Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Pohádka
  • Dobrodružný

Recenze (113)

plakát

Láska je láska (2012) 

Syrová realita podaná jako něco absurdního a - hahaha - veselého. Prý komedie - buzna se nešťastně zamiloval, fotrovi žena zakazuje televizi, a fanoušek hiphopu neumí rapovat - no to jsme se nasmáli... Bohužel však podobně hledají a nenacházejí tisíce lidí... A důchodci, který řeší v Česku jednadvacátého století tentýž problém jako ti v USA před padesáti lety ve filmu Hádej, kdo přijde na večeři, taky bohužel nejsou ničím výjimečným. Děj je ovšem zbytečně roztříštěný a jednotlivá témata tak jen klouzají po povrchu. I když třeba despotická matka, týrající psychicky všechny ve svém okolí, by asi bylo téma, které by hravě utáhlo celý film samo... Největší škoda ale je všech těch zbytečných klišé typu "mladí zhulení", "slepá, co nic neslyšela o antikoncepci", o důchodcovi, co se mu -probůh děs a hrůza- líbí mladé a prsaté, ani nemluvě... Přitom herecké výkony jsou slušné (třeba Petr Nárožný by si podobných rolí zasloužil více) a i když to jako drama funguje mnohem lépe než jako proklamovaná komedie, pořád tenhle docela zajímavý film ustrnul někde na půli cesty. Ale možná se mýlím a skutečně chtěl pan režisér natočit něco ve stylu Román pro muže říznutý Život je život, kteréžto z toho nakonec vylezlo. (Ale pak by to asi za víc jak jednu hvězdičku nestálo)

plakát

Týpci a zbraně (2016) 

Komedie? Ani náhodou. Těch pár sarkasmů a výsměch byrokracii, která dovoluje něco tak bizarního, jako jsou milionové obchody dvacetiletých s kompletně falšovanou dokumentací, opravdu není nic komediálního. Absence kvalitního scénáře způsobuje, že namísto napětí a silného příběhu, je tu spousta hluchých míst, a neustálé očekávání, že tohle nedopadne dobře. Vlastně ani u hlavních hrdinů se nakonec ukáže, že to nejsou žádní nadstandardní hajzlové, ale spíš ňoumové s velkými rameny. A tipuju, že podobného "takykamaráda" , totálně bez morálky, asi poznal každý z nás. Ve výsledku se na to napoprvé kouká docela dobře, ale moc mě nenapadá, proč by se na tenhle film někdo koukal podruhé, než z důvodu totálního znudění. Mile překvapil Jonah Hill, který tu ukazuje, že dokáže i víc než jen ploché postavy dementů z crazy komedií a svou výraznost, a schopnost skvěle pojmout i vedlejší roli, dokazuje Bradley Cooper. Zbytek neměl moc co hrát. A největší překvapení? Ten téměř nerealistický happy end.

plakát

Avatar (2009) 

"Takový práce to muselo dát, a přitom taková blbost"...

plakát

Osm hrozných (2015) 

Na Quentina spíš slabší, ale i tak nadprůměr. Bravurní kombinace westernu, klasický anglický detektivky a komorního dramatu s relativně malou množinou postav, ale obvykle komplikovanou zápletkou. Neodolatelná atmosféra a odporná kosa, kdy závěje sněhu jsou na dosah, se vkrádá i k divákovi domů. Plus excelentní Samuel a pro mě překvapivě dobrý i Kurt, kterým ostatní spíš jen už sekundují. Kdyby se vystříhalo tak 40 minut , bylo by to celé mnohem akčnější... a taky mnohem tuctovější. Dokonce rejža Quentin tentokrát ubral i toho svýho všudypřítomnýho cynismu, kterýho tu není samoúčelně, ale tak akorát. Plus tradiční pseudofilozofický debaty a krev kam se podíváš. Bod navíc za další nálož všem rasistům.

plakát

Prázdniny v Provence (2016) 

Kdyby podobný film natočil někdo jako Magnusek, asi by to odpovídalo, a nebylo by se čemu divit. Ale zjištění, že se pod podobně bezobsažný film podepsal Vladimír Michálek, je prostě trochu šok. Celé to působí tak, že si chtěl štáb užít fajn dovolenou, a nechal si to zaplatit od produkce. Děj by neutáhl ani půlhodinovou povídku, prostě prakticky neexistuje. Nejvíc tu "hraje" krásný exteriér, protože herci nemají co. A tak Prachař vede rádobyfilozofický žvásty a ostatní se ožírají nebo sjíždějí (ať už reálně nebo jako - vyjde to nastejno). Relativně nejpodařenější na tom je "zhulená" hudba Romana Holého. Po vzoru titulu "Zahulíme, uvidíme" může divák jen čekat, zda se z toho něco vyloupne.... ovšem čekání je to marné... A když už se čirou náhodou objeví něco, na čem by se dala postavit alespoň malá zápletka - například to, že chlapci vyrobí mnohatisícový dluh nápadem kouřit lanýže... tak se prostě nic nestane. Penize tu ostatně vůbec nehrají žádnou roli - nikdo je neřeší, chlapci se vesele opíjejí a nikoho ani nenapadne po nich něco chtít. Jen jednou, když jeden z nouze koupí drahé cigarety, mohou se z toho ostatní takřka pominout - co na tom, že další den prokalí a profetují pravděpodobně třicetinásobek? Tři "hrdinové, kterým podle hlášky, že jako kapela fungují patnáct let, musí být minimálně třicet, se chovají jak patnáctiletí rozmazlení absolventi Zvláštní školy. Jestliže se tedy např. o Padesátce zde hrajícího Vojty Kotka nebo Hřebejkově Svaté čtveřici (kterou zas atraktivní lokace a nastolená bezstarostnost může lehce připomenout) mluví jako o nepovedených filmech, vedle tohoto oba působí jako velkofilmy - v prvním případě s přemírou gagů, v druhém se zajímavě pojatou hlavní situací a úvahami o ní. Neříká se to lehce, ale vedle tohoto filmu jsou např. Troškovy nejslabší filmy vlastně docela zábavné a sledovatelné a takový Dušan Klein se svými Básníky tvůrcem takřka psychologických dramat, která jsou realistická a ze života.

plakát

Úsměvy smutných mužů (2018) 

Silné téma, velmi dobré herecké výkony, příjemné překvapení. Zklamal mě jen závěr, ale zas chápu, že taková depka si o happyend přímo říká...

plakát

Záblesky chladné neděle (2012) 

Kdyby šlo o TV film, který si nehraje na psychothriller, vlastně bych neměl problém. Jaškowa mám rád, Plouhara vcelku taky, Rímský zvládá namachrované dementy obstojně a ta slečna má aspoň hezkej zadek. Celé to trochu sice vypadá jako ročníkové cvičení z FAMU, ale nápad zajímavý, atmosféra dobře vystavěná a muzika funkční. Občas i takovej film - proč ne.

plakát

Špindl 2 (2019) 

Asi tak půlku času jsem přemýšlel, co to vlastně mělo být. Komedie? Na to tam tak nějak chybí aspoň tu a tam vtip. Romantika? Možná tak posledních pár minut kvůli Haně Vagnerový. Přehlídka trapnosti? Jo - to by asi s -ehm- Kairou a Radimem šlo. Jediný obstojný herecký výkon asi předvedla Anna Čtvrtníčková - nechce se věřit, že by tak nesympatický a nesnesitelný spratek mohla v reálu být, takže to musela dobře zahrát. Plus poskládat takovou stafáž bizarních figur, jako je Kohák, Bendová, Skamene, Synková... V tý sestavě už snad chybí akorát Kačenky Kornová a Brožová. A Pomeje nebo Rudolf nejmladší. K tomu hudba někde na úrovni písní Michala Davida hraných nešikovným revivalem. Dohromady to zoufale nefunguje, půlka postav je nesnesitelných, nebo v lepším případě hodných politování. Zbývá jen pár pěkných záběrů hor. Suma sumarum.....jako rád se jako guilty pleasure občas koukám na kde jakou blbinu, relaxovat se dá i u úplně hloupých filmů, ale tohle byla taková nuda, že podruhé už vážně ne...

plakát

Briliantová ruka (1968) 

Na tenhle naprosto neuvěřitelný film - ruskou údajně krimikomedii, ale spíš obskurní parodii na špionský filmy, jsem narazil čistě náhodou. Totální bizar a úlet, zároveň ovšem filmařský level "povídka z Bakalářů natažená na celovečerní film". Inspirace francouzským filmem Smolař je zjevná, ale úroveň "poněkud nižší". Plus všudypřítomná chuť ukázat, že to, co nějaký Frigo či Laurel & Hardy, umělci v Sovětském svazu zvládnou taky. Nejvíc jsem se asi bavil tam, kde to tvůrci vůbec nezamýšleli - např. u opaku dnešního product-placementu, kdy - v pravděpodobné obavě, aby se jim nepodařilo něco závadného - jsou firemní štíty v kapitalistické cizině třeba "Abc" To, jak se zoufale film vyhýbá tomu, přiznat, kde se děj výletu vlastně odehrává (vypadá to jako blíže neurčený Orient, jeden z padouchů ale mluví pseudoitalsky, a nakonec padne nenápadná zmínka, že loď měla zastávky "v Cařihradu a v Marseille"), je mimochodem taky pikantní. Plus vodka v množství " větším než malém", a "humory" o tom, že sovětští lidé nejezdí do pekárny taxíkem. Jen mě poněkud mrazilo u postavy "domovní důvěrnice", jejíž moc a kompetence prozrazovala o Sovětské realitě asi trochu víc, než tvůrci zamýšleli, o pánech z policie (nebo spíš KGB?), který mají přehled o všem a o všech, ani nemluvě... taková sovětská mentalita v kostce - vlastně mi to přišlo o ní vypovídající stejně jako Dovolená s Andělem o té dobové české. Jenže tam šlo přecejen o trochu jiné filmařské řemeslo...

plakát

Všechno nebo nic (2017) 

V rámci kategorie "romantický film" vcelku obstojné. Zpočátku jsem se bál, že jde jen o trapné kopírování filmu Láska přes internet s Tomem Hanksem a Meg Ryan, ale naštěstí je tu těch rovin více. Pauhofová a Issová si tu skvěle nahrávají a vůbec se i v takto nenáročně stavěném snímku projevují až nečekaně přirozeně, a výborně navozují realitu "mezi náma holkama". Luboš Kostelný zas svou homosexualitu jen trapně neparoduje - jak je v podobných příbězích smutným zvykem. Bohužel je tu pan Michał Żebrowski, kterému nikdo nevysvětlil, k čemu je herci důležitá mimika, a který všem ostatním herecky viditelně nestačí, a u kterého si jeden říká, že kdyby ho hrál Michal Dlouhý, který ho jen dabuje, bylo by to o ligu lepší. Jindy milá Hřebíčková zas předvedla tak vzorovou semetriku, že by se u její nesnesitelnosti dalo vyučovat v manželských poradnách. Jasně, že je to celé poněkud stereotypní - ale to se jaksi u romantických filmů předpokládá. A málem bych zapomněl - nápad svěřit rodiče zrovna tak nesourodé, ale v reálu skvěle fungující dvojici Kronerová - Sobota (který je tu přinejmenším stejně dobrý jako v Okresním přeboru, ne-li lepší), je skoro na nějakou cenu. Takže nakonec docela milý film, s příjemným humorem a naštěstí i dobře zvládnutým happyendem. A sorry - pokud to tu někteří přirovnávají k telenovelám, podezírám je, že nikdy žádnou neviděli. A pokud je někdo tak naivní, že očekával artový film, pak opravdu není chyba v tom filmu.