Na mamuta!

Jelikož Gérard Depardieu rád hraje, nebrání se žádným nabídkám...a to ať kvalitních nebo špatných scénářů. Když jsem četl knížku o něm, sám se přiznal, že hraní miluje, že bez něj nemůže být, a že tím rád pomáhá i méně známým režisérům. V tomto filmu každopádně perfektně sednul, to se mu upřít nedá. Bylo i sympatický, že ukázal lásku k hledání pokladů detektorem kovů. To se totiž ve filmech zase tak často nevidí a člověk, který rád po lesích a loukách s tímhle kovovým klackem chodí, musí scény v tomhle filmu obdivovat. I když jich je málo, zaplaťpánbůh za ně. Nicméně tyto scény představují radosti života, které se ale míchají i se strastmi a trápením, který se za těmi radostmi táhne jak smrad za hovniválem.A přesně o tomhle tento film je. Film, vyprávěný neskutečně pomalým způsobem, při kterém přesto ta hodina a půl uteče jak voda. (19.06.2011)

sociálně kritická roadmovie se slavným Depardieu, který se tu předvede v nezvyklých situacích ;-) Tempo filmu je dost pomalé, ale v tomto věku není kam spěchat, že? Provedení a styl filmu je taky dalece od normálnosti, ale taky to není film pro všechny. Kdo má rád tyhle pomalejší absurdní nezávisláky s kapkou humoru, tak si ho asi užije. Pro mě to bylo bez šťavy a bez výrazného smyslu, a proto slabší 3 hvězdy. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (28.11.2015)

Při pohledu na filmografii Gérarda Depardieu z poslední dekády je nutné konstatovat, že podle všech známek trpí velkou sociální nouzí, protože bere prakticky jakoukoli nabídku a z někdejšího filmového klenotu a vývozního artiklu do zámoří se stala nevkusná bižuterie zdobící obstarožní klekánice. Důkazem, že hrát nezapomněl a jeho filmové role nejsou jen důsledkem prohrané sázky, je vedlejší postava gangstera ve Veřejném nepříteli a především hlavní role v tomto snímku. "Mamut" je zasloužilý pracovník jatek, který po dobu deseti let neprotestoval proti jakémukoli přidělenému úkolu, ba co víc, v podstatě ve své práci ani nepromluvil. Jeho myšlenkový svět je totiž prostinký a je vděčný za namáhavou fyzickou práci, při které nemusí zaměstnávat mozkové buňky. Dokonale ho zaskočí fakt, že dosáhl důchodové hranice a jeho doposud pečlivě nalinkovaný jednoduchý svět dostane zásadní trhlinu. Při své těžkopádnosti je pro něj obtížné se změnám přizpůsobit a vyřešit banální životní problémy. Při pouhém nákupu v supermarketu je schopný nadělat takovou paseku, že se divákova bránice natřásá ještě po několika minutách. Tím spíš pak je pro "Mamuta" obtížnější zvládnout vyřízení starobního důchodu. Střídal totiž zaměstnání jako ponožky a vzhledem k jeho odporu k papírům je nasnadě, že mu spousta důležitých lejster schází. Po nevybíravém nátlaku manželky usedá na stařičký motocykl a film se mění v poněkud bizarní road movie po jeho minulosti, při které se setkává nejen s pozoruhodnou sebrankou bývalých zaměstnavatelů, ale i s pozapomenutými rodinnými vazbami. Celé se to odvíjí v tragikomickém duchu a ve zvláštní poetické nadsázce. Pouhý pohled na hromotluka s tváří vysloužilého boxera po sérii drtivých porážek, s dlouhými vlasy a věčně nechápavým pohledem ve tváři tomuhle filmu přidává spoustu procent. Trochu mi vadila ta halucinogenní linie s Isabelle Adjani, ale každopádně jde o přívětivý lidský snímek, který na pár místech překračuje hranice politické korektnosti, jak ji vnímá maloměšťák. Celkový dojem: 80 %. (28.11.2010)

Odvážný snímek o ničem, v němž Depardieu na motorce loví potvrzení od bývalých zaměstnavatelů, aby dostal důchod. Důležitý je asi ale hledání sebe samého, vyrovnání se s minulostí. Kolem něj jeden úchyl větší než druhej, což je v jádru vtipný. Ale zas až tak velká jízda to není, i když je to docela milej film. 60% (05.03.2012)

Plně souhlasím s textem na přebalu DVD. Pokud měl být film Na mamuta! komedií nebo snad parodií, angažováním Gérarda Depardieu se z něj stalo něco úplně jiného. Bizarní road-movie s hlavním hrdinou, který vypadá nevábně, chová se jako buran a slovo "Blb" slyší častěji než kterýkoliv vrátný "Dobrý den", je totiž jeho koncertem. Když se Depardieu prohání na té stařičké motorce, úplně jeho náhlou a dlouho hledanou "důchodovou" volnost cítíte, a každé setkání s podivnými lidmi a každá z půvabných hořkosladkých vzpomínek vám pomalu a jistě odhaluje jeho citlivé nitro. Film se mi líbil o dost více než předchozí práce dua Kervern/Delépine, mrzelo mě jen to, jak si oba snímky byly podobné. Úvod byl vlastně takřka totožný, IQ ústřední postavy taktéž. Chválím nápad natočit celý film jako video z dovolené - barvy jsou někdy přepálené, jindy vyšisované, obraz občas zrní až hanba... Milé. A hraje k tomu velice dobrá hudba. (10.12.2011)