Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Dokumentární
  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (360)

plakát

Půlnoc v Paříži (2011) 

Komentář bude trochu paradox. Není to špatné, ale nemám co by se mi na něm nějak zvlášť líbilo, spíš se víc dá napsat o tom, co se mi nelíbilo, a přitom vcelku film vyznívá docela dobře. Úvodní pařížské záběry jsou milé a osvěžující, pokud má člověk to město rád. Scénárista ústřední postavě cestování časem umožnil opravdu hodně jednoduchým způsobem, a divák neví, jestli má tuhle jednoduchost ocenit (že z něj někdo nedělá blbečka), nebo zkritizovat (jak je to banálně vymyšlené). Ale pojďme dál, tohle mi nevadilo. Měla jsem problém s obsazením rolí hlavního páru. Ani jeden se mi nelíbil. Wilson se mi v té roli vůbec nezdál, až mi došlo, jako by ta role byla napsaná pro někoho jiného.... a pro koho... Jo, pro samotného Allena! Tomu by to sedělo. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že se Wilson stylizuje do Allena, ale hodně tomu chybí. Když udělám stručný exkurz do psychologie, řeknu to takhle: role představuje člověka s city poměrně těžkého introverta, ovšem Wilson má k dispozici extravertní výrazové prostředky. Sklony tíhnout k minulosti mu tak nejde uvěřit. Gilova snoubenka Inez (Rachel McAdams) je sice přesvědčivá, ale tím to končí. Mile mě překvapil výkon v hodně vedlejší roli Carly Bruni. Film taky trochu shazuje neuvěřitelné množství legendárních umělců, které Gil během asi tří nocí v Paříži potká, a kteří se mohou přetrhnout, aby si s ním popovídali. V poslední čtvrtině už ta jména padají jak na běžícím pásu, jakoby film byl od toho, aby tam byli pokud možno vyjmenováni všichni umělci zbožňované etapy namísto příběhu. Příběh je slabinou vůbec. Ono ho tam moc není. Určitou výhodou je, že si u toho filmu můžete myslet na spoustu jiných věcí a vůbec to nechybí. Výlevy, které vede hlavní hrdina s umělci, jsou často předlouhé a nudné. Film končí tak, jak všichni očekávají, že skončí. Vcelku milé dílko, ale všechno je takové příliš hladké a předvídatelné. Takový delší večerníček, ale Krkonošské pohádky jsou akčnější.

plakát

Občanský průkaz (2010) 

Pěkný film to je a vidět ho v kině je silný zážitek. Jeho síla je v celku, rozebrání na součástky mi připadá nepatřičné, proto jen pár poznámek. Z literární předlohy je vpodstatě vybrán jen krátký časový úsek mezi 15 a 19 lety hlavních hrdinů, ale nejpůsobivější pasáže příběhu jsou dodrženy téměř doslova, prostě předloha se rozhodně nezapře, a je to dobře. Vzhledem k tomu, že z knížky je "vypotřebována" jen krátká životní etapa, chvíli jsem si myslela, že by mohla vzniknout postupně trilogie nebo jiná -logie á la Básníci, ale asi těžko, neboť ty působivé pasáže z knihy jsou, podle mého názoru až na jednu výjimku, vypotřebovány všechny . A teď v krátkosti k obsazení. 4 kluci do hlavních rolí byli vybráni pěkně. Zpočátku působili trošku škobrtavě, ale s postupem času, jak se před kamerou uvolnili, byli mnohem přesvědčivější a líp se na film koukalo. Těšila jsem se na Jirku Macháčka, ale prostor jemu vymezený se dá přirovnat ke štěku. Nikdo neví, kam se v druhé půlce vyprávění ztratil. Asi měl jen vyplepšit trochu rozpačitější výkony chlapců v začátku, a pak už ho nebylo potřeba. Zato Václav Kopta v roli policajta je v záběru pořád, a v jedné mimopražské scéně už působí jeho přítomnost naprosto křečovitě a přehnaně, protože všichni víme, že příslušníků bylo dost a žádný nemohl být všude. Roli teda zvládl bezvadně, tento nedostatek je záležitost scénáře. Výkony ostatních herců taky pro mě bez chyby. Síla filmu je v tom, že s divákem zamává. Ne, že by tam nebyly momenty, kdy se divák zasměje, ale spíš jsou tam ty, kdy mrazí. Brutalita a svévolnost ozbrojených, rádoby bezpečnostních složek, odepření vzdělání dětem, které nechtěly být ovcema, udavačství, prostě to, na čem ten režim dřív stál a fungoval... no už bych v tom žít teda fakt nechtěla, a je dost hrůza se do toho i na ty 2 hodiny ve filmu vrátit.

plakát

Poslední polibek (2006) 

Zákon a akce a reakce v mezilidských vztazích je tu vykreslen dost realisticky, i přes celkem optimistický závěr.

plakát

Single Man (2009) 

Ačkoli film pojednává o vážných věcech, je působivě jemný. Výkon Colina Firtha v hlavní roli výborný, předvede vybranou jemnost přesvědčivě. Film je po všech stránkách příjemný, ačkoli zobrazuje úsilí o sebevraždu. Tento paradox je možná dán tím, že zde nejsou scény s mezilidskými konflikty. Ty samozřejmě exsitují, jinak by nebylo o čem točit příběh, ale jsou ponechány na pozadí. V popředí zůstává vnitřní konflikt hrdiny, který své útrapy nese s grácií a na okolí je nepřenáší. Z mezilidských vztahů je ukázáno to hezčí. Dávám 5* za silný zážitek.

plakát

Užívej si, co to jde (2009) 

Film se povedl jako celek, ale je to dobré i rozkouskované na jednotlivosti. Jednotlivé situace jsou zábavné i samy o sobě, a přece jejich spojení do příběhu nepůsobí křečovitě. Z filmu jsem měla pocit výborné zábavy a přitom i jakési sdělované pravdy. Film, na který se 90 minut díváte, a dalších 90 minut se o něm můžete bavit - jakoby se ten film uměl nějak dotkout každého, kdo ho viděl. W. Allen zase jednou ukázal, že umí.

plakát

Je třeba zabít Sekala (1998) 

Vynikající film. Po audiovizuální stránce mě nic nerušilo, nepřekáželo ani nechybělo. Po dramatické stránce taky ne. Některé lidské charaktery (a jejich vývoj) podány tak věrohodně, že příběh se mnou zacloumal.

plakát

Muži, co zírají na kozy (2009) 

Mírumilovná armáda s výcvikem v hippies stylu... komedie spojující nespojitelné boří stereotypy diváků ve věcech, které se často berou tak nějak dost vážně - a v tom je její půvab. Chce to ale přistoupit na tu hru, a nebrat vážně v tomhle případě ani sám sebe. A asi se ani nepokoušet o hlubokomyslné komentáře, protože na ujetý věci se dá leda dobře ujet :-)

plakát

Dům (2007) 

Nenápadný film o nenápadných lidech (které zachycuje v reálných, ale přesto svým způsobem zlomových životních situacích), má neobvyklou hloubku, pokud jde o zobrazení toho, jak na lidi v dospělosti působí nezahojené rány z dětství.

plakát

Vykoupení z věznice Shawshank (1994) 

Za mistrně vystavěnou dramatizaci příběhu. Neznám druhý takový film, který by na mě v prvních dvou třetinách až tak nezabral, ale v posledních 20 minutách nabral takový obrat, že mi to vyrazilo dech. Ta rafinovanost v načasování, které informace divák kdy dostane, to jak si se mnou autoři vlastně pohráli (že to nejdůležitější se během příběhu skoro ani nenaznačí), se mi strašně líbí :-), víc než v komentářích opěvovaná síla naděje atd.

plakát

Volání divočiny (1966) 

Původní film by byl ode mně za 4 * , ale česky dabovaná verze, kterou zde hodnotím, snižuje o další 1 hvězdu níž. Když pominu zde jinými uživateli komentované kvality filmy, náš dabing mě skutečně tahal za uši. Hrdinové filmu, v prostředí safari, spolu hovoří, jako by se nacházeli v prvorepublikovaném salonu...