Erian

Anthony Hopkins se navždycky zaryje hluboko do paměti svým: "Dal jsem si jeho játra s fazolemi a sladkým chianti"...., ale tady? Hopkins už má na hřbetě pář křížků a jeho pouť tak trochu připomíná Příběh Alvina Straighta, tempem, dobrým člověkem a hlavně snem, snem dorazit na místo určení a je to už pak jedno, jestli se setkáme s umírájícím bráškou nebo proženeme Indiana po solných jezerech....no, tak není, Indian je mnohem víc cool:) Film má pomalejší a nesestupné tempo, ubíhá pomalu a bublavě jako motor Indiana Scouta, chce se nám ho pohladit, pomazlit se s ním, odloupnout kousek patinovaného laku na památku. Film je to lidsky přívětivý, humorný ve své jednoduchosti a přirozenosti, na nic si nehraje a přesto vzbuzuje emoce a zatínání palců (či pěstí, podle toho, kdo na co věří)...prostě Burtovi fandíme, věříme spolu s ním, že jeho veterán tuhletu zkoušku ohněm zvládne a prožíváme nadšení a euforii, když se tahleta neuvěřitelná věc podaří a Munro všem vytře zrak. Ale hlavně si splní sen....sen, že starý a moudrý člověk na svém létajícím stroji, dokáže porazit svou vírou i nepřízeň osudu..... a my ten sen sníme s ním.

Karamazovi, jejich jméno mrazí, Dostojevskij je nejlepším ruským spisovatelem a dokáže si s osudy lidiček krutě pohrát. V režii Petra Zelenky však dostávají Karamazovi lidštější ráz, jsou to "jenom" herci, kteří si přišli zahrát do polských oceláren, které však ve svých útrobách krom dunících a funících strojů skrývají i osudy lidí, skutečně zasažených krutostí světa. A právě polský dělník, jehož osud sledujeme, je dle mého názoru kamenem úrazu. Je nevýrazný (otázka nakolik je to záměr, aby svým lidským neštěstím nezastínil tragiku příběhu samotného), neuvěřitelný a tak trochu nadbytečný. Tahleta odbočka od herců v jejich občanské podobě mi přijde zbytečná....nápad zasadit samotnou hru do rámce generálky v ocelárnách, kdy můžeme sledovat herce v jejich přirozenosti, je zajímavý, vnímáme, kterak se na svou roli připravují, že mají i jiné starosti, zaobírají se i lecčím jiným než Dostojevským, ale dělník a jeho umírající syn...příliš moc patosu. Proč tak vážně? (slovy Jokera:) Tahleta odbočka příliš nemrazí, spíš zdržuje od skutečně skvostných výkonů herců v čele s Trojanem, Chmelou a Novotným. Film je to dráždivý a zapíše se ve mně, ale svou snahou o jakousi paralelu Dostojevského s osudem obyčejného člověka....tím si u mě srazil pětihvězdičkové skóre na čtyři.

Hlavní devizou filmu je překrásná Silvia Pinal v roli jeptišky Viridiany, která v dobrém úmyslu a s bezelstným srdcem navštíví svého strýce, který ji však učiní svou ženou i přes její nebdělý stav. Myšlenka je to vskutku Bunuelovská a překvapivě dobře zrealizovaná. Pokora, čistota a krása Viridiany, po které mlsně pokukují nejedny lascivní očka a po které by s nemalou radostí chmátly nejedny nenechavé pracky, v nás vzbuzují odpor a fandíme novicce, aby chlípné starce nakopala do rozkroku. Takhle by ale vypadala spíš nějaká moderní verze příběhu o "nezkrotné Viridianě", ale Silvia zůstává neposkvrněným a naivním dítkem s tvářičkou bohyně a uchovává si svou víru v Ježíše. Zobrazení jejího fanatického přesvědčení, aniž by se uchýlila k fanatismu, je zobrazením pokřivené morálky a slepé oddanosti, která církvi vmetla do tváře pořádný políček. Film nenásilně poukazuje na absurditu lásky, nikoli však lásky tělesné, ale lásky k bližním, kterou se katolíci tolik ohánějí. Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem je zde dovedeno ke své pravé podstatě...když druhému neoplatíš stejnou mincí jako on tobě...spláčeš nad výdělkem. Pomůžeš-li někomu nezištně a se srdcem otevřeným, využije tě. Viridiana trpce doplácí na svou holubičí povahu a tím nastavuje zrcadlo celé společnosti a dál vede svůj nesmyslný boj s větrnými mlýny.

Nuda, nuda, nuda...občas obrazovkou prolítně jeden z mála působivých střihů, ale jinak...:( Pro mě veliké zklamání, předvídavý děj, překomplikovanost na entou, videoherní triky a vnucená představa režiséra, že slow moition všecko zachrání. Jen kvůli výpalnému z půjčovny jsem to dokoukala, jinak promarněný večer....škoda ho, Moji milí bratři mi mohli dát víc...

Ono je hodně těžké se vyjádřit k filmu, který v sobě skrývá tolik témat a bohatost nápadů srší ze všech stran, zároveň však má toto dílko docela velikou slabinu. Často totiž psychologická pnutí postav podbarvuje všudypřítomným sexem, nahými těly, dmoucími se hruďmi a zvedajícími se.....no, žaludky ne. Nepřipadám si až tak prudérní, ale přesto mě trochu zaráží nakolik je tenhle film na sexualitě postavený, se sexem se odvíjí i příběh, který sexuálně mapuje vztahy. Ale na druhou stranu má film skutečně silné momenty, nádherné scenérie a záběry...podle mě lehčejši erotično by tomuhle filmu prospělo víc, protože by tolik neodvádělo pozornost od skutečně zajímavého propletence událostí.

Vizuálně sice pestrá, leč co se příběhovosti týče spíše nevyrovnaná a překomplikovaná podíváná, která místy nudí a krom líbivých obrázků a rychlých pohybů kamery nemá příliš co nabídnout. Styl Bekmambetova se nezapře ani ve Wanted, i když i tam jsou hluchá místa a jeho filmy nepřekvapí, jsou tak říkajíc na "jedno brdo". U Noční hlídky navíc svůj vypravěčský talent zaobalil do laciného pozlátka triků a havraních kříděl. Krom pár okázalých záběrů vskutku nic moc.

Podivný humbuk...skluz k triviálnosti a lacinému souboji a la Sly Stallone, sám proti všem chobotničkám, relativní vítězství s pomyslnými nerovnoměrnými jazýčky vah, kdy Matrix nechává hrstku vyvolených žít si po svém, Neo umírá, nebo ne? Nějak Matrix vyšuměl a nechal po sobě jenom podivnou pachuť na jazyku, a to má být jako všechno? Hmmm....kdeže loňské sněhy jsou.

Vyvolený má na krku nejen krásnou a vášnivou Trinity, ale i stonásobně duplikovnaého agenta Smithse, klíčníka, kterého musí zachránit ze spárů konkurence a nakonec se setkává se samotným architektem a...a co vlastně? Nějak mi tenhle film nedával smysl, byl roztěkaný, roztříštěný na několik kousků, odbíhal od dějové linie, abychom sledovali nějakého potrhlého sexistického Francouze, jak nadrogovaným zákuskem balí ženštiny a Monica Belluci se mstí, ale proč ptám se? Kvůli čemu? Nějak mi to všecko nedávalo smysl, asi jsem zestárla či co...

Tahleta pixarovská pohádka nemá chybu...je dojemně školometská, moralizující, pohádková a průhledná, ale se svým poselstvím a humorem nic neztrácí, od vegetariánských žraloků, Dory s děravou pamětí, Nigelem, který ji má jako z praku a krvelačných racků (Muj, muj, muj, muj...) až po synovské objetí a uniknuvší rybky z akvária (hmm, tak a co teď?) Tenhle film opravdu rozněžní, dojme, pohladí a nadto je ohromně vtipný, i když je zaměřený spíše na mladší publikum...taky jeden z mála animáků, které se hodně povedly i s českým dabingem (Měl bys plavat, měl bys plááávat:). Hledá se Nemo mě dostává navzdory mému věku a když si chci udělat radost, tak je Nemo jasnou volbou.

Na to, abych tenhle film mohla ocenit jsem potřebovala trochu odstup a pak znovu reprízu...abych se neztratila:) Těžko říct, který z obou herců byl víc úchvatný, každopádně oba byli excelentní...Bale se svou šišlavostí (těžko říct, jestli je to jeho přirozenost takto se do postavy zakousnout) a schizofrenní rozdvojeností rozhodně nepřehrává a Jackman, toho vynálezce, který se upsal ďáblu (tedy...ehm, Teslovi), aby dokázal, že je lepším, spíš litujeme, i když těžko říct, kdo si zaslouží lítost víc...film je to brilantní a tou svou vytříběností a dokonalostí na jednu stranu i...jak to říct, odrazuje? Dávám mu takřka plné hodnocení, ale přesto mám dojem, že je v něm něco, co z něj spíš dělá jakousi dokumentární rekonstrukci....ne, že by ve filmu chyběly emoce, to ne, ale na druhou stranu snad není co vytknout a to je kámen úrazu. Působí na mě chladně a odtažitě. Napětí, kamera, možnost nahlédnout kouzelníkům pod všetečné prsty...pro mě zážitek zážitků.