Trustme

Kombinace Zla a Dobra, chudých a bohatých, násilí a láskyplnosti, touha a promarnění. Seriál, který učebnicově představuje, jak stvořit kultovní dílo a fanouškovskou základnu. Symboly, čísla, barvy, styl, scény, oblečení, hudba a hlavně nevinné hry u kterých při prohře umřete. Z počátku jako divák trochu lamentujete, že tohle je takové asijsky bizarní a teatrální, leč po pár dílech budete děkovat Jižní Korei, že to není americké. Dlouho jsem váhal s hodnocením. Většina seriálů má tendenci začít skvěle a končit jako slabota a nuda. Zde je tomu naopak a díly kulminují až do (ne)očekávaného finále. Nápaditost, režie a emočnost je to proč bude Hra na oliheň citována, kopírována, parodována a obdivována. A kukly s geometrickými tvary na nějakou chvíli obsadí svět internetových meme obrázků, gifů a profilovek. Pilířem seriálu jsou hry a protože se u nich umře, je to onen osvědčený recept na divákovu tužbu po krvi a hrách a kdo přežije. Tady ale budete překvapivě u většiny her emočně rozrušení a směrem k finále už vás tvůrci regulérně přinutí si víc a víc utírat slzy. Jak už to bývá, dobrý seriál je tak dobrý, jak divákovi sedne děj, postavy, vývoj a nějaké symbolické a životní myšlenky, co by ve filmu díky kratší stopáži  nezanechaly tolik stopy v srdíčku a sžití s postavami je u seriálu časově robustnější. Jelikož Squid Game dokázala být i hrou s divákem, člověkem a přilákala povrchně spoustu lidí na seriál - "tam, kde se střílí do lidí v teplákových soupravách s čísly" - aby ve výsledku po zhlédnutí se ta společnost paradoxně třeba trošku napravila, zamyslela, tak tenhle hit roku 2021 podpořím nejvyšším hodnocením.

Ženských akčních hrdinek ve filmu je málo jako brambůrek v nafouknutém sáčku od Bohemia Chips. Těch dobrých, uvěřitelných se dá spočítat sotva na prstech tří ruk. A tady se někdo rozhodl, že filmu chybí pro módní sezonu léto/podzim 2021 akční ženská oblečená do kostýmku od Ellen Louise Ripleyové s krvavým make-upem. A protože to mají na svědomí návrháři z Netflixu, tak to bude zase takový mišmaš z filmů, co už před tím natočilo x lepších tvůrců a s lepšími herečkami. Kate má solidní choreografii soubojů, sem tam setne do živého a na holku má i sílu. Ale posmívat se jí nebudu, protože je živá a ne komiksová a tudíž si musí veškerou bolest a krev vytrpět na živo. Aby byl akční film v současnosti nějak ozvláštněn, atraktivnější, tak se prostě jednoduše vymění hrdina za hrdinku a zároveň se dodrží emancipační kvóty. Sympatické je zasazení do neonového Japonska s moderními klišé prvky - yakuza, japonská popkultura, jiný vesmír, tak jak si to Evropan představuje. Celý film je bohužel jedno velké klišé a i běžný divák neobjeví nic, čím by ho tento holčičí film překvapil. Pěkné romantické záběry na svůdnou ostrostřelkyni na střeše budovy s neonovými reklamami nočního velkoměsta a finální útok na sídlo těch zlých, to jsou světlé chvilky filmu. Klasikou je i přítomnost Woodyho Harrelsona, takže je jasné už od začátku, že hraje zmrda.

Bylo nás pět... Parta úředníků se nechá postřílet od paní, která chodí s kulovnicí po lese. Chlapíci se jí snaží utéct, ale paní se stejně vždy objeví kousek od nich a trefuje se lépe než sovětská snajperka Ljudmila Pavličenková. Inu pomsta naučí i mamku skvěle střílet. Nevadí ji, že zabíjí úplně všechny, které potká. Že jsem vyžvanil veškeré překvapení pro případné diváky? Naopak zachránil jsem je od 90. minut nudy a sledování amatérské režie a herectví. Nepomůže ani počáteční zvědavost, že by to mohl být takový neamerický surviválek, co se odehrává někde pro našince blíže a v běžném lese a nikoliv v aljašské divočině, či první zlověstné rány z pušky a obava z neviditelného střelce. Netflix produkuje tuny filmů, ale ty rozpočty vrazí ročně do cca pěti velkofilmů, seriálů a zbytek dukátů musí stačit na sračky tohoto typu.

Nejlepší je z téhle sračky poslední minuta. Od tam měl film zahájit příběh a byl by to možná obstojný fantasy survival v kanadské divočině, kde misto zombií obtěžují zmutovaní netopýři.

Můj pamflet bude obsahovat ŠPOJLERY! Téměř celý film odmaká pan Momoa veškerou mstivou akci, pomlátí drsné chlapy, aby mu pak ke konci řekli tvůrci filmu: "Jasone, dobrý, ale my ti to musíme říct - tohle všechno ve skutečnosti spáchala tvá dcera a ty jsi už po 20. minutě mrtvý, zkrátka jde o takový plot twist pro diváky, aby ten náš film byl jakože aspoň trochu zajímavý, nezlob se, nechtěli jsme ti kazit radost." --- A co na to Momoa? "Bylo mi divné, že Isabela Merced má fyzicky náročnější trénink, než já a učí ji střílet a držet nůž." --- Škoda, obsazení obou mých oblíbených hlavních protagonistů si zasloužilo lepší, rozumnější a akčnější film. Netflixu se dlouhodobě nedaří. P.S. Kdo sleduje Isabelu na instagramu ví jak moc se věnuje fitness a posilování, takže  má na to, aby se etablovala v roli action girl, ovšem dávat ji za protivníky stokilové hromotluky, to bude muset ještě projít dlouhým výcvikem v klášteru Shaolin.

Španělská akční komedie XTREMO překvapí. Překvapí typické uživatele ČSFD, kteří pějí oslavné ódy snad i na Stevena Seagala jako nindžu. Překvapí televizní diváky, kteří si objednali Netflix a poserou se z každé "akční" sračky, kde někdo trošku víc mlátí, střílí, než jak na TV Nova v sobotu po 22. hodině. Nejhorší je, že tihle odborníci a jejich oslavné recenze jsou seřazeny bohužel na hlavním čtecím místě a ubozí diváci se nechají ovlivnit jejich oslepeným hodnotícím entuziasmem v žánru o kterém tihle hošani nemají ponětí. Od doby, co vznikl mor akčního filmu - John Wick, je každý film o chlápkovi, který se mstí a strašně moc střílí přirovnán k Wickovi. Zkuste si najít nějaké hongkongské akční filmy a třeba zjistíte, že krom toho, že hlavní hrdina má šikmý oči, tak postřílel půl Kowloon City a měl na sobě černý oblek už 30 let před Wickem. Španělský film umí tvořit akci a mnohdy i takovou tu drsnou naturální variaci jakou umí jižní národy. Tady je ale skoro všechno úplně špatně: Hlavní postavu hraje v počátku příběhu tenista Radek Štěpánek a toho pak vystřídá Václav Upír Krejčí v posunu děje o několik let. Tento chlápek zmlátí každého. Tedy každého, kdo v choreografii pěkně počká, nabídne končetinu pro zlomení a nebo ochotně vystojí frontu na flákanec. Občas se pomůže nějakým hbitým střihem, aby tento prcek vypadal neporazitelně. Děj, scénář prezentuje kompletní klišé VHS akčních filmů (souboj se samurajskými meči!!). Totálně nesympatický hlavní představitel i zbytek ksichtů je, to co Španělům jde nejlíp. Plakát s ním si, ale na zeď pokojíčku nevylepím. Takže víc jim to bude slušet v těch obvyklých rolích Mexikánců drogových kartelů jako v Rambo V, kde si zahráli taktéž bratry. Plusem je skvělá hudba. Furt si ale říkám, že takto to natočit Češi, tak je to konečně první dobrý akční český film.

Dobré ráno influenceři! Parta děcek s implantovanými mobily si zvolí dobrovolný dvouměsíční pobyt na pionýrském táboře v odlehlé luxusní vile, aby dokázaly sobě i světu, že dokáží vystoupit z komfortní zóny. Začíná boj o přežití. Dokáží se sami najíst? Probudí se dřív, než v pravé poledne? Bude jejich šatník dostatečně provokativní a značkový? Mají dost nabíječek, powerbank a agregátů pro případ nouze? Jak obstojí před širokou veřejností osmiletých fanoušků? --- Ještě před pár lety nikdo neznal význam slova influencer a co je to TIK TOK. Dnes plno frivolních holek provozuje na plný úvazek blábolení a špulení sedacích a kojících partií prostřednictvím videí, kde se snaží ovlivnit lidstvo a být slavné. Chlapci se o totéž pokouší, ale spíše přes tu duševní a niternou romantiku. Proč to tedy ještě nepropojit s reality show a ukázat jak jsou dnešní mladí připravení k budování socialismu na sociálních sítích i mimo ní. Takový influencer si buduje image, neboť ví, že ho sledují děti a proto jde příkladem, alespoň v tom virtuálním světě za pomoci pečlivě nasnímaných videí či storíček. Jenže když dáte po kupě takovou bandu, jaká se sešla v LIKE HOUSE dozvíte se vše o té současné mládeži. Proto doporučuji jako dokonalý studijní materiál zhlédnout tento ukazatel stavu úpadku okolo generace Z a následně Alfa. Jejich život probíhá v jakém si Matrixu, kde to, co je pro ně aktuálně špatné smažou a udržují si reputaci dokonalých bytostí. Co není na instagramu, jako by se nestalo. Reality show LIKE HOUSE je však ukáže najednou v nedokonalé situaci, neboť oni nemohou ovlivnit, to pro ně tak zastaralé médium jakým je televize. Případně se ukáže, že v Tik Tok videích je to drsná sufražetka a v reálu se rozbrečí, když má přečíst jazykolam. V LIKE HOUSE se tak dočkáme bizarních osůbek a scén, které nepřidají příliš lajků: Rasistická hádka mezi černoškou a ukrajinskou vietnamkou. Černoška je tam omylem a krom zlepšení svého IQ o 2,8 jí to nic nepřineslo. Vietnamka s rušivým měkkým znakem po bflmpsvz, jejíž platforma spočívá ve vulgaritě se několikrát psychicky a fyzicky sesype, protože doposud žila jen ve svém pokojíčku ze kterého hudrala do sítí. Dalším exotem je rozmazlená lolitka, kterou nechcete naštvat, pač dokud neuděláte, co chce, budete slyšet její slovní palbu s opakujícími důraznými "prsíííím, myslím to vážně!" a frenetickým ťikemtokem v oku. Pokračujeme k holce, která chce vystavět byznys na gastronomii a dělá jí problém nakrájet cibulu. Prsa má ovšem z poctivého silikonu.  Posledním děvčetem je nadržená samička, která přijela do lájk domu ulovit urostlého datla a vůbec jí nevadí, že ten má v tu dobu přítelkyni. Karma je zdarma a zatím netuší, že klofla bezcharakterního zbabělce. Tím se dostáváme k hochům. Intrikánský kardinál Richelieu v podobě nevině vypadajícího loutkaře a defacto spoluautora scénáře uličníka Kajumiho, který by měl dostat Oscara za ztvárnění padoucha s tváří plaché surikaty. Zbytek chlapecké posádky tvoří dva jinoši, kteří tápou ve své orientaci a maskují se za kamarády a baví je ženské převleky a návyky. Občas do vily dorazí hosté. Ti nevybočují z panoptika cirkusu P. T. Barnuma - vpád drmolícího fracka a starosty Novotnýho, který dorazil po eSTéBácku pátrat, kdo vynáší bulváru pikošky. A opakované něžné návštěvy křehkého buze... pierota Honzíka Bendika. Ano je to celé takové o ničem, ale Primě se zde trošku podařilo ukázat, že když jim seberete mobil jsou vlastně tito jedinci neškodní a velmi brzo odumírají. Seriál LIKE HOUSE trval témeř tři měsíce, měl 55. dílů, každý den krom víkendu a nebyl nikterak dramatický, spíše diváka nutil vrazit do vily a zliskat to tam na hromadu, ale jako psycholog jsem zhlédl studijně všech 55. dílů a denně obětoval čas, plus sepsaní téhle diagnózy a ke všemu jsem ročník, který by mohl být málem dědou téhle vlivné mládeži, tudíž tématika, která je mi buřt. Nemyslíte, že za takový přesčas bych měl dostat těch půl mega já?!

Píše se rok 1983, je vám 12. let a právě jste viděli nejlepší film svého života o nejúžasnější zbrani všech dob.

Fantasy pohádka, která i když má 115minut, tak dobrých 30 minut se opakují stejné záběry a scény dokola. Chytrý produkční tah... Princezna zakletá v čase má tendenci v prvních "umělých" minutách odradit diváka a odhodit film do škály další adaptace pohádky o království, zlé čarodějnici, uhranuté princezně a seriálovým ksichtům nebo rádoby populárním hercům, kteří splácejí hypotéky. Najednou vám, ale ten princip časové smyčky a metoda pokus-omyl přijde napínavý a kdo někdy hrál počítačovou hru a díky uložení hry, checkpointu přelstíval hru a dostával se snadněji dál a blíž přes úkoly a nepřátele k hlavnímu bossovi, bude se mu tato RPG pohádka líbit. Je to totiž pohádka unikátní a troufám si říct na české poměry špičková. Konečně tu nikdo netajtrdlíkuje jako u Trošky a nebo se pobožně a vánočně nečaruje jako u Stracha. Princezna zakletá v čase je fantasy s modernějším pohádkovým zpracováním a některé scény jsou až hollywoodsky pojaté (střih, švenky, zpomalování a hudba). Čekal jsem sice o něco víc toho putování a plnění úkolů, ale to přenecháme kolegům z Nového Zélandu. Herci, včetně Lambory jsou přesní. Křenková v absolutně skvěle padnoucí roli a její šéf alchymista Zach je téměř stejně tak uhrančivý jako Gandalf. Otázkou je proč princeznu hraje Germáni a ne Češka. Postsynchrony se sice dělají tak či tak, ale určitě je jednodušší a levnější mít obličej i hlas v jednom balíčku. Tady jsem měl pocit, že místo princezny mi tu pobíhá Penny z Teorie třesku. Každopádně tohle je pecka pohádková fantasy, i když taková domácí s překvapivou režií, která je sem tam ještě na úrovni čarodějova učně, ale ten film mě na několika místech dojal k slzám, což je ve výsledku mistrovské splnění zkoušky.

Kdo je  Bob Odenkirk? Nikdo. Tohoto pána vidím poprvé.  Prý nějaký komik, scénárista, režisér. Ano vypadá tak.  Takový americký taťka. Právě tato vizáž však bude ideální pro příběh, který nám bude Ilja Najšuller vyprávět, tak jak to umí jen on. Mít svaly, vyholenou hlavu a věk Krista, to umí kdejaký akční hrdina poflakující se po Beverly Hills. Ale vypadat jako postarší úředník, mít rodinu a nudný život, to už příliš nesplňuje tradiční prvky encyklopedie akčního filmu. A já mám rád takové ty na první pohled filmové outsidery - chlápky, co vypadají spíš jako členové Knižního klubu, ale když jim někdo vytrhne stránku z Malého prince, nebudou váhat zlomit mu ruku. Je tedy fajn, když divák tak trochu nečeká, co bude vlastně zač takový obyčejný jedinec a víte, že koukáte na akční film. V komiksu by to bylo jasné hned. Nobody patří do party tátů s tajemnou (agentskou) minulostí, co už chtěli mít na stará kolena klid, jenže zloduši si vybrali smolně jeho. Nobody je spící dravec, kterého vyrušili potkani. Film je kombinací jakési rodinky "Úžasňákových", Volného pádu, Equalizera a asi i teda toho Johna Wicka. Není nikterak objevný, památný jako Iljův Hardcore Henry, ale je zde několik triumfálních čísel. V prvé řadě mě potěšuje ten lehký nadhled v celém tom akčním běsnění a přitom zůstává stále divákova obava o zdraví hrdiny, protože je zde model zranitelnosti, lidskosti. Často i dojemnost, která se taky už nenosí u akčního filmu. Filmem se nese tematická linie - přesilu nepřítele může překvapivě narušit jednotlivec s překvapivou silou aneb když sám na to nestačíš, zavolej tátu a bráchu. Srovnám-li letošní dva nejočekávanější rozhněvané muže - Nobody Iljy Najšullera vs. Wrath of Man, Guy Ritchieho musím konstatovat, že vítězem je NIKDO..