Brilliantovaja ruka
The Diamond Arm
Obsahy(1)
Semjon Gorbunkov je nenápadný úředníček a vzorný otec rodiny. Jeho život se nečekaně změní, když jednoho dne nastoupí na výletní loď do Orientu. Shodou okolností se zaplete do akce jedné zločinecké bandy, která jej omylem považuje za svého člena a do sádrového obvazu levé ruky mu ukryje sadu briliantů. Než se vše urovná, dojde v této excentrické veselohře s kriminální zápletkou k řadě intrik a omylů. Režisér Leonid Gajdaj ji pojednal s velkou komediální nápaditostí a smyslem pro parodickou nadsázku. Oporou mu byli všichni herečtí představitelé, zejména Jurij Nikulin v hlavní roli. V anketě o nejlepší ruskou komedii století (1995) získala Briliantová ruka na základě hlasování televizních diváků první místo. (FebioFest 2006) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (40)
Námět vypůjčený zřejmě z francouzsko-italské komedie Smolař z roku 1965. Zábavné momenty, ale film ztrácí na tempu, jsou tam slabší místa. Přesto zábavná parodie. Pobavila mě babka v modrém šátku ala Milada Ježková i drobné vtípky, které lze vnímat jako kritiku systému. Je vidět, že uvolnění neminulo v 60. letech ani naše východní sousedy. ()
Že komedie Leonida Gajdaje patří k divácky oblíbeným, dokazuje vítězství Briliantové ruky v soutěži o komedii století. Úředníček Gorbunkov se nechtěně připlete do pašování šperků. Celý film poté slouží jako návnada policie, aby mohla zločince chytit. ___ Briliantová ruka vykazuje několik podobných motivů jako další Gajdajova komedie Ivan Vasiljevič mění povolání. Hrdinové se do svých svízelných situací dostávají neúmyslně. Většina zábavných scén ústí v jednoduché groteskní gagy. V obou filmech také vystupuje správce domu či ulice, který hyperbolicky lpí na pravidlech více než na lidech - „Člověku se má věřit jen v krajním případě.“ A zapomenout nesmím ani na černou kočku, která se jako „černá nit“ proplétá oběma snímky. ()
Nechal jsem se navnadit - v Rusku vyhlášená nejlepší komedie století, osmdesát miliónů diváků v kinech, slibný, byť neoriginální námět, říkal jsem si, nebude to špatný. Ale buď jsem nebyl správně naladěnej nebo je špatně něco jinýho, ale mnoho jsem se nebavil. Ano, usmál jsem se u hlášky: "Tady nejste v Londýně, tady není přítelem člověka pes, tady je nejlepším přítelem člověka domovní správa.", zaujal mě i nevšedně použitý simultánní překlad v jedné z úvodních scén, kdy minutový výlev nasranosti překladatelka završila lakonickým "Drž hubu":-) Nakonec musím uznat i to, že sovětská kinematografie mi není příliš blízká a nedokážu asi správně ohodnotit herce, které jsem viděl poprvé. Ovšem je-li toto nejlepší komedie století... ()
Dva moji milí ruští herci, které zrovna nemusím v jednom filmu - z Nikulina se mi zvedal žaludek už v Podařených kvítkách a Mironov s modrou maskarou taky nepatří mezi můj top (ale s líčením je na tom líp než Člověk obojživelník). Co si počít? Jasně, je to krásný ruský boršč, kde jsou ingredience známé, značně provařené a ozkoušené ... ale furt to má dobrou chuť (kosti propagandy vytáhnout ven, aby neuvízly v krku). "Voloďo, máš mě rád?" "Ano." "Tak já tě kousnu." "Si kousni." "..." "Hej, lidi na nás koukají." O jednu láhev vodky lepší než Neuvěřitelná dobrodružství Italů v Rusku. A o pár lahví (ehm, sudíček) horší než Ivan Vasiljevič mění povolání (a všechny filmy o Šurikovi) - stále Gajdaj, ďyť známe se. ()
Gajdajův dvorní skladatel Zacepin odvedl dobrou práci. Český dabing je také velmi dobrý. Tím bychom měli shrnuta veškerá pozitiva. Gajdaj jako obvykle velice tlačí na pilu a snaží se dělat humor za každou cenu, i kdyby z toho mělo mít publikum depresi. Většina filmu je obdobně křečovitá jako kousky bratří Marxů. ()
Zajímavosti (2)
- Film byl dabován po vpádu spřátelených vojsk v roce 1968. Na základě rozhodnutí FITESu odmítali herci jako protest dabovat sovětské filmy. Hlavní role mluvili „stávkokazové“. Dříve představitelé středních rolí přešli v tomto období na hlavní role, herci malých přešli na střední role. Mezi dabéry se začali objevovat herci mimopražských divadel a dokonce dabovali i technici barrandovského dabingu. (sator)
Reklama