Autenticita

To je tak pěkně lidskej film... Začátek trochu nemastný neslaný, ale pak mě to moc mile překvapilo.

Tento díl hodně vysvětlí, tak se mi vyplatilo počkat si s utvořením názoru na jednotlivé díly až po shlédnutí celé série. // Dostali málo.

Nooooo… kdyby si to takhle přihasila nějaká soudružka k okresnímu tajemníkovi, oznámila mu, že je jaderná fyzička a on jen obuvník, tak by asi neodkráčela středem, ale odfrčela rovnou z jeho kanceláře do pracovního tábora a už by o ní nikdo nikdy neslyšel.

Děs a běs. Mimo jiné jsem z toho měla morální kocovinu, jak to ohodnotit. Dlouho jsem si připomínala, že hodnotím film, a ne tu otřesnou událost. // Jsem pamětník, takže jsem si vybavila, jak to tady soudruzi zlehčovali, čím nás krmili... na Ukrajině padaly z nebe mrtvé vrány a nás se školou poslali do prvomájového průvodu defilovat s mávátkama před Husákem a dalšíma papalášema. // Tento díl byl pro mě nejsilnější a ty příkazy, které tam probíhaly za naprosté ignorace varovných signálů a zdravého rozumu, jsem rozdýchávala ještě druhý den.

V dávných dobách, kdy moderátor nosil "deku", při vedení rozhovoru na kameru pokuřoval a popíjel pivo, kdy Šumava byla zelená a lýkožrout chroustal pod kontrolou, natočili tenhle pěknej dokument. To tam všímavější divák najde. Karel Kryl byl člověk pesimistického ladění, jeho tvorba tomu odpovídala, a tady dostal prostor se vyjádřit. Takže nejásal a byl jaký byl. Líbilo se mi, že mu do toho moderátor moc nevstupoval, neexhibovat, a že se mu povedlo dostat z K. Kryla, jak prožíval emigraci, a jak vidí tehdejší současnost. Dobré bylo, že se kamera nevěnovala jen Karlovi, ale i okolí, takže pro mě dokument na jedničku.

Ta událost, kdy američtí studenti vyhráli nad ruským týmem, byla samozřejmě bezvadná, i když se ví, tam pomohlo i něco navíc, co v tom filmu není. Ale co mi vadí na filmu, je ten patos. Nedovedu si představit, že by v hokejovém prostředí hovořil trenér s hráči někdy tak šroubovaně salónně, a na druhou stranu že by mu někdo zabral na ty přemrštěně motivační řeči a scény... s tím by stěží uspěl u pubescentů.

Když má chlap to správný nabuzovadlo, tak je jednička ;) … Ne, jasně, že úplně tak jednoduché to není. Ale k filmu: Klobouk dolů. Je to výběr z dokumentů, takže ovlivněné jen tím samotným výběrem, ale bez přikrášlení a podobných kudrlinek, o které by si řekla filmová fikce. Tento dokument přesně vystihuje důvody, proč preferuji dokumenty před filmy. Je tam příběh, který nevymyslíš. Jsou tam dovednosti, které nejsou trikové. Jsou tam emoce, které jsou skutečné. Vůbec nejsem fotbalový fanoušek, takže spoustu situací z tohoto "filmu" nedocením, protože tomu zkrátka nerozumím. Ale strašně ráda se dívám na lidi, kteří dělají špičkově něco líp než ostatní, něco, pro co se narodili. A tady jsem uviděla fotbalistu vybaveného nečekanou stabilitou. Nejen, že při pohybu na hřišti snadno měnil směr, ale už jako mladý dokázal na dotěrné, až agresivní otázky novinářů odpovídat s překvapivou vyrovnaností. Přitom byl živočišný. Nesmírně zajímavá sonda, a oceňuji odvahu D.M. i jeho rodiny, že do toho filmu takhle šli.

Do druhé série Sedmilhářek jsem šla s velkou zvědavostí, co Meryl Streep vymyslí, jak se toho zhostí... Namlsaná tím, že co zatím vím, do každé role se položila jinak, jsem ale zklamaná.... Tady zvolila mdle nasládlou polohu, jakou znám z Božské Florence. Jinak se série po slabším rozjezdu zvedne. V závěru, asi proto, že jsem si vystřihla několik dílů rychle za sebou, jsem byla z toho procesu docela vyždímaná, jak jsem držela palce.

Začátkem seriálu jsem se doslova protrpěla. Zvyknout si na to hejno slepic, které kdyby problémy neměly, musely by je vymyslet, aby měly co řešit... První dva díly jsem si říkala, že mám štěstí, že mám kolem sebe "normální" lidi, protože s tímto vybraným vzorkem společnosti bych se nesžila. V dalších dílech "naštěstí" vylezou na povrch docela uvěřitelné problémy, jaké v některých vztazích existují, a seriál se trochu polidští, a pohádkový závěr, kdy je personifikované zlo zlikvidováno, je fakt dobrej. I tak jsem první sérii dokoukala s tím samým pocitem, co jsem měla na začátku, že je paráda, že jsem takové chirurgicky upravené společnosti ušetřena, a že už mám dítko starší, takže se nemusím účastnit školních slavností a soutěží o nejlepší maminku.

Jako pohádka pro kluky je to asi dobré. Mě k lepšímu hodnocení chyběla alespoň krapánek větší přitažlivost Freda. Koukat skoro celou dobu na nevyrovnaného vařbuchtu v neforemné větrovce bylo docela peklo. 67 %.