Filmmaniak

Nehorázně legrační společenská satira odehrávající se v pastelově barevném světě, kde všichni dospělí nosí rovnátka (na rozdíl od dětí, s nimiž je nakládáno jako s majetkem), jezdí v golfových vozících, jednají zcela mimózně a nápadně si závidí své domy, zahrady, bazény i potomky. Ve filmu se dá vysledovat příběhová linie jedné z hrdinek, která se po sérii špatných rozhodnutí marně pokusí vymanit z všeobjímající konformity, jinak ale snímek děj nemá a sestává spíš z tematicky propojených skečů, v nichž jsou nejrůznější všední situace a maloměšťácké stereotypy obohacované o netušené, absurdní a nonsensové pointy. Výsledkem je surrealistická přehlídka nápaditých epizodek, z nichž sice ne všechny dopadají na úrodnou půdu, leč úžasně hravá a k popukání jich je většina. Humor je nicméně subjektivní, takže se může samozřejmě snadno stát, že vám to hrubě nesedne.

Horor s komediálními prvky o filmařském týmu produkujícím na internetu populární vymítačskou show, jejíž poslední živý přenos (s najatými herci a předem připravenými triky pochopitelně) znenadání naruší skutečný démon a řádně zamíchá se sledovaností. Na atraktivním námětu vystavěná historka narušuje hororovou atmosféru komickými elementy, jejichž efektivita je však mírně proměnlivá, stejně jako některé herecké výkony, zcizující elementy a kolísavé tempo vyprávění. Film, vyprávějící především o zhoubnosti lží, léčivé moci odpuštění a o fascinaci hrůzou a násilím, nicméně i tak obsahuje dostatečné množství nápadů a šťavnatých scén, vydrží konzistentně bavit od začátku do konce a má hned několik překvapivých point i vyloženě rozkošný závěr, který si dovolí trefně rýpnout na správném místě.

Stejnojmenná povídka hororové legendy H. P. Lovecrafta, vyprávějící o meteoritu z vesmíru, který si začne místo svého dopadu na Zemi předělávat k obrazu svému, se dočkala fantastické moderní filmové adaptace, v níž tento fialově zářící meteorit dopadne na odlehlou farmu pětičlenné rodinky, která je následně zbavena racionálního vnímání, postupně přichází o rozum a je vystavena svým nejhorším nočním můrám. V nekompromisní, brutální, snově opojné, neonově psychedelické a osobité vizi nechybí radioaktivní monstra, čarodějné rituály, pískající studna, lamy alpaky, nádherně hysterický herecký výkon Nicolase Cage a dokonce ani reflexe úzkosti současné společnosti z environmentální krize. Děsivý a intenzivní film s působivou kamerou, padnoucí hudbou a originálně ztvárněnou „lovecraftovskou“ atmosférou prohlubujícího se zoufalství, bezmoci a strachu ze zdařile ztvárněného neznámého zla, které je dostatečně konkrétní a současně i mysteriózně záhadné.

Horor s tuctovým námětem (muž přijíždí zrekonstruovat starý dům, který nedávno koupil, aniž by tušil, že stavení je prokleté a straší v něm), ale i s poměrně originální koncepcí, která onomu domu dodává specifickou mytologii a strašení interpretuje jako odplatu za morální pochybení. Pomalý rozjezd evokuje znepokojivé procedurální drama o rekonstrukci obydlí, z jehož útrob prakticky jen záhadně ejakulují nejrůznější tekutiny a vypadávají skleněnky, postupem času se ale snímek dopracuje i k brutálnějším výjevům. Pozoruhodný a myšlenkově stimulující žánrový příspěvek, u něhož zamrzí akorát to, že se snaží spíš znechutit a rozesmát než napínat a děsit a že jeho pointa je zajímavější než postavy a herecké výkony jejich představitelů.

Psychologické drama o mladé těhotné ženě v domácnosti, jejíž každodenní aktivita sestává z vaření, uklízení, hraní mobilních her a úporné snahy dělat svého manžela, který si toho sotva všimne, šťastným. Jde o portrét ženy utopené v tísnivém vztahu s utiskujícím a manipulativním partnerem a jeho rodinou, navíc v prostředí, v němž se cítí být neschopná, neužitečná a podřadná a kde nemůže sama udělat nic, co by jí umožnilo zažít uspokojení z vlastního úspěchu – a tak začne polykat různé předměty, nejprve drobné, ale pak i poměrně velké a nebezpečné. Komorní film, postavený na důsledně propracovaných postavách a hereckém výkonu Haley Bennett s perfektně ublíženým výrazem ve tváři, slouží jako brilantní studie vzniku mentálních poruch a funguje v tomto směru i jako společenská kritika. V poslední třetině nicméně od tohoto konceptu trochu uhne a začne hledat kořeny problémů hlavní hrdinky někde jinde, což je trochu škoda, protože tím ubírá na intenzitě závěrečné katarzi, která kvůli tomu působí jako zásah mimo terč.

Společensko-politicky angažované drama, které začíná jako nenápadný intimní náhled do života semknuté vesnické komunity na brazilském venkově, se postupně přerodí do strhujícího (skoro)thrilleru, v němž se tato komunita musí semknout na obranu proti utlačovatelům. Pečlivě vystavěný a v řadě tvůrčích přístupů inovativní snímek dodržuje konzistentně pozvolné tempo vyprávění, jež pomaličku dávkuje informace tak akorát, aby si divák dokázal domyslet vše potřebné. Pointa je úderná a skvěle provedená, gradující děj doprovází jasně zřetelná kritika a množství metafor, odkazujících na skrytou sílu prostého lidu a jeho historie, jen úvod filmu se zdá být možná příliš zdlouhavý. Každopádně jde o film s originálním příběhem, realizovaným nevídanou formou.

Nenápadně vyhlížející malý filmeček, jenž je ve skutečnosti skvěle napsaným, bravurně zahraným a pevnou rukou režírovaným klenotem. Jeden z režisérů v něm ztvárnil hlavní roli muže, jenž se snaží sám v prázdném domě popasovat s nedávným zmizením své partnerky a také s neznámým monstrem, každou noc škrábajícím na dveře, které může být skutečné, nebo může být i zhmotněním jeho smutku a strachu. Pravidelné střídání dvou vypravěčských poloh, odvíjející se od střídání dnů a nocí, kombinuje romantické drama s výrazným hororovým prvkem, jenž slouží jako metafora pro úzkost z potenciálního konce vztahu, a staví na motivu nejistoty i na realistických, opravdově působících a ze života odkoukaných situacích. Začátek se rozjíždí velmi pozvolna, pak však konzistentně gradující příběh čím dál víc rozvíjí své kvality a uchvacuje dlouhými dialogovými sekvencemi i famózním, emocionálně silným závěrem.

Ledovou archu připomínající thriller o vertikálním vězení, které zároveň slouží jako metafora pro lidskou společnost a její kasty. Spolu s dobrovolně uvězněným hlavním hrdinou postupně objevujeme, podle jakých pravidel funguje vězení, jehož mnohočetná patra tvoří jednotlivé cely, jimiž jednou za den postupně projíždí stůl s jídlem, z něhož vězni mohou sníst cokoli, co na ně zbyde po těch nad nimi. Vězni se každý měsíc přemisťují, takže průběžně přičichneme výrazně odlišným situacím panujícím na různých patrech, a tahle fantastická, tísnivá a zlověstná exkurze vrcholí hrdinovým rozhodnutím pokusit se o něco, o co se ještě nikdo před ním nepokusil. Člověk by se chtěl dozvědět víc, avšak na všechno snímek neodpovídá a navíc si ve svém fikčním světě vytváří vlastní logiku, podle níž je potřeba hrát a příliš ji nerozporovat. Výtečně napsaná, nekompromisní, brutální, úderná, napínavá (a místy dokonce i vtipná) a vtahující alegorie, vnímající lidskou společnost jako sebranku hladových sobců, s chytrými dialogy, výbornými znepokojivými momenty a inovativním prostředím, atraktivním svou odporností i jasným a jednoduchým mechanismem, jímž se řídí. V jednoduchosti je krása – zde to platí určitě.

Mysteriózní artová duchařská historka prodchnutá magickým realismem a Návrat do budoucnosti v laoské verzi pro náročné a přemýšlivé diváky v jednom. Na jednu stranu drama o smrti, neschopnosti opustit své milované a nutnosti dopřát mrtvým důstojný pohřeb, na stranu druhou nadpřirozená sci-fi o cestování v čase (hodně umělecká), časových smyčkách, paradoxech a ovlivňování přítomnosti skrze zásahy do minulosti. Dvě příběhové linie – jedna věnovaná malému chlapci, jemuž se zjevuje duch zesnulé dívky, a druhá zabývající se týmž hrdinou o padesát let později – jsou pozoruhodně propojené a vyprávěné inovativním způsobem, do nějž je potřeba trochu investovat (časté dějové elipsy jsou mírně matoucí, i tak se ale v příběhu vyznat dá). Pevně uchopená režie, inteligentně zpracovaný děj s nepředvídatelným vývojem, nejednoznačné postavy s postupně se měnícími motivacemi a film, který nic nedá divákům zadarmo a odměňuje je pozvolně, avšak jistě.

Působivý thriller o zlodějíčkovi, který při pokusu o vyloupení auta skočí na špek protřelému doktorovi, jenž si svůj vůz nechal předělat na zatemněnou a neprůstřelnou past pro případné kriminálníky. Na skromném prostoru jedné ulice a jednoho interiéru s pohonem na všechna čtyři kola vznikl inteligentně vymyšlený a zručně napsaný i režírovaný film, který se vyvíjí nečekanými směry. Začíná atraktivním námětem o člověku uvězněném s omezenými prostředky v autě a debatujícím přes palubní desku s jeho majitelem, přičemž nejprve inovativně využívá prostředí vozu k různým dramaticko-komediálním situacím, pak v prostřední části trochu vaří z vody, leč nakonec se postupnou gradací dopracuje od příběhu o udělení tvrdé lekce za krádež až k chytrému a na překvapivé zvraty bohatému kriticky-sociálnímu komentáři o životě ve městech s vysokou hladinou kriminality, o nutnosti dodržování pravidel vzájemné slušnosti a o braní spravedlnosti do vlastních rukou.