Trustme

Že si něco víc šlehnul autor tohoto fantasmagorického románu je zřejmé už z názvu. Bláznivou fantazii má dnes kdejaký pisálek... Ale, že podle této divotvornosti natočí film, vloží do toho nemalou investici (70 mil. dolarů), že se na tomhle bude podílet elita trikařských studií a celé to požehná 20th Century Fox... mě rozum nebere. Prezident Lincoln se v USA těší poměrně vážené úctě a spojovat důstojného právnika s upíry a dřevorubeckým kung-fu mě přijde jako Evropanovi nezvyklé. Už vidím malé Američánky jak při státním svátku pobíhají s tradičně nalepenou bradkou a dvouruční sekerou, že to tak přece viděly ve filmu (snad to napraví Spielberg se svým Lincolnem)! Zkušený otrlý divák je sice připraven na různé kombinační mash-ups (Varan vs. Kobra, Mega Shark Versus Giant Octopus, Mega Python vs. Gatoroid, Jesse James Meets Frankenstein's Daughter, či dokonce aktuálně pružnou reakci na tento film právě od studia The Asylum - Abraham Lincoln vs. Zombies), ale pouze v této škále nízkorozpočtových kravinek, kde se člověk pousměje, jak jsou ti low-budgetoví filmaříci roztomile hraví. Bohužel Bekmambetov po vzoru jiného rádoby vlastence Rolanda Emmericha vtrhá do amerických dějin a zcela reálnou postavu, kterou má zafixovanou i ten poslední negro-negramot jako distingovaného politika a muže velkých historických činů, proměňuje do upírobijce. Na tohle je tu přece už Buffy - The Vampire Slayer! Určitě jí toto drsné řemeslo následně neprofilovalo do politické špičky. Pokud by se Bekmambetov dal čistě cestou fantasy fikce a udělal z Lincolna jen mystifikaci a komiksový úlet, tak mu to snad i odpustím, ale pokud do svého filmu vecpal i Lincolnův reálný život a mixuje vážné dějepisné události s horror-fantasy, tak je buď magor a nebo smělý vizionář. Rok 2011 měl dle mého největší mega úlet v podobě Kovbojů a vetřelců. Letos a i celoživotně dostává ode mne cenu Filmový blábol století, v kategorii nad 50 mil. dolarů, film Abraham Lincoln: Vampire Hunter.

Jak jinak zpracovat psychotropní knižní dílo než opět surrealisticky a vyšinutě (viz nedostižná Švankmajerova verze). A volba na viktoriánského obrázkáře Timosovice Burtona byla očekávanou. Bohužel 3Déčkový kaleidoskop zde nebyl využit na plné vyKULEné oči. Právě ona halucinogenost se mohla více vyřádit v 3D efektech a pojetí divák součástí bizarní říše divů prostřednictvím této technologie mohlo být i revoluční. Souhlasím, že Burton byl zřejmě okleštěn (nikoliv vykleštěn) Disneyho Studiem a poskytl nám, tak jen menší porci jeho pověstné "gotiky". Přesto si myslím, že panoptikum postaviček zvládl na výbornou a pravděpodobně se hodně nechal (snad i hrál?) inspirovat výtečnou počítačovou hrou American McGee´s Alice. Film možná působí i jako -a to je opravdu šílená myšlenka- jako parodie na Alenku v říši divů. Herecké výkony jsou nádherné, mezi kterými vynikají obě Královny. Mými favority jsou ovšem tito: (bez pořadí :-) Tweedledee&Tweedledum a opice jako podstavce. Nejlepší prostorový efekt až ke mě do zadních řad byl závěrečný modrý motýlek. Film si bude ještě asi hledat cestu k našim pochvalám. Pro mě za lepší trojitou hvězdu.

Film o "pračlověcích" hned v prvních minutách ukáže jak pěstěné nehty a srovnané bílé zuby mohou mít divocí lovci bizonů a rázem si jako divák estét povzdechnu, že tohle bude takový ten umělý pravěk. Režisér Albert Hughes zde opustil své režisérské dvojče Allena a sám si zhotovil tento paskvil a vesměs rodinný dramadokument, což vyprodukovalo poněkud jinou podívanou, něž spolu s bráchou doposud točili (např. famózní Kniha přežití). Celý film působí díky CGI záběrům na krásnou krajinu, hvězdnou oblohu, polární záři, západy Slunce jako nějaká demo ukázka pro prezentaci 4K Ultra HD rozlišení. Pokud máte možnost vidět film v nějakém tom plném HD, tak je to opravdu pastva pro oči. A jelikož se toho moc ve filmu nenamluví, tak bych právě proto tento film doporučil do prodejen s elektronikou, kde může běžet bez zvuku a lákat zákazníky, protože ono se v něm takřka nic moc neděje a přátelství Chlapce a Vlka v drsné přírodě už tu bylo natočeno lépe.

Motto: Kdo si hraje zlobí. Kdo nehraje umře. Oblíbená tématika survival hrátek, které Asiaté milují a Evropan jim fandí. Kdo má rád napětí, záhadnost, rébusy a krvavou akci, tak si přijde na své. Divák tápe spolu s hlavními postavami a přemýšlí o co tu vlastně jde. Vše se motá okolo podivných "dětských" her, které mají jaké si psychoanalytické mentální podtexty, které s sebou vždy nesou nějaké oběti. Každý díl se věnuje jedné hře, úkolu. Je zde vysoká úmrtnost, ale i až neuvěřitelná nesmrtelnost hlavních hrdinů (proč tomu tak je v podstatě odhaluje poslední díl druhé série). Seriál je jistým podobenstvím a stejně jako Hra o oliheň má vpasované určité myšlenky o životě, hledání sebe sama, sociální psychologie, překonání traumat. Tím, že jde o japonskou kulturu, tak je vše emotivnější, hrdinštější a sofistikované. Postav je tu klasicky seriálově spousta, žádná ovšem nemá natolik silné charisma, aby divák fanouškovsky fandil. Možná za to mohou podivné chlapecké vizáže a nebo jsou to skoro všechno hajzlové. Lépe jsou na tom ženské (lépe řečeno dívčí) postavy. Tady už se dá fandit oné girl power. Seriál se dá zhltnout díky parádnímu faktoru zvědavosti velmi příjemně. Je to něco jinačího než běžné žánrové seriály. Akce je skvělá, v druhé sérii až skoro božská. A ta hudba, to je prostě geniální dílo. Seriál disponuje vynikajícím zvukem, zejména prostorovým a doporučuji si dát Alenku v Pohraničí s pořádnýma reproduktorama okolo.

Film, který se mi pár hodin po jeho shlédnutí rozplyne jak mlha, ale při jeho sledování sedím hypnotizován a okouzlen. Ta atmosféra. Černobílé odstíny. Světlo. Stín. Vítr. Déšť. Sníh. Plující děj... Poznávám předobrazy malovaných herců a u závěrečných titulek se těším, že jsem většinu poznal. Poznávám i tu devětaosmdesátou dobu, po které si každý řešil své účty s minulostí a bál se o budoucnost. Nádražní čekárny se plnily bezdomovci a amnestovanými živly. Peróny zažily další odsun. Tentokrát Rusů. Miroslav Krobot jako rotoskopický železničář je jednou z nejosobitějších rolí, co jsem v českém filmu viděl. A i když kdekdo má dnes v mobilu aplikaci Paper Camera, co převádí živé prostředí rovnou do kresleného, včetně komiksového efektu, tak snad rotoskopie ještě zůstane nadále tvůrčím uměním a né hotový prográmek se zadaním: rotoscope effect. U hodnocení jsem váhal i s plným počtem hvězd, ale konec filmu mi přišel tak nějak dramaturgicky nervózní.

Budu dělat, že tenhle film nenatočil můj oblíbený režisér, abych se nemusel stydět. Dlouho jsem neslyšel tak stupidní dialogy a neviděl nudnější děj. Že tohle někdy napíšu k filmu Michaela Baye bych nevěřil. Kamera, klasické těkavé postupy snímání, téměř nonstop akce, střelba, zbraně, auťáky, gangsteři, fellowship - to všechno tam je, ale je mi to u prdele, protože je to dlouhá nezáživná otravná ptákovina, kde jsou všichni na přesdržku.

Eastwood dal Americkému sniperovi přesně to, co se očekávalo - kovbojskou mentalitu, reálnou tvář vojáků ve špinavém bojovém nasazení a Ameriku. Film, který věrně popisuje nehumánní motto odstřelovače: Jsem Punisher, který vykoná soud a trest smrti na dálku a přesto to vidím z blízka. Musím se rozhodnout během pár vteřin i když je to žena nebo dokonce dítě. Dělám to pro vlast a spolubojovníky, kteří na mě spoléhají. Toto je zde skvěle zaznamenáno a Bradley Cooperem zhmotněno. Typický Texasan, který vidí padat Dvojčata a hned se jde přihlásit do irácké mise. Jelikož se jedná o skutečný příběh, tak opravdu je to drama a ani název by neměl klamat akce dychtivé diváky, že uvidí něco jako American Ninja. Velmi jsem váhal s hodnocením, protože je to na jednu stranu výborný vojenský film, ale zároveň i unylé rodinné drama.

Mám rád George Clooneyho, miluji Antona Corbijna, obdivuji poetiku a chladnost nájemných vrahů. The American může působit na většinu diváků jako střídmá závěrečná režisérská práce studenta filmové školy, kdyby... Kdyby se režisér nejmenoval Anton Corbijn. Antona obdivuji a beru jako fotografického Boha, kterému již nestačí svět zmrazených obrazů. Přes focení prakticky většiny mých oblíbených hudebních interpretů a natáčení geniálních videoklipů se posunul i k celovečerním filmům. Nikdy od něj však nemůžeme čekat, že pokud upoutávka na jeho film představí nájemného vraha konstruujícího si ostřelovací pušku, běžícího s pistolí v ruce, jedoucího rychle vozem... že ve finále spatříte akční krimi s jasným schématem. Ona to bude vždy spíše koláž oživlých nádherných fotografií. Snad proto je i tempo filmu právě blíže k prohlížení si fotoalba, než k ráznému střihovému obžérství, jímž jsme dnes ovlivněni. Corbijnův rukopis je právě v náznacích všech záběrů, tak jako si divák fotografií představuje, co že to tvůrce vyjadřuje. Přesto vše funguje i jako film, jen trošku z jiného světa. Opravdu má velmi blízko k Melvillovským postavám osamělých, nemluvných mužů snažících se přežít svou profesi. Stejně tak i pro mě fascinující "Šakalovské" scény a zřejmě nejkrásnější záběry připravení zbraně a nasledný její test. Jednoduché, ale uhrančivě sexy. Clooney je opět bez debat naprosto fantastický - jeho tápání v tom komu věřit, chtít někomu věřit a zároveň nesahat automaticky po pistoli z něj dělá jednu z nejzajímavějších postav a hereckých výkonů roku. Je mě líto všech, kteří očekávali trošku jiný film, ale o tom je svět filmu - překvapovat.

Natočit zajímavě, uvěřitelně, reálně a ještě originálně film, tak musíte využít mexických (Latinoamerických) reálíí, zkombinovat dramatický příběh o lásce, násilí, nevěře a rodině. Tyto ingredience jsou míchány neodborně pro produkty s názvem např. Esmeralda, Rosalinda... Přidáte-li však do děje více životní syrovosti, špíny... a ... psy, vznikne příběh, který je hoden ocenění. Příběh, kde muži a psi jsou na tom stejně. Přesto pro mě je zde nejsilnější příběh modelky Valerie. Na konci filmu jsme ujištěni v titulkách, že žádné ze zvířat (psů) nebylo zraněno - nikdy předtím jsem nebyl vděčnější za tuhle zprávu!

Svatá trojice: Besson - Serra - Arbogast je k mé radosti stále při síle a pospolu pro uměleckou tvorbu další pamětihodné akční hrdinky. Besson musí mít pozitivní úchylku na filmy s ženskými hrdinkami: Nikita, Matilda, Leeloo, Johanka, Colombiana, Lucy. Posledním přírůstkem do Bessonových andílků je Anna. Nutno podotknout, že tentokrát se casting povedl naprosto božsky. Hezčí vražedkyni hned tak asi neobjevíme v historii akčního filmu. Anna je sexy, nadržená a inteligentní. Sen každého scénáristy, producenta a diváka. Sasha Luss, ač modelkou zvládla tyto předpoklady skvěle a přidala i dramatický výkon (Cena Arnolda Schwarzeneggera za herecký projev). Choreografie přestřelek, respektive té hlavní v restauraci je uvěřitelněji sestavená, než toliko opěvované gun-fu v Johnu Wickovi. Vítám zasazení do finišující éry studené války a vyrovnávání si účtů v soubojích dvojitých agentů. Bohužel rekvizitáři se zde nevěděli rozhodnout jestli chtějí udělat film dobově věrný (konec osmdesátek/začátek devadesátek) a nebo typický pro dnešní dobu - všichni mají přenosné telefony, kamery jsou všude, notebook má kdejaká ruská feťačka a občas se vloudí do záběru auto, které asi cestuje z budoucnosti. Anna je brutální víc, než Brutální Nikita a Besson tak recykluje, to co miluje nejvíc - nájemné vražedkyně, agentky proti své vůli, které chtějí svobodu a v klidu žít. A jednou za čas si takový film zrežíruje nebo alespoň produkuje. Možná proto tenhle subžánr umí nejlíp ze všech.