g.laudeo

Hradec se Zemanem prominou, já se teď nemůžu odtrhnout od Vejříka a Pláteníka. Ryzí politický thriller!! :-))

Když akčňák, tak Greengrass, Mann, Spielberg... Když vtipný a s nadhledem, tak Besson... Ále - že já se tu pouštím do nějakých debat...

Svěráci ve velké formě. Parodie, podobenství, romantika....a ve všem špička. (Polívka - ten člověk je neuvěřitelnej.) Už tehdy jsem cítil, že se dívám na něco na české poměry mimořádného. Když na to teď po letech koukám znova, líbí se mi to ještě víc. A baví mě to mnohem víc než Kuky, film ze stejného ranku.

V tomhle žánru seděl Belmondovu naturelu víc hravý Lautner než chladný Deray. Deray, jako by si chtěl odpočinout od Delona a zadovádět si s boxerem a kaskadérem, nacpal film scénami místy samoúčelnými. Ale pořád se mi to líbí. Belmondo je přesvědčivý snad ve všem.

Jako fanoušek Kawasakiho růže říkám, že tento pokus o Růži II nevyšel. Munzar nedostal roli, Vetchý nedostal roli, Geislerová svoji standardní roli odehrála standardně dobře... Pokud je důvodem, proč Hřebejk obsadil p r á v ě Aňu, to, co mě napadá, je to možná velmi rafinované, ale přesycenost prostě zůstane přesyceností. Záměr soustředit film na jedno téma nevyšel, výsledkem jsou dva napínavě rozehrané a podivně (ne)uzavřené příběhy. Ovšem Hynek Čermák dostal super příležitost a využil ji fantasticky.

Jako parodie na bondovky to není úplně zlé. Jirka Hradec, můj hrdina z dětství, jinak vysoký důstojník I. správy, je věru borec, jakému není rovno. Zejména coby námořník v bílém nátělníku a krátkých trenýrkách.

Nakousnutý salám v samoobsluze: Hlavní hrdinka pojme podezření, odvede podezřelou kolegyni do šatny, vyzve ji, aby si kousla do svačiny, porovná otisky chrupu na salámu a na svačině a dospěje k přesvědčení, že jsou shodné. Pachatelka se pod tíhou tohoto důkazu k činu dozná.

Dokonalá hovadina. Neskutečná fantazie. Americký prezident/americký katastrofický film/akční hrdina doprovázen vřeštící hysterkou (Chris Tucker...)/Padoušské komando/Operní pěvkyně/Zneškodnění bomby....a mnoho dalšího - tak trochu naruby. Co naruby není, je Leeloo/Nikita, nebroušený diamant, který probouzí svůj potenciál.

Kdepak odpad - ten přísluší ordinacím, vkv/rp a tak. Ty mají zápornou hodnotu. Vydržím maximálně dvě scény. Naopak tohle, když se vrátíte v noci z pitky, je vždycky aspoň na 5-10 minut osvěžující. Velmi povzbudivé, sledovat nekonečnost lidské blbosti na straně jedné a drzosti na straně druhé.

Ok, Scorsese, poprvé´s mě udržel soustředěného celou stopáž. Obávám se, že naposled. (Dodatek po roce: Zatím to platí - do sbírky přibyl Taxíkář - neuchvátil mě. The Departed mi dal dokonalé dílo žánru, neprahnu ani po asijském originálu, ani po typickém Scorsesem = vypravěč, pomalý rozjezd, historky... Soundtrack - pecka, 100%.)