paniColombova

Toto je moje srdcová záležitost. Sice je film trochu přichycený za vlasy, bláznivější film jsem neviděla, ale přesto to neubralo na mém dojmu. Nejvíc na tom miluju hudbu a okouzlující výkon Ewana McGregora. A zbytek je taktéž úžasný. Nicole je bez komentáře, co si budem povídat.

Zlo pod sluncem z roku 1982 je mnohem lepší než verze z roku 2002, ostatně jako většina starších filmů, které se režiséři pokoušejí natočit znovu v tomto století. Miluju detektivky, především starší a tohle je jedna z nejpovedenějších zpracování Agathy Christie. Kouzlo ostrova, někdy zábavé dynamické výkony jednotlivých herců mě lákají dívat se na ten film stále a stále. A zda někomu připadá představitel H. Poirota Peter Ustinov suchý, mě ne. Právě že ta jeho - řekla bych flegmatičnost - mě baví.

BRAVO BRAVO BRAVO. Natočeno v roce 2003 a výborné. Dobrá myšlenka rozřešit vraždu po tolika letech. Jen trochu pozdě. Smutný nespravedlivý osud jedné dobré ženy a jejího manžela. Jako vždy - vraha jsem netušila do konce filmu. Toto je jedna z mých srdcovek asi právě proto, že tento příběh je aspon pro mě nejsmutnější, co jsem kdy od Agathy viděla. Křehce natočený film a jeden z mála, který se Agatině stylu moc nepodobá, ale možná právě to je na tom to orginální, jiné. PS: Za pozornost stojí i dojemná hudba na klavír doprovázející film.

Tento příběh byl opravdu brilantní.

Nebylo to špatné, ale moderní, studené. Podruhé to vidět nemusím.

Mám ráda jiné Poirotovy příběhy. Nemusim v Poirotovských filmech cizince, ne kvůli rase, jednoduše nějak mi nesedí do britských detektivních příběhů. Stará Anglie je typická britskými typickými obličeji, toť vše. Díl odehrávající se jen z jedné hráčské místnosti mě příliš nenadchl, ale pro děj dávám 3 hvězdy.

Většina dílů natočených po roce 2000 už nepůsobí tak tajuplně jako ty natočené již dříve. Ale tento film byl vynikající. Naprosto překvapivý závěr. Jméno Cora Gallacciová si pamatuju pořád. Člověk si od začátku myslí, že je to tak a ono je to úplně jinak.

Moc se mi líbila poslední věta komentáře od Radyose a přikláním se k jeho názoru. Že Francouzi umí točit lepší a reálnější dramata než američané. Mě se vůbec líbí víc francouzské filmy. Je to tím, že Američané se moc snaží, aby ten film nebyl dokonalý, ale nakonec to tam je stejně cítit. A nebo jsou tací Amíci, kteří naopak chtí, aby film byl dokonalý. No a to nebudu ani komentovat dál :-) A Francouzi film točí s naprostým klidem, bez upjatosti na cokoliv, na nic si nehrají a proto z něj cítíme tu vnitřní krásu. Američané si potřebují pořád dokazovat, že jsou nejlepší na světě a podle mého je to na některých jejich filmech vidět.

U tohoto filmu mi bylo téměř jasné jak to dopadne. Jak dopadají většinou drama - thrillery z vězeňského prostředí. Špatně. Takže jsem s tim celou dobu počítala a když to pak dopadlo úplně naopak, neměla jsem slov. K mému obrovskému překvapení jsem ronila slzy jako hrachy. Nejen závěr tohoto mistrovského velkofilmu, ale i celý film mě zůstane v paměti na dlouho. "Zážitek" je slabé slovo.

Už JSTE PLAKALI A SMÁLI SE NAJEDNOU? Roberto Benigni Vám dokáže, že to jde. Škoda že nemohu dát hvězdiček šest!!!!! Myslim, že tento film byl natočen poprvé a naposled a zůstane klenotem. Na rozdíl od jiných filmů odehrávajících se v prostředí koncentračního tábora, kdy divák má po celou dobu filmu vážný výraz a lítostivý pocit , na tomto filmu obdivuji jedno. To že se podařilo tvůrcům filmu divákovi vykouzlit ve tváři Úsměv. V tak kruté a tragické době. Skláním se před tímto výsledkem a tleskám. A závěr jen potvrdil myšlenku příběhu. "Výhra" . O to šlo celou dobu ve filmu a to bylo to poslední co jsem v závěru očekávala. A to, že to opravdu došlo ke zdárnému konci, i když za jakou cenu, to už byl jen famózní a bravúrní výkon tohoto velkolepého snímku. Ještě se mi nestalo, že bych při sledování podobného filmu (viz. Schindlerův seznam) na konci plakala štěstím a měla z toho filmu dobrý pocit, přesto, že nedopadl šťastně. Ještě teď mě mrazí v zádech. Kéž by se tohle opravdu stalo. Škoda. Líbí se mi, že v tomto filmu je láska dokazována ne slovy, ale činy. Sami zde uvidíte, jak otec dokazuje lásku svému synovi, aniž by mu to řekl. Kdo tento film neviděl, ať odpůrce filmů z války, doporučuji shlédnout.