Erian

Nadmíru působivý film, který překvapí odhodláním hlavního hrdiny neklesnout a zůstat rovně stát, i kdyby se měl chvět jako třtina ve větru. Stallone odvedl se svým minimalistickým herectvím a několika výrazy tváře perfektní výkon, těžko říct, jestli se mu podařilo Rockyho ještě někdy trumfnout (Rambo je na můj vkus až příliš hippiesácky laděný a krvelačný). Se svým hrdinou, který je dojemně hloupoučký a má svůj sen, který dokáže zrealizovat a stát se skutečným vítězem zápasu. Film má i romantický rozměr, který rozhodně nepůsobí kýčovitě, Adrian je nesměle zakřiknutá a bráška pak dominantní surovec, který jí brání ve štěstí a Rocky je tak jejím princem na bílém koni, což se ještě umocní v závěru filmu, kdy ji Rocky plačtivě volá až do ringu. Love is all around a Rockymu přejeme tuhle lásku, tohle "vítězství", ty vyběhnuté schody a roky dřiny, které konečně přinesly své sladké ovoce. Jsi náš American´(byť Italian) dream, jsi Rocky Balboa...neznáš bolest a já to vím.

Dát tomuhle filmečku plné hodnocení tak nějak není možná...líbil se mi, o tom žádná, ale něco mu chybělo. Dost dobře to nedokážu sama v sobě pojmenovat, ale konec filmu byl nad očekávání jasný....polidštěný robůtek, který doposud své dníky trávil pouze ve společnosti odpadků všeho druhu, ze kterých vybíral skvosty a podivnůstky, které mu padly pod packy, který si pouští dokolečka jedinou pásku s dojemnou Hello Dolly a který za svého jediného společníka má malinkého a nezdolného švába....nápad to je rozhodně bodivuhodný a vydolovat z něj celovečerní film...nu, dobrá, to je silný bujón, dobře namíchané ingredience (hlavně šváb:) Stroj s city se nadmíru podobá Číslu 5, ať režisér tuto podobu čistě náhodnou popírá, nelze si nepřipomenout, že Johny Pětník sice netoužil po spřízněné dušince, ale jako Wall-E měl také své tajné sny a přání. Film je v první části, kdy jsou Wall-E a Eva (sexy sonda s instrukcemi) spolu na zemi dojemně jednoduchý, přímočarý, laskavý a krásný, byť za tím vším jsou stále haldy odpadků a suti, na Orbitě a Axiomu se však už rozvíjí trošku jiný příběh, akčnější, nebezpečnější a konfrontace, ke kterým dochází při Wall-Eho setkáních s jinými robůtky či lidmi je zkázonosná. Roboti se jeho vlivem stávají rebelštějšími, lidičkové pak snímají z očí pomyslné růžové brýle a obdivují krásy světa, prostě Wall-E ma na každičkého tvorečka blahodárný účinek, buď mu za to dík...ale od této chvíle vlastně tak nějak tušíme, co se bude dít. Vzpoura velícího počítače, snaha dopravit drobounkou a křehkou květinku do jakéhosi živného roztoku, který zajistí kurz Země a destrukce Wall-Eho, kterého Eva překonfiguruje, součástkami poopraví, aby pak zklamaně sledovala, že stvořila klasického Wall-Eho, ne toho, Wall-Eho, kterého měla tolik ráda...a hle, zázraky se dějí, Wall-E procitá a láska kvete v každém věku, i v tom postapokalyptickém. Trošku překvapí, že tohleto není klasický film pro děti, naléhavost tématu určitě není pro dítka tak snadno stravitelná, svým způsobem i agitka, kterak malý robůtek změnil běh lidských dějin, osvobodil vzpůrné, leč dobře to myslící roboty a že zelená je vždy a všude cool barva, no, zavání to poněkud ekologickým smýšlením, které se zdá být jediné správné...Byla jsem na konci dojatá, ale toho moralizování a nepřekvapivých zvratů bylo nějak moc. Jiskra přeskočila, nehoří však, pouze doutná.

Pro mě jednoznačně poněkud zklamání...ne v tom smyslu, že bych tento film nějakým způsobem chtěla hanět nebo snižovat opravdu profesionální výkon hlavní hrdinky, ale taková míra očekávání, kterou jsem do filmu vkládala, musela nutně vyústit v poněkud rozčarovaný pocit. Film je to poklidný, pohladí a upokojí, přesto vlastně už od začátku tušíme, jak skončí...ta jeho předvídatelnost a zatvrznenost místního šamana či co, který dívce, jejíž schopnosti přesahují veškeré jím vybrané chlapce, stále nevěří a rozdírá ji duši, je nepochopitelný a absurdní. Jenom proto, že se jí mezi nohama nehoupe....no, to už je trošku jiný soudek:) Prostě příběh je to vláčný a jemný, plný dojetí a emocí. Ze začátku je film možná až příliš nastavovaný, než se rozhoupe k akci nějakou dobu to trvá, ale zážitek, který společně s dívenkou prožíváme, když zpívá pro svého nepřítomného dědečka je ojedinělý, slzy skrápí polštář a na povrch vyplouvají všecky potlačované křivdy...já ti rozumím, maličká...konec je pak snový a možná i trošku banální svým konstatováním toho, co jsme všichni stejně tušili, a to, že ta malá holčinka prostě "je" Paní velryb.

Trojka:) No, spojení Bruce Willise se Samuelem L. Jacksonem byl dobrý nápad, taky začátek s vykradením banky, nadstandardní, ale ke konci film už ztrácí šťávu...jde mu jen o to, aby se už ukoptěně dostal do zdárného konce, aby byl hlavní padouch Simon dopaden a eliminován. Celkově McClaine tradičně unikne všem nezkrotným živlům, všecko odtajní, hádanky uhodne a vtip přesto neztratí. Na trojku hodně dobré, ale konec už je poněkud dýchavičný.

No, jak to říct...pobavila jsem se se:) Bruce i přes svůj věk odvedl dobrý výkon, i když některé jeho peripetie samozřejmě byly přitažené za vlasy (nebo za zbytky jeho vlasů:), ale dobrýýýýý, odpustíme mu to. Hlášek je nebývale málo, oproti tomu režisér přitlačil na akci a na efektech, což je trochu škoda....ale jinak krom trošku přiškrceného příběhu dobrá akce. Nápad s terorismem tohohle formátu, který je víc než pravděpodobný v současné době promakanosti technologií, je efektní (i když už hodně ohraný), i když těžko uvěřit, že by všichni ti detektivové nechali nehlídán "velín" ve Woodlocku, když jsou tam tak choulostivá data...taky poněkud klišé s hackery, kteří usínají v objetí s klávesnicí a nechají si říkat Ferďásku, i s dcerkou, která je nabroušená jako tatínek. Stejně tak i odvážný hacker se svědomím, který si sype popel na hlavu, to už je trošku agitka, ty ty ty, hackříčku, dej ty pracky od kompíčku...ale co už, koukat se na to dalo, i vtipné momenty byly, taky ta asijská dračice byla k nakousnutí, tak co...blockbuster jak vyšitý, ale občas je oddych v podobě akčního spektáklu zapotřebí.

Zajímavé, otřesné a konfrontující....film, na který se díváte s odporem i s lítostí. Příběh zralé ženy, která vede život profesionální učitelky hry na klavír a zároveň není schopna citového vzplanutí, které by nebylo poznamenáno její zvrácenou touhou po extrémních erotických zážitcích...Erika je zvláštní, vzrušují ji spermatem potřísněné kapesníčky v porno kabinkách, se svou matkou vede komplikovaný život....směsice nenávisti a obscese....a do jejího života pak přichází mladík, který by mohl, skutečně mohl?....něco (nebo všechno) změnit....ale Erika svou posedlostí po "jiné" lásce vše zpřetrhá a z mladíka tak vydoluje nízkost jeho pudů...Erika se mstí a sama se útrpně zraňuje. Film je to přemýšlivý, pro někoho pohoršlivý, ale každopádně odvážný.

Z tohohle filmu mi bylo smutno a úzko:( Ne, že by se Hřebejk nějak výrazně mýlil, ano i takové věci se dějí, a ten, kdo miluje víc, to vždycky šeredně odnese....ale zatímco v předchozích svých filmech nám servíroval tragikomické příběhy, které nás potěšily, utěšily a v této době tak vzácně vykouzlily úsměv na rtech, ač v srdci žal, tak teď svou syrovostí a odhalováním nepravostí zbytečně moralizuje a ukazuje nahou pravdu, která bolí. Asi jsem pokrytec, když vyžaduju od filmu pozlátko, ve kterém by byl film byť sebekrutější umně zabalen....ne, tak to není, dokážu zkousnout pravdu v lecčems a podívat se ji do sebenestvůrnější tváře, ale vztahová etuda tohoto typu mě vždycky rozesmutní. Jako již tradičně Hřebejk spojil několik navzájem provázaných osudů dohromady...leč výsledek působí přesto rozháraně. Zloba a zášť lidí tady vyvěrá na povrch v každém ze záběrů a násilnost a pokřivěnost charakterů je zbytečná....prsa Ani Geislerové, ač mají své kvality, nebyla nutná, stejně tak ani divoká sexuální zvrácenost vztahu s Luknárem...od Hřebejka čekám cit a něhu a ne variaci na Pornografický vztah. Tenhle film prostě mrzel....Hřebejk se odklonil od svých srdečních témat a zvolil metodu léčby šokem, v Medvídkovi pokračuje s obdobným scénářem....je to škoda, starý dobrý Hřebejk byl lepší.

I v tomhle dalším díle Batmana z klasické Burtonovy dílny je namíchán chutný a výživný koktejl akce, která bere spád už tím, že Batman se ocitá hned mezi dvěma protivníky. Danny de Vito jako Tučnák má jistou míru elegance a vtipu, hlavně nás však děsí úvodní scény, kdy je "podivné" miminko vezeno v zamřížovaném kočárku nebo když zmizí kočička...to si představujeme leccos...jenže pak není až tak děsivý, co už...jeho nápad nandat na své soukmenovce výbušniny...hmmm, není příliš originální, to naopak v osobě Cat Woman v podání Michelle Pfeiffer získává film grády:) Je sexy, sexy a znovu sexy ve svém úplém oblečku....ani tentokrát nenechává Batman nic náhodě a bojuje s Tučňákovými přisluhovači, své síly dokonce spojí s Kočičí ženou (a že to mezi nimi pořádně zajiskří:), aby z města vymýtil zločin. Jakási pootevřená dvířka na konci, která dávají tušit, že Kočka má přece jenom devět životů...i to znamená příslib a potenciál, který však v dalším díle na úrodnou půdu rozhodně nepadl. Další díl už propadl, alespoň u mě. Btw: Michael Keaton se od svých ryze komediálních rolí na postavu Batmana dobře hodil, se svou kamennou tváří a býčí odvahou byl oproti Clooneymu nebo Kilmerovi opravdovým Netopýřím mužem.

Film zaujme zejména režisérským novátorstvím Tima Burtona, který do filmu zakomponoval onu hutnou atmosféru města Gotham, které připomíná gotický hrůzostrašný román a hrdinu, který není nijak přímočarý, ale pere se s démony své minulosti. Batman je jedna z nejkomplikovanějších komiksových postav....žádné kousnutí geneticky zmutovaným pavoukem, vymáchání se v nějaké abrakadabra látce nebo nějaké jiné modifikace a vylepšení. Jde prostě "jen" o chlapíka, který bere zákon ve zkorumpovaném městě do svých rukou a stává se samozvaným spasitelem utlačovaných a potřebných. Jenže narozdíl od Supermana není vždy tam, kde by měl být....je to jenom člověk, i když má vychytaná udělátka...navíc tenhle jeho Batmobil je stejně nejkrásnější kousek vůbec:) Jack Nicholson je rovnocený protivník, Kim Basinger pak kouzelnou kráskou v nesnázích...závěr nemá chybu....a maniakální smích Jokera se rozléhá ztichlým Gothamem i po jeho smrti.

Předně na tenhle film jsem původně vůbec nechtěla jít, nemám ráda horrory, strašení, leky a úleky, nerada se bojím, děsím, prostě nee. Ale nakonec jsem šla a bála jsem se...samozřejmě s odstupem času vnímám film jinak než v momentě, kdy jsem seděla přimražená v sedadle kina...teď když si ho tak přehrávám, tak mi přijde neuvěřitelné, že by onen mladík, co celou dobu statečně natáčel, by ve skutečnosti zahodil kameru do pryč, páč by potřeboval spíš vidět na cestu než dokumentovat útok z......no, odkud vlastně, z vesmíru? Každopádně nápad s roztřesenou kamerou a nezáviděníhodnou žurnalistikou z první palby je chvályhodný, dodává na autentičnosti, na konci však již poněkud přehrává...monstrum, které je stále obklopeno vrtulníky, bombardéry a stíhačkami se nepozorovaně připlíží k ústřední trojce a dýchne na záda kameramanovi, aby se pak navždy zvěčnilo v hledáčku....a......no, nic moc, právě tenhle okamžik, kdy se nám příšera odtajní a vypadá vlastně jako ještěrka nebo žába nebo nějaký jiný zmutovaný obojživelník, je problém...už Vetřelec nebo Čelisti hutně využily toho, že se pracovalo s děsem, děsem a strachem z něčeho, co příliš nebylo vidět....v tomhle filmu by bylo lépe, kdybychom to monstrum nakonec vůbec neviděli a zanechalo by to v nás větší dojem, než když jsme pohlédli do tváře něčeho, co až tak děsivé nebylo a co mnohem lépe vypadalo jenom z povzdálí, v obrysech....ale bála jsem se a bylo to napínavé jako kšandy:)