castor

Žádný drahý propadák. Bylo to něco nového, svěžího, třeskutého, bláznivého a mělo démonického sobce Johnnyho Deppa, který dokonale podpořil Bruckheimerovu epickou pohádku pro celou rodinu. Zkušený producent oslovil zejména teenagerské obecenstvo a dnes už má pětici výdělečných dílů. A pořádnou obchodní značku. Ač většina pokračování měla jeden zásadní problém – přeplácanost. Jednoduše tam nacpeme všechno, co nás napadne, nehledě na divákův zájem. A pak to prostě celé notně působí neupřímně. Díky nicméně za všechny ty výtečné herce ve vedlejších rolích, kteří sérií prošli (Bill Nighy, Geoffrey Rush, Stellan Skarsgård, Penélope Cruz, Javier Bardem a samozřejmě Keira).

Sobota večer: vše se zastaví, vše se točí okolo obtažených zvonáčů, bot s vysokými podpatky a správně načechranými vlasy. A následným obdivným gestům směrem k tanečníkovi Tonymu, který přes den maká v obchodě s barvami a možná brzy pochopí, že z Brooklynu je to jen skok na Manhattan, kde je vyhlídka na lepší život. Lehčí muzikál, jehož pecky od Bee Gees se hrají na diskotékách dodnes a díky kterému byla pro Johna Travoltu prolita nejedna slza. Doma ho štve nezaměstnaný otec a věčně bědující matka, na parketu je ovšem hvězdou. O rok později přišla Pomáda a Travoltovi leželi všichni u nohou.

Jean-Claude u sebe nosí králíka, v sobě pak tragickou ztrátu a do sebe by rád dostal svůj cheeseburger. Jo, a občas někoho zastřelí nebo seřeže. A když na to přijde, uhání za autobusem, který je sakra podobný tuzemské Karose. Celkově působí docela svěže a být v polovině 90. let, zřejmě by se za tenhle kousek vyjímal na titulce Cinemy. Ovšem roku 2008 byl jen výplní videopůjčoven. Neříkám, že chytl druhý dech, ale určitě to není úplná hloupost á la Seagal. Děj je podprůměrný, scénář psaný v poklusu na koleni. Tvůrci vlastně ani neví, co chtějí vyprávět, sází za sebou náhodně scény, tam pohřeb policajtů, tam dva pouliční kriminálníci, tam opilá šéfová v baru. Celé je to zabalené jako boj proti drogovému kartelu, nicméně když je jeho součástí slušný rváč Scott Adkins, můžeme dát nějaký ten bodík navíc. Ve výsledku se Jean-Claude zase jednou mstí, tuhle disciplínu už má dokonale zmáknutou z předešlých filmových zastavení, navrch se hýbat pořád umí, takže po téhle stránce je to kupodivu dobré. Jako béčková kulisa při lecjaké činnosti fajn. Hodnocení lehce přepálené, vím.

Moudré články tvrdí, že tenhle umanutý chlapík na replice inckého voru z balzového dřeva Kon-Tiki zpevněném pouze lany bez větších obtíží překonal část Pacifického oceánu. Bezmála sedm tisíc kilometrů. Ano, bez větších potíží. A možná v tom je právě ten problém, protože já si strhující cestu představuju krapet jinak. I když to celé působí velmi autenticky a vizuální stránka filmu je velice slušná (pochvalu si zaslouží hlavně kameraman Geir Hartly Andreassen i zvukař), chyběl mi větší spád, víc zapamatovatelných scén a vnímal jsem i docela dost promrhaného potenciálu. Je to takové dobrodrůžo pro patnáctileté kluky. Žádná pořádná ponorková nemoc, žádné ostré hrany, žádná psychologie (vždyť ti hoši měli pár měsíců po opuštění válečného běsnění). Na mě to bylo prostě moc rodinné, což přebíjí i ten povedený vizuál. Příště si dám mnohem raději Zemeckisova Trosečníka, který se stal dobrodruhem zcela nedobrovolně. A já si to s ním podstatně víc užil.

Stačí jediné: Vladimír Dlouhý a další z jeho požitkářsky pojatých postav. Žádný klišovitý záporák, a když už, Dlouhého labužnicky uchopený boss se mění v uhrančivě mnohoznačnou postavu. Délka je adekvátní, Josef Klíma, když nešaškuje v komerční televizi, cit pro žánr má.

Nejprve velké nadšení, ovšem pak nám ty barevné balónky cestou z poutě postupně popraskaly. Revoluce to nebyla, k průšvihu se blížíme i podruhé. Prometheus byl minimálně rozpačitý. Dějově předcházel původnímu Vetřelci, někdejší svět rozšiřoval a měl nám představit, odkud se neznámý mimozemský organismus vzal a jak vznikl. Potenciál k rozvíjení mytologie tady tudíž byl, jenže.. Další vetřelčí zastavení britské legendy potěší skvostnou výpravou, velmi dobrými triky i hudbou. Atmosféře strachu z prvního (bezmála čtyřicet let starého) dílu se ovšem ani nepřiblížíme. Poměrně dlouho sledujeme osudy asi tuctu členů posádky lodi Covenant, která převáží v umělém spánku jedince k osídlení a vybudování lidské kolonie. O postavy se nebojíme, jsou zoufale zaměnitelné a k některým si cestu vůbec nevytvoříme. Melou filozofické bláboly, dělají pitomé kroky, za které by scénáristé zasloužili přes prsty. Ridley Scott, který letos oslaví osmdesáté narozeniny, navíc trestuhodně zeslabil vliv titulního monstra a žádných dramatických her na schovávanou se nedočkáme. A o ty tady přece jde, ne?

Možná největší problém tkví v tom, že si tvůrci troufají na docela ambiciózní a seriózní sci-fi a sázejí na vážnost, přitom by projektu víc slušela ryze béčková nota. Béčkových momentů se sice dočkáme, nicméně osobně bych si přál mnohem víc drsných syrových záběrů a neosvědčených komponentů. Prostě do kina se chodíme BAVIT. Tvůrci nicméně hned od začátku vyvolávají zvědavost. Na mezinárodní kosmické stanici má šestice odborníků co dočinění s živou buňkou nalezenou na Marsu. Brzy pochopí, že tohle roztomilé cosi chce růst a k tomu potřebuje potravu. Celou dobu jsme v beztížném stavu, občas to mimozemskému životu VELMI usnadňujeme svým hloupým chováním (posádka tak nějak nerespektuje pravidla, vědecké procedury ani logiku, takže kecy o záchraně osmi miliard lidí tam dole selhávají, jakmile otevřou dveře, za kterými je „zlo“, které chce přežít), ale jinak jsou mnohé vizuální nápady fajn, stejně jako napětí nebo velmi kvalitní herecké obsazení (ač hrají bohužel naprosto zaměnitelné hrdiny). Legendární Vetřelec Ridleyho Scotta brzy oslaví čtyřicáté narozeniny a všichni, jenž jsou mladší, to mají sakra těžké. Daniel Espinosa bude vždy průměrný rutinér, nikdy nebude překvapovat diváka, vždy se bude držet osvědčených cestiček a bude se bát ostrých hran. Tady je to dvakrát velká škoda. Za svůj béčkový námět se prostě neměl stydět. Čtyři hvězdy ale bez potíží dám.

Tome, Tome, ač jsi v posledních letech zatracená jistota, obdivuju tvůj tah na bránu i zápal pro kaskadérské kousky, tenhle výlet mi úplně nesedl. Vybral sis blbou partu scénáristů, kteří plácají všechno dohromady, naneštěstí nemůžeš být spokojený ani se svým výkonem, ač nevím, zda je to ještě reakce na vlažné přijetí tvého druhého Jacka Reachera nebo tím, že se tvůrci nedokáží rozhodnout, zda se přikloní k dobrodružné fantasy, akčnímu spektáklu nebo hororu. První půlka je přitom fajn. Alex Kurtzman, který byl dosud hlavně scenáristou, dodává řadě scén výbornou atmosféru, nebojí se ratingu PG-13. Náš hrdina je tak trochu anti, špičkuje se s pohlednou blondýnou, která ovšem nic jiného nenabídne, a jakmile jí obleče jediný padák (opravdu vydařená scéna pádu letadla), celé se to začne tak nějak sypat. Ze sobeckého překupníka starodávných artefaktů se stává klaďas, většinu nastávajícího děje je zmatený a z něčeho vyjukaný, tvůrci nás ušlapávají flashbacky a mizerně si hlídají tempo. Chybí nadhled, chybí humor, chybí prokreslení postav, chybí jiskření mezi ústřední dvojicí. Je to celkově nesourodé, lehce umělé, navrch mě dost otravoval i Cruiseův kámoš. No, málo toho není.

Řízný koktejl s absurdní příchutí, když to pojmeme slušně. Jinak je to bejkárna, která se nebere ani trochu vážně a ďábelskou akci doplňuje nespočtem různě kvalitních gagů. Škoda, že leccos je tragicky sestříhané a nepřehledné, což je vždycky na palec dolů. Mozek cvak.

Nick Park, tvůrce seriálu, navrhl výtvarnou podobu ovcí. A pak už to jelo. Ač je celý proces tzv. stop-motion animace zatraceně časově náročný. Modelínové kousky se prodaly do televizí po celém světě a slaví mimořádný úspěch. Obrýlený farmář, hlídací pes, provokující trio prasátek, býk a stádo v čele se Shaun. Celé to má super atmosféru, kouzelný britský humor a nespočet nápadů, které divák sotva stíhá pobírat. Dětský obzvlášť. Moc fajn. Bééé.