PaRi

Naprosto nechápu, že tak vynikající scenárista jako je Vladimír Körner se dopustí takovéhoto prznění dějin, jako v této inscenaci! V hraném filmu, natož v TV inscenaci je možná lecjaká fabulace. Ze Salieriho je možné udělat div ne vraha Mozarta a z geniálního skladatele pitvořícího se skřeta. Tím ale neměníte dějinné události! Neděláte z ženy Přemysla Otakara II. vražednici českého krále a netvrdíte, že se Přemysl Otakar II. stal králem, protože mu to umožnila jeho první žena zavražděním svého tchána. Za takovéto prokazatelné prznění dějin by měl existovat nějaký paragraf. Jinak Töpfer mi jako Přemysl neseděl (naprosto nesrovnatelný s představitelem tohoto krále Petrem Pelzerem v TV inscenaci Záviš a Kunhuta. Jinak slabá režie Poledňákové, které zřejmě historické drama moc nesedělo. Vinklář samozřejmě skvělý.

Příliš urputná snaha o originalitu a pohled na historii v nadsázce. Ta však pozbývá lehkosti a mnohdy sklouzávala k podbízivosti. Navíc chodící Mertlík s hůlkou a ve slamáku, není Smoljak, i když se jej snaží okatě kopírovat.

Tvorbu Šmídmajera nesleduji, neboť svůj čas považuji čím dál tím víc dražší, jak mi přibývají léta a nechce se mi jej utrácet za podprůměr. Tahle komedie mě mile překvapila. 3 a půl hvězdičky.

Při srovnání s původním filmem Franklina J. Schaffnera je to slabé jak třikrát převařený čaj.

Mě osobně pokračování připadá o stupeň lepší než FS1.

Nesmírně příjemné zjištění, že filmové umění nemusí absentovat v seriálu a to ve všech jeho aspektech (hudba, kamera, střih, výkony herců i v malých rolích a režie). Tohle bych pouštěl tvůrcům, třeba Marie Terezie, pořád dokola, ale ono by jim to bylo nanic. Jisté zklamání přinesla 3. série, a to co do výměny hlavních herců. Posun v ději byl jen tři roky a královna zestárla o 15 až 20 a navíc její herecký výkon je nesrovnatelný s předchozí představitelkou (Claire Foy), která za tuto roli získala Zlatý glóbus. Ten sice za roli starší Alžběty II. získala i Olivia Colman (navíc je držitelkou Oscara), ale dle mého názoru jí role Alžběty nesedla. Zaznamenával jsem u ní jen tři výrazy - naštvaný (ten nejčastěji) vážný a mírný úsměv s odhalením celého chrupu. Pokud by takhle vypadala a jednala skutečná Alžběta, jen těžko by byla tak populární. Podobné, i když ne tak výrazně, je to u představitele jejího manžela. Tyhle volby nechápu.

Jakékoliv připomenutí Palachova činu a jemu podobných není nikdy dost. Přesto je dobré při vzniku nového dokumentu, aby dokázal přinést nové poznatky a pohledy. Olga Sommerová je výsostnou dokumentaristkou a tak nepřekvapuje, že její nový dokument tyto aspekty má a nejen to. U dokumentů této režisérky je vždy patrná osobní zaujatost, kdy je zřejmé, že nepředkládá jen prostá fakta, ale jejich skladbou chce u diváka vyvolat zájem o téma a udržení jeho pozornosti. To se jí rozhodně podařilo i u tohoto dokumentu.

Co jsem napsal k prvním dvěma dílům platí i k pokračování. Věřím, že hltačům telenovel se to líbí. Znovu odkazuji na seriály Viktorie a Koruna. Takto se mají dělat portréty velkých královen!

Na filmu je příliš znát ideologie doby, ve které vznikl. V dětství se mi tento Jánošík líbil. Dnes působí herecké projevy poněkud teatrálně a měl jsem co dělat, abych vydržel hledět na oba díly.

Na normalizačního režiséra Soukupa velmi dobré a uvěřitelné.