Gig

Asi nejlepší filmový přepis Michala Viewegha. Směle můžu zařadit po bok hořkosladkých filmů jako jsou Pelíšky nebo Pupendo. Ano, doba jiná (aspoň, co se týká Pelíšků), ale ta nahořklost spojená tragikomikou, hláškami, situacemi, to dělá film filmem, který zůstane dlouho živý. - Co šeptáš? - Nešeptám. - Šeptáš a není to normální.

Mám rád, co mám rád, miluji verzi Tří mušketýrů s Michaelem Yorkem, coby D'Artagnanem. O "deset roků" později natočili autoři pokračování, které vychází podle románu Tři mušketýři po 20 letech Alexandra Dumase staršího s názvem Návrat tří mušketýrů. Už to nemělo takovou lehkost (víc moje recenze filmu), i když kniha je nádherná, ale pořád to mělo něco do sebe a mělo to základ. Když jsem se prve doslechl, že bude v televizi film D'Artagnanova dcera a dozvěděl jsem se,  že Gaskoňce si zopakuje Michael York, zaplesalo mé srdce. Vím, že to netvořil stejný tým, ale byl jsem v naději. Znal jsem fajn film o deset let starší se stejným názvem s hlavní roli Philipem Noiretem, ano tím,  který ztvárnil v osmdesátých letech v onom pokračování Tří mušketýrů skvěle kardinála Mazarina, tak jsem měl jakštakš naději, že by to mohl být pohodový film a navíc jsem očekával podobný koncept. Bohužel mé očekávání tvrdě narazilo snad ve všem. Depardieu jako Mazarin není špatný, i když Noiret je jen jeden. Když už se jedná o tv počin, tak člověk neočekává výpravu jako ve filmu, ale zase chce kvalitu jinde - scénář, dialogy, šermířské souboje. Jenže dostali jsme hloupočký film (speciální verze, která je troško lepší, ale na nedostatcích to nic nemění) nebo dva tv filmy.  Dodnes smutním, že Lester nenatočil pokračování (třetí) s původními mušketýry ať už Vikomta Bragelona (Muž se železnou maskou) nebo Mušketýry ještě po deseti letech podle Dumase, kde by se ještě jednou mihli původní mušketýři. I když chápu, co se stalo na place Návratu mušketýrů a poté, jak byl film přijat, tak už do toho asi neměl chuť. Jen je mi smutno, že můj oblíbený mušketýr v podání Yorka skončil takto.

Měli jsme tu slavné filmové i seriálové choleriky. Byl tu Marvan v Andělovi, Sovák v Chalupářich a mnoho jiných. Byli tu převychovaní cholerici jako např Marvan v Posledním mohykánu. Teď tu máme opět převychovaného (skutečně?) cholerika v podání geniálního skutečného i satirického i parodického i divadelního pana Kopeckého. “Já vám ty peníze vracím.”

Tenhle typ filmů se časem vytratí, jako se vytratí generace, které s těmi filmy žili. Pro mladé nejen mluva, zábava, ale i tenhle nadhled a i ztřeštěnost přestane být skousnutelná a vidím to každým novým hodnocením. Na jednu stranu smutné, ale je to k pochopení. Doba i myšlení se mění. A tak je to i s dobou v onom filmu (ale obráceně - dědeček se probudí do "dnešní" doby). Jako by to reflektovalo dnešek k pohledu na Funese a jeho filmy. Stačí jen říct: "A mě už je to všechno jedno.  Všechno řeknu! Všechno!"

Dvojice, co šla "ve šlépějích" slavné dvojice Buda s Terencem, to dřív než v známějším, civilnějším pojetí Šimon a Matouš, zkusili stejně jako Bud s Terencem, na poli špagetti komediálních westernů. A je cítit, že se zatím zajíždějí. I když není to špatné, něco tomu pořád chybí - ta lehkost a přirozenost.

Je to kacířské, ale tahle dvojice lepší než samotný originál Bud  s Terencem. A taktéž je výtečný původní kinodabing s Mrkvičkou (ne Štěpánkem).

Je trochu kuriózní, že hodnotím film, který nevznikl. Jenže já hodnotím nápad, dobu, kdy to mělo vzniknout, a mohla to být první velká pohádka a i slavná Pyšná princezna by stála ve stínu. No ve stínu by asi nestála, jelikož je dobrá. Hodnotím obsazení, které je geniální a dle mého gusta. Dlouhý Plachta, Široký Černý, Bystriuraký Pešek. Hodnotím téch pár záběrů, které se dochovaly. Člověk jen může litovat, že to skončilo, jak skončilo. Ach, kdyby tu nebyli ti Němci.

Tuhle verzi mám radši než známější inscenaci z roku 1967. Už proto, že tu je víc herců té staré generace, která má blíž té předválečné Lucerně. Kačírková, coby kněžna, je úžasná. Štěpánek, který si později zahrál vodníka v známější verzi, si ji střihl už tady. Je zajímavé pozorovat  Brodského, coby druhého vodníka, ve srovnání s pozdějším Kemrem. Korbelář zalahodí oku. Tentokrát už samozřejmě nehraje toho mladého, ale toho starého. Nemáme tu Menšíka, ale Pešek je lahůdka taky. Dostálová dodává ten punc prvorepublikový a Gustav Nezval noblesu. Tento snímek stojí ve stínu známějšího pozdějšího snímku i proto, že dlouho nebyla k objevení a často se dnes může lidem plést už díky právě Zdeňka Štěpánka. Nejlepší vodníci jsou bráchové Eman Fiala a Ferenc Futurista z předválečného filmu. Ale nejlepší Lucerna je tato.

Zajímavý pohled na Jana Husa z pohledu Američanu z konce sedmdesátých let. Film se z dnešního pohledu může zdát zkostnatělý, komorní. Kostýmy mi to připomíná stejnou dobu, ale za průlivem Lamanšským průlivem někde v Anglii. Takže víc to má blíž k Janu Viklefovi. O podobě ani nemluvě. Ale 55 minut amerického pohledu jde vydržet. No, doufejme, že obdobně nedopadne letošní o půl století akční Jan Žižka :)

Krásně propojení tehdy staré a nové generace jdoucí ve šlépějích Osvobozeného divadla. Skloubení Werichovské(Voskovecké) tradice (Horníček) s jeho následovateli (Suchý, Šlitr). Kombinace obou pododných stylů, chytrého humoru a písní.