Matty

Jeden z dřívějších důkazů, že míchat sci-fi a western vážně není dobrý nápad. 65% Zajímavý komentář: Tom Hardy

Klasický "oddyseovský" příběh o pouti, doplněný pohledem z druhé, ženské, strany a důkaz, že i z obyčejného námětu lze s perfektními herci a cílevědomou režií vykřesat nadobyčejný filmový zážitek. 90% Zajímavé komentáře: kleopatra, Cival, Kass, HoneyBunny, luplik, GREGOIRE

Číňané si potrpí na příběhy oplývající epickou šíří, akční filmy nevyjímaje. Ti, odkojení výhradně nynější hollywoodskou produkcí, budou Návratem do 36. komnaty otráveni. Nikoliv však ti, vyžadující „sešití“ akčních scén logiku nepostrádajícím příběhem. Přiblblá pohádka o vychytralém podvodníčkovi, který ke kung-fu schopnostem přišel není žádním antickým dramatem. Podle mnohých je Návrat výrazně odlehčenější než 36. komnata, ale mi ona žánrová diferenciace nepřišla tak markantní. Zde byly pouze zvýrazněny jisté prvky prvního dílu ve snaze přiblížit se divácky atraktivnějším podívaným s Jackiem Chanem. V čínské kinematografii je vůbec obtížné rozlišit tragédii od komedie - podobně nejasně vyprofilované filmy mohou leckoho odradit. 80%

Člověk by ani nevěřil, že to je film Johna Hustona. Režie je sice skvělá, ale film přesto působí strašně obyčejně, má předvídatelný scénář plný patosu a nepravděpodobných situací (pochybuji, že by nacisté nechali proti svým hráčům nastoupit černocha), nudné – přestože jinak velmi dobré – herce a až příliš otevřený konec, z kterého se vlastně nic nedozvíte. Vím, že není snadné překonat Velký útěk, ale že se mu o více než deset let novější film ani nevyrovná, mě s přihlédnutím ke jménu režiséra mrzí skutečně hodně. 65% Zajímavé komentáře: Shit, dobytek, Velemír, MeGaBiTe

Grupa neznámých herců mlátí zombivce za zvuku řízné rockové muziky, což je občas vtipné, občas strašidelné, občas trapné, občas originální, občas morbidní, ale celkově jenom béčkově ucházející. 70%

Přidávám se k názoru, jimiž je nakažena valná část zdejších komentářů - když není Sellers, není sranda. Kriminální sekvence jsou napínavé, i když poněkud zdlouhavé (už ta úvodní loupež), ale většina z nich se děje jaksi mimo postavu inspektora, jehož výstupy jsou tím pádem spíše autonomními komediálními skeči. Geniálními komediálními skeči, protože Sellers. Hodně pobavila konfrontace s otáčivými dveřmi a nemohl jsem se „vynaposlouchat“ jeho ďábelského francouzského přízvuku (měl by existovat zákon na ochranu Sellersova hlasu před dabingem). Musím při této příležitosti také vzít zpět tvrzení, že Edwards neumí režírovat – třeba s mizanscénou pracuje výtečně a je zábava sledovat už jenom to, jak dokáže rozestavit postavy do prostoru a pak s nimi hýbat. 75% Zajímavé komentáře: bloom, gabin(a)

„Co nám v tom brání?“ Někdy prostě nevíme nebo se nám nechce dlouze vysvětlovat, a proto raději mlčíme. Pro všechno neexistují srozumitelné důvody. Jejich absence činí Jana v očích druhých viníkem, nikoli obětí (po příčinách jeho skutku se s chladnou profesionalitou táže pouze lékař). Funguje jako hromosvod pro slabosti druhých, kteří horlivým odmítáním jeho činu vytěsňují svůj strach rozhodovat se sami za sebe. Bez kompromisů. Jan se provinil proti absurdnímu společenskému požadavku „normálnosti“ a byl zaškatulkován mezi blázny. Jeho projev svobody paradoxně vede k větší nesvobodě. Ostatní ho nyní bedlivěji sledují. Jako kdyby svobodné naložení s vlastním životem člověka zbavovalo práva rozhodovat o svých nejvnitřnějších věcech. Poznání, že blázny z nás dělají druzí, je dovedeno do krajnosti závěrečným honem, prakticky jedinou dramatičtější scénou jinak velmi utlumeného filmu. Divadelně strohá režie, nesoucí ve scénách z ústavu punc Schormovy dokumentaristické tvorby, dává vyniknout myšlenkám, které jsou obrazům nadřazené. Neznamená to ovšem, že by mizanscéna mlčela. Z potřeby zaplnit životy alespoň nějakou činností a odvést pozornost jiným směrem, berou postavy v několika scénách během dialogu do rukou nějakou věc a začínají ji třeba opravovat. Chvilkové vysvobození fixací na materiální, snáze uchopitelné objekty. Ač jsou herci dokonale sžití se svými postavami (a nesou stejná křestní jména), naše sžití s jejich situací nám Schorm neusnadňuje. Jan, skrývající své emoce za tmavými brýlemi, je uzavřen do sebe a hovoří převážně tehdy, je-li někým dotázán. Přestože nás nepouští do svého nitra, není pochyb, že k hlavnímu dramatu filmu dochází právě tam. Mužovou spojkou s okolním světem, který Jana nechápe a chápat odmítá, ale bez něhož přesto nelze existovat, je pouze jeho žena. K ní vyprávění několikrát poněkud nešťastně odbíhá a rozřeďuje tím hutnou atmosféru existenciální úzkosti člověka, jenž (sám sobě) nedokáže uniknout. Janino samaritánství však zároveň vytváří důležitý kontrast k Janovu bolestínství a vybízí k provokativní otázce, jestli není žena způsobilejší k nesení zodpovědnosti, které se muž zřekl. 80% Zajímavé komentáře: sportovec, Andreas, ad-k, Psice

Nehorázná kopie již dvakrát viděného? Ano, ale pobaví. 60% Zajímavé komentáře: Marigold, salahadin

Ochuzen o četbu závěrečné části Steinbeckovy předlohy, obohacen o zjištění, že James Dean je věčný (a kapitalismus bohužel též). Houpavá kamera Teda D. McCorda rovněž zaslouží zmínku (čistě pro úplnost - právě jste ji přečetli). 80% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Silas

Generační výpověď Ericha Marii Remarquea z roku 1928 patří k nejpůsobivějším dílům protiválečné literatury. Zásluhou vyprávění v první osobě, přesvědčivosti zaznamenaných hrůz, názorné demonstraci likvidačních účinků jakékoliv války na jedince. Ani ten, kdo válku přežije, nebude již nikdy žít. Natočení stejnojmenné adaptace pouhé dva roky po vydání bylo bezesporu krokem odvážným (ač měli doboví cenzoři problémy spíše s odhalenými mužskými těly než s násilím). V záplavě amerických heroizujících, často vyloženě náborových filmů, musela Západní fronta působit dost provokativně. Film se snaží převést většinu motivů z knihy, což se projevuje zejména na úctyhodné stopáži, zároveň je na svou dobu nezvykle naturalistický (čemuž napomáhá i absence hudby ve zvukové verzi) a dynamický od začátku do konce. Herectví v některých případech působí teatrálně, zrychlené akční scény nechtěně komicky a snaha předat humanistické POSELSTVÍ s blížícím se koncem stále více bije do očí. Knize se film sice nevyrovná, ale stále jde o nesmírně silný zážitek a důležitý film o tom, co z člověka udělá válka. 80% Zajímavé komentáře: genetique, Exkvizitor, Merggie