verbal

Čchüraci po min nu ti. Soudruzi z Pekinvúdu děsně zatoužili prokázat, jaxe po bolševicku umějí vypořádat s americkými soudními dramaty. S požehnáním Ústředního výboru tak vznikl pateticko kýčovitý, urputně přehrávaný manifest kauzálního kokotismu, megaprkenná telenovela a parodie na racionální dialogy i logické dějové zvraty. Prostě takový Čas zabíjet Opičího krále a čínský plagiát pro mentální socky, downy a majitele Huaweiů. A já jsem z těch zdejších červených čísel opět až xmrti vyděšený, s jakými to vkusnými mozkouny a sinolobotomy musím sdílet tuto HOMObázi a obývat Zeměplacku.

Snake ass – Militantní hračky pro lobotomy 3 jsou jen slaboduchým útokem Hasbra na džaponský trh a přitrouble nudnou kokotiádou s hnusnou a lacinou choreografií, kde všichni ti rádoby džaponští samusrajové z Malajsie, Indonésie, Ghany a zkurvenými rasistickými bílými hubami zmixované nihonmuly hustě buší pouťové bušidó v přebušené rychločalamádě pro mentální vybušence a páchají pomalé kariérní harakiri tupým scénářem. Když to vztekle srovnám s velmi solidní, nápaditou a skvěle udělanou Letňákovou jedničkou, nezbývá mi, než být značně Z.P. Ruzen.

Vysaďte takhle partičce sociopatických zkumavkových juvenilů brom, a než se nadějete, máte z Vesmírné odysey 2063 Vesmírný swingr 1 a urputné prvoplánové šermování poďobanců šulínkama o to, kdo bude nejhustší hormonální alfasameček, k nimž mucholapku rozhodně potřebovat nebudete. Neil v podstatě jen povrchně uplácal svého jmenovce Hama, tedy rychlejedlou, sterilní, umělohmotnou, insta-ntní a polymery dochucenou náhražku jídla, do které prostě pomlel vše, co mu přišlo pod ruku, ať už to bzučelo, štěkalo nebo začínalo na Vesmír-. Vychovatel Kolín s permanentně strnulou pohřební grimasou tam byl akorát tak do počtu a protekční obsazení hlavní „hrdinky“ naprosto prkenným přestřikem domácího tyrana a pizizubé francouzské obludy tomu taky dvakrát nepřidalo. Opravdu jsem váhal, jestli tomu napálit spermatem ulepenou dvojku nebo hóóódně opruzenou trojku. Ovšem paxem si všiml soudruha vyvažovače Zadka99, který záměrně nadhodnocuje, i když jako obvykle postrádal Cunta, tudíž do nakonec podhodnotím, abych vyvážil buzeranta.

Pozor!!! V tomto zvratku bude zhusta a v rozličných tvarech, videch i časech ohýbáno o parapet krásné, hravé a zcela výstižné české sloveso „mrdat“, jakož i tvořena všemožná substantiva, adjektiva i novotvary, vycházející ze slovního základu „mrd“. Bigotním šosákům a katolickým pannám proto vřele doporučuji čtenářský odstup, anebo, odborně řečeno, běžte rovnou do piče. Já tedy celý život potkávám jen dva druhy žen. Ty, které mrdají, a ty, které nemrdají. Současná společenská degenerativní psychická labilita vesměs zneuznaných, zamindrákovaných či pozornostně kurevských hysterických minorit však vnesla do mrdacích interakcí, kromě kloak, ovariol, pestíků, blizen, cis-, dis-, demol-tranzistorů a dalších deviantně pošahaných rádoby pohlaví, také třetí kategorii angažovaných samic, tak zvané LB (Labilní Piče) nebo chcete-li také Chytré Horákyně.  Ty, poplatné své taxonomické kategorizaci obvykle mrdají – nemrdají. Co to v praxi znamená? Inu, na jedné straně jsou implicitně nemrdavé, ať už z náboženských, sexuálně nevychovaných, libidně poruchových či jakkoliv upjatě předsudečných příčin, a třeba jen bytostně touží po něžném a citlivém semi-impotentním pojišťovákovi (a domácím kutilovi!!!), který jim během těch dva krát tří minut v životě při předpisově „romantickém milování“ a la Rosamunde Pilcher umrdá dva kýčovité fakany, pak jim koupí labradora a oktávii v kombíku a ony zbytek té tolik vzrušující existence šťastně prohřadují na e-miminu a u plotny. Nasraně druhé se však neváhají vydat večer do hotelového pokoje s vyhlášeným obšoustem, a když na ně tento, dle svého zažitého procesního úzu u hladce a radostně mrdavých samic, tasí banderillu, náhle zapomenou říkat ne, aktivně vyjadřovat odpor, tak zvaně #meeboo „ztuhnou“ a prostě bez skrupulí zamrdají.  Načež si místo uvolňujícího antistresového prožitku a orgasmu odnesou doživotní psychické trauma, nenávist ke všem těm zkurveným chlapům a žonglují s termity jako zneužití a znásilnění. Tak to mi ho teda, kurva, vyndej! Polemizovat o tom, kolik je z té nepodstatné minority nesvéprávných labilních pičí a kolik mstivých kurev, jakož ani o tom, co za obohacující kulturní zážitek si vlastně takový bezdůkazně stigmatizovaný „ostřílený sexuální predátor“ asi tak může odnést z interakce se „ztuhlou“, na zádech fixovanou a unyle vyděšeně funící nemrdavkou, a jak moc ho asi baví něco takového lovit a mrdat, raději nehodlám. Ovšem jsem neochvějně přesvědčen, že za celým tím patologickým hnutím (mysli) rozhodně nestojí tyhle „brutálně zneužité“ chudinky, které by se dle své diagnózy neodvážily zašeptat „mrdat“ ani samy na hajzlu. Ne, tyto „brutálně zneužité“ chudinky jsou sugestivně a účelově brutálně zneužívány kohortou zamindrákovaných misandrických leseb a před dobou asociálně síťovou ukrutně nedoceňovaných pozornostních kurev, které v životě neviděly ptáka ani v ornitologickém atlase, ale urputně chtějí toto „bestiální sexuální násilí“ na „bezbranných ženách“ povyšovat na majoritní společenský jev, protože konečně nalezly smysl života a tolik kýžená světla reflektorů. Rovněž mě velmi sýří, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „sere“, že se v dobách této pičí hysterie nikdo nezabývá utrpením ubohých zneužívaných mužů! Vezměme si například takového mě. V našem vchodě jsem jasně ta úplně největší celeryta, zcela reálné ženy, včetně řady zdejších uživatelek, co na mém profílku viděly mé nesmírně apelující civilní fotografie, mi nepokrytě házejí rodidla pod nohy, a suma sumců mám statisticky nadprůměrně odmrdáno. Ovšem většina z této smutné statistiky je provázena těžkými doživotními traumaty, neboť jsem od přirození plachý, zdrženlivý, obvykle dělám drahoty a pohlavím v pohlaví nějakému tomu nadrženému motorovému pekáči jsem vždycky totálně „ztuhnul“, načež jsem byl tou zkurvenou sexuální predátorkyní (jůůů, genderově korektní výraz, dobře já!) bezskrupulózně znásilněn. Vesměs takto nechutně přinucen jsem mrdával nadřízené, podřízené i sobě rovné, ovšem nikdy by mě ani ve snu nepadlo svého „postavení“ zneužít! Pokud jsem se náhodou postavil u nějaké té zjevné nemrdavky, prostě jsem jí položil tu palčivou hamletovskou otázku, a v případě odpovědi „nemrdat“, jsem se prostě šel nechat znásilnit o dům dál. No jistě si ani nedovedete představit, jak děsivě ze všech těch devastujících zneužívání psychicky strádám, a již drahně let traumatizovaně vyhlížím nějakého toho militantního teplouše, který by se mě zastal a veřejně se postavil proti všem těm zasraným znásilňovačkám. Zatím marně. Co jsem to vlastně ještě… Jo, vidíte, seroš! Jedná se o místy až strhující, opravdu nesmírně inteligentně zkonstruované a všeobecně fantasticky zahrané (v čele s naprosto famózní životní roli Bilyho Mrdupa) nebezpečné, podprahově programující kancelačně kulturistické svinstvo, které prvních šest dílů jakože naoko progresivně pranýřuje odporné kokotporátní intriky i pokřivené charaktery a jeví se v mrdavosti jako svěží vítr rozumu a racionality, rozfoukávající hnijící žumpu tmářství, pokrytectví a hysterické debility, aby vyústilo v hevyend jedné velké šťastné, uvědomělé a tou tolik progresivní kancelační kulturistikou veskrze napravené kokotporátní rodiny, v účelové lkaní nad nesvéprávnými, i bez mrdání psychicky narušenými pizdami a v jednoznačné konstatování, že i ten, co si bez odporu zamrdá s nebránící se ani neodporující figurantkou, je jednoznačně zkurvený násilník, svinský predátor, odporný šovinista a totální zmrd, který si po právu zaslouží být zlikvidován. Takže holky, zkuste teď poposednout a zamyslet se, jestli z vás tímto, i celým tím hnitím #meeboo, náhodou ti zakomplexovaní, hysteričtí a těžce nemrdaní babochlapi generálně nedělají vymatlané labilní piče, což je paradoxně ukázkovým příkladem dehonestace a ponižování samiček! Pokud totiž nebudete své mrdací postoje vyjadřovat jednoznačně a my budeme opravdu muset před každým stykem uzavírat TOTO, abychom se náhodou někdy v budoucnu neocitli za konsenzuální nevinný mrd ekonomicky i kariérně zlikvidovaní na pranýři pyjem netknutých šeredných batikovaných neomarxistek a angažovaných mužatek, skončíte ve feministické leasingovce a svět vymře po kundě!

Film s fonetickým názvem „Ťaman Akce-jóóó Gulashzepsehóóó“ je překvapivóó jen trochupoťouchlóóó a yi-nak setodostdááá! Sice kapku přeParkovaný, avšak poměrně lee-bový spektákl o tom, jaxe skoro penzionovaný nájmovrah s pevným morálním kodexem - Jenhoň-miň Wank - snaží vybrat svůj kýčovitý spermovklad z thajské orgánové banky a ve stopách od Hyundaie je mu prvotřídně slizký yak-uzák zcela bez morálních skrupulí – Jae-jseam Zmrt. Vcelku temné, solidně akční, nezvykle dobře končící a skoro bez obvyklých korejských o-pičáren, čili nezbývá, než napálit plnotučnou čtyřku a perfektní korejštinou panu režisérovi poděkovat. Tak kousatpsymidááá, Mr. Wok-chan Chei.

Dakota Gorman skvěle kouří a pak zkušeně vydírá. Teď si určitě říkáte, jak to asi tak můžu vědět, co? Inu, není to, jaxi patrně myslíte. S poměrně slizkou plagiátorskou pizdou bych se nikdy nezahazoval, ani kdyby škemrala a chtěla mi zaplatit. Navíc, já jsem si dokonale vědom, že by mě pak za ochotné asistence hnutí labilních pičí #meboo mohla mávnutím kouzelného tvítru a vyprávěním Feritales bolševickému vytřiprdelníku A2ass lehce kancelačně zkulturnit. Ne, řešením je prostá dedukce! Když nabroušenou Occamovou břitvou ořežeme očividné, tedy že by na kposrání nudnou, značně pomatenou, příšerně porežírovanou a do zdí bijící vykrádačku výborného Paktu a slušného Plížiprostoru, v níž se k tomu všemu neštěstí špatně hrající postavy navíc chovají jako nesvéprávní čuráci a vedou dialogy hodné lehké mozkové dysfunkce, dal prachy jen naprostý idiot, zbyde jen ta felace a následný nátlak, když už si tu „kariéru“ pracně odpolykala na nějakém obstarožním obřezanci. Každopádně nechat si za něco takového připsat scénáristický kredit, to je do pekla volající nestydatost, a být Mikulášem MekKártym, okamžitě ji zažaluju za loupežné přepadení mimořádně retardovaným způsobem!

V prosinci 1825 přišel do Petrohradu Mikuláš, a místo obvyklého rozdávání banánů za básničku pár přitroublým dětem tentokráte pro změnu nechal vykartáčovat pár přitrouble zromantizovaných horkých hlav za vzpouru. A jelikož právě vrcholila doba zoufalého valení klínů krutě nesmočivších nešťastníků do hlav sveřepě nemrdavých krasavic, horkokrevně unáhlených soubojů o kdejaké pičoviny i kdejakou piču a až morálně patologické pseudocti, jejíž ztráta byla snad horší potupa než ukázat Taťáně Larinové malé péro, stalo se Povstání Prosincáků na dlouhá léta ruského romantizmu dokonalou masturbační fantazií snad každého nehezkého, uhrovitého recitátora na východ od Košic, a později i ideologicky pokrouceným pornem mnoha bolševických básnířů. V současnosti se, i navzdory opětovné autokratické dicktatúře cara Putina I., ožehavého tématu zmocnil Sojuzmultfilm a přeqapivě z něj uplácal záživně i výživně natočený, nepatetický a historicky nijak moc nezkreslující velkofilm o tom, že Prosincáci byli tak trochu kokoti a báťuška Mikuláš tak trochu zmrd. Až na to, že ti ruští nagelovaní pupušové vypadají jeden jako druhý a po chvíli máte dost problém bez zřetelných jmenovek „Привет, я Уколотьной“ rozlišit Trubkovského od Prstila, se jedná o velmi solidní, veskrze zábavnou a poměrně velkolepou podívanou s možností budoucí repetice.

Expedice školou povinný kokot aneb Jak promrdat dvě stě mega na sice velkolepě natočené, ovšem veskrze přitroublé kolotočářské nic je jen dalším sériovým polystyrenovým zvratkem nejhoršího debilizátora mládeže všech dob, důkaz jeho naprosté scénáristické bezradnosti a jeden z těch „filmů“, na které by rozhodně měl být paragraf. Minimálně za zdravotní ohrožení dětí, protože něco takového je u nich velmi pravděpodobně schopno vyvolat maligní rakovinu vkusu. Prostě vyjádřeno odbornou filmově - teoretickou terminologií „retardovaná pičichvostiáda“, se kterou na naprosté dno klesli zejména na tři generace dopředu obalení, bezskrupulózní hraboši za každou cenu - Hetfield s Ulrichem. Zaprodat se totiž něčemu takovému, a ještě se tím chlubit, to by se 99,9% rockerů studem raději umlátilo kovadlinou, a je to na okamžité spálení všech vinylů a neprodlený bojkot Dyzny metalu. Počítám, že následovat bude zbrusu nové album s názvem Master of Dumbos, koncertní turné Hardwired to greediness a soundtrack ke trojce Bambiho. Už konečně zrezněte, pamrdi!

Pro svět přitroublých dyslektických mongololidí, a nejen pro ten, je rozhodně více než dobře, že se Jakuba Zbraňň těm zkurveným neomarxistickým pamrdům nepovedlo kancelačně zkulturnit za jeho sto let staré tvítrové vtípky o píchání dětí. On totiž, snad jako jediný, dokáže z těch sterilních, vážně se beroucích, furtdokolových, anemických, debily kýčovitě či propagandisticky mentorujících, pouťově filosofických a plytkých leporel, kde se všechny ty „supravodiče“ chovají a vypadají, jako by se právě vrátili z gájprajdu s opruzeninami konečníků ze zařezaných tang, udělat hravou, vtipnou, neotřelou, uvolněnou a šarmantní plnokrevnou heterozábavu, plnou geniální fantazie a až po pastelové elasťáky napěchovanou originálními scénáristickými i režijními vyfikundacemi. A to by se v dnešním světě, v němž humory v agónií chcípají na pandemenci a kde se korektní upjatost snoubí s masovou debilitou a vychcaností zamindrákovaných pozornostních kurev, mělo vyvažovat minimálně culíkatými paťačkami s právě vypadnuvšími horními jedničkami. Anebo jednoznačnou plnou palbou. P.S.: Cvrlikači se vyhýbám důsledněji než jehovista transfúzi, proto pro usnadnění práce svým budoucím kancelačním kulturistům, až jednou uzavřu smlouvu s fašistickým Dyznym, uvádím svůj nejoblíbenější patologicky závadný cvrlík zde: Co odpovědět lékárnici, která, když jdete kupovat antikoncepci pro svou jedenáctiletou dceru, vyděšeně spráskne ruce a povídá: „Proboha, pane, vaše dcera je již v tomto věku sexuálně aktivní???!!!“? - „Ale piču aktivní, leží jak prkno, celá matka.“

Naservírujte dyslektickým kokotům časové smyčky a paralelní světy od Dyznyho, a oni (furt ti samí), ač u tématicky podobných běžných vě-fa s naplno zapojenou míchou hystericky aplikují své wykydpedické znalosti časoprostoru, hledají v hovně nestrávené zbytky, kurví rejtynk dštíce síru, kolik tam našli „vjedeckích chip“, si tady budou slintavě cumlat palce a blahoslaveně ožužlávat leporela, bo přece Mrvel. Úsměvné. Musím ovšem připustit kapku antagonistické pocity, neboť, i když se jedná o zacyklený, sterilní popkornový kokotismus a je to vesměs nuda k posrání, po které by si Ódin patrně vypíchl i druhé oko, protože mu z Ásgardu udělali Assgard, jde rozhodně o dosud asi nejméně toxický i rakovinotvorný sériový zvratek plošně degenerativní provenience. Takže dva krásné rozškrábané puchýře. Jeden na Tfoubu Wilzna a druhý za to, že Loki není negr. Zatím.