Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Animovaný

Recenze (120)

plakát

Pan Smith s manželkou (1941) 

Komedie od Alfreda Hitchcocka? Je to možné? A je možné, že by to nebyla nějaká morbidita s mrtvolou v kufru? A ono to šlo:) Naopak, byla to vtipnost, která polechtala bránici, sice krapet průhledný děj, ale zasmála jsem se vehemetně. Nejlepší chvilkou však byla scénka v restauraci..."Ten kocour to nežere...ten kocour něco ví...chci vypumpovat žaludek":) Carole i Robert k sobě dokonale padnou, vzájemně se špičkují, dělají ksichtíky a strefují se do sebe...hodně jsem se pobavila. Stejnojmenný film s Pittem a Jolie je unavná trapárna, i když je mi jansé, že to spolu nemělo souviset, jen ten název je zavádějící.

plakát

Hellboy (2004) 

Hellboy má grády, sexy vzhled, cool hlášky, srdce na pravém místě, zálibu v kočičácích, má prostě moje stoprocentní sympatie:) Abe a ohnivá lady Liz doplňují tým a hláškami se film jen hemží. Pravda příběh je poněkud kostrbatý a občas narazíme na hluchá místa, kdy se toho moc neděje a potřebovalo by to nějak nastartovat akcí...Roden a jeho Rasputin je spíš trošku srandovní, rozhodně ne děsivý, ani nadpřirozený, jakési noži vybavené gestapácké čudo vzbuzuje respekt, ale stejně víme, že dostane na prdel, příšerky a zrůdičky, těch není moc, takže není se čeho bát...spíš se rozvíjí jakýsi podivný milostný trojúhelník a poznáváme Hellboye jako "člověka", jako někoho, kdo má stejné city a vášně jako Ty nebo já:) Konec je teda víc a la fantasy nebo spíš démonicky šmrnclý, ale v mezích, i když nějaké obří olihně či co...no, ale co já vím, třeba to není tak ujeté...výsledek ale připravil příjemnou změnu v komiksovém panteonu, konečně někdo lidský, přitažlivý, sexy a hláškující, někdo, kvůli komu stojí za to zalitovat, že nemáme taky takového přítelíčka.

plakát

Hellboy 2: Zlatá armáda (2008) 

Po všem tom očekávání splasklá bublina...zatímco první Hellboy sršil vtipem a rudého ďábla jsme si oblíbili pro jeho jadrné vyjadřování, vtip, kusé a neotřelé hlášky (Second date, no tangue:) i pro jeho záliby v čokoládových tyčinkách, pro lásku k jeho duchovnímu otci, ke kočkám i k porušování pravidel, tak v druhém díle není na nějaké srandičky moc čásku. Jde tady přece o víc: o elfy, trolly, trpaslíky, zrůdičky, kýchací zubničky, tumory, nádory a všelijaké tvorečky z říše za zrcadlem. Najednou je tady až moc postaviček a del Toro se nás snaží ochromit přehršlí efektů, podružných akcí, samoúčelných soubojů a láskou...ano, láskou...ze začátku sice slibnou a nerozrušující děj, nakonec však "Love is all around" a to se již stává neúnosným. Když se zamiluje i Abe a spolu s Hellboyem notují "Can´t smile without you", je to sice jedna z mála vtipných a neotřelých scén, ale každý další srdeční výlev je už nadbytečný...ano, víme že Hellboy má srdce na pravém místě, a to už z minulého dílu, ale je mnohem rozkošnější, když zachraňuje koťátka než s přitroublým výrazem: ..."já budu táta?" Prostě spojit romantiku, Nekonečný příběh, Pána prstenů a komiks...co z toho může vyjít...to je jako když kočička s pejskem dělali dort a pak je z toho akorát bolela bříška. Od každého trošku a nic pořádně...akce, akce, ale příběh se vytrácí v přehršli barviček, postav a srdceryvných sonát. Na filmu mě bralo akorát to elfí princátko, co se vymykalo představám o překrásných elfích bytostech a překypovalo neurokynetikou hodnou Nea...jeho smrti jsem litovala, hluboce. Byl to férový chlap, a kdyby bitvou s lidstvem zkrátil to utrpení v kině, vděčná bych mu byla ještě víc. Film si našlápl na další díl...ale já nevím, na jednu stranu Hellboy způsobí dle předpovědi konec světa, na stranu druhou bude mít dvojčata...co z toho bude... apokalyptický baby boom?

plakát

Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže (2006) 

Pokračování Pirátů se nese v podobném duchu jako předchozí díl, je veselý, opravdově vtipný i když herecky předvídatelný kousek, povedená je závěrečná honička a bitka v pralese a mlýnské kolo jako bojiště je nápad hodně riskatní, ale proč ne, že? Hodně mě pobavil Depp jako rukojmí těch podivných lidojedů...sice trpím stále dojmem, že se příběh zbytečně pořád komplikuje a opakuje, ale oddych a relax, který jsem od něj očekávala splnil. Na můj vkus se začíná projevovat častá narativnost a vysvětlování, které kazí čirou zábavu, v dalším díle je tahleta charakterová vada dovedena ad absurdum. Škoda.

plakát

Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly (2003) 

Svěží a vtipný byl tenhle přímořský vánek, který na věčné časy pohřbil legendu o tom, že pirátské filmy jsou jenom hloupé a profláklé klišé bez špetky inovace a nápadů. Naopak Jack Sparrow (kapitán, Jack Sparrow) jako potrhlý pirát, který byl vypovězen ze své bárky skupinou přívrženců kapitána Barbossy se snaží najít v osobě bezhlavě zamilovaného Willa Turnera svého spojence, je příběh sice předvídavý, ale propracovaný, vtipný a hřejivý. Johnny Depp prokázal, že umí leccos, i vystřihnout pirátem šmrnclého rockera, potrhlíka a idiocií či čím já vím, postiženého jedince, což dává najevo svými přehnaně vycizelovanými pohyby a grimasami. Orlando, budiž mu herecká země lehká, asi krom svých ryze nacvičených výrazů překvapení, obdivu a zloby (tentokrát výraz překvapení s pokrčeným obočím) toho moc neodehrál, ale hezky se na něho kouká, to se mu musí nechat. Keira Knightley je rovněž líbivou tvářičkou a povedeně křičí... ještě se nenašla holka šikovná:) Pirátské osazenstvo je veselé a hravé, krvelačné a rozhádané jako mají piráti být, prostě tenhle film je zábava, vtip, šmrnc a hec vyhecovaný. Přeplnil očekávání a dostál svému slovu, letní filmové lahůdky.

plakát

Piráti z Karibiku: Na konci světa (2007) 

Protože byl krásný letní prázdninový den, tak jsme na Piráty šli do kina, den předtím jsme měli doma půjčené dívídí s předchozím dílem, který nás příjemně navnadil a pobavil v míře víc než nutné (ano, došlo na hýkání, čili neovladatelný smích)...proto veliké očekávání a ono nic:( Tenhle třetí kousek byť znovu v bitvách celičký propracovaný, ztrácel často samou dýchavičností logiku a ve filmu, kde každý každého podvádí a podráží nožky jsem se citelně ztrácela. Proto i celkový dojem je chmurný a těžko definovatelný s příchutí zklamání. Poslední momentky filmu odkazovaly na možný další díl, který by rozděleným milencům znovu vrátil pozemskost a možnost ukájet svůj chtíč, což považuji za pramálo šťastnou volbu, vzhledem k úrovni dílu. Nastavovaná kaše, která vyšuměla do prázdna....Jack Sparrow už byl se svými maniakálními pohyby a výrazivem okoukaný a nikdo z dalších herců nepředvedl nic, co by stálo za zmínku.

plakát

Transformers (2007) 

Po útocích na psychiku ze strany reklamního melouchu jsem ani já neunikla touze po znovunalezení cesty k této poněkud nejapné kreslené slátanině, která svého času okupovala televizní obrazovky komerčního kanálu pana Železného. Zpočátku nastalo milé překvapení...to jakým způsobem jsme se seznámili s hlavními kovovými, robotickými klaďasy i záporaky mi vyrazilo dech. Odborně připravená vojenská operace ze strany Decepticonů a vlezle poťouchlé jednání Camara slibovalo víc, než se v Transformers nakonec podařilo uskutečnit. Shia LaBeouf jako teenager sužovaný trápeními jeho generace (ano, kterak se dostat do kalhotek sexy dračice Megan Fox, ač se snaží to umě maskovat srdceryvnými proklamacemi své ryze platonické lásky...dobře víme, oč mu jde, hádě jedno potrhlé) je ve svých kreacích s Camarem zábavný a k politování zároveň. Prokazuje jistý herecký talent, ale ve své roli nemá příliš prostoru pro nějaké hlubokomyslné oslnění publika, je to holt jenom popcornová záležitost a podle očekávání nám do jejího scénáře zapadají veškeré postavy...které jsou tím pádem poněkud toporné, snadno čitelné a patetické. Oceňuji technické propracování tohohle bijáku, ale po úvodní třetině, té seznamovací...najednou hups, a jsme uprostřed bitky o rozmražení nějakého plechového megalomana. Tady příběh zklouzává už do jisté dětinskosti a hloupých řečiček o povinnostech zabránit zlým robůtkům v uskutečnění jejich mocenských plánů. To potom jde zábava někam bokem, důležité je oslnit bitkami a bojůvkami, poukázat na hrdinskost mladých a neokoukaných tvářiček showbysnysu a...a co vlastně, jedna velká splasklá bublina. Prostě film tak nějak vyšumí a ani nijak zvlášť v člověku nedoznívá a nezachytí se drábkem...moc si z něj nepamatuju, spíš jenom dojem, že by ta natahovaná podívaná už by mohla milosrdně skončit a odpustit si ty nánosy patosu. Pro mě zklamání po všech těch velkohubých řečech kolem.

plakát

Skála (1996) 

Fantazie:) Spojením bondovského prošedivělého mentora v osobě Seana Conneryho a trošku nejapného a akčně nepřipraveného chemika z kanclu vznikl herecký koncert, který na "obyčejný" akční film má nečekené grády. Oplývá humorem, vtipem, sarkastickými narážkami, střetáváním Cage a Conneryho film potřebně dozrává a získává lidský rozměr. Fandíme s kloubky praskajícími o koženkovou sedačku a i přesto, že protivník v osobě generála Hummela, který se ukáže být vlastně hrdinou, by měl být záporák, tak si získává naše sympatie a jeho skonu těžce želíme...teda já želím, nevím, jak Vy:) Je to napínák do poslední minuty a spolu s Cageem a jeho zelenými světlicemi nervydrásajícně prožíváme stíhací úhybné manévry. Každá scéna je mistrně prošpikovaná efektními souboji, honičkami a i přes jistý nádech neuvěřitelna a popírání fyzikálních zákonů, jsme nadšeni. Podle mého úsudku nejlepší film Michaela Baye, vrcholný výkon Nicholase Cage co se akčních spektáklů týče a Connery, který prokázal, že rozhodně nepatří do šrotu je otcovsky roztomilý, hravý a s kulometem v podpaží a ježatým sestřihem nebývale sexy:) Harris, ač pro jeho rozehraný part nebylo moc prostoru, odvádí standardně špičkový výkon, to co dokáže on "zahrát" obočím a jemnými záškuby kouktů úst je herectví hodné oscarových aspirací. Nadchne, potěší, pobaví a i s odstupem let je to pořádná zábava:) Nehledě na hudbu, která se zaryje kamsi hluboko a ještě dlouho doznívá a rezonuje. Pro mě akční podívaná se vším všudy.

plakát

Doba ledová (2002) 

Vtipné, sladké, nápadité....veverka rulez:) A taky blbouni nejapní (To byla naše poslední samička)...a polepšený šavlozubý tygr, který ocení skutečné přátelství a získá tak mamutího samce a přitroublého lenochoda. Samozřejmě jsou i sofistikovanější animáci, ale tohle je švanda, která pořádně rozvibruje bránici.

plakát

Soukromá válka pana Wilsona (2007) 

Vážné téma v nevážném provedení, které pobavilo víc než se od něj očekávalo. Sice má jít o drama, ale ve skutečnosti se ve filmu žertuje více, než by jeden vzhledem k tak diskutabilnímu tématu čekal. Tom Hanks je tradičně šarmantní, byť ve srovnání s Philipem Seymourem Hoffmanem má trošku méně humpoláckého a buranského humoru, kterým Hoffman strhává pozornost na svou stranu. Julie Roberts si zahrála vymydlenou paničku, asi už pochopila, že jako matka tří dětí (nevím přesně) nemůže hrát věčně zamilované dívenky s kolouščím pohledem. Leč její zralé herectví poněkud koliduje s tou pitomou blonďatou parukou, v té vypadá jako uklízečka:) Ale co už, móda je divná záležitost. Každopádně film vyvolává zamyšlení nad současnou situací, která v Afgánistánu vládne a nastavuje nemilosrdné zrcadlo těm, kteří podporovali povstalce během války se Sověty, aniž by domysleli dalekosáhlé důsledky své ignorace v rámci investicí do válkou poškozené země. Když si člověk uvědomí, že teroristy si tak trošku vycvičili Američané a v důsledku pak mohou i za 11. září a současné neúspěchy v Afgánistánu, je to mrazivé. Je příjemné, že film nezklouzl k moralizování, ale vtipně a jiskrně poukázal na absurditu amerického myšlení. Porazili jsme Rusy...tak co? Infrastruktura, školy, zdravotnictví....to už nejsou pancéřové pěsti a erpégéčka, proč se tím zabývat? Každý Američan má svého kostlivce ve skříni....