castor

Štěpán Šafránek patří mezi lidi s nutkáním říkat, co si skutečně myslí. Jinak je to snílek plaché povahy, takže Křížovo herectví k němu dokonale sedí. S věrným kamarádem Davidem Matáskem mají čerstvě před maturitou, ale ještě život na gymnáziu úplně neodepisují. Na řadě je experimentální divadlo i první láska Borůvka. Scénárista Ladislav Pecháček měl s postavou Štěpána společné povolání lékaře (studium medicíny v dalším díle), což při psaní slušně uplatnil. Všechno je notoricky známé, přesto se rádi podíváme znovu. To je výsada nespočtu tuzemských snímků. Díky moc za ně. PS: Uhlazený propagační referent Emil Nádeníček Oldřicha Navrátila poprvé.

Heath, Heath, Heath.. ano, je to zbytečně ubrečené a až nezdravě oslavné, ale pro jeho mnohoznačný pohled, zajímavou barvu hlasu, oddanost ke svěřené látce, pečlivý výběr rolí a samotný perfekcionismus při jejich ztvárnění tvůrcům dokážu leccos odpustit. V Hollywoodu byl zjevem, který mohl dokázat velké věci. Avízo na plánovaný vstup na režisérskou židli ostatně slušně navnadilo. Chyběl mi nicméně hlubší ponor do jeho komplikované duše (a temná svým způsobem být částečně musela), vadilo mi vyhýbání se důležitým tématům (a nemuselo mít hned skandalizující aspekt) i absence drsné romance od protinožců Candy (ač Heathovy australské filmy tvůrci přehlíželi obecně). Soukromý videoarchiv fajn, opakování ukázek z filmů nikoliv.

Vždycky jsem se snažil Brosnanovu sérii obhajovat, ale v porovnání s Craigem to prostě nejde. U něho nechybí drive, živočišnost, tah na bránu, nepěkné scény i směrem k 007. Brosnanovo kvarteto je taková drahá limonáda, přepálené dovádění, povrchní výbušnost. Bond zase prozkoumá erotogenní zóny několika krasavic, znovu zlikviduje bandu gaunerů a opět zachrání lidstvo. Novozélanďan Martin Campbell svižnou akci umí (nejlépe se popasoval s Casinem Royale), nadsázka mu také docela jde, ale pořád je to takový sympatický relax, takže nebýt destruktivní jízdy tankem nebo scény s vlakem, byl bych asi kritičtější. Takhle to žádná srdcovka není. Ač možná nejlepší počin s Brosnanem.

Leonardo spratkovitý, energický a soustředěný, Charlize nejen při tanci totálně sexy, nymfomanka Winona půvabná, Judy odhazující svou prudérní výchovu a sledující instruktáž s banánem, zdatně Woodyho imitující Kenneth… To my z nich udělali celebrity, jenže zatímco nám stačí na plátnech kin nebo na stránkách časopisů, on tenhle živočišný druh vyhledává. Prostě nechtěl být náhodným kolemjdoucím, až ho to nakonec celé semlelo. Novinář Lee chtěl změnit svůj život, opustil monotónní manželství a doufal, že svůj poslední vlak ještě chytí. Přijdou úspěchy, ale hlavně osobní i profesní pády. A Woody se za kamerou směje. Napsal stovky dialogů, mnohokrát se dokonale strefuje, znovu oslavuje svůj černobílý Manhattan, znovu se otírá o obvyklé vztahové otázky. A znovu to klaplo.

Boj jedince, který udělá zásadní rozhodnutí, proti systému podle Michaela Douglase, který u projektu stál od začátku. Nikdy mu moc nevoněly machinace okolo zkoušek a výstavby jaderných elektráren. Podle filmových studií „nekomerční“ námět se nějakou chvíli hledal a vůbec nepomáhalo, že Douglas měl za sebou veleúspěšné Kukaččí hnízdo. Dlouholetý zaměstnanec elektrárny Jack Lemmon byl nakonec výtečnou volbou, reportérka Jane Fonda, ač byla podle producentů až příliš kritická k válce ve Vietnamu, také pomohla tomu, že jde nakonec o poměrně přesvědčivý kousek o možných jaderných hrozbách a lehkovážnému zacházení s energií. Na svou dobu vyvolával palčivé otázky a paradoxně pár dní po premiéře došlo v pensylvánské elektrárně k úniku velkého množství radioaktivního plynu, což bylo pro film dokonalou reklamou. A nakonec se na něj stály fronty.

Reno má špatný den – a má ho kvůli němu i divák, který čekal alespoň něco. Jenže tohle je výsměch žánru teenagerovské komedie, protože tady není ani záblesk vtipu, uvolněnosti, ztřeštěnosti nebo romance. Kdyby tihle amatéři alespoň rýsovali podle svých předobrazů. Holt po American Pie přišla jedna velká díra a nejedna laciná křeč – korunovaná tím, že i u nás v Česku si kdejaký amatér usmyslel, že teenagerovská komedie je slušný business. Brrr..

Je zdravotní sestra a jejím úkolem je pomáhat lidem. Teď se jí pod ruce dostal jistý chlapík, který vypadá, že má za sebou náročnou šichtu a který jí zřejmě pomůže přežít. Ač má zásadní podíl viny na tom, že se mezi operačními sály potlouká banda zabijáků. Za dalším kousek á la „chci ještě nějakou dobu alespoň na discích přežívat“ stojí hned trojice scénáristů, která splácala pitomoučký zaměnitelný příběh o jedné pomstě, jednom hloupém zvratu a několika mdlých bojových scénách. Režisér měl přitom k dispozici dvě sličné herečky i takové eso, jakým je Peter Stormare. Jenže kde jsou ty časy, kdy válel v Minority Report, 8 MM nebo Armageddonu? Akce je sestříhaná tak, aby nebylo poznat, že se rváči jaksi neumějí otáčet, rozpočet musel být titěrný, navíc velký kus zřejmě spolklo maskování Jean-Claudea, který má vypadat, že dostal pár ran do hlavy. Několik náběhů na něco alespoň průměrného tam bylo, vesměs je to ovšem velká bída, takže banda nejvěrnějších jen zapláče.

Sny, láska nebo vítězství? Tenhle britský chlapík toho nikdy moc nevyhrál, je na sklonku své kariéry, nicméně na legendárním Wimbledonu nechce být díky divoké kartě jen za statistu. Ač všichni tuší, že padne hned v prvním kole. Pozná vycházející americkou hvězdičku a najednou začne vyhrávat. Naopak jí se přestává na kurtu dařit. Co si budeme nalhávat? Vše je jasně nalajnované jako čáry na centrkurtu, lobů se moc nepodaří, smeče jsou jen ojedinělé. Rozestavení figur je klasické a předvídatelné, nicméně postavy jsou civilní, žádná potrefená ucha. Jen se prostě mělo (mnohem) víc těžit z toho, že jsme v Anglii, kde se jede na jízlivý ironický humor. Tenis jako takový obsahuje až moc digitálních pomocníků, protože takhle hra (jedna výměna za druhou s takovou úrovní rychlosti, akrobacie a přesnosti) fakt nevypadá. Ve výsledku neokoukané prostředí, velmi dobří herci (sympaťák Bettany, roztomilá Dunst) i místy funkční romantika.

První díl se v rámci možností vydařil. Bylo to něco svěžího, bláznivého a mělo démonického sobce Johnnyho Deppa, který dokonale podpořil Bruckheimerovu epickou pohádku pro celou rodinu. A kterého tehdy (dnes už je potřeba přesný opak) nebylo třeba kočírovat. Místy to bylo hodně děravé, na druhou stranu velkolepé, vtipné i úderné, tudíž tahle přiopilá legenda proplula až do pátého dobrodružství. A trošku se všichni tak nějak uklidnili. Zatímco tvůrci trojky a čtyřky sérii uvrhli do neustálých dějových zvratů, tady se lehce vracíme k zábavě a přímočarosti. Ač je mi jasné, že za tohle slovo dostanu přes prsty. Protože zejména v druhé polovině jedeme tak trochu na neutrál s přemírou počítačových digitálních efektů. Patřičně slizký Javier Bardem se řadí ke všem těm výtečným hercům ve vedlejších rolích, kteří sérií prošli (Bill Nighy, Geoffrey Rush, Stellan Skarsgård, Penélope Cruz a samozřejmě Keira), šťáva je trochu pryč, ale pořád lepší než šílené předešlé dva díly.

Žádný drahý propadák. Bylo to něco nového, svěžího, třeskutého, bláznivého a mělo démonického sobce Johnnyho Deppa, který dokonale podpořil Bruckheimerovu epickou pohádku pro celou rodinu. Zkušený producent oslovil zejména teenagerské obecenstvo a dnes už má pětici výdělečných dílů. A pořádnou obchodní značku. Ač většina pokračování měla jeden zásadní problém – přeplácanost. Jednoduše tam nacpeme všechno, co nás napadne, nehledě na divákův zájem. A pak to prostě celé notně působí neupřímně. Díky nicméně za všechny ty výtečné herce ve vedlejších rolích, kteří sérií prošli (Bill Nighy, Geoffrey Rush, Stellan Skarsgård, Penélope Cruz, Javier Bardem a samozřejmě Keira).