Scalpelexis

Pravděpodobně nejlepší díl. Očekávaný obrat byl napínavý a řešení poměrně elegantní. Ty předposlední díly mají něco do sebe.

Slušný cliffhangeřík, který nechá nervy na stopkách, ale to budování k němu bylo slabé. Takhle z ničeho nic, zkratkovitě, na základě nesmyslného samostatného rozhodnutí jednoho ze strojvůdců zakrývat pravdu. Obraty postav, které jedou dle notiček a pak udělají něco mimo sféru jejich klasických rozhodnutí, aby se něčeho docílilo, není dobré psaní.

[Shlédnuty 2 epizody, drop] Kdo kdy shlédl nadávkami opředený Irregular at Magic High School, tak vlastně nemusí ztrácet čas slédováním této diskontní kopie, kterou poznáte už jen téměř totožným názvem. Anime není o ničem jiném než o ústavičném podceňování hlavní postavy, která by mrknutím svých nablýskaných očíček zploštěla zemi, rozesmála sochu nebo letěla stíhačkou pozpátku. Po cestě kolem našeho Maou-sama zvlhlo všechno dámské spodní prádlo budoucího harému, konstatně se láduje houbovou omáčkou a je prohlašován za "milého", když pár minut předtím Xkrát popravil neuctivého neznaboha jeho osoby. Neříkám, že by mě někdy studio SILVER LINK překvapilo, ale všeobecně nechápu adaptaci těhle tragických odpadů.

Charlize dobrá, ale jak já tu pizizubku Stewart nemohl vystát!

Uf, už je to drahná doba, co jsem dokoukal S2 a pro všechny ostatní, kteří trpí podobným "neduhem", doporučuju shlédnout poslední 2 epizody S2, protože tato přímo navazuje. Rozplétačka vztahů jinak rezervovaných postav pokračuje a každý zná/bojí se situace, kdy se to otevřeně začíná klenout směrem k lásce než přátelství, že nějaké mosty chytnou pořádný požár. Dle 2. půlky dílu očekávám trochu lehční a méně melancholický podtón než doposud.

A jak to mělo stoupající tendenci, tak tenhle díl se vrátil zpátky k ledu. Panu detektivovi a jeho dámě nejde fandit, i když se tvůrci nás snaží k tomu dotlačit silou lokomotivy. A čirou náhodou paní šéfová se začně chovat a dělat boty tak, aby se jí to najednou mohlo všechno vymknout z jejich totálně ledově jistých pracek a každý měl příležitost se od ní odvrátit zády. Laciné.

[1. série] Po shlédnutí první sezóny a přečtení několika komentářů chápu, proč se hodnocení tak vzdáleně rozcházejí. JoJo je bible macho shounenů, která své hlavní pilíře dotahuje do absolutních extrémů: Excentricky (ne)oblečení pózující nabušenci, WTF absurdní zvraty (kde druhá strana je totálně překvapená, aby brzo detektivně popsala a přišla na to, jak se to celé událo), bitevní patos-pumped monology per-excelence, kde hrdost a přátelství jako vlastnosti vyloženě ční nad všechny ostatní. Podobně, jako když se věří lžím víc, čím větší jsou, tak jsem měl často potíže rozlišit (hlavně v 1. půlce), kdy jedeme na 100. lvl serióznosti anebo si děláme tu největší prču a žánr totálně satirizujeme. Dospěl jsem k názoru, že první linka s nudně, morálně upjatým Jonathanem Joestarem je právě onen pokus o epičnost mixlou s vážným přístupem, což je styl, který očividně nejen mně šel proti srsti a vyloženě bolestně prudil. Jistě, položilo to nutné základy JoJo ságy a byli jsme svědky zrození jednoho z nejikoničtějších shounen bastardů, ale hraní si na něco víc bez špetky mozku nefunguje nikde. Vyloženě mě ubíjela prachzbytečná, neustále neschopně přicmrndávací postava Speedwagona, který tam byl jen od konstatního rádiového naříkání "JoJoooo!". Víc než dostatečná náprava pro mě po křečovité první půlce nastala s příchodem nové generace JoJoů, Josephem Joestarem. Narozdíl od zásadovitého Jonathana je Joseph šarmantní cirkusový klaun, který je místy tupější jak patrona, aby následně vytáhl komicky kreativní řešení nejzapeklitějších situací. Již poměrně odlehčené Indiana Jones náladě přidává na kvalitách i sympatická rivalita Josepha s jeho nabubřelým sidekickem Caesarem a hlavně výsostný výkon dabéra Josepha, Tomokazua Sugity. "OH MY GOD!" je touhle dobou meme-legendary a neznám lépe vyslovená "NANI?!" než odsud (vše se kloubí v legrační scéně římské restaurace). Vtípky našlapaná 2. půlka zákonitě baví víc a můj nízký práh tolerance žánru byl častými úsměvy úspěšně vytlačen. Nepopírám, že patetičnost soubojů a četnost křičení se nějak zlepšila, příběh je stále dutý a předvídavý jak díl Ulice, ale vcelku pompézní hudební podkres s až diskotékovou kolorizací je minimálně originální. Na pokračování to u mě není, ale aspoň jsem neodcházel tak zkroušený, jak jsem se zpočátku domníval. 3*

Odhalení jedné z největších možných point/tajemství identity hlavního strůjce v 1. díle mě nebývale zklamalo; s tím se dalo pracovat. Protagonista mě vůbec nezaujal.

Co nás nezabije, to nás zkapalní a jak se do jezírka volá, tak se z jezírka ozývá. V podobném čase vydání jako Tenki no Ko dostáváme další "tekutou" romanci. I přes velmi společnou hlavní roli vody, které se oba snímky zamilovaně věnují (zde ale spíš v podobě přípravy kávy), Yuasa si zvolil náhled ryze optimistický v časech naopak notně posmutnělých a v prostředí omezenějším jak prostorovou velikostí, tak počtem postav. První cca 1/3 úspěšně prodává štěstí a dobrou náladu, umně buduje vztah ústřední versatilní dvojice (konečně to není o klíčenkách a rande v obchoďácích) a i když mám výhrady vůči Minatovi (tváří se jak defaultně usměvavý robot, chodící encyklopedie dobra, všehoschopnost), tak té jejich lásce jako trám fandím. Méně při chuti jsem byl ve střední části, kdy nepopřu slušnou dávku kreativity a šarmu, ale neustále rezonující hlavní poslání a) prudí b) nepřijde mi moc silný, zasekne se nám kazeta na jedné písničce a jedna postava nepřemožitelně ignoruje nešťastný stav výměnou za top formu v profesi "kyselosti citrónu" (na konci magicky přejde k opaku). Konec mi vylepšil dojem, když i přes jeho deus ex machinu a předvídavost, je stále kouzelně abstraktní a i já si sjel tu svoji vlnu v rámci spokojenosti hlavně díky úžasné závěrečné vodní sekvenci. Snímek je nicméně celkově bohatý hlavně na ty pozitivní barvy a i přes klasickou Yuasovu jednoduchou kresbu má jeho svět malebný punc, doprovazený padnoucí hudbou mladší generace. K jedinečnému zážitku to napasovávat nebudu, ale je to fajn jednohubka na zlepšení nálady v deštivém dnu. Voda má, voda má! Slabší 4*

Jak jsem osobně nebyl unešen z předchozího veleúspěšného Shinkaiový díla, přistupoval jsem i díky okolním reakcím k Tenki no ko rezervovaně a nejspíš si kvůli tomu snímek užil víc než bych očekával. V čem mě anime oproti jiným stylům dokáže uhranout s nepoznanou intenzitou jsou ony krásné, rozkmitané obrázky s dechberoucím detailem a harmonií. Shinkaie bych překřtil na nejlepšího anime dokumentaristu, protože jeho světy jsou dychtivě podmanivý, úchylně perfektní, scénériemi opojený a k spokojenosti nás všech s tím nechce ani na chvíli přestat! Není scéna, kde by se kamera aspoň na chvíli nestočila ke kapkám na parapetu anebo neudělala z mraků okoukanou modelku. Celý film je od začátku až do konce zkrápěný vodou ve všech různých skupenství, až jsem zapomínal, co se vlastně na plátně odehrává. A možná pro Shinkaie dobře, protože ač je to velice schopný režisér, tak naopak je neskutečně tvrdohlavý scénárista. Příběh měl solidní tížívý začátek a klapal, dokud jsme se nesetkali s hlavním prvkem Shinkaiového klasického magického realizmu: Vztah hlavní dvojice opletený dávkou nadpřirozena. Ona "šťastná" část nekypěla hlubší substancí a nedokázala si mě dostatečně koupit. Rozdávání úsměvů a sluníčka je málo, vedlejší linky jiných postav nemají silná opodstatnění a návaznost na tu hlavní, jak bych si přál, a když pak má dojít k vyřešení onoho tak nezdravě moc nastiněného závěru a rozuzlení, má to tah motoru pracujícího na polovině otáček. Líbil se mi nápad užití Hininy schopnosti, ale toto pozitivum víc než přebíjely až moc opakované narážky na věk, které mi v konečném důsledku přišly jako větší překážka než mrzké počasí. Nejsme snad v nadpřirozených úrovních, tak proč, proč? Závěr byla slušná šmodrchanice prapodivných rozhodnutí hned několika postav, tak jsem poté ocenil dojezd v podobě návratu do kouzelných výjevů k uklidnění duše. Jen kvůli tomuhle bych doporučil Shinkaiovi ať nechá scénář někomu jinýmu, protože to je pro mě poslední (za to obrovský) schod k samotnému vrcholu. Uf. A já se jdu poplácat, že jsem to zvládl okomentovat aniž bych srovnával velmi podobný Kimi no na wa. Slabší 4*. Tokyo is scary