PaRi

Tahle minisérie mne vcelku bavila. Skvělý herecký výkon hlavní představitelky, které postavu věříte. Dobře napsané a nasnímané, má to švih, ale je to tak na jedno podívání. Prostě na tři hvězdy určitě, možná bych ještě půl hvězdy přidal.

Pavel Göbl dělá, dle mého názoru naprosto zbytečné filmy, u kterých zcela opovrhuje diváky. Pokud by ty filmy dělal za své, tak nic proti. Ale to nedělá. Je mi tedy naprostou záhadou, že se pořád najde někdo, kdo chce jeho filmy financovat. Čím to asi je?

Výjimečně převedená geniální Poláčkova kniha do TV cyklu. Že se to tak povedlo, tak za to může především režisér Karel Smyczek, který patří k těm již téměř vymřelým režisérům, umějícím režírovat děti v hereckých rolích. Uměl to stejně skvěle ještě Jindřich Polák a Karel Kachyňa a potom Marie Poledňáková.

Jak je vidět pasáci dobře znají své ovečky a přijde mi to jakoby se občas snažili zjistit, co ještě stádo sežere a co už ne. Tenhle blivajs, který jsem vyplivl při prvních soustech a hodil ho do koše, stádu šmakuje. No výborně, příště můžeme stádu předhodit ještě větší šlichtu!

Naprostý souhlas s recenzí igi B. a sportovce! Lépe bych to nenapsal. Jen bych dodal, že Sequencovo Atentát z roku 1964 i dnes stojí nebetyčně vysoko nad touto telenovelou, která si hraje na umění. I já dávám tu jednu hvězdu za Šecovu kameru. A jinému válečnému filmu Nebeští jezdci Jindřicha Poláka z roku 1968 nesahá ani po kotníky.

S utrpením jsem se dodíval do konce a to jen kvůli skvělé kameře a mému oblíbenému Garymu Cooperovi. Jinak neskutečně utahané. Gary dělal co mohl, ale s průměrným scénářem, kde nemáte co hrát, nic nenaděláte. Divím se, že to Gary vzal. Jaký rozdíl s o rok starším westernem - který se stal kultovním - V pravé poledne. za který Gary Cooper obdržel svého druhého Oscara.

Konstatoval bych to samé co POMO - film na jedno shlédnutí. Proč se můžu na Komisaře Moulena, stařičké Profesionály a i domácího Vacátka a řadu dalších děl dívat víckrát? Asi je to ve způsobu vyprávění. U tohoto filmu jsem hned na začátku přemýšlel, zda půjdu od toho, kdy malý klučina intelektuálního vzhledu zakřičí za bezohledným řidičem na přechodu: "Ty zkurvysynu!" Což se prý naučil při docházení na housle. Ha, ha, ha! Dalším momentem, že to vzdám bylo místo hned po této vtipnosti, kdy si režisér a scénárista myslí, že pro lepší pochopení charakteru hlavní hrdinky potřebuje divák slyšet, že si její kámoška už dlouho nezašukala a že by to děsně potřebovala. Pak jsem dále přemýšlel, zda potřebuju sledovat tragédii ženy, která se dojemně ve vězení nechá oddat s prodavačem drog za všeobecného jásotu ostatních vězňů. Nemohl jsem k ní dlouho najít žádné sympatie, neb je ve filmu jen málo míst, kde by intenzivně nehulila a občas si nešlehla nějakou drogu. Vyrazila vlastní matku z bytu apod. V tomhle prostředí jsem nikdy nežil a doufám, že také nikdy nebudu. Říkal jsem si ale, že film dostal Zlatý globus a výkon hlavní herečky byl oceněn v Cannes a tato ocení, se nedávají jen tak. No, asi se v roce 2017 a 2018 nesešlo moc hodnotných snímků zahraniční produkce, takže konkurence nebyla velká. Navíc z filmu čiší jak sláma z bot, že když už se rozhodnu dělat film o teroristech, je bezpečnější, než si zahrávat s islámskými radikály, to nasměrovat k náckům.  Je to prostě film, na který zapomenu hned po jeho shlédnutí i když se tak urputně snaží zpracovat vážné téma.

Tak tohoto rutinérského režiséra s jeho TV tvorbou s pevnými kořeny v totalitě a nejpokleslejším dílem Rodáci, jsem vždy nesnášel. K tomuto filmu jsem se dostal náhodou a bylo mi smutno především z Hanzlíka, jehož jako herce jsem měl vždy velmi rád. Shrnutí, co je tento film s tvorby Adamce, bych nedovedl napsat lépe, než to udělal nick Oktavianus a tak ho tady ocituji:  "Vzpomenete si, kdy naposledy Jiří Adamec natočil nikoli televizní, ale celovečerní film? Ano, správně, nikdy. A u toho mělo zůstat. Když sám vystupuje ve scéně, kde jeho postava jménem Adamec (a poslouchá u toho příšernou píseň Můj čas ze Sanitky, haha, asi humor) vypouští mezi lidi splašky, aby nakonec sám skončil celý od hoven (jasně, až na to, že z hadice zjevně teče jenom voda), je nejlepší metaforou celé jeho tvorby. Celý film působí jako jeden dlouhý díl Pojišťovny štěstí, čemuž nahrává i strašná hudba, které napsala slova jeho manželka - doufal jsem, že výstupy této sporťačky na hudebním poli byl jen omyl, no, tak zjevně nebyl."  Pane Hanzlíku, držte se svého kopyta a zabředání do scenáristiky zanechte a především zanechte spolupráci s Adamcem. Strašně Vás to srazilo dolů!

Já bych řekl, že po tomto spektáklu, který jsem nebyl schopen dokoukat, ještě více a intenzivněji vnímám ten bezedný propad českého filmu, kdy stále ještě není vidět jeho dno.

Umíte si představit, že by Shakespeare prodlužoval Romea a Julii do dalších dílů? No jo, Dušan Klein ale nebyl Shakespeare.