castor

Šup šup, chytlavé melodie a prostinké texty, úspěchy na Zlatém slavíku a světák Štaidl, který prostě jen přebral štafetu, protože v Ivetině životě vždy někdo druhý rozhodoval, co bude dál. Ta zůstává pasivní, zasněná a vyplašená, rozuměj už otravná. A ač má za sebou hromadu úspěchů, a s nimi spojený ranec otrkávání se, v osobním životě pořád „jen“ vyžaduje důkazy lásky od lidí, kterým je ukradená. Vymyká se druhá epizoda, která nejprve díky Oskaru Hesovi a natáčení Svatby upírů působí živě a bezstarostně, abychom vzápětí přešli ke skandálu, který hýbal devadesátkami: únos Ivety Romanem Třískou. Byl to moment, který poprvé vystavil Ivetu posměchu národa. Tříska měl „využít“ toho, že Ivetu doma zastihl v ne zrovna dobrém psychickém rozpoložení. Připomnělo mi to okamžitě smutné období (Itálie, Macura, Rychtář, poslední roky života) a hned jsem ji vnímal smířlivěji, shovívavěji… a vzhledem k další sérii je tedy otázkou, zda chce divák sledovat Ivetiny následné pády. Hloupá linie s obdivovatelem (které stále chybí pointa) pokračuje. I když už mě asi napadá, kým bude.

„Mise se ruší!“ – „Na základě čeho?“ – „Na základě toho, že mám v peněžence její fotku s culíčky!“ Sylvester Stallone má Tulsu King, Jean-Claude svého Van Johnsona a Arnie bohužel FUBAR. Znáte to: zasloužilý agent CIA Luke se chystá do důchodu, ovšem je tu ještě jedna fuška, která ho donutí přehodnotit plány. Zatímco se těšil, že získá zpět lásku své exmanželky Tally, zjišťuje, že zpravodajská služba bez jeho vědomí naverbovala i jeho dceru Emmu, o které navíc zjišťuje, že pije, používá sexuální pomůcky, mluví sprostě (ale taky má talent i ambice). Po úvodním šoku a srovnání se s novou realitou si naopak ona postupně uvědomuje, že opakuje chyby svého otce, který kdysi také stavěl kariéru na první místo. Bezpáteřní Netflix to dál zoufale zkouší. A tentokrát do toho namočil samotného Arnolda. Netflix má navíc tu drzost, že v roce 2023 přináší absolutně průměrnou akci s mizernými efekty. A navrch hromadu klišé, hodně utahaných scén, banální žánrové konflikty i zbytečné vedlejší postavy. Právě minipříběhy postav ze CIA týmu nejsou nijak nosné, vesměs spíš otravné. O komediální rovině raději nemluvím, povede se jeden joke z pěti. Obecně po památnější scéně (a nemusí být akční) bychom pátrali marně. Přitom z Arnolda srší energie a před kamerou je jednoduše středem pozornosti. A navíc tvůrce Nick Santora je podepsaný třeba pod nedávným řízným Reacherem. Mnohými omílané Pravdivé lži jsou samozřejmě úplně jiná liga. Druhou sérii fakt ne!!

Pětku si dobře pamatuju. Moc fajn atmosféra brazilského Ria, méně vrtících se prdelek, víc kaskadérské realistické akce a závěr s ukradeným sejfem, se kterým by naši hrdinové rozmašírovali na kaši aspoň tři rodiny s dětmi. A právě tohle finále si připomeneme, protože při něm zařval jistý brazilský narkobaron, který měl syna. Jmenuje se Jason Momoa, má křiklavý šatník, zřejmě nevyčerpatelné finanční možnosti a chce se hrozitánsky pomstít. Brm brm. Za mě to není taková nesoudná paseka, jak jsem čekal. Dokonce si troufám tvrdit, že desítka ožila s určitou energií a atmosférou. Režírující Louis Leterrier má s epickou destrukcí dost zkušeností, kutálející se námořní bomba v ulicích Říma je fajn, autořežba na mostě zrovna tak. Obecně je akce solidní, dostatečně přehledná a nenudící. Tedy až na samotné finále, kdy už definitivně chybí ruční brzda, sráží se tu helikoptéry, skáče se autem z letadla či se sjíždí z ohnivé přehradní nádrže dolů. A celkově (závěr znovu vede) to má i dosti kolísavou úroveň digitálních triků. Kromě ustáleného Torettova týmu se objevují a zase mizí různé vedlejší postavy z minulých dílů, které byly záporné a teď jsou kladné, či naopak. Ale to bych ještě bral. Podstatně horší je to s Dieselem. Justin Lin už měl jeho ega plné zuby, nedivím se mu. Ten jeho vážnej ksicht už by měl někdo přejet, ty jeho laciné bláboly o famílii už snad nemůžou žrát ani dvanáctiletá děcka. Nesoudnost hadr. Jedenáctku zvládnu, ale na něj a jeho rádoby životní pravdy se fakt netěším.

Hlavním problémem série rozdělené do osmi epizod je ten, že kdyby v ní neúčinkoval Schwarzenegger, sáhnul by po ní málokdo. Srší z něj energie a před kamerou je jednoduše středem pozornosti. Zbytek je docela průšvih. Hromada klišé, hodně utahaných scén, banální žánrové konflikty, zbytečné vedlejší postavy a dost průměrná akce. Přitom tvůrce Nick Santora je podepsaný třeba pod nedávným řízným Reacherem. Některými omílané Pravdivé lži jsou samozřejmě úplně jiná liga.

Emma musela naposledy využít své ženské zbraně, čímž se ještě víc vzdálila svému snaživému snoubenci a zároveň opakuje chyby svého otce, který kdysi také stavěl kariéru na první místo. Banální špičkování a humor pokračují, tenhle díl začneme větším množstvím akce, která je nicméně dost televizní, nenápaditá a zoufale utahaná. A pak znovu následuje hodně dialogů i situací, kdy se všichni tváří, že ty joky, které vypouští z pusy, jsou opravdu vtipné. Nejsou, komediální aspekt prostě příliš nefunguje. Obecně po památnější scéně (a nemusí být akční) bychom pátrali marně.

Arnie začíná oceňovat práci seriálové dcery Emmy a slíbí jí, že svou ochranitelskou úlohu trochu zmírní. Pak to ale celé zhatí žádost o ruku... Akce tentokrát skoro úplně chybí, znovu je to o nekonečném blábolení a sledování linií postav ze CIA týmu, kdy je jedno, zda černoch Barry balí Tinu nebo třeba Arnieho. Už je prakticky jasné, že ani akční legenda nedokáže zachránit tenhle utahaný brak, u kterého možná námět vypadal fajn, ale tým Netflixu se do toho obul s tím, že si zoufale myslel, že banální žánrové konflikty, zbytečné vedlejší postavy a hodně průměrná akce někoho uspokojí.

„Mise se ruší!“ – „Na základě čeho?“ – „Na základě toho, že mám v peněžence její fotku s culíčky!“ Arnoldova ochranitelská role směrem k dceři pokračuje, jinak je to ovšem plkání o ničem Emmy s přítelem, plkání členů týmu Roo a Barryho o úplném ho*nu... Vždyť i třeba když jsou tihle dva u něj doma a ona si ho dobírá skrze vystavené akční figurky, úplně se nabízí, aby mezi nimi byl třeba takový T-800. Obecně minipříběhy postav ze CIA týmu nejsou nijak nosné, vesměs spíš otravné. Tvůrci totiž jedou hodně na kvantitu, děje se toho docela dost, ale tyhle banální žánrové konflikty snad nemůžou strhnout ani náctileté diváky. Všude omílané Pravdivé lži jsou samozřejmě úplně jiná liga.

K PRVNÍ SÉRII: Moc dobře si (i skrze pověst své rodiny) strážmistr Josef Hasil uvědomuje, že každý by měl mít možnost svobodně se rozhodnout, kde chce žít. Škoda ale, že nikdy víc neprorazíme skutečnost, co jej motivuje převádět lidi skrze lesy a močály, a sám riskovat to, co má nejraději: svobodu, společnost a život. Je totiž přátelský, mezi kolegy oblíbený, rád se po šumavských kopcích prohání na motorce, aby se tam s lučním kvítím v ruce dvořil své milé Marušce nebo aby si tam pořádně od podlahy zasouložil s milenkou Vlastou. Ostatně služba na hranicích (většinou) připomíná pohodu na druhou. Příběhově nerozjíždíme nic silného nebo propracovaného, žádné pnutí nevnímáme, postupně přibývají i faktické nesmysly, vadí i moderní stylistika (prostě tyhle dialogy patří do jiné doby) a atmosféra měla být o poznání silnější. Navíc uspokojivého završení se nedočkáme a je otázkou, zda má divák o (samozřejmě plánované) pokračování vůbec zájem. Herecky ale určitě fajn. Autor televizní Dukly 61 nebo detektivky Ve stínu má každopádně na víc. Za mě jen takové nevzrušivé běhání po lesích.

Kvalitativní skokan Robert Rodriguez nám vyjma andělské Ality moc radosti za poslední dvě dekády nepřinesl. Jeho hravost a svěžest jsou tytam, teď sice přispěchal s dospělejším tématem, ale baví jen velmi poskrovnu. Bručoun Ben Affleck ještě (logicky) nerozdýchal, že mu nedávno unesli milovanou dcerku, teď zkušený polda zabrání přepadení banky a zároveň po setkání s tajemným hypnotikem zjišťuje skutečnosti, které by mu dceru mohly přivézt zpět. Navíc mu pomáhá vědma Alice Braga, která ale… no, ono je to vlastně úplně jedno. Kriminálka s lehce mysteriózním přesahem nás chvíli mate a napíná, pak navíc přinese nějaký ten zvrat, je to ovšem už v době, kdy jsem měl za sebou pár uzívaných momentů. Děr v závěru přibývá, nedostaví se ani béčková zábavnost, takže ty tři hvězdy jsou hodně hubené.

Je emočně vratká, má bolesti z otlačených prstů, krvácí, na stehnech jí museli maskérky zakrývat jizvy a navrch volá zesnulou mámu… Tohle natáčení provokativního (jak jinak) videoklipu bude náročné pro všechny strany. A vlastně všichni z natáčení odcházejí sklesle, stejně jako sklíčeně až mdle vyznívá tahle epizoda. Protože dějově žádný větší posun nezaznamenáváme. A znovu ukázala Jocelyniny zakořeněné pochybnosti o sobě samotné. Zuřivá přehlídka Levinsonových úchylek každopádně pokračuje, nicméně jeho zalíbení v rochnění se v psychickém stavu mladých dívek mělo v Euforii podstatně pevnější švy. Navíc každý zkažený kus dostal v Euforii prostor k představení a rozjetí vlastní, poměrně zajímavé linie. Tady se prakticky striktně držíme jen Lily-Rose. A jejích předností.