Recenze (2 138)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/402/162402947_893009.jpg)
Závrať (1958)
Dvě provokativní psychoanalytické teze - "žena neexistuje" a "žena je jen symptom muže" - nacházejí ve Vertigu své závratně přesné a přitom jednoduché vyjádření. Hrdina posedlý fantaskní konstrukcí femme fatale (ženy, která je příliš křehká na to, aby skutečně existovala) prochází dvěma klíčovými fázemi - bouřlivou melodramatickou lovestory a deziluzivním psychologickým dramatem. V první části, poplatné konvencím, sledujeme archetypální příběh romantické lásky k ženě odsouzené zemřít, v té druhé rafinovanou analytickou studii mužské posedlosti fantazií, nemožností naplnit ji "skutečností", až sadistickou touhu přetvořit reálné ženské tělo v nereálný fantaskní tvar (rozkoš, naplnění). Závěr pak rafinovaně otevírá otázku, v čem spočívá skutečná hrdinova závrať- v prožitku "hloubky" reálného světa nebo v hrozivé hloubce ženského pohledu, který ukrývá bizarní a nepolapitelné tvary potenciálních myšlenek a konceptů? Zdánlivě prostý a v některých fázích snad až překombinovaný syžet je ve skutečnosti precizním rozborem vztahu muže a ženy, který takřka důsledná "desexualizace" zestárlého Jamese Stewarta činí ještě výmluvnějším. Fantastický film, nad nímž se může zatočit hlava, protože přesně pojmenovává děsivou prázdnotu touhy.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/674/165674133_1180d5.jpg)
Adamova jablka (2005)
Na starozákonním podkladu vytvořil Jensen vrstevnatý příběh, v němž hrají prim na severskou kinematografii vizuálně netypicky zjitřené motivy "velkého druhého" (Boha / skutečnosti / symbolického pořádku... whatever...), ale s nimi ruku v ruce kráčejí zcela typické "nepřímé dialogy". Postavy rozmlouvají, ale smysl jejich promluvy se odvíjí na symbolické rovině, ne v tom, co se říká, ale v jemné interakci náznaků, zámlk a skrytých významů. Postava Madse Mikkelsena, jakkoli obestřena biblickými stigmaty, je v jádru čistě lidská a její poselství, že před skutečností je třeba unikat za cenu milosrdných klamů, změkčuje i občas "trochu příliš" monumentální symboly. Nejde tu totiž o ně, o nějaké nepolapitelné entity a velké ideje, ale o ten hřejivě-mrazivý život vezdejší, ve kterém všechny postavy zakoušejí na vlastní kůži, že každý z nás potřebuje jablečný koláč a přivřené oči, aby se ze zdánlivě kruté absurdity existence stala snesitelná hra. Ať už je Ivan Jobem (či jen zaslepeným človíčkem) a Adam pokoušený Satanem (či jen hlupákem žijícím bludu), Adamova jablka chutnají kysele a přitom se od nich nelze odtrhnout. Je v nich pachuť nadějí, útěků i sladkých návratů. Nijak závratně hluboký, přesto nádherně "pravdivý" film o tom, že nemá žádných trvalých pravd a neotřesitelných jistot. Černá biblická tragikomedie.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/692/160692882_5315c4.jpg)
Domů na Vánoce (2010)
Moc mluvení, moc nefunkčních záběrů, málo skutečně působivých absurdit a na závěr internacionalismus jako betlémská hvězda... ne ne, tohle není Hamer, jak ho mám rád. Vysloveně zlé to není, určitě ne v ranku vánočních filmů.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/167/732/167732457_jccv6a.jpg)
O' Horten (2007)
Poetický příběh o tom, že i když vám ujede váš poslední vlak, neznamená to, že si ještě nemůžete skočit do vzrušujícího neznáma. Hamerův styl je neopakovatelný, plný statických vizuálních anekdot, absurdně vykořeněných výjevů a ryzího severského mlčení, které říká víc než mnohé romány. O'Horten má duši hravého básníka, je to film o smutku, osamělosti a naději, která se rodí z banalit. Sledovat postavu "rezervovaného" mašinfýry, který se v průběhu několika dní promění v potměšile veselou nádobu optimismu a naděje, je požitek nad požitky. Snad za to může moje láska k severu a severskému humoru "nicneříkání a máloříkání", ale dech jsem měl stejně zatajený a knedlík v krku stejně velký jako v případě "Povídek z kuchyně". Skromně moudrý film.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/167/363/167363112_4ed71f.jpg)
Tron (1982)
Pionýrské, neotřelé, zmatené, vtipné a poetické. Lisberger natočil film, který předběhl dobu a podíval se tam, kam se současná kinematografie hrne v plné CGI polní. To se jí to machruje. Jenže fantazie, to není jenom velký, větší, největší.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/047/47106_06f398.jpg)
TRON: Legacy 3D (2010)
Vousatý Jeff umí být fajn. Počítačový Jeff je gumák (skoro takový jako ten nordický model z reklamy na luxusní parfémy v hlavní roli). Ke své škodě má v sobě Tron mnohem více gumáka než vousáče. Jako vizuální hračička plná odlesků a světelných kontrastů koukatelné, bohužel pod technickým provedením už je jen hromada nudných opisů skutečných mistrů imaginace. Tron žádnou vlastní nemá, jen tu vypůjčenou. Navíc nepříliš bujnou. Ale v letošní konkurenci "pass", nikoli "fail". P.S. Oproti původnímu filmu fail ve všech kategoriích, s výjimkou těch technických, samozřejmě.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/167/732/167732458_ilj4ir.jpg)
Povídky z kuchyně (2003)
Sever v nepozitivistické kostce. Triumf zkratky a mlčení. Mrazivě hřejivý film.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/504/504063_6dc9ec.jpg)
13 samurajů (2010)
Samurajská férovka, kde si hned v úvodu dva řeknou, že si to na konci rozdají a půl filmu je luxusně natočená příprava na bitvu, jaká mně osobně už nějaký ten pátek na plátně chyběla. Miike je výtečný, např. způsob, jakým představí zloducha a nabídne synekdochu jeho lotrovství, je děsivý a démonický. 13 bojovníků má opravdu starosvětského ducha a nic na tom nezmění ani krev a bláto. Je to překrásná heroická epika o hrdosti a oddanosti ideálu, kterou jsem si užil jako už dlouho žádný "akční" film ne. Woo i Chan se mohou jít se studem zakopat, takhle se dělá pravý rachot!
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/358/159358820_ed8c74.jpg)
Na mamuta! (2010)
Po antikapitalistickém akčním filmu přichází čas na něžnou proletářskou romanci odcházení, návratech, incestu a nalezení východiska tam, kde se zdá všechno u konce. Nádherně těžkotonážní výkon Gerarda Depardieu a bagru jménem Yolande Moreau. Surrealismus všedního dne, hroby, zombíci, onanie a filozofie pracující třídy. Kervern a Delepine to opět dokázali, a ačkoli jsem z kina neodcházel až tak odvařený, ten film hřeje chumelenici navzdory. Sice mu chybí výbušně radikální jádro Louise-Michel, ale furt hnětá jak ta stará mašina. Dobrý ročník, takové už dneska nemontujou. Místo nich vyrábějí 3D storyboardy.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/098/160098299_e9878a.jpg)
Ilegálně (2010)
Humanistické sociální drama, která se zase snaží přesvědčit, že vyšší hodnotou nežli zákon je soucit. (...) Díky fantastické režii (občas až greengrassovsky dynamické), bych byl ochoten odpustit i to, že tam, kde by měl argumentovat, film prostě a jen apeluje na ušlechtilý cit moderního Evropana. A já se ptám: komu tímhle druhem dojetí prospějeme? Systém je špatný, to snad vidí všichni, ale opravdu je nejlepším lékem uměle navozený soucit? Fakt je, že z filmařského hlediska je tato cesta nejschůdnější, ale otazníkem zůstává, zda někam vede. Tři tečky jsou jediná odpověď, kterou znám a která mě po shlédnutí "Ilegálně" napadá. Trochu málo na tak závažné téma.