Tyckin

Velmi kvalitní a občas dost drsné drama, výborná a podmanivá hudba filmu přidává správný náboj. Son Ye-jin netřeba komentovat, její výkony jsou vždy výtečné, tudíž tento snímek mne rozhodně nenudil ani na druhé shlédnutí.

Kvalitní a hustej příběh, silné charaktery, parádní závěr, ale dávám 10% dolů za ty přihlouplé obrazové komiksové výjevy, jinak bezva seriál, požitek :-)

Paráda, nedokáži si představit nic lepšího před spaním na dobrou noc :-) Kruh jsem prvně viděl kdysi ten americký v kině a nebylo to vůbec špatné. Posléze ze zájmu jsem shlénul i ty tři japonské abych si doplnil "vzdělání" - jenže tehdy ještě prakticky neposkvrněn asijskou tvorbou jsem nebyl schopen docenit jejich styl práce. Takže nyní s odstupem asi 13 let již jako jedinec se slušně rozvinutou diagnózou choroby zvané asiofilie (ach ty jejich krásné ženy...) si pouštím Kruh znovu a oceňuji kvality tohoto snímku. Miluji atmosférické horory, neviditelné zlo, napětí, drobné lekačky, tajemno, záhady, všudypřítomný strach a tíseň bez potoků krve - a přesně toto Kruh nabízí, děj vás zcela pohltí a zvuková stránka je úchvatná - nádherná práce (zejména 5.1. DTS má něco do sebe) a ač vám občas ty nepříjemné zvuky až trhají uši, hororové a tísnivé atmosféře přispívají nemalou mírou.

Hezký vizuál, fajn zvukové efekty, ale jinak na můj vkus moc šílené a zběsilé - prakticky bez vydechnutí jen akce akce akce, nic moc okolo, a to mi jako divákovi zkrátka nestačí, vyžaduji něco navíc aby mne to dokázalo zaujmout a více vtáhnout, hromada divoké akce a pár pěkných slečen bývalo pro mne postačující tak 10-15 let zpět, bohužel dnes už je to málo...

Jak k tomuto snímku přistoupit? Já bych řekl, že je třeba pojmout ho jako zábavnou pohádku, ovšem s poněkud drsným a smutným průběhem, jinak to nevidím. Samotná zápletka by si zejména v úvodu opravdu zasloužila věrohodnější provedení a i celý průběh snímku je naprosto nereálný, tohle by zkrátka nikdy nemohlo nastat. Nicméně, pokud tohle vše hodíme za hlavu a přijmeme film tak jak je postavený, zklamat nemůže. Víceméně celou dobu jsem se výborně bavil, Yesung je neskutečně, ale neskutečně roztomilá dívenka, mentálně postižený hlavní hrdina působí též opravdu kouzelně a věrohodně (kvalitní herecký výkon) a půvabná učitelka či Yesung v dospělém provedení už jsou jen takovým bonbónkem navíc - pro krásné Korejky mám zkrátka slabost :-) A závěr? Tak čekal snad někdo něco jiného? Jinak to skončit asi nemohlo a kdo nepotřeboval na konci kapesníček, ten asi nemá kousek srdce v těle.

Paráda! Jeon Ji-hyeon patří mezi mé nejoblíbenější herečky a zde nádherně předvádí proč – role typu „Moje drzá holka“ jí neskutečně sednou, umí se v nich patřičně vyřádit a není pochyb, že i samotné natáčení seriálu si musela ukrutně užívat :-) Co a jak dokáže zahrát je prostě neuvěřitelné a vykouzlí vám úsměv na tváři během momentíku. Ale i úlohu namyšlené arogantní top herečky zvládla též brilantně, to by jí jeden zbaštil i s navijákem, ačkoli pod tím divadlem pro publikum se skrývala zraněná, hodná a citlivá dívka... Oproti tomu Kim Soo-Hyun měl jinou úlohu a zhostil se jí opravdu věrohodně – toho „ledového muže“ ztvárnil parádně, ačkoli samozřejmě musel vzhledem k tématu seriálu nakonec i nějaké ty silné emoce pustit na světlo – ono kdo by taky nepodlehl překrásně roztomilé Jeon Ji-hyeon že :-) Krom hlavní dvojky celý seriál příjemně zpestřují postupně mnohé vysvětlující prostřihy do minulosti a i ty vysokoškolské přednášky našeho milého mimozemšťana tomu dodávají šťávu a hloubku. Hudba taky podmanivá, vkusné instrumentální skladby či kouzená píseň „My Destiny“. Co mne celkem dost překvapilo (ale mile) byl vážný podtext celého příběhu, ty vraždy a trocha krimi tématiky to hezky okořenila a přidala k příjemné romantické komedii patřičnou dávku napětí. Po druhém zhlédnutí dodávám, že vše napsané stále platí. Ano, napětí se trochu vytratilo když si člověk pamatuje hlavní body, zábavnost však nikoli, ač některé zábavné scénky působí hloupě. Celkově ale děsně milý a zábavný kousek, a tak kvalitních mezi korejskými seriály opravdu mnoho není. Jen Folpa a ty jeho tragické titulky - no "vyděli" jste to někdy? :-)

Velmi pohodový snímeček, ale přecijen trochu zklamal. Téma je zajímavé a nápadité, ovšem dalo by se z toho vyždímat mnohem mnohem více, ať už jde o samotnou kavárničku či osobní záležitosti děvčat. A ty rozhovory s lidmi na ulici mi tam moc nesedly. Přesto se na to koukalo celkem příjemně a asi není třeba dodávat proč - Gwei Lun-Mei zkrátka ani nemusí vůbec hrát, naprosto mi stačí její kouzelný úsměv a jsem spokojen :-) Ta holka má své kouzlo a nedá se tomu odolat. Celkově se tedy ztotožňuji s těmi 67%.

Kratší pohodovka jež opravdu příjemně zahřeje u srdce. Sice chvilinku trvá než film člověka vtáhne, ale přecijen, ta krásná milá dívka obsluhující hotel zkrátka musí okouzlit každého a bez debat ji označuji za tahouna celého snímku - její bezprostřednost, odzbrojující úsměv a nekonečná pohoda jež z ní tryská vás nechá klidně si vychutnat přírodu a poetiku tohoto dějově jednoduchého, přesto velmi líbivého snímku.

Jeden z mých prvních korejských snímků co jsem viděl a líbil se mi i nyní napodruhé. Lee Eun-ju je opravdu půbavná dívka, kdo by ji neschoval pod deštník že :-) Od samého začátku příjemná romantika, ovšem to (bohužel) nevydrží věčně. Nicméně, scénka v Motelu nemá chybu včetně roztomilého škytání, stejně tak opravdu nádherně působí ty siluety když si ti dva spolu při zapadajícím slunku zatančí valčík - ach, takhle já si přestavuji výborně podané romantické chvilky, za tohle má u mne režisér plný počet bodů. Ale některým láskám není přáno, takže děj se posune kapánek dopředu a vyklube se z toho zajímavé drama - a o to lépe, že divákovi je vše vysvětleno až na samotném konci. Uznávám, že hlavní téma každému možná nesedne, ale způsob jakým je to zpracováno zde mi nijak nevadil, právě naopak. Díky za krásný film Lee Eun-ju, RIP.

Začátek rozhodně nepůsobí dojmem, že se jedná o drama. Hluboko v noci se značně společensky unavená mamka připotácí domů s jedním očividně o dost mladším blonďatým týpkem aby druhý den své dceři Tsuki (Miyazaki Aoi) oznámila, že se budou brát. Nějakou dobu je nám tedy servírována komedie stojící na dané situaci, humor trošku podpoří pejsek Hachi, ale nic extra to tedy není. Následně se snímek otočí do dramatu, ale ani dříve proběhlé trauma Tsuki či později vážnější problémy matky nijak zvlášť nezaujmou, scénář je zkrátka chabý a ani emotivní závěr se mnou nic moc neudělal. Miyazaki Aoi je sice půvabná jako vždy, ale v tomhle slabším kousku ani ona nedokáže mé hodnocení vytáhnout nad průměrných 60%.