castor

Fíha, jsem překvapený, že se potkáváme už popáté. Duchovní otec série James DeMonaco se už nějakou chvíli stáhl pouze do role scénáristy, šílené nápady má ale pořád. Očista je tu proto, aby v té kouzelné Americe srazila kriminalitu na minimum (lidé se vybouří, rozsekají několik sousedů, přejedou pár bezdomovců a bude na rok klid). Jenže nově se povolené upouštění páry krapet zvrtlo. V Texasu našel domov mexický pár, který se snaží zapadnout, sledujeme i osudy rodiny bohatých rančerů. Jelikož krvavá řež po dvanácti hodinách nekončí, společně se pokusí pláchnout za hranice: ano (exprezident Trump), paradoxně za ty mexické. Několikrát se tak otřeme o národnostní menšiny, přijde pár „velkých“ myšlenek, každopádně všichni čekáme a doufáme ve stylovou béčkovou zábavu. Přijde, ale už dávno není cool a jen zoufale opakuje to, co možná fungovalo minule. PS: Vždyť ty márnice tohle nemůžou nikdy pojmout.

Úspěšný kulturista, hvězdný (toho času nejlépe placený) herec, zdatný obchodník, guvernér veledůležitého státu. Americký sen existuje. Přišel odnikud. Měl v sobě disciplínu od pedantského otce ve válkou zdecimované zemi. Ctižádostivý, se silnou vůlí, s jasnými cíli. Skoro metr a půl přes hrudník. Dokument samozřejmě klouže spíš po povrchu, o filmové úspěchy se otírá méně, než by měl, na druhou stranu Arnold je jen jeden, takže já byl spokojený. Naťukneme (ale zase aby to moc nebolelo) i pár pádů: rozpad manželství či závažné potíže se srdcem. Jenže když nám Arnie dopřál tolik akčních srdcovek, není se čemu divit.

Být drogovým dealerem a zároveň policejním informátorem není zrovna záviděníhodná kombinace. Cyril Dobrý coby lehce arogantní mladík z česko-vietnamské drogové party, který se ocitne mezi dvěma mlýnskými kameny, by o tom mohl vyprávět. Zatím spíš silácky mele do kamery, jak nemalý význam drogy mají, zatímco nám tvůrci postupně představují další hráče. Především ty z protidrogového oddělení. A pak se to začne zvrtávat. Režisér Viktor Tauš (a jeho tým) kašle na ustálené televizní zvyklosti a jde si svou vlastní cestou. Volí zcizovací prvky, sází na kontrasty, nebojí se nepříjemných pohledů a situací. Je to herecky velmi slušné, obrazově pestré, divně osobité, na naše poměry odvážné. Dějově ale poněkud protahované. Dění sledujeme pohledem ne zrovna dušínovských charakterů, mnozí mají dost pokřivené názory na život, role policistů také není nejčistší a hlavně bezchybná. Za mě ale nakonec fajn látka, celkově tu energii a snahu se lišit je třeba ocenit. Stejně jako herce. Cynického Cyrila Dobrého v roli udavačského dealera lehce zastiňoval bezstarostný Miloslav Pecháček, moc se vyvedl i manželský pár Lenka Krobotová a David Novotný.

Tým kolem režiséra Viktora Tauše diváka pokouší. Volí zcizovací prvky, sází na kontrasty, nebojí se nepříjemných pohledů a situací. Prostě kašle na ustálené televizní zvyklosti a jde si svou vlastní cestou. Za mě nakonec fajn látka, celkově tu energii a snahu se lišit je třeba ocenit. Stejně jako herce. Cynického Cyrila Dobrého v roli udavačského dealera lehce zastiňoval bezstarostný Miloslav Pecháček, moc se vyvedl i manželský pár Lenka Krobotová a David Novotný.

Příběh z vietnamsko-českého podsvětí graduje. Divně osobité, na naše poměry odvážné. Herecky pak velmi slušné, obrazově pestré, dějově ale poněkud protahované. I když už tady všechno někdy bylo. V Polsku to krutě nevyšlo, všechno se začíná sypat i na domácí půdě. Vyřízeného Davida je třeba někam uklidit (terapeutická komunita), což ale nadělá další potíže. Události ve firemním areálu podnikatele Danga fajn, třeba konfrontace na venkovním schodišti je skvěle uchopená.

Pokračujeme tak nějak ve stejném duchu. Je to herecky velmi slušné, obrazově pestré, dějově ale poněkud protahované. Dění sledujeme pohledem ne zrovna dušínovských charakterů, mnozí mají dost pokřivené názory na život, role policistů také není nejčistší a hlavně bezchybná. Analytička Petra dál kryje Davidovu identitu před svými kolegy, hrany se přiostřují a vše vygraduje cestou do Polska. Netvrdím, že by se napětí dalo krájet, ale celkově tahle série, ve které se těžko někomu stoprocentně fandí, za strávený čas stojí. Obzvlášť proto, že vznikla u nás.

Pohřeb je zbytečně zdlouhavý, Petra pátrá dál na vlastní pěst, riskuje svou kariéru a Blažkova tajného informátora kryje („Já tady sedím a ty tady vozíš ten sajrajt?“). Světoběžník René rád spí v dodávce, protože je to dobré na páteř, a vlasy měnící Miloslav Pecháček ho hraje zatraceně dobře. Jenže já bych už čekal nějaký posun směrem nahoru. Je zřejmé, že tohle stahování fetu z oběhu přinese nějakou další oběť. Režisér Viktor Tauš kašle na ustálené televizní zvyklosti a jde si svou vlastní cestou. Uvidíme, zda to bude stačit.

Hlas měla výjimečný, se zdravým úsudkem to bylo na štýru. Ač měla značný talent, leccos si vydřela. Rodina hudebníků, pedantská matka. Po prvním úspěchu přišel další, hity přibývaly. Jenže hluboko uvnitř byla stále tak nějak nešťastná a nespokojená, k tomu odhalujeme závažné trauma z dětství. A se zmiňovaným úsudkem přišly i chyby v podobě příživníků a náplav v okolí, i široká rodina se na jejím úspěchu svezla. O nechvalně proslulém manželovi nemluvě. A tihle všichni pokrytci upřeně do kamery naříkají, jak ji milovali a podporovali, jenže ono to bylo krapet jinak. Škoda jí. Kočka to byla.

„Astma, alergii na ořechy i ostatní bolístky nech venku!“ – „Ale to jsou skutečné zdravotní problémy!“ Johnny je neandrtálec. Střídá práce, chlastá a čumí na staré fláky v televizi. Jaksi uvíznul v 80. letech. Neumí na počítači, o sociálních sítích neslyšel. Teď ale otevírá dojo, disciplíně se přitom bude muset naučit i on sám. Ve svém jediném žákovi probudí hada. Pak se před ním budou všichni třást. Naopak Danny, vlídný otec dvou dětí a poctivý podnikatel, je samý úsměv, dokud neuvidí obávanou značku: Cobra Kai. Nakonec se tihle dva po pár „nedorozumění“ potkají po mnoha letech na tatami. Je úžasné vidět, jak tvůrci vzali z úvodní trilogie jen to smysluplné (staré dobré karate, slušně uchopené postavy) a obalili to dalšími nosnými prvky pro svoje mnohem bohatší vyprávění. Mimochodem skvělá hudba.

Nostalgie, 80. léta, limonádové trable. A staré dobré karate. Kdysi to bylo naopak. Sic zmetek, ale prachatej. Otčím Johnnyho Lawrence měl peníze, ale dobře se k němu nechoval. I proto začal Johnny s karate. Daniel LaRusso žil rovněž v neúplné rodině, peníze navíc neměli. Teď se jejich role vyměnili. Danny má velký dům a prosperující firmu, Johnny čistí septiky a věsí plazmové televize na špatné stěny. Žije sám, má syna, se kterým se nestýká, do dojo dávno nechodí, chlastá a čumí na staré fláky (Železný orel nebo Do útoku). Navíc mu zrovna mladá ucha nabořila jeho milovaného Pontiaca. Z opravny odchází s bonsají. Od kohopak ji asi dostal? Je úžasné vidět, jak tvůrci vzali z úvodní trilogie jen to smysluplné (staré dobré karate, slušně uchopené postavy) a obalili to dalšími nosnými prvky pro svoje mnohem bohatší vyprávění. Tohle dvacetiletí diváci nemůžou absolutně pobírat.