Filmmaniak

Pomalý, ale moc hezký, empatický a jemný thriller o stárnoucím profesionálním nájemném zabijákovi, co má rád svůj každodenní samotářský stereotyp a pracovní rituály a žije si svým tempem, když v tom ho zaskočí šance na podzim života strávený s ženou po boku. Ten film je v podstatě jako Ron Perlman sám. Ze staré školy, trochu unavený, částečně v důchodu, ale přitom to v sobě pořád má, černý humor i styl, schopnost dojmout správně zvoleným šklebem i věrohodně ztvárnit postavu ranaře s přesnou muškou. Režírován je trochu vláčně, režisérem, který umí prakticky jen šedivou rutinu, ale k tomuhle materiálu se to překvapivě hodí. Konzistentní nadprůměr, co se nikam nežene, a umí zasáhnout na těch správných místech.

Poctivý festivalový bizár, kombinující temnou skandinávskou krimi a bestiální romanci s fantasy mytologií, která je navzdory řadě WTF momentů jednoznačně zakořeněná v naší realitě a opřená o mnohovrstevné motivy reflektující současné dění ve světě, hlavně co se týče otázky pohlavní a sexuální identity a přístupu k menšinám ve společnosti. Pevnou rukou režírovanému žánrovému mixu by místy slušelo svižnější tempo, nicméně originalita, odvaha a jinakost se rozhodně cení. A také skvělé masky a herecké výkony obou titulních představitelů.

Hřejivé sladkobolné lidské drama se skvělou izraelskou hudbou. Nevzrušivý, takřka bezkonfliktní a pomalu plynoucí děj oživují neobvyklé lokální motivy, jako třeba otázka ortodoxního náboženství a téma společenských poměrů v Izraeli, a také hodně pomáhá, že je to opravdu moc dobře zahrané a natočené.

Sledovat filmy Gaspara Noého je jako objevovat nové formy komunikace. Úvodní taneční scéna je hypnotická dokonalost a čistá extáze, všechno ostatní je hlavně o tom, kam až jste ochotni zajít a kam až sahá vaše divácká výdrž. Velkolepá kameramanská show a epileptická choreografie za doprovodu techna na tripu aneb Noé ví, jak umíchat sangríu na míru. Posbíral své nejčastější trademarky, rozsypal je na tanečním mejdanu a cíleně tak stvořil halucinogenní apokalypsu s nulovým dějem, ale maximální efektností. Divoká a dravá experimentální jízda, neuvěřitelně progresivní a zároveň narcisticky pohroužená sama do sebe, ale tak co jiného taky od Noého čekat.

Komediální génius Williams si nemohl zasloužit lepší filmový portrét, překvapivě obsáhlý, ucelený a věnující se jeho pracovním i soukromým činnostem napříč celým jeho životem. Vynikající střihová práce, dělaná zcela evidentně s láskou a úctou, doprovázená dobře vybranými Williamsovými kolegy, přáteli i rodinnými příslušníky. Místy film sice stojí příliš dlouho na místě a zbytečně nahání čas ukazováním dalších a dalších fotografií s Robinovým sympatickým obličejem, na druhou stranu záznamy z jeho komediálních vystoupení a filmů se prakticky nemají jak omrzet (a místy jde o vskutku unikátní záběry). Na konci se režisérka pochopitelně neubránila troše smutku, ale i tak pojala závěr velmi citlivě a bez tlačení na pilu. Málokdy se stává, abych se u dokumentu tak často smál nahlas. Věčná škoda velkého Herce.

Příjemně svižná povídková komedie, jejíž jednotlivé volně provázané příběhy mají solidní základ v dobře vybudovaných situacích a dokonce i konzistentně gradují, ale ne vždy jsou dovedeny k uspokojivé pointě. Ve výsledku zábavný mix bavící legračními událostmi nasáklými stresem a pozvolně stupňovaným tlakem.

Adam Sedlák válcuje českou kinematografii s precizně vysoustruženým filmem evropské úrovně. Perfektně gradující drama/thriller/horor s jasnou uměleckou vizí i originálním a promyšleným konceptem vyniká i výbornou hudební složkou, která dělá z filmu ještě mnohem dravější jízdu než pevně uchopená režie, silné herecké výkony a pozvolné tempo vyprávění, trýznivě intenzivní jako celodenní jízda na kole po noci strávené v kyslíkovém stanu. Škoda, že to nepokračovalo ještě dál a ještě drsněji.

Jafar Panahi, k domácímu vězení nucený režisér snímku Taxi Teherán, opět dokázal natočit chytrý a nesmírně působivý film, jemně a přitom rázně kriticky reflektující poměry v současném Íránu, pouze ze svého automobilu a za minimálních prostředků. Tentokrát se v něm v roli sama sebe a za doprovodu populární herečky Behnaz Jafari vydává po vesnicích nalézt pravdu ohledně údajně zasebevražděné mladé dívky. Je to skvěle napsané i zahrané a strhující, přestože se pointa dá snadno odhadnout předem. Důležitější je navíc v tomhle případě ona cesta za tou pointou. Gratuluji a přeji mnoho nasolených předkožek.

Na ploše dvou dekád podmanivě vyprávěná rodinná sága o vzniku i zániku prvních drogových klanů ve Střední Americe a s nimi spjatých prvních válkách gangů. Skvělé herce a jejich postavy s precizně vybudovanými charaktery doplňuje i množství poutavých a zvláštních kmenových tradic a rituálů. Film o tom, že rodinná čest má větší hodnotu než všechno bohatství, které ve výsledku jen zaslepuje a plodí smrt. Každá z pěti kapitol se místy trochu vleče, jednoznačně ale vítězí celkový silný náboj přítomný v téměř každé scéně.

Panos Cosmatos konečně našel pro své svébytné a vizuálně extravagantní LSD experimenty vhodný námět - dřevorubeckou noční můru na špatných drogách s brutálně krvavými orgiemi, motorovými pilami a motorkáři z pekel. První rozjezdovou polovinu a její mimořádně rozvolněné tempo zachraňují jen halucinogenní pasáže a démonicky psychedelická hudba Jóhanna Jóhannssona, ale pak se rozjede takový sektářský trashmetalový nářez, že je těžké tomu nepodlehnout, byť nutným předpokladem je odolnost vůči extrémnímu násilí. Šílený výkon Nicolase Cage je z kategorie guilty pleasure na tripu. Mandy je krutý a zlý film, avšak výrazný a osobitý je stejnou měrou.