Skejpr

Výtečná a bohožel i velmi smutná podívaná s nádernou atmosférou a perfektním balancováním na hranici několika žánrů. Konec je zdrcující ...

Chirurgicky přesné, ale ani ťuk navíc. Pefektní, dokonale vycizelovaný blockbuster, profesionálně natočený, perfektně napsaný a zahraný, u něhož někdo přemýšlel, než ho pustil do výroby (práce s přízvuky postav je skvělá) a někdo si mimořádně vyhrál s výpravou, kostýmy, designem... Ale ANI ŤUK navíc.. Chybí mi právě riskantní drzost třetího Thora, Ant-Mana, nebo Strážců Galaxie. Čímž neříkám, že jsou nezbytně lepší, ale mají hmatatelnější duši. Black Panther je "jen" precizní produkt.

Technicky překvapivě velmi slušná práce, která ale trpí na zoufale mizerný scénář.

Antiklimaktická nuda, která se prvnímu dílu nedokáže přiblížit ani na dostřel...

Velmi fajn atmosférická poklona originálu, která sice trošku ztrácí na nedohraných liniích, ale hodně dohání civilními hereckými výkony a přirozeným scénářem. Funguje to a baví...

Hodně jiná Disneyovka, která stěží zaujme ty nejmenší a cílí především na dospělé publikum, které si potřebuje připomenout své ztracené dětsví. Překvapí depresivní atmosféra i televizní charakter, ale možná právě proto má cenu dát tomu šanci. Kryštůfek je hodně věcí, ale není předvídatelný. Což se cení...

Stylový mišmaš, rozpadající se pod rukama, neschopně odvyprávěný, a v neposlední řadě také výkladní skříň odvrácené strany politické korektnosti, která je v brutálním protikladu k ukrutné spoustě záminek pro sexuální misinterpretace. Pravdpěpodobně nejhorší moderní Disneyovka.

Zoufale schematické a nezajímavé béčko, které od Asyláckých fláků dělí opravdu jenom o něco lepší rozpočet. Turteltaub ale nemá nejmenší ponětí, jak s ním pracovat. Antiklimatická nuda a šeď, kde největším nepřítelem postav je jejich vlastní neschopnost...

Nejsmutnější (a paradoxně nejfunkčnější) je Muž, který zabil Dona Quijota v momentech, kdy si divák uvědomí, že na místo postavy Dona Quijota si může dosadit právě režiséra Terryho Gilliama. Ono už Imaginárium s sebou neslo velkou analogii Gilliama jakožto autora, který se začíná ztrácet ve svých fikčních světech a dost možná se v nich již dávno ztratil a není schopen najít cestu do reality. V takovou chvíli je pak jeho poslední film vlastně jen dalším dílem do skládačky, neboť Gilliam se zde nachází ztracený, dělající to, čemu věří, že umí nejlépe, bez ohledu na kohokoliv. Zaslepený paličák, který ani tváří v tvář faktu, že je všem už jenom pro smích, nedokáže vystoupit ze své role a raději zemře s vědomím, že zůstává postavou z legend. Nostalgickou připomínkou doby, kdy postavit se větrným mlýnům bylo aktem cti a ne projevem bláznovství, prvkem otravným a zbytečně nadužívaným. Přesně takový je Muž, který zabil Dona Quijota. Zaslouží si vaši pozornost a váš respekt. Je to ale smutná podívaná…

Srdce zóny, jakožto doposud nejambiciózní projekt skupiny filmařů vystupujících pod značkou Goldenview Pictures, má objektivně spoustu chyb typických pro poloamatérskou produkci - sklony ke schematičnosti, slabý scénář, nevyvážené herecké výkony i problémy s vyprávěním. Přesto si ale zaslouží pozornost. Jednak je film s postupující stopáží tak nějak lepší a lepší, ale především proto, že jsou si pánové plně vědomi svého statusu a daří se jim poměrně solidně kompenzovat nedostatek zkušeností správným uchopením technologie, s níž pracují (točilo se na iPhony) a především velkou láskou k tématu. Je vidět, že autoři nemají příliš zkušeností s filmovým vyprávěním, nakoukáno (a nahráno) mají ale více než dost. Tři hvězdy jsou maximální možné hodnocení, dát méně by ale nebylo fér, protože kontext zde hraje mimořádně důležitou roli. A v rámci kontextu se rozhodně jedná o nadstandard, který sice objektivně má mnoho chyb, ale přesto jsem si jej užil. Kromě solidní kamery si zaslouží vyzvdihnout především pánové Bláha a Formánek, kteří předvádí velmi slušný herecký nadstandard a také hudba Filipa Čermáka.