamatuji, kdy jsme se kamarádkou v kině tak pobavily. Měly jsme reference, že by se nám to mělo líbit, ale předčilo to očekávání. Je ale fakt, že jsme součástí cílovky, v holkách to má kde zrezonovat, jak jsme pozorovaly, dokonce ve všech věkových skupinách. Pár přítomných pánů vypadalo, jako by byli na jiném filmu... Scénář má pár "much", které ale nebyly na překážku, abychom se bavily od začátku do konce, a ještě půl hodiny si o tom povídaly s úsměvem od ucha k uchu.

Prima vtipná a roztomilá odreagovačka, zasmála jsem se, výborné výrazy postaviček.

Nudááááááá, votravááááááá!.... Přesto, že mám ráda výtvarné umění, Colina i Scarlett, po dvaceti minutách mozkové zahálky jsem zjistila, že v ruce držím základy anglické gramatiky a po dalších pěti minutách to ty základy vyhrály na celé čáře. Buď je něco v nepořádku s tím filmem, nebo se mnou, nebo s oběma. Protože hodnotím já, poté, co jsem se ujistila, že Scarlett do konce neopustila ten výraz s otevřenou pusou, nasolila jsem to tomu filmu :-)