Skejpr

Velmi stylový a nečekaně někompromisní comicsově stylizovaný western. Brolin je tahoun, Megan Fox sice pořád neumí hrát, s vosím pasem a bouchačkou v ruce se ale najednou stává regulérní akční hvězdou a díky bohu má tak akorát prostoru, aby nezačala lézt na nervy. Vizuál je výborný (a lehce kýčovitá barevná stylizace v jistých momentech vůbec nevadí) a akce velmi solidní. Škoda jen, že se film v jistý moment zcela náhle zvrtne ve finále, které zcela náhle skončí. Tomu filmu by vážně prospělo tak 20 minut navíc. Očekávaný průser a zklamání se ale nekoná ani omylem. Jonah Hex je až překvapivě fajn...

Suverénně nejslabší Wrightovka, prohra na přerušované čáře a rozhodně jedno ze zklamání roku. Scott Pilgrim je technicky brilantní, herecky zábavný a z hlediska videohernosti dotažený k takřka dokonalosti. Co je to ale platné, když to nefunguje jako film? Od druhé poloviny začne být až bolestně monotónní a dějově neprovázaný, finále je pak vlastně hrozně na prd. Kadence fórů je asi tak třetinová oproti tomu, co nabízel potenciál a ve finále jej vlastně drží nad vodou pouze teplý Wallace v podání skvostného Culkina. Ten ale nemá nic společného ani s hlavním dějem, ani s videoherní stylizací... V důsledku vlastně podobný příklad, jako Sin City. Film jasně dodržující pravidla daná předlohou / stylizací, která jsou ale pro filmové vyprávěcí principy nepoužitelné. Nemluvě o značně podivném a nedotaženém vnitřním vesmíru (kde lidé umírají, rozpadají se na penízky uprostřed davu a levitují, ale nikomu to nepřijde divné)

Parádní kraťas kombinující klasický vizuál warnerovského seriálu s moderním 3D kabátkem. Stylizace zůstává zachována, kadence fórů neustává, plastická atrakce navrch funguje na výbornou...

U mě těžké zklamání. Vážné a rádobyhumorné momenty se nedaří skloubit dohromady. V rámci jednoho filmu nefungují. Dále, film je opticky ještě zdlouhavější, než úmorné Kopačky (ačkoliv je o pár minut kratší), má navíc výrazně méně vyrovnané tempo a chybí odzbrojující dospělost, na její místo se postavily obskurní ožralecké nechutnosti. Zfetovaný humor sice funguje v několika málo pasážích (scény z klubů, hulení Jefreyho), obecně je ale Hillovo ublinkávání spíše ke škodě. Přidáme-li k tomu zcela zbytečné a roztahané epizodky, vychází z toho pravděpodobně nejslabší Apatowština, hned po Pineapple Express. Jedno ale přehlédnout nelze. Dvěma slovy: Russell Brand. Tenhle člověk je na nejlepší cestě stát se druhým Johnnym Deppem. Jeho existence ve filmu je jako zjevení, které proplouvá naprosto napříč vším, na co jsme u Apatowa zvyklí. Především kvůli němu nakonec sahám po té třetí hvězdě. A dost velkou zásluhu má i na té druhé... Nefunguje mimochodem ani nějaké lepší zařazení ke Kopačkám. Je tu pouze jasná narážka na Sarah Marshall. Jonah Hill ale oproti očekáváním hraje úplně jinou postavu. P.S.: Vím, že nejsem příliš originální... Ale chci domů chlupatou zeď!!

V mnoha směrech mimořádně poučný snímek... U mě vede epizoda "Jak natočit velkolepou akční scénu, v níž postava pozabijí X padouchů s hercem, který se sotva hýbe, natož aby uzvedl meč".. Má ale své světlé chvilky. Není jich mnoho, ale najdou se... Hodnotím především vizuál, který si (až na triky, které jsou ale tentokrát především otázkou rozpočtu) Pitof vždycky uměl ohlídat.

Nejprve je třeba říct si, čím vlastně je a není čtvrtý Resident Evil. Resident Evil V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NENÍ zombie horor, minimálně takový, na jaké jsme zvyklý. Osobně se zdráhám použít i slovo horor, ale řekněme, že má pár propriet (něco málo), takže budiž. Mnohem více je to hodinu a půl dlouhé technologické demo k videohře. Videoherní estetika je zřejmá, přiznaná a dobře pochopená (hodně z toho cítím Silent Hill), dějová gradace pomocí absolutně nelogických a nadsazených bossů zde funguje a akce, ačkoliv občas SILNĚ připomíná Matrix (což je v zásadě v pořádku, protože Matrix JE videoherní a sourozenci Wachowští jsou na videohrách odkojení), má jisté kvality. Obecně je znát, že se Anderson stále nepoučil z vlastních chyb. Postavy zabíjí nezajímavě, náhle, zbytečně a ne moc krvavě (tu sexy modelku mu fakt neodpustím), nedovede budovat napětí, a občasné lekačky fungují především díky domnělému nabourání divákovy osobní zóny skrze 3D. Dokáže ale maskovat malý rozpočet (směšných 60 milionů) takovým způsobem, že si divák vlastně vůbec nestihne uvědomit, že se film odehrává asi na 4 lokacích (z toho jedna je komplet digitální) a kromě pár scén se zombies (kterých je tu překvapivě málo) a pak kromě konce vlastně není na place nikdy víc jak 4 postavy (a dohromady jich je okolo 10ti, většina pochopitelně po pár scénách zařve). Vizuál má v malíčku, ŠPIČKOVÉ 3D jakbysmet a nakonec dovede kombinovat hudbu a vizuál takovým způsobem, že je vlastně hrozně zábavné prostě se na to jenom koukat. Takže co je Resident Evil: Afterlife? Je to skvěle funkční rockový videoklip, který si bere něco málo z videoherní estetiky a něco málo z motivů klasických zombie filmů, tyto čistě audio-vizuální prvky pak doplňuje o experiment v podobě propojení s 3D atrakcí. A jako takový je znamenitý. Dá-li se tomu ještě říkat film, to už je druhá věc... P.S.:Všechny holky jsou sexy, Sienna Guillory na konci jim všem vede, pětce se vlastně vůbec nebráním a za naprosto geniální odkaz na Akiru mám vlastně docela silné nutkání přihodit tu čtvrtou hvězdu. UPDATE: A nakonec... Proč ne?

Doposud nejnudnější Apatowština, přesto v mnoha směrech výrazně vybočující (počátek serióznějšího trendu, dovršeného Apatowovými Funny People) a především, povětšinou značně civilní. Nejlepší na Kopačkách totiž je, že jakkoliv se zdají situace a náhody na první pohled nadsazené, jedná se ve skutečnosti o bolestivě reálné momenty. Kdo zažil, ví... Mila Kunis je sladká, Brand je šílenec, trio mých nejoblíbenějších herců u Judda Apatowa se u mě definitivně zformovalo na Jasona Segela, Setha Rogena a Paula Rudda...

Troška je svým způsobem génius. Hodinu deptá diváka a postupně jej duševně likviduje, odsává mozkové buňky a snižuje mu standardy na kvalitní zábavu... Aby pak v druhé polovině vytáhnul relativně civilní situace, místy až nepřístojně dobré herce (Stanková, Vladyka, Novotný) a vlastně docela i vkusný humor. Přežijete-li tedy příšernou první polovinu (což se celkem dá, především díky fajn Šmídovi) a do konce filmu zavřete oči a ucpete si uši, kdykoliv se na plátně objeví příšerná Holubová, dostanete vlastně docela snesitelnou blbůstku, mezi jejíž objektivní klady pak patří především solidní technická stránka. BTW Troškův výstup v roli doktora je geniální!!! Ale ano, uznávám momentální pokles čehokoliv, co jen vzdáleně souvisí s dobrým vkusem.

Vtipná, zábavná, po animační a stylové stránce brilantní karikatura. Škoda jen, že právě díky občas přeci jen ne příliš lichotivé vizuální pokřivenosti ztrácí ve světle mladšího bratříčka Iluzionisty (okouzlujícího právě svojí čistotou) na lesku. Přesto parádní věc...

Film, kerý v konečném důsledku vůbec není zhovadilostí, jaká se nabízela po shlédnutí traileru. Robo-Geisha je mezi vší tou úchylností, šíleností a blbostí vlastně velmi rafinovaná a především řemeslně brilantně zvládnutá. Akce je pečlivě inscenovaná a choreografie soubojů je super, mimózní efekty jsou správně uchopené a jsou mimo tak akorát, aby byly OMG, ale ne WTF (nebo obráceně?) a v neposlední řadě triky nakonec vůbec nevypadjají tak zle (HD možná udělalo svoje). V každém případě měrou vrchovatou natřískaných 102 minut, které jsou jako dělané pro festival otrlého diváka. S tím rozdílem, že většina tamních filmů má smysl, když se na ně koukáte spolu s plným kinosálem úchylů. Robo-Geisha je maso i v jednom...