Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Animovaný

Recenze (120)

plakát

Miluji tě k smrti (1990) 

Takový trošku lehce úsměvný, místy však poněkud samoúčelný a protáhlý incident Lawrence Kasdana. Herecké obsazení je vynikající: Tracey Ullman je ve svém hněvu a pomstychtivosti, která je zmítaná láskou a Juliovskou vášní k nevěrnému manželu příkladnou, Kevin Kline zase hraje svého Don Juana v letech jako prostořeký výstředník a italská domácnost je tím pádem jako vyšitá. dvojička nájemných vrahů v podání Keanu Reevese a Williama Hurta je k nezaplacení, jsou to podivíni, pomatenci a darmošlápkové a River Phoenix jako zamilovaný chlapec oduševněle ztracený:) Takový kousek potěší, zároveň však nevybočuje z celé řady na podobné téma zpracovaných bijáků. Od Kasdana bych přece jenom čekala trošku něco víc...echt:)

plakát

Pobřeží moskytů (1986) 

Když koukám na záhlaví tohohle filmu...dobrodružný, drama, horor...ale děte:) I když počin je to zajímavý...hlavně Harrison Ford v roli pošetilého vynálezce a koumáka, který chtěl stvořit ráj na zemi a uniklo mu, že mezitím ve své nebetyčné ješitnosti dal vzniknout peklu, kde z něj všickni mají strach a chtějí uniknout jeho hrám na pána boha. Ford dokázal, že umí vyseknout víc než chlubivého Han Sola, bláznivého Indyho a celou plejádu akčních hrdinů, prezidentů, potentátů a Jacků Ryanů. Zatímco začátek filmu je idylkou a la Ranč u Zelené sedmy, přerod ve fantaika, který bezmezně a přes mrtvoly věří svému snu, je víc než působivý. Ford rulez!

plakát

Mé soukromé Idaho (1991) 

S odstupem času tenhle film vnímám jinak....nezzbožtěně...protože River Phoenix ve mě svého času zanechal....něco, co teď střízlivě a těžko popsatelně nazývám "dojmem", i když se to ani zdaleka nerovná tomu, co mi filmy s ním přináší. Dostal mě už v Pobřeží moskytů a od té doby jsem mu fandila, dokud si ho nezvala zubatá. Ve filmu Guse Van Santa odvedl brilantní výkon, jeho narkolepsií trpící hrdina, který na cestě ztratí nejenom přátelství dřívějšího přítele a rovněž prostitucí se živícího mladíka, ale i iluze. Keanu Reeves, který si zahrál rebelujícího synka z dobré rodiny, který se den ze dne stává znovu příslušníkem svého zapovězeného plémě se stříbrnou lžičkou, boháčem, mamonem oslepeným jedincem, který zpřetrhá všechny dosavadní pouta a k Riverovi shlíží jako ke spodině. Tenhle film má poetiku, na kterou musí být patřičná nálada, nálada na to, aby vás dojímali lososi skákající proti dravému proudu říčky a snově vyfabulovaný svět v duši nemocného mladíka. Film je to náročnější, ale kdo jej procítí, tomu se do srdce zaryjí víc než jen unylé tóny country a sebevražedné sklony rybek.

plakát

Škola rocku (2003) 

Na doporučení jsem si kazetku s tímhle filmem půjčila...a opravdu světe div se, ledy se hnuly:) To je skutečně primovní filmová lahůdka, vtipná, držící tempo, jehož hlavním tahounem je svérazný Jack Black, looser, pošahanec a rockový velekněz, který to dokáže pořádně rozjet. Dítka nadaná talentem jsou k pokoukání, ale Jack tomu dodává grády právě svým humorem, ksichtíky, radami, světáctvím, zvedáním sebevědomí: "Jestli jseš teď velká kupa hnoje, tak jako člen rockový kapely budeš v kočičím pyžamu".... a všelijakými svými dost poťouchlými kreacemi, při kterých se člověk musí chtě nechtě smát. Tomuhle potrhlíkovi musí člověk držet pěsti od začátku do konce a capartům, co se vzepřou zkotnatělým rodičům, systému i ředitelce, což je sice už mnohokrát jetá tematika, ale v tomto podání nadmíru lákavá, osvobozující a očišťující smíchem:)

plakát

West Side Story (1961) 

Na tento film jsem se neskutečně těšila, ale pak....No, nevím, začátek byl hodně rozvláčný a unylý, zasvěcování do rituálů Žraloků a Tryskáčů, poněkud disharmonická hudba, choreogrefie, která rozhodně nebrala dech a poněkud neduchaplné dialogy....Kdo ale tohle zkousl, tak udělal dobře, protože došlo k postupnému gradování, nabalování a získávání na zajímavosti ve všech ohledech. V momentně, kdy se rozezní evergreeny jako Maria, Tonigt nebo nepřekonatelná America už jde do tuhého, ale přesto se nemůžu zbavit dojmu, že celý filmeček působil přehršle uměle a neosobně, že dialogy byly prkenné, srdceryvná vyznávní a pokukování po sobě působilo spíš jako parodie a i přes hudbu Leonarda Bernsteina jsem čekla krapet více. Jsem milovník starých muzikálů a přesto mi Zpívání v dešti, Američan v Paříži nebo Starci na chmelu přišli mnohem více povedenější, než tato do nebes vychvalovaná klasika. Asi stárnu:)

plakát

Ukradené Vánoce (1993) 

No, tak se mi dostal do rukou úúúúúúúúúúúúúplný poklad:) Noční můra před Vánoci (známá také jako Ukradené Vánoce Tima Burtona) Henryho Selicka a Tima Burtona, který v sobě kombinuje horor, muzikál, pohádku a komedii. Kdo neviděl, je ochuzen o nevšední zážitek srovnatelný snad pouze s vyplutím Titaniku:)Tohle dílko se skutečně vyvedlo, nejen po stránce výtvarné, tedy loutkové, ale hlavně co se týče výběru tématu. Příběh Jacka Skellingtona, pána Hallowenového městečka, který se rozhodne převzít roli Santy Clause a nadělovat dětem dárečky s přesvědčením, že tím Santovi ulehčí práci a celý svět mu bude vděčen, je opravdu dost nevšední nápad. A to pojetí!!! Městečko plné zrůdiček, upírků s deštníčky před sluncem, vlkodlaky, monstry a příšerkami, které pomáhají Jackovi v jeho úsilí a nakonec vlastě způsobí celou tu zkázu tím, že připravují dárečky podle svého gusta, jako šavlozubou kačenku, panenku, co chce dítka pokousat, utrženou hlávku, a tak podobně, a to vše zabaleno v úhledném papíru s černou stuhou. Není divu, že nového Santu (Satana) nemá nikdo rád a chtějí ho spolu s jeho kostěným sobím spřežením sestřelit z oblohy. Ale nakonec se Jackovi rozsvítí, podaří se mu Santu ze spárů Boogie Mana osvobodit a ještě získat lásku hadrové panenky Sally, která je jen dalším z výtvorů podivného Frankenstainova tvůrce. Tenhle film je skutečná lahůdka:) A protože je k dostání již i na DVD, i když ke mně se dostal jinou cestou, tak ho nadmíru vřele doporučuji:)

plakát

Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň (2005) 

Tak jsem měla možnost vidět Letopisy Narnie a výsledný dojem........nic moc:( Nevím, když jsem četla knížky, tak na mě působily kouzelně, ale je fakt, že to také již bylo dávno a to možná byl ten zásadní problém, dneska s odstupem let jsem se na tutéž látku, promítnutou na plátno dívala už více kritickým okem. Filmeček to byl přespříliš barevný, s nepřiliš kvalitním hereckým obsazením, protože dítka působila v každém druhém záběru krkolomně, nepřesvědčivě a pateticky. O moc lépe na tom nebyli ani "dospělí" herci, čarodějnice nebyla nijak dechberoucí, zajímavé byly jen její kostýmové kreace, za zmínku stál snad jen ten malý faun, nad jeho ouškama jsem se rozplývala ještě notnou chvilku. Triky měly kolísavou úroveň, Aslan se nadmíru povedl, ale na úkor ostatních tvorečků obývajících Narnii (třeba i kentaurové měli poněkud nepoměrná tělíčka, záběry s pozadím prozrazovaly neprofesionalitu, digitální bobříci byli jako malovaní, ale až k neuvěření dětští). Trochu mě zarážela i krutost Aslanova úmrtí, tohle by bylo i na dětské diváky trochu silné kafe, válečná vřava postrádala skutečný náboj a měla spíš nádech přihlouplé bojůvky, celý příběh je až příliš naivní a prvoplánový, prostý veškeré imaginace a šeptky fantazie. Zklamalo mě to:(

plakát

Wanted (2008) 

Korunou si hodím...a padla panna...tedy Wanted. Nejdřív poněkud zklamání, pak uznání, že tahleta komiksová věcička bude asi na plátně vypadat lépe než okleštěna na dívídí o bubínky rvoucí zážitky, ohňostrojové barvičky a zahýbající kulky (kdo by řekl, že kulka taky jednou zahne, vesmír už není vesmírem, jak ho známe:) Hodně dobrý zvuk, hudba (hlavně hlavní motiv od Nine Inch Nails...Every Day is exactly the Same), výprava je bombastická a honičky popírající všechny fyzikální zákony, ale přesto tomu něco chybí...Angelina je jako již tradičně ohromně sexy a nezbývá než závidět McAvoyovi závidět, že se mohl přisát k jejím botulotocinovým rtíkům:) Freeman je tradiční mentor, nijak nevybočující z jeho předešlých rolí, naproti tomu McAvoyovi lépe sedí vážnější role, přece jenom je trošku k neuvěření jeho přerod v drsňáka Harryho...stejně mi na konci pořád připadá jako takový jouda...nemá na to prostě obličejík, je až moc takový sladoušek, na to, aby mu člověk věřil, že je "Vyvolený". Na Nea nemá:) Ale film to byl efektní...pobavil, neurazil, a myslím, že režisér Denní a Noční hlídky se v Hollywoodu zapsal podle očekávání akčně a výbušně.

plakát

Kung Fu Panda (2008) 

Čirá radost:) Kino plné užvatlaných děcek, rodičů a popcornu, srkání Coca-Coly a smíchu...to je odměna:) Tenhle filmeček rozesmál, aniž by sklouzl k celé řadě klišé a podprůměrných trapností, jeden se diví, že se ještě dají dělat animáky, aniž by byly laciné a plné pšoukání, krkání, nadavování a kdovíjakých nechutností. Samozřejmě, že na konci nemůže chybět moralizující prvek, ale ten Pandě a spol. rádi odpustíme, protože jsme se královsky pobavili. Už samotná úvodní sekvence s dvojrozměrně trojrozměrnými postavičkami je k nakousnutí a celým filmem hřejivě prostupuje veselí, nadšení a vykrystalizoavná radost. I Kung-fu může být hravé, nikoli jen hrdinsky nabubřelé. Tenhle film srší vtipem:)

plakát

Indiana Jones a Království křišťálové lebky (2008) 

Indianu Jonese jsem milovala...to, co jsem potom měla možnost vidět bylo poněkud matoucí a těžko definovatelné. Ta atmosféra se nevytratila, ale uvěřitelnost a pohádkovost, neskutečnost, kterou Spielberg vyhnal ad absurdum, to už bylo moc i na leccos uvyklého otrlého diváka. Začátek je prima (lednička americké výroby vydrží vše), hlášky správné, i Sheila jako Rafan je hustý a v té roli mu to vcelku dost sekne, všecko je tak nějak jak má být až do chvíle než nasadijou tu proklatou lebku na křišťálovou kostřičku. to se potom začínají dít věci, že jde jednomu hlava kolem:( V tom negativním smyslu ovšem. Létající talíře, nějaký centrální mozek lidstva či co Galadriel viděla až příliš mnoho a shoří jako papírový drak....cccc, to je příliš. Celý ten konec je nějak sešitý horkou jehlou a chutná jako když pejsek s kočičkou dělali dort a naplácali tam všelijaké dobré věcičky, které ve výsledku obrátí bříška naruby. A nakonec ten slaďák se svatbou? To je konec jako pro cukrovkáře, přeslazený až až. Copak Indy by se oženil? Indy se samozvaně spojil s dobrodružstvím, exotikou, prachem, pěstmi a podivnými artefakty. Teď bude tak akorát hnípat doma a bude z něj nudný patron. A to že si Steven nechal otevřená zadní vrátka na pokračování s Rafanem je podpásovka:( Indy je jenom jeden...i když ten poslední už trochu zavání.