Una111

Píšu tenhle komentář ještě s mokrýma očima... Rachel, Benno, Peter, Suzanne... Čtyři z 30 tisíc zachráněných židovských dětí, které se ukrývaly ve francouzských rodinách. Vzpomínají dnes už jako staří lidé, a přesto jsou jejich vzpomínky stále živé, stále bolí. - - - Skláním se před statečností těch obyčejných Francouzů, kteří riskovali své životy, a smutek mne zaplavuje. Představuji si svoje děti nebo svoje vnoučata vytržená z naší rodiny, jak jedou vstříc své "budoucnosti" v Osvětimi, jak píší podobné řádky jako desetiletý Marcel Rosenbaum: "Moje drahá rodino, jsme ve vlaku a šťastni, že tu nemusíte být s námi..." Jiná holčička, devítiletá Jeannette Gryf, píše z transportu do Osvětimi: "Drahá tetičko, řekni tatínkovi, že je nám strašně smutno a že nevíme, jestli se ještě setkáme. Prosím, předej mu tento vzkaz: Ahoj, tatínku, chtěla bych ti znovu a znovu říkat ,ahoj', navždy a pořád dokola. Všichni tě zdravíme a děkujeme. Děkujeme za všechno... " Rachel, Benno, Peter a Suzanne sice přežili, zranění ze ztráty rodiny, z uloupeného dětství si však nesly po celý svůj život a ponesou si je až do smrti. Sedmdesátiletá paní Suzanne říká: " Vím, že se to nikdy nestane, ale stále čekám u okna v naději, že zahlédnu své rodiče. Objeví se a budou tu pro mě..."

Film po všech stránkách vydařený! Mladý člověk se svými ideály tváří tvář totalitní zvůli. Kde se v těch mladých lidech vzala tak obdivuhodná odvaha a statečnost? Našla by se i v generaci dnešních mladých lidí, záměrně vychovávaných k změkčilosti, rozbředlému liberalismu, bezbřehému hedonismu? Má každá (zlá) doba své hrdiny? Našli by se i dnes? - Možná přijde čas - a není to v současném světě tak zcela nepředstavitelné! - kdy i my budeme muset projevit hodně statečnosti, vydat svědectví o svých ideálech, o svém přesvědčení, o své víře. Obstojíme?

Nečekala jsem od toho "dokumentu" moc a dostala jsem ještě méně... Musím říct, že mne ta vynášená multikultura Londýna a zbytku světa nefascinuje tak jako autora snímku, Pierra Brouwerse, mám jí plné zuby! - - - Doporučuji film promítat v zemích, odkud do Evropy proudí ty statisíce "uprchlíků", aby se utvrdili v tom, co si stejně už dávno myslí: Že v evropských zemích se žije jen v neustálé, nezřízené zábavě, užívání si a nicnedělání! A oslava důstojnosti lidského těla? Takhle si ji opravdu nepředstavuju, o důstojnosti nemůže být ani řeči. Čistá, nestydatá zvrácenost! Děkuju pěkně!

O arménské genocidě napsal Franz Werfel historický román Čtyřicet dnů (Die vierzig Tage des Musa Dagh, 1933) a ještě dříve, celých 10 let před ním, Čech Karel Hansa ve svém cestopise Hrůzy východu. K. Hansa uvádí i autentická svědectví o vyvražďování křesťanských Arménů Turky. Tato pozoruhodná Hansova kniha je k mání v Městské knihovně v Praze. Doporučuji! - - - Nejnovějším českým příspěvkem k arménské genocidě je kniha "Arménský holocaust - Sto let od plánované genocidy arménského národa 1915-2015" od Lukáše Lhoťana, která vyšla v dubnu letošního roku. http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/karel-hansa-hruzy-vychodu/

Váhám mezi 4 až 5, bylo to velmi, velmi dobré! V podstatě nemám co vytknout.

Pixar - žádné překvapení! Jako vždy precizní animace a lehounký pohádkový minipříběh pro děti i pro dospělé, ovšem jen pro ty, kteří se dovedou aspoň na chvilku zasnít a nevadí jim trocha vody za límcem, když deštník někdy uletí...

Toho "rudého" tam opravdu moc nebylo, snad jen trochu patosu a hodně půvabu a krásy představitelek dívčích rolí. Kouzelný efekt střídání barevných snových vzpomínek a černobílé válečné skutečnosti, dívčích snů a strašné reality! Film má sice dlouhou stopáž, ale nudný v žádném případě není.

Tenhle film - bez zbytečného patosu o těch nejhlubších lidských citech - prostě nelze shlédnout se suchýma očima! Byl mi doporučený jako dobrý, ale netušila jsem, že je tak dobrý! Plných 5*!

Včera zemřela ve věku nedožitých 90 let představitelka hlavní role Maja Plisecká. Více o této unikátní, nedostižné umělkyni v mém Deníčku. Toto je záznam z divadelního představení ve Velkém divadle v Moskvě, které Plisecká tak velmi milovala. Můžeme ve vstupech režie do hlediště i do zákulisí vychutnat i atmosféru tohoto jedinečného divadla, zavzpomínat na svou návštěvu v něm - jak je to dávno! - a především se nechat unést Čajkovského nádhernou hudbou, špičkovými výkony ruských baletních umělců a především zjevem i výkonem nezapomenutelné Maji Plisecké. Škoda, že záznam je nekvalitní, ale i tak to byl obrovský zážitek! https://www.youtube.com/watch?v=7AFNO1SS43Y

"Lidé vzdávají díky za to, že jim Bůh dovolil dožít se svátků jara... " Hmm, jsou snad tatranští horalové pohani? Žádné svátky jara, ale Velikonoce a velikonoční mše svatá, pane režisére! - Podobný "přehmat" je v dokumentu dokonce dvakrát! V těchto místech jinak velmi zdařilý snímek ztrácí na své profesionalitě. Škoda!